Human Being as Creature Inhabiting the Landscape

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216208%3A11270%2F21%3A10428562" target="_blank" >RIV/00216208:11270/21:10428562 - isvavai.cz</a>

Result on the web

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Člověk jako tvor obývající krajinu

Original language description

Pro člověka existují v podstatě tři způsoby obývání prostoru. Prvním z nich je lidské přebývání v krajinách tohoto světa, druhým spolu-obývání míst těchto krajin ve společenství či obecenství (polis) s druhými lidmi a konečně třetím způsobem je obývání prostoru, které bychom mohli nazvat náboženským či z křesťanského pohledu přímo církevním, neboť je uskutečňováno v kontextu a zevnitř společenství věřících. Všechny uvedené způsoby obývání prostoru se navzájem nevylučují. Naopak, mohou být, a často také jsou vzájemně v naprosté komplementaritě. Tato kapitola se soustřeďuje na první shora jmenovaný způsob a představuje člověka nejprve jako tvora v prostoru, který je konkretizován pojmy jako je místo a krajina. Tyto pojmy zahrnují nejen přírodní prostředí pro život člověka, ale také kulturu a náboženství jako další určující prvky pro tvary a účel konkrétních krajin a jejich míst. Krajiny představují setkání abstraktního prostoru s konkrétními místy, setkání přírody, kultury a náboženství. Klíčovou roli v tomto setkávání hraje člověk, který krajiny obývá tím, že je naplňuje svými příběhy. Tím dává krajině smysl, ukládá do ní své vzpomínky, sdílí v ní s ostatními své zkušenosti. Takové představení vztahu člověka a krajiny ukazuje krajinu jako prostor pro setkávání. Setkávání člověka s přírodou, člověka s krajinou, člověka s člověkem, ale také člověka s Bohem. Úvahy o krajině jako mnohavrstevném prostoru setkávání vedou přirozeně k promýšlení tvůrčích schopností člověka uskutečňovaných v krajině, přičemž lidská schopnost tvorby je dána do souvislosti s teologickým učením o Boží tvorbě. Tvůrčí schopnosti člověka jsou v teologickém pohledu zakotveny v tvorbě Boha stvořitele. Krajina se v této souvislosti jeví také jako svědek lidského a Božího působení ve světě a je-li krajina tímto svědkem, je na místě se zabývat její pamětí. Téma paměti krajiny nás pak přivádí k závěrečnému pojednání o člověku jako tvoru, který hledá a nachází svůj domov v krajině. Z hlediska křesťanské víry jsou však takové domovy předchutí, znamením a příslibem věčného domova v eschatologické krajině nového stvoření.

Czech name

Člověk jako tvor obývající krajinu

Czech description

Pro člověka existují v podstatě tři způsoby obývání prostoru. Prvním z nich je lidské přebývání v krajinách tohoto světa, druhým spolu-obývání míst těchto krajin ve společenství či obecenství (polis) s druhými lidmi a konečně třetím způsobem je obývání prostoru, které bychom mohli nazvat náboženským či z křesťanského pohledu přímo církevním, neboť je uskutečňováno v kontextu a zevnitř společenství věřících. Všechny uvedené způsoby obývání prostoru se navzájem nevylučují. Naopak, mohou být, a často také jsou vzájemně v naprosté komplementaritě. Tato kapitola se soustřeďuje na první shora jmenovaný způsob a představuje člověka nejprve jako tvora v prostoru, který je konkretizován pojmy jako je místo a krajina. Tyto pojmy zahrnují nejen přírodní prostředí pro život člověka, ale také kulturu a náboženství jako další určující prvky pro tvary a účel konkrétních krajin a jejich míst. Krajiny představují setkání abstraktního prostoru s konkrétními místy, setkání přírody, kultury a náboženství. Klíčovou roli v tomto setkávání hraje člověk, který krajiny obývá tím, že je naplňuje svými příběhy. Tím dává krajině smysl, ukládá do ní své vzpomínky, sdílí v ní s ostatními své zkušenosti. Takové představení vztahu člověka a krajiny ukazuje krajinu jako prostor pro setkávání. Setkávání člověka s přírodou, člověka s krajinou, člověka s člověkem, ale také člověka s Bohem. Úvahy o krajině jako mnohavrstevném prostoru setkávání vedou přirozeně k promýšlení tvůrčích schopností člověka uskutečňovaných v krajině, přičemž lidská schopnost tvorby je dána do souvislosti s teologickým učením o Boží tvorbě. Tvůrčí schopnosti člověka jsou v teologickém pohledu zakotveny v tvorbě Boha stvořitele. Krajina se v této souvislosti jeví také jako svědek lidského a Božího působení ve světě a je-li krajina tímto svědkem, je na místě se zabývat její pamětí. Téma paměti krajiny nás pak přivádí k závěrečnému pojednání o člověku jako tvoru, který hledá a nachází svůj domov v krajině. Z hlediska křesťanské víry jsou však takové domovy předchutí, znamením a příslibem věčného domova v eschatologické krajině nového stvoření.

Type

C - Chapter in a specialist book

CEP classification

—

OECD FORD branch

60303 - Theology

Project

—

Continuities

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Publication year

2021

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Book/collection name

Kdo je člověk? Teologická antropologie ekumenicky

ISBN

978-80-246-4779-1

Number of pages of the result

18

Pages from-to

232-249

Number of pages of the book

344

Publisher name

Karolinum

Place of publication

Praha

UT code for WoS chapter

—