Suffering from the Same Illness: Julius Zeyer and Jan Lier as Reflected in Their Correspondence

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00023205%3A_____%2F17%3AN0000013" target="_blank" >RIV/00023205:_____/17:N0000013 - isvavai.cz</a>

Result on the web

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Stůňu touž nemocí. Julius Zeyer a Jan Lier v zrcadle vzájemných dopisů

Original language description

Soubor dopisů Julia Zeyera a Jana Liera, uložený v osobních pozůstalostech obou autorů v Literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze, představuje jedinečnou výpověď, dotvářející podstatným způsobem obraz společenského, kulturního i uměleckého milieu v českých zemích na konci 19. století. Zachycuje hluboké přátelství dvou umělců, vzdělanců a skeptiků, s jejich vlastní sebereflexí – malcontentů. V pozůstalosti Julia Zeyera se dochovalo 91 dopisů (celkem 194 listů) Jana Liera z let 1883–1900; kromě toho je tu uložena i jedna pohlednice, kterou Zeyer poslal 31. 12. 1899 Lierovi z Lužan. V pozůstalosti Jana Liera, čítající třiadvacet kartonů, tvoří abecedně řazená korespondence první čtyři kartony, zbytek fondu je neuspořádán. Zeyerovy dopisy v uspořádané části pozůstalosti chybí. Víceméně šťastnou náhodou se je podařilo nalézt v sedmém kartonu, přírůstku z archivu AV ČR (i. č. 58); jde o konvolut 95 dopisů z let 1883–1900 (celkem 167 listů). Nespokojenost a popuzení, střídané malomyslným klesáním obou přátel nejsou jen známkami jejich citlivých a kritických osobností; umělecká autostylizace do role osamělých bojovníků, v níž se identifikovali s obrazem romantického umělce – vyhnance, je příznačná pro celou generaci českého literárního parnasismu, jenž vzdoroval souběžnému nástupu realismu a naturalismu v umění. Korespondence dokládá mj. i to, že nešlo o nikterak neprostupná prostředí, jak se traduje v zjednodušujících učebnicových konstruktech. V tom smyslu je vypovídající vztah obou pisatelů (a Zeyerův zvláště) k Zolovi, případně Ibsenovi. Sdílený despekt k soudobé mravokárné, úzkoprsé a národovecké kritice, která v osmdesátých letech nalezla nové epicentrum na Moravě, neznačí nedostatek národního uvědomění ani jednoho z respondentů. Naopak, jejich nesmlouvavě protihabsburské smýšlení je dalším významným příspěvkem k složitému obrazu doby. Rakušáctví, jež dle Zeyera vštípila lidu do krve žurnalistika (zejména německojazyčný deník Politik), básník nazývá „nemocí hnusnou jako syfilis.“ Společným terčem korespondence je pak pochopitelně Vídeň jako kvintesence všeho rakušáctví, stejně jako loajální postoj české politické a kulturní reprezentace a prohabsburský ráz českých slavností a institucí (Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění). Kolize mezi ideovým přesvědčením a pragmatickými činy však nemine ani pisatele, respektive odvislejšího Liera. Podobně je tomu s vyhrocenou kritikou české první scény, jež v dopisech zaznívá, dokud se jeden z pisatelů nestane – jako dramaturg Národního divadla – spoluzodpovědným. Sledujeme tu pak i obapolnou proměnu vztahu mezi Národním divadlem a Zeyerem-dramatikem.

Czech name

Stůňu touž nemocí. Julius Zeyer a Jan Lier v zrcadle vzájemných dopisů

Czech description

Soubor dopisů Julia Zeyera a Jana Liera, uložený v osobních pozůstalostech obou autorů v Literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze, představuje jedinečnou výpověď, dotvářející podstatným způsobem obraz společenského, kulturního i uměleckého milieu v českých zemích na konci 19. století. Zachycuje hluboké přátelství dvou umělců, vzdělanců a skeptiků, s jejich vlastní sebereflexí – malcontentů. V pozůstalosti Julia Zeyera se dochovalo 91 dopisů (celkem 194 listů) Jana Liera z let 1883–1900; kromě toho je tu uložena i jedna pohlednice, kterou Zeyer poslal 31. 12. 1899 Lierovi z Lužan. V pozůstalosti Jana Liera, čítající třiadvacet kartonů, tvoří abecedně řazená korespondence první čtyři kartony, zbytek fondu je neuspořádán. Zeyerovy dopisy v uspořádané části pozůstalosti chybí. Víceméně šťastnou náhodou se je podařilo nalézt v sedmém kartonu, přírůstku z archivu AV ČR (i. č. 58); jde o konvolut 95 dopisů z let 1883–1900 (celkem 167 listů). Nespokojenost a popuzení, střídané malomyslným klesáním obou přátel nejsou jen známkami jejich citlivých a kritických osobností; umělecká autostylizace do role osamělých bojovníků, v níž se identifikovali s obrazem romantického umělce – vyhnance, je příznačná pro celou generaci českého literárního parnasismu, jenž vzdoroval souběžnému nástupu realismu a naturalismu v umění. Korespondence dokládá mj. i to, že nešlo o nikterak neprostupná prostředí, jak se traduje v zjednodušujících učebnicových konstruktech. V tom smyslu je vypovídající vztah obou pisatelů (a Zeyerův zvláště) k Zolovi, případně Ibsenovi. Sdílený despekt k soudobé mravokárné, úzkoprsé a národovecké kritice, která v osmdesátých letech nalezla nové epicentrum na Moravě, neznačí nedostatek národního uvědomění ani jednoho z respondentů. Naopak, jejich nesmlouvavě protihabsburské smýšlení je dalším významným příspěvkem k složitému obrazu doby. Rakušáctví, jež dle Zeyera vštípila lidu do krve žurnalistika (zejména německojazyčný deník Politik), básník nazývá „nemocí hnusnou jako syfilis.“ Společným terčem korespondence je pak pochopitelně Vídeň jako kvintesence všeho rakušáctví, stejně jako loajální postoj české politické a kulturní reprezentace a prohabsburský ráz českých slavností a institucí (Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění). Kolize mezi ideovým přesvědčením a pragmatickými činy však nemine ani pisatele, respektive odvislejšího Liera. Podobně je tomu s vyhrocenou kritikou české první scény, jež v dopisech zaznívá, dokud se jeden z pisatelů nestane – jako dramaturg Národního divadla – spoluzodpovědným. Sledujeme tu pak i obapolnou proměnu vztahu mezi Národním divadlem a Zeyerem-dramatikem.

Type

B - Specialist book

CEP classification

—

OECD FORD branch

60401 - Arts, Art history

Project

—

Continuities

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Publication year

2017

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-7008-392-5

Number of pages

302

Publisher name

Institut umění - Divadelní ústav

Place of publication

Praha

UT code for WoS book

—