Risk Factors for the Development of Distal Tibiofibular Synostosis after Unstable Ankle Fractures

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00064173%3A_____%2F22%3A43923041" target="_blank" >RIV/00064173:_____/22:43923041 - isvavai.cz</a>

Alternative codes found

RIV/00216208:11120/22:43923041

Result on the web

<a href="http://www.achot.cz/detail.php?stat=1246" target="_blank" >http://www.achot.cz/detail.php?stat=1246</a>

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Rizikové faktory pro vznik distální tibiofibulární synostózy po luxačních zlomeninách hlezna

Original language description

Studie analyzuje soubor pacientů po operačně řešených zlomeninách hlezna, u kterých se vyskytly kompletní distální tibiofibulární synostózy. Je zaměřena na jejich výskyt a souvislost s rozsahem tibiotalární dislokace hlezenního kloubu na úrazovém rtg snímku a vztahem ke způsobu operační léčby. Sledovaný 9letý soubor zahrnoval celkem 824 pacientů se zlomeninou typu B a C podle Weberovy klasifikace. Jednalo se o 403 (48,9 %) mužů a 421 (51,1 %) žen. Exkluzivními kritérii byly přidružené zlomeniny talu, kalkanea a ostatních kostí nohy. Data byla získána ze zdravotnické dokumentace a hodnocením rtg snímků úrazových, pooperačních a v odstupu jednoho roku od provedené osteosyntézy. Pro rozdělení zlomenin hlezna byla použita Weberova klasifikace a hodnoceny byly základní epidemiologické údaje (věk a pohlaví), typ zlomeniny a rozsah tibiotalární dislokace zlomeniny hlezna na úrazovém rtg snímku. Poúrazová dislokace hlezna byla rozdělena na dislokaci &gt;10 mm, dislokací &lt;10 mm a skupinu s pravidelnou vidlicí hlezenního kloubu. Při hodnocení způsobu ošetření zlomeniny hlezna byl soubor rozdělen na tři skupiny: 1. skupina s primární vnitřní osteosyntézou, 2. skupina s dočasnou stabilizací transfixací K. dráty nebo zevní fixací a následnou konverzí na sekundární vnitřní osteosyntézu a 3. skupina s definitivní transfixací či zevní fixací hlezna. Výsledky byly statisticky zhodnoceny pomocí Pearsonova chí-kvadrát testu, respektive Fisherova exaktního testu v případě malých četností. K nalezení statisticky významných faktorů, podílejících se na vzniku synostózy, byl vytvořen multivariantní logistický regresní model. Výsledky s pravděpodobností p &lt; 0,05 byly považovány za statisticky významné. V celém souboru se synostóza distálního tibiofibulárního spojení vyskytla celkem u 131 (15,9 %) pacientů. U mužů byla v 85 (21,1 %) případech a u žen ve 46 (10,9 %) případech, což bylo statisticky signifikantní (p &lt; 0,0001). Průměrný věk mezi skupinou pacientů se synostózou (54,4 let) a skupinou pacientů bez synostózy (49,1 let) se statisticky významně lišil (p = 0,0020). Kompletní distální tibiofibulární synostózy byly zjištěny u 78 (12,7 %) případů s typem B a 53 (25,5 %) případů s typem C podle Weberovy klasifikace. Při zohlednění pohlaví se synostózy vyskytly s vyšší četností u mužů v obou typech poranění podle Weberovy klasifikace, pouze v případě typu C se nejednalo o statistickou významnost (p = 0,3026). Různá velikost poúrazové tibiotalární dislokace byla přítomna u obou typů zlomenin. Ve skupině s méně závažným typem B zlomeniny hlezna byla se statistickou významností patrna při vzniku synostóz dominantní převaha počtu případů s velkou dislokací &gt;10 mm (p &lt; 0,0001). Ve skupině s C typem zlomeniny byly zjištěny odlišné výsledky. Nejvyšší četnost případů se synostózou byla ve skupině s dislokací &lt;10 mm (p = 0,0698). V souboru bylo provedeno 615 (74,6 %) primárních osteosyntéz a synostózy vznikly v 77 (12,5 %) případech. U 165 (20,0 %) pacientů byla provedena dočasná stabilizace pomocí transfixace K. dráty nebo zevní fixací s následnou konverzí na sekundární osteosyntézu a synostózy byly zjištěny u 50 (30,3 %) případů (p &lt; 0,0001). U otevřených zlomenin byl zjištěn nesignifikantně nižší výskyt synostóz než u zavřených (p = 0,5902). Poúrazové distální tibiofibulární synostózy mají různorodý morfologický obraz. Řada studií prokázala, že nemají velký vliv na funkční stav hlezna i přes někdy rozsáhlé radiologické nálezy. Etiologicky je při jejich vzniku uváděna role poúrazového hematomu při poranění v oblasti hlubokých měkkých i kostěných struktur hlezna. Vyšší výskyt synostóz byl zaznamenán u mužské populace, pacientů vyššího věku a také u typu C podle Weberovy klasifikace. Větší tibiotalární dislokace byla statisticky významná při vzniku synostóz u typu B podle Weberovy klasifikace, zatímco u typu C nebyla při vzniku synostóz hlavním faktorem. V případech provedení primární vnitřní osteosyntézy byl výskyt synostóz statisticky signifikantně menší než u sekundární osteosyntézy po dočasné stabilizaci.

Czech name

Rizikové faktory pro vznik distální tibiofibulární synostózy po luxačních zlomeninách hlezna

Czech description

Studie analyzuje soubor pacientů po operačně řešených zlomeninách hlezna, u kterých se vyskytly kompletní distální tibiofibulární synostózy. Je zaměřena na jejich výskyt a souvislost s rozsahem tibiotalární dislokace hlezenního kloubu na úrazovém rtg snímku a vztahem ke způsobu operační léčby. Sledovaný 9letý soubor zahrnoval celkem 824 pacientů se zlomeninou typu B a C podle Weberovy klasifikace. Jednalo se o 403 (48,9 %) mužů a 421 (51,1 %) žen. Exkluzivními kritérii byly přidružené zlomeniny talu, kalkanea a ostatních kostí nohy. Data byla získána ze zdravotnické dokumentace a hodnocením rtg snímků úrazových, pooperačních a v odstupu jednoho roku od provedené osteosyntézy. Pro rozdělení zlomenin hlezna byla použita Weberova klasifikace a hodnoceny byly základní epidemiologické údaje (věk a pohlaví), typ zlomeniny a rozsah tibiotalární dislokace zlomeniny hlezna na úrazovém rtg snímku. Poúrazová dislokace hlezna byla rozdělena na dislokaci &gt;10 mm, dislokací &lt;10 mm a skupinu s pravidelnou vidlicí hlezenního kloubu. Při hodnocení způsobu ošetření zlomeniny hlezna byl soubor rozdělen na tři skupiny: 1. skupina s primární vnitřní osteosyntézou, 2. skupina s dočasnou stabilizací transfixací K. dráty nebo zevní fixací a následnou konverzí na sekundární vnitřní osteosyntézu a 3. skupina s definitivní transfixací či zevní fixací hlezna. Výsledky byly statisticky zhodnoceny pomocí Pearsonova chí-kvadrát testu, respektive Fisherova exaktního testu v případě malých četností. K nalezení statisticky významných faktorů, podílejících se na vzniku synostózy, byl vytvořen multivariantní logistický regresní model. Výsledky s pravděpodobností p &lt; 0,05 byly považovány za statisticky významné. V celém souboru se synostóza distálního tibiofibulárního spojení vyskytla celkem u 131 (15,9 %) pacientů. U mužů byla v 85 (21,1 %) případech a u žen ve 46 (10,9 %) případech, což bylo statisticky signifikantní (p &lt; 0,0001). Průměrný věk mezi skupinou pacientů se synostózou (54,4 let) a skupinou pacientů bez synostózy (49,1 let) se statisticky významně lišil (p = 0,0020). Kompletní distální tibiofibulární synostózy byly zjištěny u 78 (12,7 %) případů s typem B a 53 (25,5 %) případů s typem C podle Weberovy klasifikace. Při zohlednění pohlaví se synostózy vyskytly s vyšší četností u mužů v obou typech poranění podle Weberovy klasifikace, pouze v případě typu C se nejednalo o statistickou významnost (p = 0,3026). Různá velikost poúrazové tibiotalární dislokace byla přítomna u obou typů zlomenin. Ve skupině s méně závažným typem B zlomeniny hlezna byla se statistickou významností patrna při vzniku synostóz dominantní převaha počtu případů s velkou dislokací &gt;10 mm (p &lt; 0,0001). Ve skupině s C typem zlomeniny byly zjištěny odlišné výsledky. Nejvyšší četnost případů se synostózou byla ve skupině s dislokací &lt;10 mm (p = 0,0698). V souboru bylo provedeno 615 (74,6 %) primárních osteosyntéz a synostózy vznikly v 77 (12,5 %) případech. U 165 (20,0 %) pacientů byla provedena dočasná stabilizace pomocí transfixace K. dráty nebo zevní fixací s následnou konverzí na sekundární osteosyntézu a synostózy byly zjištěny u 50 (30,3 %) případů (p &lt; 0,0001). U otevřených zlomenin byl zjištěn nesignifikantně nižší výskyt synostóz než u zavřených (p = 0,5902). Poúrazové distální tibiofibulární synostózy mají různorodý morfologický obraz. Řada studií prokázala, že nemají velký vliv na funkční stav hlezna i přes někdy rozsáhlé radiologické nálezy. Etiologicky je při jejich vzniku uváděna role poúrazového hematomu při poranění v oblasti hlubokých měkkých i kostěných struktur hlezna. Vyšší výskyt synostóz byl zaznamenán u mužské populace, pacientů vyššího věku a také u typu C podle Weberovy klasifikace. Větší tibiotalární dislokace byla statisticky významná při vzniku synostóz u typu B podle Weberovy klasifikace, zatímco u typu C nebyla při vzniku synostóz hlavním faktorem. V případech provedení primární vnitřní osteosyntézy byl výskyt synostóz statisticky signifikantně menší než u sekundární osteosyntézy po dočasné stabilizaci.

Type

J_imp - Article in a specialist periodical, which is included in the Web of Science database

CEP classification

—

OECD FORD branch

30211 - Orthopaedics

Project

—

Continuities

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Publication year

2022

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Name of the periodical

Acta Chirurgiae Orthopaedicae et Traumatologiae Čechoslovaca

ISSN

0001-5415

e-ISSN

2570-981X

Volume of the periodical

89

Issue of the periodical within the volume

1

Country of publishing house

CZ - CZECH REPUBLIC

Number of pages

6

Pages from-to

37-42

UT code for WoS article

000798820400004

EID of the result in the Scopus database

2-s2.0-85125838452