Municipal Establishment between Constitutional and Statutory Empowerment

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216208%3A11220%2F24%3A10495625" target="_blank" >RIV/00216208:11220/24:10495625 - isvavai.cz</a>

Result on the web

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Obecní zřízení mezi ústavním a zákonným zmocněním

Original language description

Ustanovení § 10 obecního zřízení uvádí, které povinnosti může obec ukládat v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou. Toto zdánlivě taxativní vymezení, které je samo o sobě, pravda, poněkud plastické, neboť předpokládá další zmocnění pro ukládání povinností obecně závazných vyhlášek v různých dalších zákonech, je zdánlivě vyčerpávajícím kompetenčním místem pro obce.V prvních letech samostatného českého státu tomu tak skutečně bylo, nicméně paradigma nahlížení na obecně závazné vyhlášky přeměnil Ústavní soud ve slavném Jirkovském nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/06, kde stanovil, že na rozdíl od derivativních podzákonných právních předpisů originární podzákonné předpisy samosprávy nepotřebují zákonné zmocnění a postačuje zmocnění vycházející z čl. 104 odst. 3 Ústavy.Obecně přijímaný názor Ústavního soudu však utvořil jistou mezeru, pokud jde o zásadu bezrozpornosti práva - ponechal v platnosti § 10 obecního zřízení, jehož postavení je vzhledem k výše uvedenému, a dále v judikatuře opakovanému, postulátu Ústavního soudu problematické.Prvním problematickým aspektem je odpověď na otázku k čemu takové ustanovení slouží.Naprosto zjevně již nejde &quot;kompetenční mantinel&quot; sloužící obcím k orientaci ve své samostatné působnosti. Proto se může objevit legitimní námitka, že jde o ustanovení nadále nadbytečné a jde toliko o jakési monology zákonodárcovi. Naopak lze však argumentovat, že ustanovení je vhodným nástrojem, jak samosprávě samostatnou působnost alespoň deklarativně popsat.Druhým aspektem, který úzce souvisí s první poznámkou je odpověď na otázku, jak se vypořádat s argumentem, že obecně závazné vyhlášky musí být v souladu s Ústavou i zákony, jak vyplývá z čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy. Jednoduchým argumentem a contrario bychom došli k závěru, že z hlediska pozitivního práva vyhlášky mimo limitaci § 10 obecního zřízení jsou protizákonné; jejich legalita je ale &quot;zhojena&quot; ústavním zmocněním.Řešení, jak nesystematičnost právního řádu, resp. napětí mezi obecním zřízením a Ústavou, se nabízí hned několik. Z § 10 obecního zřízení se může stát otevřeně demonstrativní výčet, ustanovení může být zcela derogováno či sloučeno s § 35 obecního zřízení. Příspěvek přiblíží optimální řešení tohoto pnutí a zodpoví i na otázku, jaké úskalí by mohlo ponechání současného stavu mít na obce a jejich zastupitelstva.

Czech name

Obecní zřízení mezi ústavním a zákonným zmocněním

Czech description

Ustanovení § 10 obecního zřízení uvádí, které povinnosti může obec ukládat v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou. Toto zdánlivě taxativní vymezení, které je samo o sobě, pravda, poněkud plastické, neboť předpokládá další zmocnění pro ukládání povinností obecně závazných vyhlášek v různých dalších zákonech, je zdánlivě vyčerpávajícím kompetenčním místem pro obce.V prvních letech samostatného českého státu tomu tak skutečně bylo, nicméně paradigma nahlížení na obecně závazné vyhlášky přeměnil Ústavní soud ve slavném Jirkovském nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/06, kde stanovil, že na rozdíl od derivativních podzákonných právních předpisů originární podzákonné předpisy samosprávy nepotřebují zákonné zmocnění a postačuje zmocnění vycházející z čl. 104 odst. 3 Ústavy.Obecně přijímaný názor Ústavního soudu však utvořil jistou mezeru, pokud jde o zásadu bezrozpornosti práva - ponechal v platnosti § 10 obecního zřízení, jehož postavení je vzhledem k výše uvedenému, a dále v judikatuře opakovanému, postulátu Ústavního soudu problematické.Prvním problematickým aspektem je odpověď na otázku k čemu takové ustanovení slouží.Naprosto zjevně již nejde &quot;kompetenční mantinel&quot; sloužící obcím k orientaci ve své samostatné působnosti. Proto se může objevit legitimní námitka, že jde o ustanovení nadále nadbytečné a jde toliko o jakési monology zákonodárcovi. Naopak lze však argumentovat, že ustanovení je vhodným nástrojem, jak samosprávě samostatnou působnost alespoň deklarativně popsat.Druhým aspektem, který úzce souvisí s první poznámkou je odpověď na otázku, jak se vypořádat s argumentem, že obecně závazné vyhlášky musí být v souladu s Ústavou i zákony, jak vyplývá z čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy. Jednoduchým argumentem a contrario bychom došli k závěru, že z hlediska pozitivního práva vyhlášky mimo limitaci § 10 obecního zřízení jsou protizákonné; jejich legalita je ale &quot;zhojena&quot; ústavním zmocněním.Řešení, jak nesystematičnost právního řádu, resp. napětí mezi obecním zřízením a Ústavou, se nabízí hned několik. Z § 10 obecního zřízení se může stát otevřeně demonstrativní výčet, ustanovení může být zcela derogováno či sloučeno s § 35 obecního zřízení. Příspěvek přiblíží optimální řešení tohoto pnutí a zodpoví i na otázku, jaké úskalí by mohlo ponechání současného stavu mít na obce a jejich zastupitelstva.

Type

C - Chapter in a specialist book

CEP classification

—

OECD FORD branch

50501 - Law

Project

—

Continuities

S - Specificky vyzkum na vysokych skolach

Publication year

2024

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Book/collection name

Samospráva

ISBN

978-80-7502-778-8

Number of pages of the result

10

Pages from-to

46-55

Number of pages of the book

170

Publisher name

Leges

Place of publication

Praha

UT code for WoS chapter

—