The Collection of music microfilms of Antonín Němec’s inheritance

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00094943%3A_____%2F19%3AN0000048" target="_blank" >RIV/00094943:_____/19:N0000048 - isvavai.cz</a>

Result on the web

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Sbírka hudebních mikrofilmů z pozůstalosti Antonína Němce

Original language description

Činnost soukromého hudebního badatele Antonína Němce (1894–1958) tvoří součást pozoruhodné a donedávna opomíjené kapitoly dějin české hudební kultury a hudební vědy, totiž novodobému zájmu o tzv. starou hudbu. Problematice historického výzkumu, shromažďování hudebního materiálu a následného provozování hudby předchozích epoch v průběhu 19. a 20. století je výraznější pozornost věnována teprve v posledních letech. Předmětem této publikace je především Němcova sbírka 930 hudebních mikrofilmů. Antonín Němec se, ačkoliv byl profesí chemik lesních půd, intenzivně věnoval hudbě, zvláště tvorbě českých autorů 18. století a počátku 19. století, jako organizátor, interpret a především badatel. Svou hudební sbírku začal Antonín Němec vytvářet v roce 1945 bezprostředně po skončení druhé světové války. Tehdy opisoval a také fotil hudebniny z knihoven zkonfiskovaných zámků (Frýdlant, Kačina, Doksy, Kuks, Malonice, Horšovský Týn, Rychnov nad Kněžnou, Jindřichův Hradec, Rychnov nad Kněžnou) a také z klášterní knihovny v Oseku. Hudební sbírky ze šlechtických sídel byly jako konfiskáty tehdy sváženy na Ministerstvo zemědělství. Dr. Němec k nim měl tehdy přístup jako pracovník Výzkumného ústavu lesnického. Současně pořizoval dr. Němec mikrofilmy hudebních pramenů také z jiných zámeckých sbírek, jež nebyly po válce přesunuty (Český Krumlov, Kroměříž) nebo byly deponovány jinde (Roudnice nad Labem). Právě mikrofilmy podle předloh ze zámeckých knihoven, především z Frýdlantu, Kačiny, Doks, Roudnice nad Labem a Českého Krumlova, jsou kvantitativně nejvýznamnější složkou Němcovy sbírky. Dále dr. Němec pořizoval mikrofilmy také v dalších paměťových institucích domácích i zahraničních a také ve sbírkách jiných soukromých badatelů. S formováním svého hudebního archivu pokračoval až do své smrti v roce 1958. Kolekce mikrofilmů se na rozdíl od zbývajících částí Němcovy hudební sbírky zachovala takřka v úplnosti a celistvosti ve fondu Moravské zemské knihovny. Němcův rozsáhlý hudební archiv zahrnoval vedle mikrofilmů také staré i novodobé hudební tisky, dobové hudební rukopisy a také vlastní Němcovy rukopisné opisy. Po Němcově smrti byly části jeho sbírky v průběhu 60. a 70. let postupně zakoupeny Moravskou zemskou knihovnou a Moravským zemským muzeem. Prvotním motivem Němcovy hudebně sběratelské činnosti bylo vyhledávání děl starých českých mistrů k domácím hudebním produkcích amatérského smyčcového kvarteta, ve kterém sám hrával, či k veřejnému provedení na koncertech, na jejichž pořádání se Němec podílel. Největší část Němcovy mikrofilmové sbírky (a pravděpodobně také jeho celého archivu) proto tvoří komorní hudba 18. století pro smyčcové nástroje. Sbírka však rovněž odráží širší hudebně badatelské zájmy dr. Němce, tj. problematiku staré české hudby s tematikou lovu a lesa a obecně tvorbu českých hudebníků 18. a počátku 19. století. Trojice skladatelů, jimž dr. Němec věnoval nejintenzivnější badatelskou aktivitu a sestavil tematické katalogy jejich děl – Pavel Vranický, František Kramář a Vojtěch Jírovec – patří k vůbec nejvíce zastoupeným autorům v mikrofilmové sbírce. Většině dalších skladatelů, jejichž skladby jsou ve sbírce nejčetnější, věnoval Němec pozornost v rámci svých článků (Antonín Vranický, František Adam Míča, Josef Mysliveček, Jan Křtitel Vaňhal, František Kryštof Neubauer, Jan Václav Stamic, Wolfgang Amadeus Mozart) či připravil edice jejich skladeb (Antonín Vranický, Pavel Vranický, František Kramář, František Xaver Dušek, Leopold Koželuh). Ve sbírce je zastoupena také tvorba dalších skladatelů, jimiž se dr. Němec badatelsky či editorsky zabýval (Jan Zach, František Xaver Richter, Josef Fiala, Jan August Vitásek, František a Jiří Antonín Bendové). Jedinečnost Němcovy sbírky ve srovnání s podobně zaměřenými soukromými hudebními kolekcemi jeho současníků (Alois Hnilička, Eduard Emanuel Homolka, Ondřej Horník, Emilián Trolda, Karel Balling, Jaroslav Čeleda) tkví právě v intenzivním využívání fotografování hudebních pramenů. Mikrofilmy byly nejen početně rovnocennou složkou Němcova hudební archivu vedle rukopisných a tištěných hudebnin, ale také podkladem velké části Němcových vlastních rukopisných opisů. Dr. Němec také na mikrofilm zachytil hudební prameny, které jsou dnes nezvěstné. Na 930 dochovaných mikrofilmech bylo identifikováno 92 ztracených předloh. Z nich historicky nejcennější je 38 mikrofilmů podle rukopisů z valdštejnské hudební sbírky z Doks. Němec dokonce některé mikrofilmované dokeské prameny převzal do svého archivu a později bylo 19 z nich zakoupeno Moravskou zemskou knihovnou či Moravským zemským muzeem spolu s dalšími hudebninami z Němcovy pozůstalosti. Další nedochované předlohy pocházejí z jiných pouze fragmentárně uchovaných či zcela ztracených sbírek (knihovna Umělecké besedy v Praze, notové archivy Karla Ballinga, Jaroslava Čeledy, Jaroslava Svobody a samotného Antonína Němce) nebo byly odepsány z fondů veřejných knihoven (Městská knihovna v Praze, knihovna Pražské konzervatoře).

