Zdechovice – medieval burial ground

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00088382%3A_____%2F18%3AN0000012" target="_blank" >RIV/00088382:_____/18:N0000012 - isvavai.cz</a>

Result on the web

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Zdechovice – středověké pohřebiště

Original language description

V roce 2013 proběhl v souvislosti s výstavbou kanalizace archeologický výzkum v areálu zámku ve Zdechovicích (okr. Pardubice). Nejvýznamnějším objevem bylo odkrytí část kostrového pohřebiště z 13. století na ploše čestného nádvoří jižně od zámku (obr. 3, obr. 4). Archeologický výzkum v prostorách čestného nádvoří odkryl kromě kostrového pohřebiště řadu dalších archeologických situací, nejčastěji souvisejících s pozdější tvrzí, budovou zámku a řadou jeho četných přestaveb. V publikaci je těmto situacím věnována pozornost spíše okrajově a uváděny jsou pouze v případech, kdy ovlivnily dochování pohřebiště a stav jednotlivých lidských skeletů. Záchranný výzkum odkryl na nádvoří pivovaru a v prostorách čestného nádvoří rozsáhlou kulturní vrstvu obsahující nálezy 10. až 12/13. století. Do kulturní vrstvy byly snad již koncem 12. stol, ale především ve 13. století ukládány kostrové hroby. Celkem je doloženo 104 hrobů s pozůstatky 113 jedinců, uložených v jedné, ale i ve třech vrstvách. Všechna těla spočívala v natažené poloze na zádech až na drobné odchylky orientovaná ve směru západ - východ (hlava k západu). Nejméně v sedmnácti případech se podařilo doložit rakve (Tab. 1), některé hrobové jámy byly obloženy kameny a nejméně 4 hroby byly překryty náhrobními kameny. Hrobové jámy byly na pohřebišti identifikovány ve 23 případech. Jámy mají vždy obdélný tvar a zaoblené rohy (obr. 7: 1-5). Délka hrobové jámy byla ovlivněna také výškou zemřelého. Šířka jam se pohybovala od 35 do 60 cm, průměrně však 50 cm. Rozpětí délky jam činilo 105–195 cm, v průměru pak 141,8 cm. Tomuto schématu se vymykal tvar a délka jámy hrobu 6. Jednalo se o nepravidelnou oválnou jámu o délce 238 cm, která se na východní straně u nohou zemřelého lalokovitě rozšiřovala. U mnoha hrobů bylo kvůli špatnému stavu zachovalosti či malému množství kosterního materiálu možné konstatovat pouze to, zda se jedná o dospělého nebo nedospělého jedince. U 68 jedinců bylo možno určit přesnější věk (Tab. 6). Pohlaví bylo možné určit v případě 39 dospělých jedinců. Poměr mužů a žen na pohřebišti je prakticky vyrovnaný. Většina hrobů obsahovala milodary. Pouze z hrobu 45 pochází stříbrná mince a bronzový prsten (obr. 8:5), navlečený na jedno z prstů pravé ruky. Pod prsty na pánvi spočívala stříbrná mince (obr 8:7, obr. 43:1), která byla určena jako střední brakteát českého krále Přemysla Otakara II. (1253–1278) . Jedná se o ražbu z let 1265–1267(?), typ Cach 820b. Přestože se celá dlaň nedochovala, je jasné, že platidlo bylo vloženo do ruky zemřelého záměrně a sloužilo jako tzv. „obol mrtvých“ tedy jako prostředek k zajištění potřeb zemřelého v posmrtném životě. Další prsten byl nalezen v kulturní vrstvě mezi hroby 26, 27 a 28. Otevřený prsten se zašpičatělými konci (obr. 8:6) vyhotovený z páskového drátu je v horní části roztepán a ozdoben skupinou vzájemně se křížících linek. Jeho datace je problematická, nelze však vyloučit již 13. století. Nepočetný, ovšem z hlediska datování nalezených situací velice důležitý soubor představují čtyři záušnice (obr. 8:1-4). Záušnice jsou typickým šperkem mladší fáze raného a počátků vrcholného středověku, tedy v období 10. – 13. století. Trojice záušnic pochází ze sondy č. 2 (obr. 8:1-3). Přesný kontext není bohužel možné určit, neboť šperky tvořily součást kumulace kostí, která vznikla zřícením jižního řezu sondy. Dvě záušnice mají shodný průměr 35,9 mm (obr. 8:1-2) a třetí dokonce 41,4 mm (obr. 8:3). Všechny jsou vyhotoveny z tenkého drátu o průměru 1,4-1,6 mm z jednosložkové mosazi. Čtvrtá poněkud robustnější a co do průměru menší záušnice (obr 8:4) pochází z hrobu č. 54. Ovšem ani její přesné umístění nebylo možné určit. Hrob byl zachycen na severní stěně sondy 5 a část kosterních ostatků včetně záušnice, byly odkryty až při zřícení stěny výkopu. Vyrobena je z mědi a její povrch je zušlechtěn stříbrným plátováním. Její průměr jen mírně přesahuje hodnotu 30 mm a činí 31,2 mm. Právě průměr je pro dataci esovitých záušnic důležitý. Kusy o průměru větším než 30 mm se objevují někdy v průběhu 12. století (Štefan 2009, 182); během následujícího století záušnice z výbav hrobových celků mizí (Nechvátal 1999, 124-125, srov. Čechura 2010, 115). I sídlištní nálezy potvrzují vyznívání tohoto šperku v rámci 13. století (Richter-Vokolek 1995, 80). Záušnice z našeho souboru tedy můžeme datovat do pokročilého 12. století s přesahem do století následujícího. Otázkou je jeho příslušnost k nějaké sakrální stavbě. Můžeme asi vyloučit přímou souvislost s původně románským kostelem sv. Petra a Pavla, který je od plochy zkoumaného pohřebiště vzdálen zhruba 400 m. Sondy vedené na čestném nádvoří nezachytily žádné stopy církevní stavby, což ovšem může být dáno rozsahem odkryvu. Je třeba uvést, že v těsném jižním sousedství zkoumané plochy se nachází zámecká kaple, která je však barokního původu a nejsou žádné doklady či indicie, které by dovolovaly uvažovat o starší sakrální stavby na jejím místě. Za dosavadního stavbu bádání nelze stanovit příčiny zániku hřbitova. Jistě zde mohla působit řada příčin, mezi nimi třeba prostorové podmínky, poloha hřbitova v blízkosti vodního toku a další. Možným důvodem ovšem může být změna vlastnických poměrů a vznik opevněného šlechtického sídla (či hypoteticky jeho „přesunutí“ od kostela sv. Petra a Pavla). Ať už se jednalo o bezprostřední příčinu nebo ne, poté co areál přestal plnit roli pohřebiště, zde došlo k vybudování tvrze opevněné vodním příkopem. Písemné prameny ji připomínají k roku 1373. Datování vzniku tvrze můžeme s jistotou předsunout před první písemnou zmínku, neboť tehdejší písemné prameny nemusely její vznik zachytit okamžitě. Vznik tvrze již někdy na konci 13. či v první polovině 14. století nelze vyloučit ani s ohledem na její dochované části začleněné do budovy současného zámku. Stavba tvrze a příkopu pravděpodobně zapříčinila poškození části pohřebiště. Zánik řady hrobů mohla také způsobit přestavba tvrze do podoby zámku.

