1968:computer.art

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00094871%3A_____%2F18%3AN0000004" target="_blank" >RIV/00094871:_____/18:N0000004 - isvavai.cz</a>

Result on the web

<a href="http://www.moravska-galerie.cz/moravska-galerie/vystavy-a-program/aktualni-vystavy/2018/1968computerart.aspx?lang=cs" target="_blank" >http://www.moravska-galerie.cz/moravska-galerie/vystavy-a-program/aktualni-vystavy/2018/1968computerart.aspx?lang=cs</a>

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

1968:computer.art

Original language description

Vrátit se k výstavě Computer graphic, od jejíhož uvedení v brněnském Domě umění uběhlo letos neuvěřitelných padesát let, má více důvodů. Počítačová grafika byla počátkem roku 1968 naprostou aktualitou, jejíž tvorbou se na celém světě zabývalo seriózně pouze několik pracovníků vědeckých ústavů a univerzit. Hlavní propagátor nového umění a teoretik generativní estetiky profesor Max Bense uvedl v únoru 1965 ve studovně stuttgartské technické univerzity výstavu počítačových grafik Georga Neeseho, která je dnes považována za vůbec první výstavní prezentaci tohoto typu umění na světě. Do zahájení brněnské výstavy následovalo již jen několik dalších prezentací počítačové grafiky v avantgardních galeriích především ve Spojených státech a západním Německu. Jiří Valoch, který přišel za vedením Domu umění s nápadem na takto zaměřenou výstavu, byl jednadvacetiletý student germanistiky, literatury a estetiky na brněnské filozofické fakultě. Pro jistotu ještě jednou zopakuji: autoru koncepce výstavy a jejímu organizátoru v jedné osobě bylo jednadvacet. Kromě studií se již aktivně zapojil mezi tvůrce experimentální poezie, připravoval k vydání svou první sbírku, vystavoval vizuální poezii na kolektivních přehlídkách doma i ve světě. Kurátoroval nebo zahajoval výstavy dalších umělců. Navazoval, udržoval a vyhledával kontakty s mnoha předními osobnostmi umělecké scény, za všechny jmenujme Vladimíra Boudníka, okruh Jiřího Koláře, Bohumily Grögerové a Josefa Hiršala nebo Aktual Milana Knížáka. Označit Jiřího Valocha za Wunderkind není nadsázka. Příběh výstavy Computer graphic však není pouze dalším dokladem zázračné kariéry jejího kurátora. Obecněji ilustruje mnohé z neopakovatelné atmosféry šedesátek, a to na materiálu, který není zatím notoricky známý, ačkoliv si zasluhuje, aby vstoupil do širokého povědomí. Dějepis umění zpravidla sleduje, nakolik rychle a zda vůbec proběhla na periferiích recepce avantgardních výbojů uměleckých center. Nejedná se zpravidla o měsíce či roky, ale spíše o celé dekády. Proto je znovu potřeba podtrhnout, že přesně tři roky, které uběhly mezi brněnskou a zmiňovanou stuttgartskou výstavou, lze označit za dějově synchronní akce. Zpětnou prestiž Valochovy výstavy stvrdila dvojice přehlídek computerového umění, které se později v roce 1968 uskutečnily v Londýně a Záhřebu. A to všechno sice v podmínkách politického tání, ale přesto trvajícího soutěžení dvou geopolitických bloků a existence