Restrictions on freedom of expression for security reasons

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216208%3A11220%2F23%3A10456330" target="_blank" >RIV/00216208:11220/23:10456330 - isvavai.cz</a>

Result on the web

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Omezení svobody projevu z důvodu bezpečnosti

Original language description

Svoboda projevu je prvním politickým právem, které Listina základních práv a svobod zaručuje. Zároveň o tři odstavce níže zakotvuje limitační klauzuli, která státu umožňuje svobodu projevu za jistých podmínek omezit. Jedním z legitimních cílů, pro jehož ochranu může tato svoboda být omezena, je bezpečnost státu.Příspěvek se zaměří především na roli kontextu konkrétních projevů, tedy čas a místo jejich pronesení, respektive zveřejnění, spíše než na jejich obsah. Při typicky omezovaných projevech rasismu, popírání holocaustu či podpory extrémistickým hnutím je důvodem jejich omezení primárně obsahová stránka daného výroku. V dalších případech, hraje ale roli právě forma a kontext jejich pronesení. Komentářová literatura uvádí vykřikování nevhodných slov na pietním aktu, nebo během soudního jednání. Jindy přípustné projevy jsou v těchto případech omezeny místem a kontextem události, na které jsou proneseny. Na zmíněných příkladech je ilustrována ochrana mravnosti a veřejného pořádku, mám ale pocit, že srovnatelně lze přistupovat i k bezpečnosti jako chráněnému statku. Stejně jako v jiných případech omezení tak důležitého práva, svobody, nutno ostražitě dbát jeho proporcionality. Rád bych se proto zamyslel nad jednoduchým testem přípustnosti konkrétních projevů, stojícím na kritériích jeho veřejnosti, podvratného potenciálu a konečně vhodnosti, respektive celkového kontextu.Jen těžko lze při zamýšlení se nad omezením svobody projevu ve spojení nikoliv nutně s jeho obsahem, ale především kontextem, opomenout nedávné &quot;vypnutí&quot; dezinformačních webů ve vztahu k ruské agresi na Ukrajině a probíhající informační válce celkově. Lživý a manipulativní obsah totiž sám o sobě očividně nenaplňoval zákonné požadavky potřebné k jeho omezení, stránky existovaly dlouhou dobu, byť s upozorněním na jejich dezinformační charakter na webových stránkách Ministerstva vnitra, ale bez dalších restrikcí. Až kontext války byl pomyslnou &quot;poslední kapkou&quot;. Je potřeba se ptát, jak velký subversivní potenciál tyto projevy měly a zda by se orgány veřejné moci vyzývající k jejich omezení neměly důkladněji zabývat odůvodněním takového zásahu.Marek Hanč, bývalý marketingový expert hnutí ANO, v rozhovoru pro podcast Insider uvádí, že během války je nutné &quot;řídit informace&quot;. Válku lze jistě považovat za ukázkový příklad ohrožení bezpečnosti. Má ale omezení projevu být přímo úměrné hrozícímu nebezpečí? Je přípustné i extrémní omezení svobody projevu v případě extrémního ohrožení bezpečnosti? Jaké další bezpečnostní situace, mimo válku, by stát k takovým krokům opravňovaly? Co kdyby během pandemie nakažlivé nemoci stát vyzval osoby disponujícími technickými možnostmi k vypnutí všech webů, které publikují informace v neshodě s oficiálními prohlášeními, protože mají potenciál zvýšení rizika jejího šíření. Myšlenkový experiment může být o to zajímavější, promítneme-li do něj potenciální omyl veřejné moci. Jak by se následně měla postavit k těm, jejichž svobodu projevu omezila, i když se později ukázalo, že měli pravdu. Snaha o řízení informací a omezení svobody projevu je těžkou dvousečnou zbraní, kterou je radno využít pouze ve skutečně nebezpečném boji s nepřítelem, na kterého nic jiného nestačí. Nadto navíc s tím, u nějž jsme si jistí, že jeho projev přímo souvisí s bezpečnostním rizikem. Omezením svobody projevu totiž přiznáváme vlastní neschopnost informacím v něm vyjádřených čelit vlastní pravdou.S ohledem na čtvrtý odstavec článku 4 Listiny je zároveň vždy nutné veřejnou moc hlídat, aby omezením svobody projevu nebyl sledován jiný než povolený účel. Není těžké si představit situaci, ve které se politické reprezentaci hodí oponenty &quot;umlčet&quot; po zástěrkou ochrany občanů před hrozícím nebezpečím.Hlavním cílem příspěvku je zamyšlení nad rolí formy a kontextu projevu ve vztahu k jeho omezení z důvodu bezpečnosti.Otázky, které pokládám za zajímavé k diskuzi jsou především následující. Jaké situace z &quot;bezpečné&quot; dezinformace dělají &quot;nebezpečný&quot; projev s podvratným potenciálem? A lze takovou situaci obecně pojmenovat, abychom svobodu projevu omezily včas, preventivně? Má stát šanci rozpoznat škodlivé informace lépe než jejich adresát?