Czech name

Zdechovice – středověké pohřebiště

Czech description

V roce 2013 proběhl v souvislosti s výstavbou kanalizace archeologický výzkum v areálu zámku ve Zdechovicích (okr. Pardubice). Nejvýznamnějším objevem bylo odkrytí část kostrového pohřebiště z 13. století na ploše čestného nádvoří jižně od zámku (obr. 3, obr. 4). Archeologický výzkum v prostorách čestného nádvoří odkryl kromě kostrového pohřebiště řadu dalších archeologických situací, nejčastěji souvisejících s pozdější tvrzí, budovou zámku a řadou jeho četných přestaveb. V publikaci je těmto situacím věnována pozornost spíše okrajově a uváděny jsou pouze v případech, kdy ovlivnily dochování pohřebiště a stav jednotlivých lidských skeletů. Záchranný výzkum odkryl na nádvoří pivovaru a v prostorách čestného nádvoří rozsáhlou kulturní vrstvu obsahující nálezy 10. až 12/13. století. Do kulturní vrstvy byly snad již koncem 12. stol, ale především ve 13. století ukládány kostrové hroby. Celkem je doloženo 104 hrobů s pozůstatky 113 jedinců, uložených v jedné, ale i ve třech vrstvách. Všechna těla spočívala v natažené poloze na zádech až na drobné odchylky orientovaná ve směru západ - východ (hlava k západu). Nejméně v sedmnácti případech se podařilo doložit rakve (Tab. 1), některé hrobové jámy byly obloženy kameny a nejméně 4 hroby byly překryty náhrobními kameny. Hrobové jámy byly na pohřebišti identifikovány ve 23 případech. Jámy mají vždy obdélný tvar a zaoblené rohy (obr. 7: 1-5). Délka hrobové jámy byla ovlivněna také výškou zemřelého. Šířka jam se pohybovala od 35 do 60 cm, průměrně však 50 cm. Rozpětí délky jam činilo 105–195 cm, v průměru pak 141,8 cm. Tomuto schématu se vymykal tvar a délka jámy hrobu 6. Jednalo se o nepravidelnou oválnou jámu o délce 238 cm, která se na východní straně u nohou zemřelého lalokovitě rozšiřovala. U mnoha hrobů bylo kvůli špatnému stavu zachovalosti či malému množství kosterního materiálu možné konstatovat pouze to, zda se jedná o dospělého nebo nedospělého jedince. U 68 jedinců bylo možno určit přesnější věk (Tab. 6). Pohlaví bylo možné určit v případě 39 dospělých jedinců. Poměr mužů a žen na pohřebišti je prakticky vyrovnaný. Většina hrobů obsahovala milodary. Pouze z hrobu 45 pochází stříbrná mince a bronzový prsten (obr. 8:5), navlečený na jedno z prstů pravé ruky. Pod prsty na pánvi spočívala stříbrná mince (obr 8:7, obr. 43:1), která byla určena jako střední brakteát českého krále Přemysla Otakara II. (1253–1278) . Jedná se o ražbu z let 1265–1267(?), typ Cach 820b. Přestože se celá dlaň nedochovala, je jasné, že platidlo bylo vloženo do ruky zemřelého záměrně a sloužilo jako tzv. „obol mrtvých“ tedy jako prostředek k zajištění potřeb zemřelého v posmrtném životě. Další prsten byl nalezen v kulturní vrstvě mezi hroby 26, 27 a 28. Otevřený prsten se zašpičatělými konci (obr. 8:6) vyhotovený z páskového drátu je v horní části roztepán a ozdoben skupinou vzájemně se křížících linek. Jeho datace je problematická, nelze však vyloučit již 13. století. Nepočetný, ovšem z hlediska datování nalezených situací velice důležitý soubor představují čtyři záušnice (obr. 8:1-4). Záušnice jsou typickým šperkem mladší fáze raného a počátků vrcholného