There is a Chateau in the Land of Moravia

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216275%3A25110%2F17%3A39912148" target="_blank" >RIV/00216275:25110/17:39912148 - isvavai.cz</a>

Result on the web

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Stojí zámek v zemi Moravské

Original language description

Na přelomu 16. a 17. století přišli od Rýna do střední Evropy bratři Kašpar, Hermann a Gerhard z Questenbergu. Poslední z nich získal panství s městečkem Jaroměřice nad Rokytnou. Jeho syn Jan Antonín přestavěl v letech 1670 a 1682 tamější renesanční zámek, pro svoje poddané zbudoval špitál a pro jejich duchovní útěchu fundoval loretánskou kapli a servitský klášter. Stavby provedl brněnský stavitel Giovanni Battista Erna a později znojemský Jan Silvestr ve stylu Giovanniho Pietra Tencally. Jan van der Furth dodal ke stavbám sochařskou výzdobu. Jan Adam z Questenbergu, syn Jan Antonína, podnikl na závěr svých studií Grand Tour do západní a jižní Evropy, kde navštívil Holandsko, Francii, Anglii a Itálii. Po návratu do Vídně si dal postavit ve Vídni podle projektu Jakuba Prandtauera palác, na kterém se podílel později stavitel Franz Jäggl, architekti Anton Erhard a Johann Baptist Martinelli a Joseph Emmanuel Fischer von Erlach, štukatéři Girolamo Alfieri a Paul Stelzer a malíři Gaetano Rossa, Antonio Galli Bibiena a Johann Michael Rottmayr. V dolnorakouském Rappoltenkirchenu vlastnil hrabě Questenberg dnes již neexistující zámeček, který přestavoval Jakob Prandtauer, Joseph Munggenast a jeho interiéry štukovali Girolamo Alfieri a Paul Stelzer. Prandtauerovi se dříve připisoval i questenberský zámek v Bohušicích. V Jaroměřicích se Jan Adam pustil v roce 1708 do přestavby zděděného zámku podle projektu Jakuba Prandtauera, který realizoval zpočátku stavitel Domenico d’Angeli a později panský stavitel Tobiáš Krawany. Projekt prošel během stavby řadou závažných změn, na kterých se podíleli přímo či nepřímo Ludwig Sebastian Kaltner, Josef Emmanuel Fischer von Erlach, Joseph Munggenast a „last but not least“ sám stavebník hrabě Jan Adam z Questenbergu in persona. Vzorem pro architekturu zámku, který se stavěl a zařizoval do roku 1737, byly francouzské zámky, které stavebník poznal in situ za své Grand Tour, či rytiny z traktátu „Fürtstlicher Architekt“ od Paula Deckera. Questenbergův přítel a umělecký poradce Konrad Adolph von Abrech obstarával umělecká díla pro zámek a zahradu a zprostředkoval hraběti významné vídeňské umělce. Na výzdobě zámeckých interiérů se podíleli štukatéři Alberta Camesina, Giuseppe Camone a Sebastian Wagner, intarsista a ebenista Johann Praetorius. Malíři, quadratista Francesco Messenta a figurista Anton Hertzog dokončili 1731 výmalbu stropu v sále předků, kterou započal znojemský malíř František Antonín Findt, autor fresky na zámeckém schodišti. Domenico Francia a Alessandro Feretti vyzdobili stěny a strop galerie neboli Tanečního sálu groteskami, iluzorním štukem a postavami z antické mytologie. V letech 1713-1725 pracoval v Jaroměřicích třebíčský sochař Štěpán Pagan na sloupu sv. Trojice na náměstí a na sochách na mostě přes Rokytnou. 1730-1740 obstarával sochařské práce pro hraběte Jana Adama z Questenbergu sochař Caspar Ober. Fasády zámku vyzdobil hlavicemi a medailony a do farního kostela dodával sochy na oltáře s obrazy tulnského malíře-minority Innocence Mocherosche. Farní kostel sv. Markéty se stavěl v letech 1716-1738 patrně podle projektu Franze Jänggla a podle vzoru vídeňského kostela sv. Petra. Průčelí a věže kostely byly později upraveny podle vzoru kostela sv. Trojice ve Stadl Paura. Kupoli kostela vymaloval v roce 1737 Karel František Töpper a signoval ji i malíř Saglioni. Freska v presbytáři je od Františka Antonína Findta z roku 1729. Planovaný vzhled jaroměřického zámku s farním kostelem sv. Markéty a neprovedeným kostele servitů zachytila veduta Nicolause Millicha, kreslená podle dnes již ztracených stavebních plánů jako podklad pro hraběcí portrétisty. V zámeckém depozitáři zachovaný předprojekt zámku od Jakuba Prandtauera z let 1701-1702 nebyl proveden. Vybavení zámeckých interiérů dokládají dochované inventáře a umožňují nám vžít se do života barokního zámku, jeho provozu, jeho každodennosti i slavnostních chvil. Zámecká dispozice reflektovala genderové rozdělení. Východní polovina stavby s knihovnou patřila hraběti. Hraběnce byla přisouzena západní část s tanečním sálem. Obě části se střetávali v hlavním sále s galerii předků. Malířská výzdoba zámeckých interiérů čerpala z motivů antické mytologie. Na schodišti Zeus svrhl do záhuby vzpurné Giganty, v hlavním sále oslavovali antičtí hrdinové stavebníka Jana Adama z Questenbergu, milovníka muzických umění a radovánek venkovského života. Grotesky v galerii či v Tanečním sále navozovali rozvernou náladu hostům zámeckých slavností.

