A New Albania, or Just a Piece of the Socialist Orient? : Propaganda and the So-called Friends of Albania in the Context of Czechoslovak-Albanian Relations at the Turn of the 1950s and 1960s

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216208%3A11210%2F24%3A10481646" target="_blank" >RIV/00216208:11210/24:10481646 - isvavai.cz</a>

Result on the web

<a href="https://verso.is.cuni.cz/pub/verso.fpl?fname=obd_publikace_handle&handle=kwup6KqHGU" target="_blank" >https://verso.is.cuni.cz/pub/verso.fpl?fname=obd_publikace_handle&handle=kwup6KqHGU</a>

DOI - Digital Object Identifier

<a href="http://dx.doi.org/10.51134/sod.2024.004" target="_blank" >10.51134/sod.2024.004</a>

Result language

čeština

Original language name

Nová Albánie, nebo kus socialistického Orientu? : Propaganda a takzvaní přátelé Albánie v kontextu československo-albánských vztahů na přelomu 50. a 60. let

Original language description

Studie s využitím materiálů v českých i albánských archivech mapuje vztahy mezi Československem a Albánií v dynamickém období druhé poloviny padesátých a počátku šedesátých let minulého století, kdy se zprvu poměrně intenzivně rozvíjely v hospodářské, politické i kulturní oblasti, avšak poté od roku 1960 v důsledku roztržky mezi Moskvou a Pekingem zaznamenaly hluboký a dlouhodobý politický propad. Autor se přitom zaměřuje zejména na propagandu Tirany vůči Československu, její aktéry, měnící se obsah a recepci v československé společnosti, a klade si otázku, zda ve vnímání Albánie v poststalinském Československu lze vystopovat prvky koloniálního diskurzu. Své téma zasazuje do souvislosti rozvíjejících se vzájemných vztahů po roce 1948, kdy se obě země staly součástí sovětského bloku. Ideologická spřízněnost vytvářela prostor pro poněkud nevyváženou ekonomickou spolupráci, v níž Albánie plnila roli dodavatele surovin a importéra hotových výrobků (hlavně průmyslových zařízení) a využívala pomoc vyslaných expertů. Propaganda režimu Envera Hodži (1908-1985) byla motivována snahou vykreslovat ideální obraz &quot;nové Albánie&quot; jako země, která se odstřihla od tradiční zaostalosti a buduje socialismus na jihozápadní výspě socialistického tábora. Neustálé zdůrazňování rovnoprávného místa Albánie v socialistickém společenství přitom prozrazovalo vnitřní nejistotu jejího režimu, zvláště s ohledem na nízký stupeň rozvoje země, celkově periferní postavení a konfliktní vztahy se sousední Titovou Jugoslávií. Protagonisty tohoto úsilí byli především albánští diplomaté v Praze, kteří používali prvoplánově ideologické metody působení a byli velmi citliví na zpochybňování svého propagandistického jazyka. Spoléhali přitom na podporu albánských studentů v Československu, a hlavně takzvaných přátel Albánie, jak nazývali nepočetný okruh zdejších aktivních sympatizantů. Jejich ústřední postavou byla novinářka, redaktorka a spisovatelka Božena Neumannová (1882-1967), druhá manželka básníka Stanislava Kostky Neumanna (1875-1947), která se stala skalní stoupenkyní Envera Hodži a na jaře 1961 na jeho pozvání - k nelibosti československého vedení - Albánii s oficiálními poctami navštívila. Autor přibližuje také epizodní kapitolu československé turistiky v Albánii v letech 1956 až 1960 a její vliv na utváření obrazu &quot;nové Albánie&quot; ve veřejnosti. Přímé zkušenosti československých turistů a specialistů v Albánii spíše potvrzovaly stereotypní představy o převažující chudobě, exotičnosti a &quot;orientálním&quot; charakteru této země, na které narážela schematická albánská propaganda. Ačkoli se s takovými představami nepojilo u jejich nositelů negativní hodnocení, albánští diplomaté si na jejich zveřejňování v některých publikacích neúspěšně stěžovali u svých československých partnerů. Když pak počátkem šedesátých let Albánie následovala Čínu a rozešla se ideologicky se sovětským blokem, neustala ve svém propagandistickém úsilí vůči Československu, jeho náplň se ale výrazně změnila. Snažila se přesvědčit zdejší veřejnost o neúchylné správnosti politicko-ideologické linie albánských komunistů, kteří odmítli Chruščovovu kritiku Stalinova kultu a následující kurz Kremlu. Albánská strana se přitom podle autora oddávala až do osmdesátých let iluzím o skrytých sympatiích v československé společnosti a trvající podpoře &quot;přátel Albánie&quot;, jejichž úzké kontakty s albánskou ambasádou v Praze v čase roztržky ovšem také v některých případech posloužily Státní bezpečnosti, aby v rámci operace &quot;Astra&quot; monitorovala její činnost.

