Tame Emotions : death, grief and consolation in the visual and written culture of the 16th and 17th centuries

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216224%3A14210%2F23%3A00134261" target="_blank" >RIV/00216224:14210/23:00134261 - isvavai.cz</a>

Result on the web

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Ochočená emoce : Smrt, zármutek a útěcha v obrazové a písemné kultuře 16. a 17. století

Original language description

Studie se zabývá reflexí smutku a empatických projevů spojených se smrtí v kontextu raně novověké vizuality, konkrétně v jazykově-obrazovém diskurzu sepulkrální kultury. V humanistické a křesťanské interpretaci raného novověku měl smutek nad zemřelými své místo, nebyl však přijímán samoúčelně a už vůbec ne v přehnané míře. Vždy byl spojen s komplementární emocí radosti, která v křesťanském pojetí poukazovala na eschatologický optimismus a příslib spásy. Předmoderní kultura oscilovala mezi přijetím emoce smutku a zároveň jejím potlačením a racionalizací s ohledem na nevyhnutelnost smrti a zejména radostnou představu posmrtné spásy. Památky sepulkrální kultury přitom ve shodě s humanistickou a náboženskou literaturou sledovaly stejné cíle jako konkrétní formy konvenčně normativního vyrovnávání se se smrtí. Sepulkrální památky, zejm. epitafy, zřetelně vyjadřují citovou odtažitost svých protagonistů, nebo dokonce zdánlivě paradoxní a nečekané emoce radosti, vyjadřující onen eschatologický optimismus, který rezonuje s hlavními křesťanskými argumenty útěchy. Navzdory této vizuálně emocionální zdrženlivosti sepulkrálních památek v nich nechybí prvek patosu ve smyslu citového působení na diváka. Sepulkrální památky předmoderní doby fungují jako specifičtí nositelé afektivní energie, doprovázené principem tzv. afektivní affordance, tj. interakce mezi prvky obrazu a schopnostmi vnímatele, které jsou však zásadně formovány zkušeností a dobovými konvencemi myšlení a jednání. Vizuální objekty sepulkrální kultury raného novověku nám tak umožňují sledovat historickou reflexi emocí a afektivního pole, které vzniká v interakci lidské zkušenosti, obrazů a textů. Sledované emocionální vyprávění, ukotvené v náboženských a vzpomínkových praktikách, provázelo nejen osobní vyrovnávání se se smrtí, ale sloužilo také jako obecný model nábožensko-výchovného či psychologicko-mentorského poučení a formovalo konvenční představy o zármutku a emocionalitě.

Czech name

Ochočená emoce : Smrt, zármutek a útěcha v obrazové a písemné kultuře 16. a 17. století

Czech description

Studie se zabývá reflexí smutku a empatických projevů spojených se smrtí v kontextu raně novověké vizuality, konkrétně v jazykově-obrazovém diskurzu sepulkrální kultury. V humanistické a křesťanské interpretaci raného novověku měl smutek nad zemřelými své místo, nebyl však přijímán samoúčelně a už vůbec ne v přehnané míře. Vždy byl spojen s komplementární emocí radosti, která v křesťanském pojetí poukazovala na eschatologický optimismus a příslib spásy. Předmoderní kultura oscilovala mezi přijetím emoce smutku a zároveň jejím potlačením a racionalizací s ohledem na nevyhnutelnost smrti a zejména radostnou představu posmrtné spásy. Památky sepulkrální kultury přitom ve shodě s humanistickou a náboženskou literaturou sledovaly stejné cíle jako konkrétní formy konvenčně normativního vyrovnávání se se smrtí. Sepulkrální památky, zejm. epitafy, zřetelně vyjadřují citovou odtažitost svých protagonistů, nebo dokonce zdánlivě paradoxní a nečekané emoce radosti, vyjadřující onen eschatologický optimismus, který rezonuje s hlavními křesťanskými argumenty útěchy. Navzdory této vizuálně emocionální zdrženlivosti sepulkrálních památek v nich nechybí prvek patosu ve smyslu citového působení na diváka. Sepulkrální památky předmoderní doby fungují jako specifičtí nositelé afektivní energie, doprovázené principem tzv. afektivní affordance, tj. interakce mezi prvky obrazu a schopnostmi vnímatele, které jsou však zásadně formovány zkušeností a dobovými konvencemi myšlení a jednání. Vizuální objekty sepulkrální kultury raného novověku nám tak umožňují sledovat historickou reflexi emocí a afektivního pole, které vzniká v interakci lidské zkušenosti, obrazů a textů. Sledované emocionální vyprávění, ukotvené v náboženských a vzpomínkových praktikách, provázelo nejen osobní vyrovnávání se se smrtí, ale sloužilo také jako obecný model nábožensko-výchovného či psychologicko-mentorského poučení a formovalo konvenční představy o zármutku a emocionalitě.

Type

C - Chapter in a specialist book

CEP classification

—

OECD FORD branch

60401 - Arts, Art history

Project

<a href="/en/project/GA20-09541S" target="_blank" >GA20-09541S: Art History in Moravia: Moravia in the History of Art</a><br>

Continuities

P - Projekt vyzkumu a vyvoje financovany z verejnych zdroju (s odkazem do CEP)

Publication year

2023

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Book/collection name

Empatia a umenie : pohľady – kontexty – interpretácie

ISBN

9788056805725

Number of pages of the result

25

Pages from-to

23-47

Number of pages of the book

142

Publisher name

Trnavská univerzita v Trnavě

Place of publication

Trnava

UT code for WoS chapter

—