Czech name

Stojí zámek v zemi Moravské

Czech description

Na přelomu 16. a 17. století přišli od Rýna do střední Evropy bratři Kašpar, Hermann a Gerhard z Questenbergu. Poslední z nich získal panství s městečkem Jaroměřice nad Rokytnou. Jeho syn Jan Antonín přestavěl v letech 1670 a 1682 tamější renesanční zámek, pro svoje poddané zbudoval špitál a pro jejich duchovní útěchu fundoval loretánskou kapli a servitský klášter. Stavby provedl brněnský stavitel Giovanni Battista Erna a později znojemský Jan Silvestr ve stylu Giovanniho Pietra Tencally. Jan van der Furth dodal ke stavbám sochařskou výzdobu. Jan Adam z Questenbergu, syn Jan Antonína, podnikl na závěr svých studií Grand Tour do západní a jižní Evropy, kde navštívil Holandsko, Francii, Anglii a Itálii. Po návratu do Vídně si dal postavit ve Vídni podle projektu Jakuba Prandtauera palác, na kterém se podílel později stavitel Franz Jäggl, architekti Anton Erhard a Johann Baptist Martinelli a Joseph Emmanuel Fischer von Erlach, štukatéři Girolamo Alfieri a Paul Stelzer a malíři Gaetano Rossa, Antonio Galli Bibiena a Johann Michael Rottmayr. V dolnorakouském Rappoltenkirchenu vlastnil hrabě Questenberg dnes již neexistující zámeček, který přestavoval Jakob Prandtauer, Joseph Munggenast a jeho interiéry štukovali Girolamo Alfieri a Paul Stelzer. Prandtauerovi se dříve připisoval i questenberský zámek v Bohušicích. V Jaroměřicích se Jan Adam pustil v roce 1708 do přestavby zděděného zámku podle projektu Jakuba Prandtauera, který realizoval zpočátku stavitel Domenico d’Angeli a později panský stavitel Tobiáš Krawany. Projekt prošel během stavby řadou závažných změn, na kterých se podíleli přímo či nepřímo Ludwig Sebastian Kaltner, Josef Emmanuel Fischer von Erlach, Joseph Munggenast a „last but not least“ sám stavebník hrabě Jan Adam z Questenbergu in persona. Vzorem pro architekturu zámku, který se stavěl a zařizoval do roku 1737, byly francouzské zámky, které stavebník poznal in situ za své Grand Tour, či rytiny z traktátu „Fürtstlicher Architekt“ od Paula Deckera. Questenbergův přítel a umělecký poradce Konrad Adolph von Abrech obstarával umělecká díla pro zámek a zahradu a zprostředkoval hraběti významné vídeňské umělce. Na výzdobě zámeckých interiérů se podíleli štukatéři Alberta Camesina, Giuseppe Camone a Sebastian Wagner, intarsista a ebenista Johann Praetorius. Malíři, quadratista Francesco Messenta a figurista Anton Hertzog dokončili 1731 výmalbu stropu v sále předků, kterou započal znojemský malíř František Antonín Findt, autor fresky na zámeckém schodišti. Domenico Francia a Alessandro Feretti vyzdobili stěny a strop galerie neboli Tanečního sálu groteskami, iluzorním štukem a postavami z antické mytologie. V letech 1713-1725 pracoval v Jaroměřicích třebíčský sochař Štěpán Pagan na sloupu sv. Trojice na náměstí a na sochách na mostě přes Rokytnou. 1730-1740 obstarával sochařské práce pro hraběte Jana Adama z Questenbergu sochař Caspar Ober. Fasády zámku vyzdobil hlavicemi a medailony a do farního kostela dodával sochy na oltáře s obrazy tulnského malíře-minority Innocence Mocherosche. Farní kostel sv. Markéty se stavěl v letech 1716-1738 patrně podle projektu Franze Jänggla a podle vzoru vídeňského kostela sv. Petra. Průčelí a věže kostely byly později upraveny podle vzoru kostela sv. Trojice ve Stadl Paura. Kupoli kostela vymaloval v roce 1737 Karel František Töpper a signoval ji i malíř Saglioni. Freska v presbytáři je od Františka Antonína Findta z roku 1729. Planovaný vzhled jaroměřického zámku s farním kostelem sv. Markéty a neprovedeným kostele servitů zachytila veduta Nicolause Millicha, kreslená podle dnes již ztracených stavebních plánů jako podklad pro hraběcí portrétisty. V zámeckém depozitáři zachovaný předprojekt zámku od Jakuba Prandtauera z let 1701-1702 nebyl proveden. Vybavení zámeckých interiérů dokládají dochované inventáře a umožňují nám vžít se do života barokního zámku, jeho provozu, jeho každodennosti i slavnostních chvil. Zámecká dispozice reflektovala genderové rozdělení. Východní polovina stavby s knihovnou patřila hraběti. Hraběnce byla přisouzena západní část s tanečním sálem. Obě části se střetávali v hlavním sále s galerii předků. Malířská výzdoba zámeckých interiérů čerpala z motivů antické mytologie. Na schodišti Zeus svrhl do záhuby vzpurné Giganty, v hlavním sále oslavovali antičtí hrdinové stavebníka Jana Adama z Questenbergu, milovníka muzických umění a radovánek venkovského života. Grotesky v galerii či v Tanečním sále navozovali rozvernou náladu hostům zámeckých slavností.

Type

C - Chapter in a specialist book

CEP classification

—

OECD FORD branch

60401 - Arts, Art history

Project

—

Continuities

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Publication year

2017

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Book/collection name

Proměny zámeckého areálu v Jaroměřicích nad Rokytnou

ISBN

978-80-87890-24-0

Number of pages of the result

213

Pages from-to

15-227

Number of pages of the book

583

Publisher name

Národní památkový ústav

Place of publication

Praha

UT code for WoS chapter

—