The Year 1989 as a Subject of Exhibition: Heritage - Narratives - Continuity

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216208%3A11210%2F21%3A10414996" target="_blank" >RIV/00216208:11210/21:10414996 - isvavai.cz</a>

Result on the web

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Rok 1989 jako předmět vystavování: dědictví - narativy - kontinuity

Original language description

Jak tvrdí francouzský sociolog a autor konceptu tzv. kolektivní paměti Maurice Halbwachs, lidská paměť je vždy produktem působení společenských referenčních rámců: &quot;Neexistuje žádná paměť vně oněch referenčních rámců, jichž využívají lidé žijící ve společnosti, aby fixovali a znovu nacházeli své vzpomínky&quot;. V tomto kontextu zdůrazňuje i konkrétnost a názornost coby základní rysy vzpomínání, na jejichž základě se v tomto procesu utváří a uplatňují ucelené vizuální a narativní figury. Tyto figury v sobě propojují pojmy a obrazy, přičemž při jejich prosazování často dochází k emblematizaci jednotlivých hmatatelných jevů, jež se posléze stávají znaky daných abstraktních idejí či entit: &quot;Má-li se ta či ona pravda usadit ve vzpomínce skupiny, musí se zpodobnit v konkrétní formě události, osoby či místa.&quot; Aleida Assmannová ve svých úvahách o kolektivní paměti poukazuje na její institucionální a nespontánní povahu: kolektivní paměť je dle ní produktem působení společenských institucí, které k jejímu utváření úmyslně využívají symbolů, artefaktů, rituálů a paměťových praxí. Za příznačnou vlastnost kolektivní paměti považuje tendenci k vytváření trvalých a zobecněných struktur symbolů a znaků. Rok 1989 je ve střední Evropě bezpochyby nejen jedním z objektů kolektivního vzpomínání, nýbrž také svého druhu emblémem širšího komplexů historických událostí a fenoménů spojených s demokratickými proměnami místních politických režimů, ekonomickou transformací a zrodem i rozvojem občanské společnosti v zemích bývalého socialistického bloku. Jako vlivný symbol tvoří také významný referenční bod v uvažování o hodnotách, na něž je (či bylo) v těchto zemích odkazováno jakožto na morální a ideové pilíře jejich pozdějšího politického zřízení. Zároveň, coby formativní událost celé generace občanů a svého druhu &quot;zakládající mýtus&quot; současných demokratických států, je provázán s členitou strukturou znaků, jejichž pomocí je znázorňován v rámci paměťové praxe a historického vzdělávání. Zmíněné vrstvy reflexe roku 1989 v kolektivní paměti vzájemně interagují a dohromady utváří jeho specifický obraz v očích veřejnosti. Obrazotvorný potenciál paměti této historické události ve vztahu k ustalování uceleného rezervoáru s ní spojených symbolů a narativů v zhuštěné podobě dokládají snahy o jeho prezentaci v muzejních expozicích. Prostředkem vyprávění jsou exponáty, které podléhají řízenému výběru. Reprezentace se tak odehrává ve stálém napěti mezi reflexí rozsáhlejšího materiálního, vizuálního a názorového dědictví a nadřazeným narativním záměrem, který expozici utváří. Studie se zaměřuje na analýzu vybraných tematizací roku 1989 v Česku a v Polsku. Cílem bude sledovat a porovnat základní symboly, znaky a narativní figury, které se ve vystavování tohoto tématu objevují, a to ve vztahu k jejich provázání s materiálním dědictvím událostí roku 1989 a tím, co je v rámci společenského konsenzu chápáno jako ideové dědictví tohoto období. Účelem je na příkladu výstavních reprezentací roku 1989 analyzovat jeho úlohu coby emblému společenské změny.

