First hundred years of Moravian archaeology (1846 – 1946)

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00094862%3A_____%2F20%3AN0000057" target="_blank" >RIV/00094862:_____/20:N0000057 - isvavai.cz</a>

Result on the web

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

První století moravské archeologie (1846 - 1946)

Original language description

Příspěvek shrnuje počátky archeologie na Moravě v prvním století existence této vědy, formující se především v období romantismu. Časové vymezení je symbolické, v roce 1846 provedl jeden z prvních rozsáhlých a cílených výzkumů slovanského pohřebiště v Rebešovicích Gregor Wolný. V roce 1946 pak Karel Absolon, který personifikoval archeologický výzkum v první polovině 20. století, učinil poslední (neúspěšné) pokusy o pokračování své kariéry na Slovensku. V úvodní části textu je stručně shrnuta problematika poznání historie archeologie na Moravě s odkazy na mnohem více prostudované téma v Čechách. Vývoj archeologie je sledován v kontextu okolních zemí, především však Čech, kde archeologie hrála výraznou společenskou roli s národnostním akcentem. Na Moravě tato ideová motivace chyběla a rozvoj oboru byl také výrazně omezen neexistencí univerzitního centra. Moravské archeologické nálezy však díky svému množství a povaze budily pozornost již od dob renesance. Bohatá naleziště pleistocenních savců v jeskyních i cihelnách byly zaznamenány jako kosti obrů a draků mnoha autory (J. Blahoslav, A. Vigsius, T. J. Pešina z Čechorodu a jiní). Oproti českému prostředí, kde se první systematické archeologické poznání rodilo v době osvícenství (K. J. Biener z Bienenberka, J. Dobrovský), na Moravě první amatérští archeologové začali pracovat přibližně od poloviny 19. století. O archeologické památky jevili zájem pouze ojedinělí zájemci, kteří budovali také první malé sbírky (M. W. Trapp, A. Heinrich, F. Dudík, A. Boček, G. Wolny, P. Chlumecký). Zásadní vliv pro rozvoj oboru měla však přítomnost „otce moravské archeologie“ Jindřicha Wankela (1821 – 1897), který působil v Blansku v letech 1849 – 1883. Provedl množství prvních systematických výzkumů a moravskou archeologii jako jediný reprezentoval na mezinárodních vědeckých fórech. Od roku 1883 se stal spoluzakladatelem Vlastivědné muzeum v Olomouci, které se pak stalo prvním odborným centrem českého archeologického výzkumu na Moravě. Kolem olomouckého muzea se na přelomu 19. a 20. století soustředila mladá generace badatelů, kteří v nadcházející éře pozitivismu výrazně zasáhli do rozvoje oboru ve středoevropském kontextu, především díky výzkumu bohatých nalezišť z období paleolitu (K. J. Maška, M. Kříž, J. Knies). Vedle tohoto okruhu se výrazně zapojili také němečtí brněnští badatelé (A. Makowsky, J. Sombathy, A. Rzehak). Novým impulsem pro postupující institucionalizaci archeologie bylo založení Musejního spolku v Brně v roce 1888, který v prvním desetiletí soustředil veškerý archeologický výzkum na jižní Moravě a jeho členové shromáždili první velkou archeologickou sbírku, později předanou Františkovu muzeu, kde archeologii do této doby bylo věnováno minimum pozornosti. Na počátku 20. století měl zásadní vliv na archeologické dění Moravský archeologický klub a časopis Pravěk, založený Innocencem Ladislavem Červinkou (1869 – 1952), v roce 1906. Toto sdružení, dosud především amatérských archeologů pak mělo rozhodující vliv i v období první republiky a soustředilo všechny výrazné badatele. I díky této skutečnosti si moravská archeologie mezi světovými válkami uchovávala neprofesionální charakter na rozdíl od Čech, kde výraznou roli začala určovat univerzitní větev oboru. Na Masarykově univerzitě byl prehistorický ústav založen až v roce 1931 a obsazen teoreticky zaměřeným Emanuelem Šimkem. Excentrické, ale velmi výrazné a ve veřejném prostoru viditelné, bylo působení Karla Absolona (1877 – 1960), který prováděl výzkumy v Dolních Věstonicích, moravských jeskyních, ale i v zahraničí. Vybudoval vyhledávané muzeum Anthropos (1928) a stal se jistou ikonou badatele-objevitele, který však symbolicky uzavřel po druhé světové válce etapu vývoje archeologie, založené především na jednotlivých osobnostech. Pro dějiny oboru jsou také důležité rovněž paralelní snahy německých vlastivědných pracovníků, kteří prováděli archeologické výzkumy například na Mikulovsku a Uničovsku.