Czech name

Sbírka hudebních mikrofilmů z pozůstalosti Antonína Němce

Czech description

Činnost soukromého hudebního badatele Antonína Němce (1894–1958) tvoří součást pozoruhodné a donedávna opomíjené kapitoly dějin české hudební kultury a hudební vědy, totiž novodobému zájmu o tzv. starou hudbu. Problematice historického výzkumu, shromažďování hudebního materiálu a následného provozování hudby předchozích epoch v průběhu 19. a 20. století je výraznější pozornost věnována teprve v posledních letech. Předmětem této publikace je především Němcova sbírka 930 hudebních mikrofilmů. Antonín Němec se, ačkoliv byl profesí chemik lesních půd, intenzivně věnoval hudbě, zvláště tvorbě českých autorů 18. století a počátku 19. století, jako organizátor, interpret a především badatel. Svou hudební sbírku začal Antonín Němec vytvářet v roce 1945 bezprostředně po skončení druhé světové války. Tehdy opisoval a také fotil hudebniny z knihoven zkonfiskovaných zámků (Frýdlant, Kačina, Doksy, Kuks, Malonice, Horšovský Týn, Rychnov nad Kněžnou, Jindřichův Hradec, Rychnov nad Kněžnou) a také z klášterní knihovny v Oseku. Hudební sbírky ze šlechtických sídel byly jako konfiskáty tehdy sváženy na Ministerstvo zemědělství. Dr. Němec k nim měl tehdy přístup jako pracovník Výzkumného ústavu lesnického. Současně pořizoval dr. Němec mikrofilmy hudebních pramenů také z jiných zámeckých sbírek, jež nebyly po válce přesunuty (Český Krumlov, Kroměříž) nebo byly deponovány jinde (Roudnice nad Labem). Právě mikrofilmy podle předloh ze zámeckých knihoven, především z Frýdlantu, Kačiny, Doks, Roudnice nad Labem a Českého Krumlova, jsou kvantitativně nejvýznamnější složkou Němcovy sbírky. Dále dr. Němec pořizoval mikrofilmy také v dalších paměťových institucích domácích i zahraničních a také ve sbírkách jiných soukromých badatelů. S formováním svého hudebního archivu pokračoval až do své smrti v roce 1958. Kolekce mikrofilmů se na rozdíl od zbývajících částí Němcovy hudební sbírky zachovala takřka v úplnosti a celistvosti ve fondu Moravské zemské knihovny. Němcův rozsáhlý hudební archiv zahrnoval vedle mikrofilmů také staré i novodobé hudební tisky, dobové hudební rukopisy a také vlastní Němcovy rukopisné opisy. Po Němcově smrti byly části jeho sbírky v průběhu 60. a 70. let postupně zakoupeny Moravskou zemskou knihovnou a Moravským zemským muzeem. Prvotním motivem Němcovy hudebně sběratelské činnosti bylo vyhledávání děl starých českých mistrů k domácím hudebním produkcích amatérského smyčcového kvarteta, ve kterém sám hrával, či k veřejnému provedení na koncertech, na jejichž pořádání se Němec podílel. Největší část Němcovy mikrofilmové sbírky (a pravděpodobně také jeho celého archivu) proto tvoří komorní hudba 18. století pro smyčcové