Czech name

Rok 1989 jako předmět vystavování: dědictví - narativy - kontinuity

Czech description

Jak tvrdí francouzský sociolog a autor konceptu tzv. kolektivní paměti Maurice Halbwachs, lidská paměť je vždy produktem působení společenských referenčních rámců: &quot;Neexistuje žádná paměť vně oněch referenčních rámců, jichž využívají lidé žijící ve společnosti, aby fixovali a znovu nacházeli své vzpomínky&quot;. V tomto kontextu zdůrazňuje i konkrétnost a názornost coby základní rysy vzpomínání, na jejichž základě se v tomto procesu utváří a uplatňují ucelené vizuální a narativní figury. Tyto figury v sobě propojují pojmy a obrazy, přičemž při jejich prosazování často dochází k emblematizaci jednotlivých hmatatelných jevů, jež se posléze stávají znaky daných abstraktních idejí či entit: &quot;Má-li se ta či ona pravda usadit ve vzpomínce skupiny, musí se zpodobnit v konkrétní formě události, osoby či místa.&quot; Aleida Assmannová ve svých úvahách o kolektivní paměti poukazuje na její institucionální a nespontánní povahu: kolektivní paměť je dle ní produktem působení společenských institucí, které k jejímu utváření úmyslně využívají symbolů, artefaktů, rituálů a paměťových praxí. Za příznačnou vlastnost kolektivní paměti považuje tendenci k vytváření trvalých a zobecněných struktur symbolů a znaků. Rok 1989 je ve střední Evropě bezpochyby nejen jedním z objektů kolektivního vzpomínání, nýbrž také svého druhu emblémem širšího komplexů historických událostí a fenoménů spojených s demokratickými proměnami místních politických režimů, ekonomickou transformací a zrodem i rozvojem občanské společnosti v zemích bývalého socialistického bloku. Jako vlivný symbol tvoří také významný referenční bod v uvažování o hodnotách, na něž je (či bylo) v těchto zemích odkazováno jakožto na morální a ideové pilíře jejich pozdějšího politického zřízení. Zároveň, coby formativní událost celé generace občanů a svého druhu &quot;zakládající mýtus&quot; současných demokratických států, je provázán s členitou strukturou znaků, jejichž pomocí je znázorňován v rámci paměťové praxe a historického vzdělávání. Zmíněné vrstvy reflexe roku 1989 v kolektivní paměti vzájemně interagují a dohromady utváří jeho specifický obraz v očích veřejnosti. Obrazotvorný potenciál paměti této historické události ve vztahu k ustalování uceleného rezervoáru s ní spojených symbolů a narativů v zhuštěné podobě dokládají snahy o jeho prezentaci v muzejních expozicích. Prostředkem vyprávění jsou exponáty, které podléhají řízenému výběru. Reprezentace se tak odehrává ve stálém napěti mezi reflexí rozsáhlejšího materiálního, vizuálního a názorového dědictví a nadřazeným narativním záměrem, který expozici utváří. Studie se zaměřuje na analýzu vybraných tematizací roku 1989 v Česku a v Polsku. Cílem bude sledovat a porovnat základní symboly, znaky a narativní figury, které se ve vystavování tohoto tématu objevují, a to ve vztahu k jejich provázání s materiálním dědictvím událostí roku 1989 a tím, co je v rámci společenského konsenzu chápáno jako ideové dědictví tohoto období. Účelem je na příkladu výstavních reprezentací roku 1989 analyzovat jeho úlohu coby emblému společenské změny.

Type

C - Chapter in a specialist book

CEP classification

—

OECD FORD branch

60101 - History (history of science and technology to be 6.3, history of specific sciences to be under the respective headings)

Project

—

Continuities

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Publication year

2021

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Book/collection name

Otisky sametové revoluce: kde přebývá devětaosmdesátý

ISBN

978-80-246-4792-0

Number of pages of the result

21

Pages from-to

139-159

Number of pages of the book

177

Publisher name

Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum

Place of publication

Praha

UT code for WoS chapter

—