Czech name

První století moravské archeologie (1846 - 1946)

Czech description

Příspěvek shrnuje počátky archeologie na Moravě v prvním století existence této vědy, formující se především v období romantismu. Časové vymezení je symbolické, v roce 1846 provedl jeden z prvních rozsáhlých a cílených výzkumů slovanského pohřebiště v Rebešovicích Gregor Wolný. V roce 1946 pak Karel Absolon, který personifikoval archeologický výzkum v první polovině 20. století, učinil poslední (neúspěšné) pokusy o pokračování své kariéry na Slovensku. V úvodní části textu je stručně shrnuta problematika poznání historie archeologie na Moravě s odkazy na mnohem více prostudované téma v Čechách. Vývoj archeologie je sledován v kontextu okolních zemí, především však Čech, kde archeologie hrála výraznou společenskou roli s národnostním akcentem. Na Moravě tato ideová motivace chyběla a rozvoj oboru byl také výrazně omezen neexistencí univerzitního centra. Moravské archeologické nálezy však díky svému množství a povaze budily pozornost již od dob renesance. Bohatá naleziště pleistocenních savců v jeskyních i cihelnách byly zaznamenány jako kosti obrů a draků mnoha autory (J. Blahoslav, A. Vigsius, T. J. Pešina z Čechorodu a jiní). Oproti českému prostředí, kde se první systematické archeologické poznání rodilo v době osvícenství (K. J. Biener z Bienenberka, J. Dobrovský), na Moravě první amatérští archeologové začali pracovat přibližně od poloviny 19. století. O archeologické památky jevili zájem pouze ojedinělí zájemci, kteří budovali také první malé sbírky (M. W. Trapp, A. Heinrich, F. Dudík, A. Boček, G. Wolny, P. Chlumecký). Zásadní vliv pro rozvoj oboru měla však přítomnost „otce moravské archeologie“ Jindřicha Wankela (1821 – 1897), který působil v Blansku v letech 1849 – 1883. Provedl množství prvních systematických výzkumů a moravskou archeologii jako jediný reprezentoval na mezinárodních vědeckých fórech. Od roku 1883 se stal spoluzakladatelem Vlastivědné muzeum v Olomouci, které se pak stalo prvním odborným centrem českého archeologického výzkumu na Moravě. Kolem olomouckého muzea se na přelomu 19. a 20. století soustředila mladá generace badatelů, kteří v nadcházející éře pozitivismu výrazně zasáhli do rozvoje oboru ve středoevropském kontextu, především díky výzkumu bohatých nalezišť z období paleolitu (K. J. Maška, M. Kříž, J. Knies). Vedle tohoto okruhu se výrazně zapojili také němečtí brněnští badatelé (A. Makowsky, J. Sombathy, A. Rzehak). Novým impulsem pro postupující institucionalizaci archeologie bylo založení Musejního spolku v Brně v roce 1888, který v prvním desetiletí soustředil veškerý archeologický výzkum na jižní Moravě a jeho členové shromáždili první velkou archeologickou sbírku, později předanou Františkovu muzeu, kde archeologii do této doby bylo věnováno minimum pozornosti. Na počátku 20. století měl zásadní vliv na archeologické dění Moravský archeologický klub a časopis Pravěk, založený Innocencem Ladislavem Červinkou (1869 – 1952), v roce 1906. Toto sdružení, dosud především amatérských archeologů pak mělo rozhodující vliv i v období první republiky a soustředilo všechny výrazné badatele. I díky této skutečnosti si moravská archeologie mezi světovými válkami uchovávala neprofesionální charakter na rozdíl od Čech, kde výraznou roli začala určovat univerzitní větev oboru. Na Masarykově univerzitě byl prehistorický ústav založen až v roce 1931 a obsazen teoreticky zaměřeným Emanuelem Šimkem. Excentrické, ale velmi výrazné a ve veřejném prostoru viditelné, bylo působení Karla Absolona (1877 – 1960), který prováděl výzkumy v Dolních Věstonicích, moravských jeskyních, ale i v zahraničí. Vybudoval vyhledávané muzeum Anthropos (1928) a stal se jistou ikonou badatele-objevitele, který však symbolicky uzavřel po druhé světové válce etapu vývoje archeologie, založené především na jednotlivých osobnostech. Pro dějiny oboru jsou také důležité rovněž paralelní snahy německých vlastivědných pracovníků, kteří prováděli archeologické výzkumy například na Mikulovsku a Uničovsku.

Type

C - Chapter in a specialist book

CEP classification

—

OECD FORD branch

60102 - Archaeology

Project

—

Continuities

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Publication year

2020

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Book/collection name

Paměť země. Formování institucionálních základů historické vědy na Moravě v 19. a 20. století

ISBN

978-80-86736-65-5

Number of pages of the result

44

Pages from-to

181-224

Number of pages of the book

450

Publisher name

Archiv města Brna / Matice Moravská

Place of publication

Brno

UT code for WoS chapter

—