nástroje. Sbírka však rovněž odráží širší hudebně badatelské zájmy dr. Němce, tj. problematiku staré české hudby s tematikou lovu a lesa a obecně tvorbu českých hudebníků 18. a počátku 19. století. Trojice skladatelů, jimž dr. Němec věnoval nejintenzivnější badatelskou aktivitu a sestavil tematické katalogy jejich děl – Pavel Vranický, František Kramář a Vojtěch Jírovec – patří k vůbec nejvíce zastoupeným autorům v mikrofilmové sbírce. Většině dalších skladatelů, jejichž skladby jsou ve sbírce nejčetnější, věnoval Němec pozornost v rámci svých článků (Antonín Vranický, František Adam Míča, Josef Mysliveček, Jan Křtitel Vaňhal, František Kryštof Neubauer, Jan Václav Stamic, Wolfgang Amadeus Mozart) či připravil edice jejich skladeb (Antonín Vranický, Pavel Vranický, František Kramář, František Xaver Dušek, Leopold Koželuh). Ve sbírce je zastoupena také tvorba dalších skladatelů, jimiž se dr. Němec badatelsky či editorsky zabýval (Jan Zach, František Xaver Richter, Josef Fiala, Jan August Vitásek, František a Jiří Antonín Bendové). Jedinečnost Němcovy sbírky ve srovnání s podobně zaměřenými soukromými hudebními kolekcemi jeho současníků (Alois Hnilička, Eduard Emanuel Homolka, Ondřej Horník, Emilián Trolda, Karel Balling, Jaroslav Čeleda) tkví právě v intenzivním využívání fotografování hudebních pramenů. Mikrofilmy byly nejen početně rovnocennou složkou Němcova hudební archivu vedle rukopisných a tištěných hudebnin, ale také podkladem velké části Němcových vlastních rukopisných opisů. Dr. Němec také na mikrofilm zachytil hudební prameny, které jsou dnes nezvěstné. Na 930 dochovaných mikrofilmech bylo identifikováno 92 ztracených předloh. Z nich historicky nejcennější je 38 mikrofilmů podle rukopisů z valdštejnské hudební sbírky z Doks. Němec dokonce některé mikrofilmované dokeské prameny převzal do svého archivu a později bylo 19 z nich zakoupeno Moravskou zemskou knihovnou či Moravským zemským muzeem spolu s dalšími hudebninami z Němcovy pozůstalosti. Další nedochované předlohy pocházejí z jiných pouze fragmentárně uchovaných či zcela ztracených sbírek (knihovna Umělecké besedy v Praze, notové archivy Karla Ballinga, Jaroslava Čeledy, Jaroslava Svobody a samotného Antonína Němce) nebo byly odepsány z fondů veřejných knihoven (Městská knihovna v Praze, knihovna Pražské konzervatoře).

Type

B - Specialist book

CEP classification

—

OECD FORD branch

60403 - Performing arts studies (Musicology, Theater science, Dramaturgy)

Project

—

Continuities

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Publication year

2019

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-7051-272-2

Number of pages

604

Publisher name

Moravská zemská knihovna v Brně

Place of publication

Brno

UT code for WoS book

—