Ivan Ruller
The result's identifiers
Result code in IS VaVaI
<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216305%3A26420%2F22%3APU147971" target="_blank" >RIV/00216305:26420/22:PU147971 - isvavai.cz</a>
Result on the web
—
DOI - Digital Object Identifier
—
Alternative languages
Result language
čeština
Original language name
Ivan Ruller
Original language description
Příspěvek věnovaný tvorbě Ivana Rullera, jednoho z nejvýznamnějších představitelů československé architektury a urbanismu druhé poloviny dvacátého století, je součástí monumentální kolektivní monografie s názvem Architektura 58–89 vydané v roce 2022 pod editorským vedením Vladimira 518. Ivan Ruller je architektem dominant. A to nejen těch materiálních v podobě výjimečných architektonických realizací, ale i těch nemateriálních: díky své morální integritě – s níž se dokázal postavit jak represím stalinismu padesátých let, v jejichž důsledku musel v roce 1959 opustit asistentské místo na brněnské technice, tak represím období normalizace, kdy byl za své aktivity v rámci pražského jara vyloučen ze Svazu architektů ČSR a od roku 1970 až do roku 1989 měl zákaz publikační i pedagogické činnosti – dokázal plnohodnotně žít i pracovat, aniž se kdykoli podřídil politickému nátlaku. V letech 1979–1985 pak fungoval jako samostatný výtvarník registrovaný při Českém fondu výtvarných umění. Jeho nezdolná energie, optimismus a inovativní myšlení ovlivňovaly nejen jeho spolupracovníky a široký okruh přátel, ale i několik generací studentů Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně, kam se po listopadu 1989 vrátil jako první porevoluční děkan a kde vyučoval až do svých devadesáti let. Během své sedmdesátileté profesní praxe vytvořil přes šest set projektů, z toho asi sto osmdesát realizovaných a téměř tři desítky oceněných. Mezi jeho nejvýznamnější realizace z padesátých až osmdesátých let dvacátého století na území Brna patří společenské interiéry Janáčkova divadla (1960–1965), administrativní a provozní budova Ingstavu (1968–1970), sportovní hala Rondo (1971–1982), provozní budova výrobního družstva Karat (1972–1976) či smuteční síň v Brně-Židenicích (1977–1983). Po stáži v Paříži v polovině šedesátých let, kde se měl možnost seznámit se s aktuálními tendencemi francouzského brutalismu, navrhl v těchto intencích učiliště Slovnaftu v Bratislavě (1965–1972). V letech 1976–
Czech name
Ivan Ruller
Czech description
Příspěvek věnovaný tvorbě Ivana Rullera, jednoho z nejvýznamnějších představitelů československé architektury a urbanismu druhé poloviny dvacátého století, je součástí monumentální kolektivní monografie s názvem Architektura 58–89 vydané v roce 2022 pod editorským vedením Vladimira 518. Ivan Ruller je architektem dominant. A to nejen těch materiálních v podobě výjimečných architektonických realizací, ale i těch nemateriálních: díky své morální integritě – s níž se dokázal postavit jak represím stalinismu padesátých let, v jejichž důsledku musel v roce 1959 opustit asistentské místo na brněnské technice, tak represím období normalizace, kdy byl za své aktivity v rámci pražského jara vyloučen ze Svazu architektů ČSR a od roku 1970 až do roku 1989 měl zákaz publikační i pedagogické činnosti – dokázal plnohodnotně žít i pracovat, aniž se kdykoli podřídil politickému nátlaku. V letech 1979–1985 pak fungoval jako samostatný výtvarník registrovaný při Českém fondu výtvarných umění. Jeho nezdolná energie, optimismus a inovativní myšlení ovlivňovaly nejen jeho spolupracovníky a široký okruh přátel, ale i několik generací studentů Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně, kam se po listopadu 1989 vrátil jako první porevoluční děkan a kde vyučoval až do svých devadesáti let. Během své sedmdesátileté profesní praxe vytvořil přes šest set projektů, z toho asi sto osmdesát realizovaných a téměř tři desítky oceněných. Mezi jeho nejvýznamnější realizace z padesátých až osmdesátých let dvacátého století na území Brna patří společenské interiéry Janáčkova divadla (1960–1965), administrativní a provozní budova Ingstavu (1968–1970), sportovní hala Rondo (1971–1982), provozní budova výrobního družstva Karat (1972–1976) či smuteční síň v Brně-Židenicích (1977–1983). Po stáži v Paříži v polovině šedesátých let, kde se měl možnost seznámit se s aktuálními tendencemi francouzského brutalismu, navrhl v těchto intencích učiliště Slovnaftu v Bratislavě (1965–1972). V letech 1976–
Classification
Type
C - Chapter in a specialist book
CEP classification
—
OECD FORD branch
60402 - Architectural design
Result continuities
Project
—
Continuities
I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace
Others
Publication year
2022
Confidentiality
S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů
Data specific for result type
Book/collection name
Architektura 58–89
ISBN
978-80-908359-3-1
Number of pages of the result
22
Pages from-to
494-515
Number of pages of the book
1376
Publisher name
Bigg Boss
Place of publication
Praha
UT code for WoS chapter
—