The Third Eye of an Art Historian

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216208%3A11210%2F19%3A10414990" target="_blank" >RIV/00216208:11210/19:10414990 - isvavai.cz</a>

Result on the web

<a href="https://verso.is.cuni.cz/pub/verso.fpl?fname=obd_publikace_handle&handle=wVIsM9V3dT" target="_blank" >https://verso.is.cuni.cz/pub/verso.fpl?fname=obd_publikace_handle&handle=wVIsM9V3dT</a>

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Třetí oko historika/historičky umění

Original language description

Dějiny umění byly přijaty do pantheonu věd koncem 19. století, prokázaly, že jejich předmět může být racionálně (v tradici 19. století) poznáván a k jeho popsání mají svůj nástroj, metodu. Dvacáté století pak přineslo škálu metodologických perspektiv na předmět našeho studia. Přes jejich intelektuální rozpětí můžeme u všech naleznout společný axiom: definici času a prostoru, jako homogenních a stálých veličin. Myslím však, že přelom tisíciletí otevřeně přinesl zásadní pochybnosti o tomto předpokladu stojící a priori veškerého umělecko-historického poznání. Zásadní relativizaci prostoru učinil David Summers v knize Real Spaces (2003), která znejišťuje i náš pohled na čas. Samotná kritika času přehodnotila domnělou homogenitu a linearitu ve prospěch heterogenity a anachronističnosti, avšak nás nutí vypořádat se se zásadními problémy, které znesnadňují její využití. Ustoupení od kauzálního řetězce dějin a propojování uměleckých děl napříč časem je problematické především proto, že neznáme jednoduchý klíč, co s čím propojit a kde vůbec začít spojení hledat. Oba termíny, prostor i čas, považuji za stejně komplexní a vyžadující stejnou míru redefinice, avšak z pohledu historičky umění považuji čas za nezbytný předpoklad všech dalších úvah a jeho poznání má pro mne primární význam. Budu se proto zabývat přístupem k historickému materiálu Georgese Didi-Hubermana a Alexandera Nagela s Christopherem S. Woodem, kteří se dlouhodobě zabývají redefinicí času a dopad na uměleckohistorickou metodologii. Myslím, že důležitou roli v jejich metodě hraje intuice. Ve filosofii je intuitivní poznávání diskutovaným evergreenem, avšak v metodologii dějin umění o ní mnoho neuslyšíme. Ale i zde je palčivou otázkou, zda může být adekvátním epistemologickým nástrojem. Pokusím se nyní na ploše několika stran ukázat, že je to právě intuice, která by historikovi umění měla být snad ze všeho nejbližší.

Czech name

Třetí oko historika/historičky umění

Czech description

Dějiny umění byly přijaty do pantheonu věd koncem 19. století, prokázaly, že jejich předmět může být racionálně (v tradici 19. století) poznáván a k jeho popsání mají svůj nástroj, metodu. Dvacáté století pak přineslo škálu metodologických perspektiv na předmět našeho studia. Přes jejich intelektuální rozpětí můžeme u všech naleznout společný axiom: definici času a prostoru, jako homogenních a stálých veličin. Myslím však, že přelom tisíciletí otevřeně přinesl zásadní pochybnosti o tomto předpokladu stojící a priori veškerého umělecko-historického poznání. Zásadní relativizaci prostoru učinil David Summers v knize Real Spaces (2003), která znejišťuje i náš pohled na čas. Samotná kritika času přehodnotila domnělou homogenitu a linearitu ve prospěch heterogenity a anachronističnosti, avšak nás nutí vypořádat se se zásadními problémy, které znesnadňují její využití. Ustoupení od kauzálního řetězce dějin a propojování uměleckých děl napříč časem je problematické především proto, že neznáme jednoduchý klíč, co s čím propojit a kde vůbec začít spojení hledat. Oba termíny, prostor i čas, považuji za stejně komplexní a vyžadující stejnou míru redefinice, avšak z pohledu historičky umění považuji čas za nezbytný předpoklad všech dalších úvah a jeho poznání má pro mne primární význam. Budu se proto zabývat přístupem k historickému materiálu Georgese Didi-Hubermana a Alexandera Nagela s Christopherem S. Woodem, kteří se dlouhodobě zabývají redefinicí času a dopad na uměleckohistorickou metodologii. Myslím, že důležitou roli v jejich metodě hraje intuice. Ve filosofii je intuitivní poznávání diskutovaným evergreenem, avšak v metodologii dějin umění o ní mnoho neuslyšíme. Ale i zde je palčivou otázkou, zda může být adekvátním epistemologickým nástrojem. Pokusím se nyní na ploše několika stran ukázat, že je to právě intuice, která by historikovi umění měla být snad ze všeho nejbližší.

Type

J_ost - Miscellaneous article in a specialist periodical

CEP classification

—

OECD FORD branch

60401 - Arts, Art history

Project

—

Continuities

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Publication year

2019

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Name of the periodical

Acta Universitatis Carolinae. Philosophica et Historica

ISSN

0567-8293

e-ISSN

—

Volume of the periodical

neuveden

Issue of the periodical within the volume

2

Country of publishing house

CZ - CZECH REPUBLIC

Number of pages

8

Pages from-to

255-262

UT code for WoS article

—

EID of the result in the Scopus database

—