Czech name

Omezení svobody projevu z důvodu bezpečnosti

Czech description

Svoboda projevu je prvním politickým právem, které Listina základních práv a svobod zaručuje. Zároveň o tři odstavce níže zakotvuje limitační klauzuli, která státu umožňuje svobodu projevu za jistých podmínek omezit. Jedním z legitimních cílů, pro jehož ochranu může tato svoboda být omezena, je bezpečnost státu.Příspěvek se zaměří především na roli kontextu konkrétních projevů, tedy čas a místo jejich pronesení, respektive zveřejnění, spíše než na jejich obsah. Při typicky omezovaných projevech rasismu, popírání holocaustu či podpory extrémistickým hnutím je důvodem jejich omezení primárně obsahová stránka daného výroku. V dalších případech, hraje ale roli právě forma a kontext jejich pronesení. Komentářová literatura uvádí vykřikování nevhodných slov na pietním aktu, nebo během soudního jednání. Jindy přípustné projevy jsou v těchto případech omezeny místem a kontextem události, na které jsou proneseny. Na zmíněných příkladech je ilustrována ochrana mravnosti a veřejného pořádku, mám ale pocit, že srovnatelně lze přistupovat i k bezpečnosti jako chráněnému statku. Stejně jako v jiných případech omezení tak důležitého práva, svobody, nutno ostražitě dbát jeho proporcionality. Rád bych se proto zamyslel nad jednoduchým testem přípustnosti konkrétních projevů, stojícím na kritériích jeho veřejnosti, podvratného potenciálu a konečně vhodnosti, respektive celkového kontextu.Jen těžko lze při zamýšlení se nad omezením svobody projevu ve spojení nikoliv nutně s jeho obsahem, ale především kontextem, opomenout nedávné &quot;vypnutí&quot; dezinformačních webů ve vztahu k ruské agresi na Ukrajině a probíhající informační válce celkově. Lživý a manipulativní obsah totiž sám o sobě očividně nenaplňoval zákonné požadavky potřebné k jeho omezení, stránky existovaly dlouhou dobu, byť s upozorněním na jejich dezinformační charakter na webových stránkách Ministerstva vnitra, ale bez dalších restrikcí. Až kontext války byl pomyslnou &quot;poslední kapkou&quot;. Je potřeba se ptát, jak velký subversivní potenciál tyto projevy měly a zda by se orgány veřejné moci vyzývající k jejich omezení neměly důkladněji zabývat odůvodněním takového zásahu.Marek Hanč, bývalý marketingový expert hnutí ANO, v rozhovoru pro podcast Insider uvádí, že během války je nutné &quot;řídit informace&quot;. Válku lze jistě považovat za ukázkový příklad ohrožení bezpečnosti. Má ale omezení projevu být přímo úměrné hrozícímu nebezpečí? Je přípustné i extrémní omezení svobody projevu v případě extrémního ohrožení bezpečnosti? Jaké další bezpečnostní situace, mimo válku, by stát k takovým krokům opravňovaly? Co kdyby během pandemie nakažlivé nemoci stát vyzval osoby disponujícími technickými možnostmi k vypnutí všech webů, které publikují informace v neshodě s oficiálními prohlášeními, protože mají potenciál zvýšení rizika jejího šíření. Myšlenkový experiment může být o to zajímavější, promítneme-li do něj potenciální omyl veřejné moci. Jak by se následně měla postavit k těm, jejichž svobodu projevu omezila, i když se později ukázalo, že měli pravdu. Snaha o řízení informací a omezení svobody projevu je těžkou dvousečnou zbraní, kterou je radno využít pouze ve skutečně nebezpečném boji s nepřítelem, na kterého nic jiného nestačí. Nadto navíc s tím, u nějž jsme si jistí, že jeho projev přímo souvisí s bezpečnostním rizikem. Omezením svobody projevu totiž přiznáváme vlastní neschopnost informacím v něm vyjádřených čelit vlastní pravdou.S ohledem na čtvrtý odstavec článku 4 Listiny je zároveň vždy nutné veřejnou moc hlídat, aby omezením svobody projevu nebyl sledován jiný než povolený účel. Není těžké si představit situaci, ve které se politické reprezentaci hodí oponenty &quot;umlčet&quot; po zástěrkou ochrany občanů před hrozícím nebezpečím.Hlavním cílem příspěvku je zamyšlení nad rolí formy a kontextu projevu ve vztahu k jeho omezení z důvodu bezpečnosti.Otázky, které pokládám za zajímavé k diskuzi jsou především následující. Jaké situace z &quot;bezpečné&quot; dezinformace dělají &quot;nebezpečný&quot; projev s podvratným potenciálem? A lze takovou situaci obecně pojmenovat, abychom svobodu projevu omezily včas, preventivně? Má stát šanci rozpoznat škodlivé informace lépe než jejich adresát?

Type

C - Chapter in a specialist book

CEP classification

—

OECD FORD branch

50501 - Law

Project

—

Continuities

S - Specificky vyzkum na vysokych skolach

Publication year

2023

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Book/collection name

Vojna a mír

ISBN

978-80-7502-654-5

Number of pages of the result

10

Pages from-to

71-80

Number of pages of the book

122

Publisher name

Leges

Place of publication

Praha

UT code for WoS chapter

—