železné opony. Počítačové umění navíc nebylo pouze importem do tehdejšího Československa. Od roku 1964 využíval Zdeněk Sýkora nabídku matematika Jaroslava Blažka, že prostřednictvím počítače LGP-30 může urychlit výpočty zadání pro své obrazy, které nazýval Struktury. Z mimouměleckého prostředí vstoupil na scénu v roce 1966 Lubomír Sochor, pracovník výpočetního střediska v Ústřední vojenské nemocnici ve Střešovicích. Výsledky svých pokusů na poli počítačové grafiky publikoval o rok později v časopise Výtvarná práce. Jiří Valoch jej na to konto zařadil jako jediného českého umělce do výstavy. V archivu Jiřího Valocha, který je uložen v Moravské galerii v Brně, najdeme korespondenci s kurátorem Oblastní galerie Vysočiny Otakarem Máčelem ohledně reprízy výstavy v jeho instituci. Za signifikantní považuji dopisnici, na které kurátor oznamuje Valochovi, že ředitel galerie souhlasí s reprízou v Jihlavě za podmínky, že nikde nebude jakkoliv zmiňován jako spolupořadatel Dům umění města Brna, kde výstava bude premiérována. Ředitel oblastní galerie koncem roku 1967 evidentně řešil „pouze“ konkurenční pozice dvou institucí, nikoli skutečnost, že bude prezentovat „nesrozumitelnou abstrakci“, jejímiž autory jsou západní Němci, Američané a Kanaďan. To se zdá z pohledu předchozí a bohužel i následující dekády jako zcela banální problém prestiže, kterým se s oblibou zabývají také lidé na jeho pozici v současnosti. Tato anekdota vypovídá o společenské situaci před sovětskou invazí v srpnu 1968 možná lépe než podrobné analýzy dokumentů vyprodukované politickými orgány. Ruptura způsobená srpnovou invazí vojsk Varšavské smlouvy citelně postihla i slibně se rozvíjející kariéru a network Jiřího Valocha. Bezpochyby na základě brněnské výstavy byl pozván na sympozium Počítače a vizuální výzkum, které bylo součástí bienále Nová tendence 4 v Záhřebu. Valoch zde vystoupil s příspěvkem komentujícím různé způsoby využití počítače u Zdeňka Sýkory a Lubomíra Sochora. Kolokvium se odehrálo počátkem srpna. Paralelně probíhala v londýnské ICA spektakulární výstava Cybernetic Serendipity, s jejíž kurátorkou Jesiou Reichardtovou si Valoch vyměnil několik dopisů. V posrpnové době však progresivní umění v Československu rychle ztrácelo pozice. Mizely jak možnosti výstavní prezentace, tak sdílení informací i v neposlední řadě přímé účasti na internacionálním networku. Zdá se, že nechybělo mnoho a právě kariéra Jiřího Valocha mohla získat přirozeně internacionální charakter. Minimálně byl jako jeden z mála tehdejších „Čechoslováků“ připraven integrovat se do mezinárodního provozu neoavantgardního umění. Srpnová invaze zamíchala kartami osudu celé země. Také Jiří Valoch musel jako mnoho dalších čelit jiným výzvám, než před Srpnem předpokládal. I když některé přesáhly jeho osobnostní možnosti, je snad možné s klasikem konstatovat, že i jeho příběh není z rodu tragických, nýbrž spíš komických příběhů. Ať je to jakkoli, brněnská výstava Computer graphic patří nezpochybnitelně do příběhu dějin umění.

