Folk Culture of Galicia in the Works of Czech Ethnographers and Publicists of the 19th Centrury. A Contribution to Czech-Ukrainian Cultural Contacts

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216224%3A14210%2F22%3A00128934" target="_blank" >RIV/00216224:14210/22:00128934 - isvavai.cz</a>

Result on the web

<a href="https://www.narodopisnaspolecnost.cz/images/Narodopisny_vestnik_1.2022.pdf" target="_blank" >https://www.narodopisnaspolecnost.cz/images/Narodopisny_vestnik_1.2022.pdf</a>

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Lidová kultura Haliče v dílech českých národopisců a publicistů 19. století. Příspěvek k česko-ukrajinským kulturním kontaktům

Original language description

Po prvním dělení Polska 1772 se stává součástí rakouské monarchie další korunní země Halič (něm. Galizien, pol. Galicja, ukr. Halyčyna), která zahrnovala dnešní jihopolská a západoukrajinská teritoria na sever od Karpat v povodí horní Visly až po horní Dněstr a Prut. Kromě etnického složení obyvatelstva (Poláci, Ukrajinci, Židé, Němci, Arméni ad.) další diference vykazovala v Haliči náboženská situace. Uvedené etnické a věroučné rozdíly spolu s přírodními podmínkami se odrazily v kulturní sféře, která pestrostí svých projevů zaujala první sběratele lidových tradic z řad domácích autorů i cizích badatelů. Mezi nimi lze jako prvního uvést Balthasara Hacqueta (1739–1815). Z jiných ideových premis vycházel zájem obrozenecky orientovaných badatelů, kteří v tradiční lidové kultuře spatřovali kořeny národní svébytnosti. Představitelem slovanského národopisu se stal Pavel J. Šafařík (1795–1861), který ve spolupráci v ukrajinskými (maloruskými) vědci Ivanem D. Vahylevyčem a Jakovem Holovackým přinesli poznatky o ukrajinské (rusínské) kultuře ve východní Haliči. Mezi významné české znalce Haliče náležel Karel František Vladislav Zap (1812–1871), jenž jako státní úředník žil ve Lvově na přelomu 30. a 40. let 19. století. Dílo charakterizuje snaha o kritické, ale nestranné stanovisko k etnickým a hospodářským problémům země. Uvolnění společenského života v Rakousku po pádu Bachova absolutismu vedlo k rozvoji publicistiky. Pro oblast Haliče má zásadní význam národopisné dílo Františka Řehoře (1857–1899), který zde prožil několik let. Své příspěvky převážně popularizačního charakteru otiskoval v pražských společenských i odborných časopisech. Jeho devízou bylo shromáždění pramenného materiálu terénním výzkumem a sběratelská práce. Poslední významná kapitola kontaktů mezi Ukrajinci z Haliče a českými zeměmi spadá do 90. let 19. století a je spojena s velkými výstavami, které proběhly v Praze a ve Lvově. Ovšem politická situace Rakouska-Uherska způsobila, že jejich recepce byla diametrálně odlišná. První světová válka, rozpad Rakouska-Uherska a vznik nástupnických států ukončily proud národopisné publicistiky o Haliči určené českému čtenáři, ovšem česko-ukrajinské kontakty pokračovaly už na jiné bázi.

Czech name

Lidová kultura Haliče v dílech českých národopisců a publicistů 19. století. Příspěvek k česko-ukrajinským kulturním kontaktům

Czech description

Po prvním dělení Polska 1772 se stává součástí rakouské monarchie další korunní země Halič (něm. Galizien, pol. Galicja, ukr. Halyčyna), která zahrnovala dnešní jihopolská a západoukrajinská teritoria na sever od Karpat v povodí horní Visly až po horní Dněstr a Prut. Kromě etnického složení obyvatelstva (Poláci, Ukrajinci, Židé, Němci, Arméni ad.) další diference vykazovala v Haliči náboženská situace. Uvedené etnické a věroučné rozdíly spolu s přírodními podmínkami se odrazily v kulturní sféře, která pestrostí svých projevů zaujala první sběratele lidových tradic z řad domácích autorů i cizích badatelů. Mezi nimi lze jako prvního uvést Balthasara Hacqueta (1739–1815). Z jiných ideových premis vycházel zájem obrozenecky orientovaných badatelů, kteří v tradiční lidové kultuře spatřovali kořeny národní svébytnosti. Představitelem slovanského národopisu se stal Pavel J. Šafařík (1795–1861), který ve spolupráci v ukrajinskými (maloruskými) vědci Ivanem D. Vahylevyčem a Jakovem Holovackým přinesli poznatky o ukrajinské (rusínské) kultuře ve východní Haliči. Mezi významné české znalce Haliče náležel Karel František Vladislav Zap (1812–1871), jenž jako státní úředník žil ve Lvově na přelomu 30. a 40. let 19. století. Dílo charakterizuje snaha o kritické, ale nestranné stanovisko k etnickým a hospodářským problémům země. Uvolnění společenského života v Rakousku po pádu Bachova absolutismu vedlo k rozvoji publicistiky. Pro oblast Haliče má zásadní význam národopisné dílo Františka Řehoře (1857–1899), který zde prožil několik let. Své příspěvky převážně popularizačního charakteru otiskoval v pražských společenských i odborných časopisech. Jeho devízou bylo shromáždění pramenného materiálu terénním výzkumem a sběratelská práce. Poslední významná kapitola kontaktů mezi Ukrajinci z Haliče a českými zeměmi spadá do 90. let 19. století a je spojena s velkými výstavami, které proběhly v Praze a ve Lvově. Ovšem politická situace Rakouska-Uherska způsobila, že jejich recepce byla diametrálně odlišná. První světová válka, rozpad Rakouska-Uherska a vznik nástupnických států ukončily proud národopisné publicistiky o Haliči určené českému čtenáři, ovšem česko-ukrajinské kontakty pokračovaly už na jiné bázi.

Type

J_SC - Article in a specialist periodical, which is included in the SCOPUS database

CEP classification

—

OECD FORD branch

50404 - Anthropology, ethnology

Project

—

Continuities

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Publication year

2022

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Name of the periodical

Narodopisny vestnik

ISSN

1211-8117

e-ISSN

—

Volume of the periodical

39

Issue of the periodical within the volume

1

Country of publishing house

CZ - CZECH REPUBLIC

Number of pages

19

Pages from-to

5-23

UT code for WoS article

—

EID of the result in the Scopus database

2-s2.0-85140646211