Czech name

Nová Albánie, nebo kus socialistického Orientu? : Propaganda a takzvaní přátelé Albánie v kontextu československo-albánských vztahů na přelomu 50. a 60. let

Czech description

Studie s využitím materiálů v českých i albánských archivech mapuje vztahy mezi Československem a Albánií v dynamickém období druhé poloviny padesátých a počátku šedesátých let minulého století, kdy se zprvu poměrně intenzivně rozvíjely v hospodářské, politické i kulturní oblasti, avšak poté od roku 1960 v důsledku roztržky mezi Moskvou a Pekingem zaznamenaly hluboký a dlouhodobý politický propad. Autor se přitom zaměřuje zejména na propagandu Tirany vůči Československu, její aktéry, měnící se obsah a recepci v československé společnosti, a klade si otázku, zda ve vnímání Albánie v poststalinském Československu lze vystopovat prvky koloniálního diskurzu. Své téma zasazuje do souvislosti rozvíjejících se vzájemných vztahů po roce 1948, kdy se obě země staly součástí sovětského bloku. Ideologická spřízněnost vytvářela prostor pro poněkud nevyváženou ekonomickou spolupráci, v níž Albánie plnila roli dodavatele surovin a importéra hotových výrobků (hlavně průmyslových zařízení) a využívala pomoc vyslaných expertů. Propaganda režimu Envera Hodži (1908-1985) byla motivována snahou vykreslovat ideální obraz &quot;nové Albánie&quot; jako země, která se odstřihla od tradiční zaostalosti a buduje socialismus na jihozápadní výspě socialistického tábora. Neustálé zdůrazňování rovnoprávného místa Albánie v socialistickém společenství přitom prozrazovalo vnitřní nejistotu jejího režimu, zvláště s ohledem na nízký stupeň rozvoje země, celkově periferní postavení a konfliktní vztahy se sousední Titovou Jugoslávií. Protagonisty tohoto úsilí byli především albánští diplomaté v Praze, kteří používali prvoplánově ideologické metody působení a byli velmi citliví na zpochybňování svého propagandistického jazyka. Spoléhali přitom na podporu albánských studentů v Československu, a hlavně takzvaných přátel Albánie, jak nazývali nepočetný okruh zdejších aktivních sympatizantů. Jejich ústřední postavou byla novinářka, redaktorka a spisovatelka Božena Neumannová (1882-1967), druhá manželka básníka Stanislava Kostky Neumanna (1875-1947), která se stala skalní stoupenkyní Envera Hodži a na jaře 1961 na jeho pozvání - k nelibosti československého vedení - Albánii s oficiálními poctami navštívila. Autor přibližuje také epizodní kapitolu československé turistiky v Albánii v letech 1956 až 1960 a její vliv na utváření obrazu &quot;nové Albánie&quot; ve veřejnosti. Přímé zkušenosti československých turistů a specialistů v Albánii spíše potvrzovaly stereotypní představy o převažující chudobě, exotičnosti a &quot;orientálním&quot; charakteru této země, na které narážela schematická albánská propaganda. Ačkoli se s takovými představami nepojilo u jejich nositelů negativní hodnocení, albánští diplomaté si na jejich zveřejňování v některých publikacích neúspěšně stěžovali u svých československých partnerů. Když pak počátkem šedesátých let Albánie následovala Čínu a rozešla se ideologicky se sovětským blokem, neustala ve svém propagandistickém úsilí vůči Československu, jeho náplň se ale výrazně změnila. Snažila se přesvědčit zdejší veřejnost o neúchylné správnosti politicko-ideologické linie albánských komunistů, kteří odmítli Chruščovovu kritiku Stalinova kultu a následující kurz Kremlu. Albánská strana se přitom podle autora oddávala až do osmdesátých let iluzím o skrytých sympatiích v československé společnosti a trvající podpoře &quot;přátel Albánie&quot;, jejichž úzké kontakty s albánskou ambasádou v Praze v čase roztržky ovšem také v některých případech posloužily Státní bezpečnosti, aby v rámci operace &quot;Astra&quot; monitorovala její činnost.

Type

J_SC - Article in a specialist periodical, which is included in the SCOPUS database

CEP classification

—

OECD FORD branch

60101 - History (history of science and technology to be 6.3, history of specific sciences to be under the respective headings)

Project

—

Continuities

S - Specificky vyzkum na vysokych skolach

Publication year

2024

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Name of the periodical

Soudobé dějiny

ISSN

1210-7050

e-ISSN

2695-0952

Volume of the periodical

31

Issue of the periodical within the volume

1

Country of publishing house

CZ - CZECH REPUBLIC

Number of pages

49

Pages from-to

89-137

UT code for WoS article

—

EID of the result in the Scopus database

2-s2.0-85200327208