Czech name

1968:computer.art

Czech description

Vrátit se k výstavě Computer graphic, od jejíhož uvedení v brněnském Domě umění uběhlo letos neuvěřitelných padesát let, má více důvodů. Počítačová grafika byla počátkem roku 1968 naprostou aktualitou, jejíž tvorbou se na celém světě zabývalo seriózně pouze několik pracovníků vědeckých ústavů a univerzit. Hlavní propagátor nového umění a teoretik generativní estetiky profesor Max Bense uvedl v únoru 1965 ve studovně stuttgartské technické univerzity výstavu počítačových grafik Georga Neeseho, která je dnes považována za vůbec první výstavní prezentaci tohoto typu umění na světě. Do zahájení brněnské výstavy následovalo již jen několik dalších prezentací počítačové grafiky v avantgardních galeriích především ve Spojených státech a západním Německu. Jiří Valoch, který přišel za vedením Domu umění s nápadem na takto zaměřenou výstavu, byl jednadvacetiletý student germanistiky, literatury a estetiky na brněnské filozofické fakultě. Pro jistotu ještě jednou zopakuji: autoru koncepce výstavy a jejímu organizátoru v jedné osobě bylo jednadvacet. Kromě studií se již aktivně zapojil mezi tvůrce experimentální poezie, připravoval k vydání svou první sbírku, vystavoval vizuální poezii na kolektivních přehlídkách doma i ve světě. Kurátoroval nebo zahajoval výstavy dalších umělců. Navazoval, udržoval a vyhledával kontakty s mnoha předními osobnostmi umělecké scény, za všechny jmenujme Vladimíra Boudníka, okruh Jiřího Koláře, Bohumily Grögerové a Josefa Hiršala nebo Aktual Milana Knížáka. Označit Jiřího Valocha za Wunderkind není nadsázka. Příběh výstavy Computer graphic však není pouze dalším dokladem zázračné kariéry jejího kurátora. Obecněji ilustruje mnohé z neopakovatelné atmosféry šedesátek, a to na materiálu, který není zatím notoricky známý, ačkoliv si zasluhuje, aby vstoupil do širokého povědomí. Dějepis umění zpravidla sleduje, nakolik rychle a zda vůbec proběhla na periferiích recepce avantgardních výbojů uměleckých center. Nejedná se zpravidla o měsíce či roky, ale spíše o celé dekády. Proto je znovu potřeba podtrhnout, že přesně tři roky, které uběhly mezi brněnskou a zmiňovanou stuttgartskou výstavou, lze označit za dějově synchronní akce. Zpětnou prestiž Valochovy výstavy stvrdila dvojice přehlídek computerového umění, které se později v roce 1968 uskutečnily v Londýně a Záhřebu. A to všechno sice v podmínkách politického tání, ale přesto trvajícího soutěžení dvou geopolitických bloků a existence železné opony. Počítačové umění navíc nebylo pouze importem do tehdejšího Československa. Od roku 1964 využíval Zdeněk Sýkora nabídku matematika Jaroslava Blažka, že prostřednictvím počítače LGP-30 může urychlit výpočty zadání pro své obrazy, které nazýval Struktury. Z mimouměleckého prostředí vstoupil na scénu v roce 1966 Lubomír Sochor, pracovník výpočetního střediska v Ústřední vojenské nemocnici ve Střešovicích. Výsledky svých pokusů na poli počítačové grafiky publikoval o rok později v časopise Výtvarná práce. Jiří Valoch jej na to konto zařadil jako jediného českého umělce do výstavy. V archivu Jiřího Valocha, který je uložen v Moravské galerii v Brně, najdeme korespondenci s kurátorem Oblastní galerie Vysočiny Otakarem Máčelem ohledně reprízy výstavy v jeho instituci. Za signifikantní považuji dopisnici, na které kurátor oznamuje Valochovi, že ředitel galerie souhlasí s reprízou v Jihlavě za podmínky, že nikde nebude jakkoliv zmiňován jako spolupořadatel Dům umění města Brna, kde výstava bude premiérována. Ředitel oblastní galerie koncem roku 1967 evidentně řešil „pouze“ konkurenční pozice dvou institucí, nikoli skutečnost, že bude prezentovat „nesrozumitelnou abstrakci“, jejímiž autory jsou západní Němci, Američané a Kanaďan. To se zdá z pohledu předchozí a bohužel i následující dekády jako zcela banální problém prestiže, kterým se s oblibou zabývají také lidé na jeho pozici v současnosti. Tato anekdota vypovídá o společenské situaci před sovětskou invazí v srpnu 1968 možná lépe než podrobné analýzy dokumentů vyprodukované politickými orgány. Ruptura způsobená srpnovou invazí vojsk Varšavské smlouvy citelně postihla i slibně se rozvíjející kariéru a network Jiřího Valocha. Bezpochyby na základě brněnské výstavy byl pozván na sympozium Počítače a vizuální výzkum, které bylo součástí bienále Nová tendence 4 v Záhřebu. Valoch zde vystoupil s příspěvkem komentujícím různé způsoby využití počítače u Zdeňka Sýkory a Lubomíra Sochora. Kolokvium se odehrálo počátkem srpna. Paralelně probíhala v londýnské ICA spektakulární výstava Cybernetic Serendipity, s jejíž kurátorkou Jesiou Reichardtovou si Valoch vyměnil několik dopisů. V posrpnové době však progresivní umění v Československu rychle ztrácelo pozice. Mizely jak možnosti výstavní prezentace, tak sdílení informací i v neposlední řadě přímé účasti na internacionálním networku. Zdá se, že nechybělo mnoho a právě kariéra Jiřího Valocha mohla získat přirozeně internacionální charakter. Minimálně byl jako jeden z mála tehdejších „Čechoslováků“ připraven integrovat se do mezinárodního provozu neoavantgardního umění. Srpnová invaze zamíchala kartami osudu celé země. Také Jiří Valoch musel jako mnoho dalších čelit jiným výzvám, než před Srpnem předpokládal. I když některé přesáhly jeho osobnostní možnosti, je snad možné s klasikem konstatovat, že i jeho příběh není z rodu tragických, nýbrž spíš komických příběhů. Ať je to jakkoli, brněnská výstava Computer graphic patří nezpochybnitelně do příběhu dějin umění.

Type

O - Miscellaneous

CEP classification

—

OECD FORD branch

60401 - Arts, Art history

Project

—

Continuities

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Publication year

2018

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů