Ludwig Salvator and Prague University

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216208%3A11610%2F18%3A10384424" target="_blank" >RIV/00216208:11610/18:10384424 - isvavai.cz</a>

Result on the web

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Arcivévoda Ludvík Salvátor a pražská univerzita.

Original language description

Ve všech životopisech arcivévody Ludvíka Salvátora se uvádí, že přibližně od poloviny 60. let 19. století studoval na pražské univerzitě. V jeho případě, podobně jako v případě dalších takto vysoce postavených osobností, je to vlastně tvrzení trochu zavádějící. Po polovině 19. století již pražská univerzita fungovala jako moderní vysokoškolské zařízení, kde pokud jde o pedagogy, byl striktně nastaven systém jejich působení na základě habilitačního řádu. Přednášeli asistenti, habilitovaní soukromí docenti a v čele ústavů a kateder (stolic) stáli profesoři, pro každý obor jeden řádný, v případě užší specializace i mimořádný, zpravidla neplacený. Jen profesoři byli oprávněni vést semináře. Byly vymezeny formy výuky - přednášky, semináře, nastaven zkušební systém i výstupní examinace. Studenti měli též přesně stanoveny své povinnosti. Řádní studenti se imatrikulovali. Návštěva přednášek pak byla více méně fakultativní, sami si je ostatně i volili a zapisovali podle svého zájmu. Nestudovali tedy předem pevně nastavené obory. První důležitou písemnou kvalifikační prací, kterou potřebovali napsat, byla až disertační práce pro získání doktorského titulu. Jazykem výuky byla v této době němčina. Přednášelo se v Karolinu a v Klementinu. Po absolvování daného penza let a přednášek mohli řádní studenti složit rigorózní zkoušku a získat doktorát a být tak zapsáni do univerzitní matriky doktorů, což ale zdaleka všichni absolventi neudělali. Kdo chtěl učit na střední školy, byl povinen složit státní zkoušku pro učitele gymnázií. Z 2. poloviny 60. let 19. století je v univerzitním archivu zachováno relativně málo písemných pramenů. Neexistují tu například matriky z tohoto období. Jediným úředním pramenem, z něhož lze zjisti zapsané posluchače, jsou katalogy studentů, vedené po semestrech pro každou že čtyř univerzitních fakult zvlášť. Ludvík Salvátor není zmíněn v žádných zachovaných dokumentech, uložených v univerzitním archivu. Při zkoumání jeho studií je tak třeba vyjít z jeho osobních záznamů, popř. z dalších dokumentů, které o studiu vypovídají. Podle zveřejněných informací studoval Ludvík Salvátor soukromě u profesorů pražské univerzity od roku 1865, Císař František Josef I. projevil osobní zájem o výběr vhodných vyučujících a sestavení studijního plánu. Byli zvoleni např. profesor právnické fakulty Johann Schier (státní právo), pověřený pak přímo vedením jeho studií. Dále arcivévodu vyučovali profesoři Antonín Randa (občanské právo), Johann Heinrich Löwe (teoretická a morální filozofie), pokud šlo o právnickou fakultu. Arcivévodovy osobní zájmy ale směřovaly mnohem více k předmětům, vyučovaným na filozofii. Mnohem čilejší i osobní kontakty proto lze vystopovat s profesory Vinzenzem F. Kosteletzkym (botanika), Friedrichem Steinem (zoologie), Viktorem von Zepharovich (geologie, paleontologie) nebo Vilémem Matzkou (matematika, fyzika). S nimi nejen probíral své cesty a vlastní pozorování, ale podporoval i jejich vlastní výzkum. Arcivévodovo studium na univerzitě určitě neskončilo rigorózní zkouškou a doktorátem. Soukromé hodiny postupně přešly - u profesorů, s nímž ho pojil osobní zájem - v kolegiální kontakty, korespondenční styky i osobní návštěvy, které pak trvaly po celý arcivévodův život.

Czech name

Arcivévoda Ludvík Salvátor a pražská univerzita.

Czech description

Ve všech životopisech arcivévody Ludvíka Salvátora se uvádí, že přibližně od poloviny 60. let 19. století studoval na pražské univerzitě. V jeho případě, podobně jako v případě dalších takto vysoce postavených osobností, je to vlastně tvrzení trochu zavádějící. Po polovině 19. století již pražská univerzita fungovala jako moderní vysokoškolské zařízení, kde pokud jde o pedagogy, byl striktně nastaven systém jejich působení na základě habilitačního řádu. Přednášeli asistenti, habilitovaní soukromí docenti a v čele ústavů a kateder (stolic) stáli profesoři, pro každý obor jeden řádný, v případě užší specializace i mimořádný, zpravidla neplacený. Jen profesoři byli oprávněni vést semináře. Byly vymezeny formy výuky - přednášky, semináře, nastaven zkušební systém i výstupní examinace. Studenti měli též přesně stanoveny své povinnosti. Řádní studenti se imatrikulovali. Návštěva přednášek pak byla více méně fakultativní, sami si je ostatně i volili a zapisovali podle svého zájmu. Nestudovali tedy předem pevně nastavené obory. První důležitou písemnou kvalifikační prací, kterou potřebovali napsat, byla až disertační práce pro získání doktorského titulu. Jazykem výuky byla v této době němčina. Přednášelo se v Karolinu a v Klementinu. Po absolvování daného penza let a přednášek mohli řádní studenti složit rigorózní zkoušku a získat doktorát a být tak zapsáni do univerzitní matriky doktorů, což ale zdaleka všichni absolventi neudělali. Kdo chtěl učit na střední školy, byl povinen složit státní zkoušku pro učitele gymnázií. Z 2. poloviny 60. let 19. století je v univerzitním archivu zachováno relativně málo písemných pramenů. Neexistují tu například matriky z tohoto období. Jediným úředním pramenem, z něhož lze zjisti zapsané posluchače, jsou katalogy studentů, vedené po semestrech pro každou že čtyř univerzitních fakult zvlášť. Ludvík Salvátor není zmíněn v žádných zachovaných dokumentech, uložených v univerzitním archivu. Při zkoumání jeho studií je tak třeba vyjít z jeho osobních záznamů, popř. z dalších dokumentů, které o studiu vypovídají. Podle zveřejněných informací studoval Ludvík Salvátor soukromě u profesorů pražské univerzity od roku 1865, Císař František Josef I. projevil osobní zájem o výběr vhodných vyučujících a sestavení studijního plánu. Byli zvoleni např. profesor právnické fakulty Johann Schier (státní právo), pověřený pak přímo vedením jeho studií. Dále arcivévodu vyučovali profesoři Antonín Randa (občanské právo), Johann Heinrich Löwe (teoretická a morální filozofie), pokud šlo o právnickou fakultu. Arcivévodovy osobní zájmy ale směřovaly mnohem více k předmětům, vyučovaným na filozofii. Mnohem čilejší i osobní kontakty proto lze vystopovat s profesory Vinzenzem F. Kosteletzkym (botanika), Friedrichem Steinem (zoologie), Viktorem von Zepharovich (geologie, paleontologie) nebo Vilémem Matzkou (matematika, fyzika). S nimi nejen probíral své cesty a vlastní pozorování, ale podporoval i jejich vlastní výzkum. Arcivévodovo studium na univerzitě určitě neskončilo rigorózní zkouškou a doktorátem. Soukromé hodiny postupně přešly - u profesorů, s nímž ho pojil osobní zájem - v kolegiální kontakty, korespondenční styky i osobní návštěvy, které pak trvaly po celý arcivévodův život.

Type

C - Chapter in a specialist book

CEP classification

—

OECD FORD branch

60101 - History (history of science and technology to be 6.3, history of specific sciences to be under the respective headings)

Project

—

Continuities

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Publication year

2018

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Book/collection name

Ludvík Salvátor Toskánský, vědec a cestovatel, v roce 170. výročí narození

ISBN

978-80-7469-085-3

Number of pages of the result

5

Pages from-to

123-127

Number of pages of the book

404

Publisher name

Národní archiv

Place of publication

Praha

UT code for WoS chapter

—