Poetry and the Cosmos: A Study of Poetry and Poetics

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216208%3A11210%2F17%3A10367551" target="_blank" >RIV/00216208:11210/17:10367551 - isvavai.cz</a>

Result on the web

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Poezie a kosmos: Studie o poezii a poetice

Original language description

Kapitoly knihy volně spojuje zájem o vztah mezi řečí poezie a světem. Slovo kosmos v názvu odkazuje k představě uspořádaného světa, který báseň předpokládá, zviditelňuje nebo utváří. První kapitola uvádí některé možnosti, jak tento vztah mezi řečí a světem chápat a podává rozlišení několika typů básnické řeči vycházející z lacanovské trojice symbolické, imaginární, reálné. Kosmos je podstatným předpokladem poetiky Gastona Bachelarda, jíž je věnována druhá kapitola. Neméně důležitým rysem Bachelardova myšlení je oddělení poetiky a vědy. To mu na jedné straně dovoluje právě v poetice pracovat s obrazem kosmu, na druhé straně je tento obraz odkázán do oblasti poezie, zatímco věda v Bachelardově pojetí již není schopna představit ucelený obraz světa. Třetí kapitola pojednává o obrazech v básnickém díle Konstantina Biebla, které jsou spojeny s místy a s pohybem mezi místy. Čtvrtá se zabývá texty Rogera Cailloise, které představují svébytnou básnickou meditaci nad kameny. Obě kapitoly se vztahují k bachelardovskému předpokladu kosmu a v některých ohledech rozvíjejí druhou kapitolu. V kapitole věnované Paulu Celanovi a Jiřímu Kolářovi se snažím ukázat rozpad takové představy kosmu v poezii po druhé světové válce. Podobný pohled je v moderní poezii samozřejmě starší, přinejmenším by bylo třeba zmínit Eliotovou skladbu The Waste Land (1922) nebo Yeatsovu báseň The Second Coming (1919), po druhé světové válce již ale nejde o jednotlivé básně tato tendence v poezii ne-li převažuje, pak alespoň tvoří jeden podstatný a silný proud. V kapitole o Sešitech Josefíny Rykrové (1981) se zabývám touto poslední básnickou sbírkou Milady Součkové a jejím pokusem o konstrukci soukromého kosmu založeného na kultuře a paměti, a to v podmínkách exilu v období studené války. Nostalgickou a zároveň konstruktivní imaginaci Milady Součkové chápu jako kontrapunkt poválečné poezie. V poslední kapitole se zabývám básněmi, které tematizují básníka jako toho, kdo je schopen promlouvat v básni, tedy dát básnické řeči její účinnost a působivost. Dlouhou a komplexní historii této &quot;expresivní figury&quot; tu jen načrtávám, a především se soustředím na její rozpad v poválečném období. Tato kapitola rozvíjí některé motivy z předchozích částí a navazuje především na kapitolu o Celanovi a Kolářovi. Na závěr jako dodatek připojuji dvě kratší studie věnované dílčím motivům, zmíněným v hlavní části knihy.

Czech name

Poezie a kosmos: Studie o poezii a poetice

Czech description

Kapitoly knihy volně spojuje zájem o vztah mezi řečí poezie a světem. Slovo kosmos v názvu odkazuje k představě uspořádaného světa, který báseň předpokládá, zviditelňuje nebo utváří. První kapitola uvádí některé možnosti, jak tento vztah mezi řečí a světem chápat a podává rozlišení několika typů básnické řeči vycházející z lacanovské trojice symbolické, imaginární, reálné. Kosmos je podstatným předpokladem poetiky Gastona Bachelarda, jíž je věnována druhá kapitola. Neméně důležitým rysem Bachelardova myšlení je oddělení poetiky a vědy. To mu na jedné straně dovoluje právě v poetice pracovat s obrazem kosmu, na druhé straně je tento obraz odkázán do oblasti poezie, zatímco věda v Bachelardově pojetí již není schopna představit ucelený obraz světa. Třetí kapitola pojednává o obrazech v básnickém díle Konstantina Biebla, které jsou spojeny s místy a s pohybem mezi místy. Čtvrtá se zabývá texty Rogera Cailloise, které představují svébytnou básnickou meditaci nad kameny. Obě kapitoly se vztahují k bachelardovskému předpokladu kosmu a v některých ohledech rozvíjejí druhou kapitolu. V kapitole věnované Paulu Celanovi a Jiřímu Kolářovi se snažím ukázat rozpad takové představy kosmu v poezii po druhé světové válce. Podobný pohled je v moderní poezii samozřejmě starší, přinejmenším by bylo třeba zmínit Eliotovou skladbu The Waste Land (1922) nebo Yeatsovu báseň The Second Coming (1919), po druhé světové válce již ale nejde o jednotlivé básně tato tendence v poezii ne-li převažuje, pak alespoň tvoří jeden podstatný a silný proud. V kapitole o Sešitech Josefíny Rykrové (1981) se zabývám touto poslední básnickou sbírkou Milady Součkové a jejím pokusem o konstrukci soukromého kosmu založeného na kultuře a paměti, a to v podmínkách exilu v období studené války. Nostalgickou a zároveň konstruktivní imaginaci Milady Součkové chápu jako kontrapunkt poválečné poezie. V poslední kapitole se zabývám básněmi, které tematizují básníka jako toho, kdo je schopen promlouvat v básni, tedy dát básnické řeči její účinnost a působivost. Dlouhou a komplexní historii této &quot;expresivní figury&quot; tu jen načrtávám, a především se soustředím na její rozpad v poválečném období. Tato kapitola rozvíjí některé motivy z předchozích částí a navazuje především na kapitolu o Celanovi a Kolářovi. Na závěr jako dodatek připojuji dvě kratší studie věnované dílčím motivům, zmíněným v hlavní části knihy.

Type

B - Specialist book

CEP classification

—

OECD FORD branch

60205 - Literary theory

Project

<a href="/en/project/GA405%2F08%2F0379" target="_blank" >GA405/08/0379: Phenomenology in the Literature, Art and Psychology</a><br>

Continuities

P - Projekt vyzkumu a vyvoje financovany z verejnych zdroju (s odkazem do CEP)

Publication year

2017

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-7530-097-3

Number of pages

180

Publisher name

Malvern

Place of publication

Praha

UT code for WoS book

—