středověku, tedy v období 10. – 13. století. Trojice záušnic pochází ze sondy č. 2 (obr. 8:1-3). Přesný kontext není bohužel možné určit, neboť šperky tvořily součást kumulace kostí, která vznikla zřícením jižního řezu sondy. Dvě záušnice mají shodný průměr 35,9 mm (obr. 8:1-2) a třetí dokonce 41,4 mm (obr. 8:3). Všechny jsou vyhotoveny z tenkého drátu o průměru 1,4-1,6 mm z jednosložkové mosazi. Čtvrtá poněkud robustnější a co do průměru menší záušnice (obr 8:4) pochází z hrobu č. 54. Ovšem ani její přesné umístění nebylo možné určit. Hrob byl zachycen na severní stěně sondy 5 a část kosterních ostatků včetně záušnice, byly odkryty až při zřícení stěny výkopu. Vyrobena je z mědi a její povrch je zušlechtěn stříbrným plátováním. Její průměr jen mírně přesahuje hodnotu 30 mm a činí 31,2 mm. Právě průměr je pro dataci esovitých záušnic důležitý. Kusy o průměru větším než 30 mm se objevují někdy v průběhu 12. století (Štefan 2009, 182); během následujícího století záušnice z výbav hrobových celků mizí (Nechvátal 1999, 124-125, srov. Čechura 2010, 115). I sídlištní nálezy potvrzují vyznívání tohoto šperku v rámci 13. století (Richter-Vokolek 1995, 80). Záušnice z našeho souboru tedy můžeme datovat do pokročilého 12. století s přesahem do století následujícího. Otázkou je jeho příslušnost k nějaké sakrální stavbě. Můžeme asi vyloučit přímou souvislost s původně románským kostelem sv. Petra a Pavla, který je od plochy zkoumaného pohřebiště vzdálen zhruba 400 m. Sondy vedené na čestném nádvoří nezachytily žádné stopy církevní stavby, což ovšem může být dáno rozsahem odkryvu. Je třeba uvést, že v těsném jižním sousedství zkoumané plochy se nachází zámecká kaple, která je však barokního původu a nejsou žádné doklady či indicie, které by dovolovaly uvažovat o starší sakrální stavby na jejím místě. Za dosavadního stavbu bádání nelze stanovit příčiny zániku hřbitova. Jistě zde mohla působit řada příčin, mezi nimi třeba prostorové podmínky, poloha hřbitova v blízkosti vodního toku a další. Možným důvodem ovšem může být změna vlastnických poměrů a vznik opevněného šlechtického sídla (či hypoteticky jeho „přesunutí“ od kostela sv. Petra a Pavla). Ať už se jednalo o bezprostřední příčinu nebo ne, poté co areál přestal plnit roli pohřebiště, zde došlo k vybudování tvrze opevněné vodním příkopem. Písemné prameny ji připomínají k roku 1373. Datování vzniku tvrze můžeme s jistotou předsunout před první písemnou zmínku, neboť tehdejší písemné prameny nemusely její vznik zachytit okamžitě. Vznik tvrze již někdy na konci 13. či v první polovině 14. století nelze vyloučit ani s ohledem na její dochované části začleněné do budovy současného zámku. Stavba tvrze a příkopu pravděpodobně zapříčinila poškození části pohřebiště. Zánik řady hrobů mohla také způsobit přestavba tvrze do podoby zámku.

Type

B - Specialist book

CEP classification

—

OECD FORD branch

60102 - Archaeology

Project

—

Continuities

V - Vyzkumna aktivita podporovana z jinych verejnych zdroju

Publication year

2018

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-87686-18-8

Number of pages

164

Publisher name

neuveden

Place of publication

Hradec Králové

UT code for WoS book

—