The Ringhoffers and the Town Planning of Smíchov

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00023299%3A_____%2F19%3AN0000010" target="_blank" >RIV/00023299:_____/19:N0000010 - isvavai.cz</a>

Result on the web

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Ringhofferové a urbanismus města Smíchova

Original language description

Jméno rodiny Ringhofferů se zapsalo do dějin Smíchova nesmazatelnou stopou. I čtvrtstoletí poté, co z jeho centra zmizela někdejší továrna ve stavební podobě dochované z let První světové války, je možné v půdorysu centra Smíchova její otisk nadále hravě lokalizovat. Nejednalo se však pouze o továrnu a roli, kterou měla na sociální proměně ospalého předměstí, ale hlavně o to, jak její vznik na bývalé barokní zahradě Vratislavů z Mitrovic v roce 1852 zásadně ovlivnil urbanistické směřování a vývoj celého Smíchova. Toto ovlivňování bylo plné konfliktů: v první řadě se sousedy – obyvateli Smíchova a Židovskou obcí, která v těsné blízkosti prvního provizorního Ringhofferova provozu stavěla novou synagogu. Hlavní konflikt ale spočíval v tom, že mladý podnikatel František Ringhoffer realizoval svůj plán v místech, kde starší (1838-1843) a koneckonců i během jeho smíchovského starostenství (1862) schvalované územní plány počítaly s centrálním náměstím budoucí pražské čtvrti. Konflikt s židovskou obcí byl hned z kraje urovnán způsobem, že Ringhoffer původní synagogu od obce odkoupil a poskytl i prostředky na stavbu nové synagogy přes ulici. Džentlmenský způsob řešení sporu mezi věřícími a podnikatelem rušícím hlukem z kovárny sobotní bohoslužby je patrný z dodnes přežívající legendy vycházející z židovských pramenů, že původní synagoga byla odprodána a zbourána, protože prý byla nekvalitně postavena. Naproti tomu konflikt s urbanistickým plánem Smíchova zažehnán nebyl a Ringhofferovo podnikání je mimo jiné původcem skutečnosti, že městská čtvrť má náměstí s kostelem sv. Václava odsunuto do míst, které rozhodně nejsou přirozeným centrem. Řada věcí je zase naopak Ringhofferovi vytýkána neprávem. Jako liché se ukázalo tradované obvinění, že nechal postavit novou městkou bránu na Újezdě z důvodu, že stará byla příliš úzká pro povozy s naloženými železničními vagony. Skutečným důvodem stavby nové brány byl předpoklad zvýšení dopravního vytížení komunikace v důsledku otevření koncového nádraží na Smíchově v roce 1862. Jednoznačně pozitivně lze pak hodnotit aktivitu Ringhofferů při budování dnes již zaniklé dělnické kolonie Mrázovka, stavěné od roku 1869 podle francouzských vzorů, byť Ringhofferova role nebyla na úplném začátku tohoto projektu rozhodující, protože se na něm podíleli i další významní pražští podnikatelé. Ringhofferové ovlivňovali tvář Smíchova i po smrti zakladatele. Tuto aktivitu dodnes kromě podílu na výzdobě kostela sv. Václava reprezentuje výstavní administrativní budova spojená s rodinou rezidencí postavená ve dvacátých letech 20. století v Kartouzské ulici, jejímž architektem byl významný rakouský architekt Ernst Gotthilf. Kvalitu objektu inspirovaného vídeňským palácem Davida Fanto potvrzuje i výzdoba jeho interiérů z níž tím nejskvostnějším je zámecký krb „Cheminée de la Charité“, který je identickým dvojčetem francouzského krbu z dvacátých let 16. století uloženého dnes ve Francouzském národním muzeu renesance.

Czech name

Ringhofferové a urbanismus města Smíchova

Czech description

Jméno rodiny Ringhofferů se zapsalo do dějin Smíchova nesmazatelnou stopou. I čtvrtstoletí poté, co z jeho centra zmizela někdejší továrna ve stavební podobě dochované z let První světové války, je možné v půdorysu centra Smíchova její otisk nadále hravě lokalizovat. Nejednalo se však pouze o továrnu a roli, kterou měla na sociální proměně ospalého předměstí, ale hlavně o to, jak její vznik na bývalé barokní zahradě Vratislavů z Mitrovic v roce 1852 zásadně ovlivnil urbanistické směřování a vývoj celého Smíchova. Toto ovlivňování bylo plné konfliktů: v první řadě se sousedy – obyvateli Smíchova a Židovskou obcí, která v těsné blízkosti prvního provizorního Ringhofferova provozu stavěla novou synagogu. Hlavní konflikt ale spočíval v tom, že mladý podnikatel František Ringhoffer realizoval svůj plán v místech, kde starší (1838-1843) a koneckonců i během jeho smíchovského starostenství (1862) schvalované územní plány počítaly s centrálním náměstím budoucí pražské čtvrti. Konflikt s židovskou obcí byl hned z kraje urovnán způsobem, že Ringhoffer původní synagogu od obce odkoupil a poskytl i prostředky na stavbu nové synagogy přes ulici. Džentlmenský způsob řešení sporu mezi věřícími a podnikatelem rušícím hlukem z kovárny sobotní bohoslužby je patrný z dodnes přežívající legendy vycházející z židovských pramenů, že původní synagoga byla odprodána a zbourána, protože prý byla nekvalitně postavena. Naproti tomu konflikt s urbanistickým plánem Smíchova zažehnán nebyl a Ringhofferovo podnikání je mimo jiné původcem skutečnosti, že městská čtvrť má náměstí s kostelem sv. Václava odsunuto do míst, které rozhodně nejsou přirozeným centrem. Řada věcí je zase naopak Ringhofferovi vytýkána neprávem. Jako liché se ukázalo tradované obvinění, že nechal postavit novou městkou bránu na Újezdě z důvodu, že stará byla příliš úzká pro povozy s naloženými železničními vagony. Skutečným důvodem stavby nové brány byl předpoklad zvýšení dopravního vytížení komunikace v důsledku otevření koncového nádraží na Smíchově v roce 1862. Jednoznačně pozitivně lze pak hodnotit aktivitu Ringhofferů při budování dnes již zaniklé dělnické kolonie Mrázovka, stavěné od roku 1869 podle francouzských vzorů, byť Ringhofferova role nebyla na úplném začátku tohoto projektu rozhodující, protože se na něm podíleli i další významní pražští podnikatelé. Ringhofferové ovlivňovali tvář Smíchova i po smrti zakladatele. Tuto aktivitu dodnes kromě podílu na výzdobě kostela sv. Václava reprezentuje výstavní administrativní budova spojená s rodinou rezidencí postavená ve dvacátých letech 20. století v Kartouzské ulici, jejímž architektem byl významný rakouský architekt Ernst Gotthilf. Kvalitu objektu inspirovaného vídeňským palácem Davida Fanto potvrzuje i výzdoba jeho interiérů z níž tím nejskvostnějším je zámecký krb „Cheminée de la Charité“, který je identickým dvojčetem francouzského krbu z dvacátých let 16. století uloženého dnes ve Francouzském národním muzeu renesance.

Type

C - Chapter in a specialist book

CEP classification

—

OECD FORD branch

60301 - Philosophy, History and Philosophy of science and technology

Project

—

Continuities

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Publication year

2019

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Book/collection name

Fenomén Ringhoffer. Rodina, podnikání, politika

ISBN

978-80-7037-303-3

Number of pages of the result

29

Pages from-to

510-538

Number of pages of the book

570

Publisher name

Národní technické muzeum

Place of publication

Praha

UT code for WoS chapter

—