Ivan Ruller

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216305%3A26420%2F22%3APU147971" target="_blank" >RIV/00216305:26420/22:PU147971 - isvavai.cz</a>

Result on the web

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Ivan Ruller

Original language description

Příspěvek věnovaný tvorbě Ivana Rullera, jednoho z nejvýznamnějších představitelů československé architektury a urbanismu druhé poloviny dvacátého století, je součástí monumentální kolektivní monografie s názvem Architektura 58–89 vydané v roce 2022 pod editorským vedením Vladimira 518. Ivan Ruller je architektem dominant. A to nejen těch materiálních v podobě výjimečných architektonických realizací, ale i těch nemateriálních: díky své morální integritě – s níž se dokázal postavit jak represím stalinismu padesátých let, v jejichž důsledku musel v roce 1959 opustit asistentské místo na brněnské technice, tak represím období normalizace, kdy byl za své aktivity v rámci pražského jara vyloučen ze Svazu architektů ČSR a od roku 1970 až do roku 1989 měl zákaz publikační i pedagogické činnosti – dokázal plnohodnotně žít i pracovat, aniž se kdykoli podřídil politickému nátlaku. V letech 1979–1985 pak fungoval jako samostatný výtvarník registrovaný při Českém fondu výtvarných umění. Jeho nezdolná energie, optimismus a inovativní myšlení ovlivňovaly nejen jeho spolupracovníky a široký okruh přátel, ale i několik generací studentů Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně, kam se po listopadu 1989 vrátil jako první porevoluční děkan a kde vyučoval až do svých devadesáti let. Během své sedmdesátileté profesní praxe vytvořil přes šest set projektů, z toho asi sto osmdesát realizovaných a téměř tři desítky oceněných. Mezi jeho nejvýznamnější realizace z padesátých až osmdesátých let dvacátého století na území Brna patří společenské interiéry Janáčkova divadla (1960–1965), administrativní a provozní budova Ingstavu (1968–1970), sportovní hala Rondo (1971–1982), provozní budova výrobního družstva Karat (1972–1976) či smuteční síň v Brně-Židenicích (1977–1983). Po stáži v Paříži v polovině šedesátých let, kde se měl možnost seznámit se s aktuálními tendencemi francouzského brutalismu, navrhl v těchto intencích učiliště Slovnaftu v Bratislavě (1965–1972). V letech 1976–

Czech name

Ivan Ruller

Czech description

Příspěvek věnovaný tvorbě Ivana Rullera, jednoho z nejvýznamnějších představitelů československé architektury a urbanismu druhé poloviny dvacátého století, je součástí monumentální kolektivní monografie s názvem Architektura 58–89 vydané v roce 2022 pod editorským vedením Vladimira 518. Ivan Ruller je architektem dominant. A to nejen těch materiálních v podobě výjimečných architektonických realizací, ale i těch nemateriálních: díky své morální integritě – s níž se dokázal postavit jak represím stalinismu padesátých let, v jejichž důsledku musel v roce 1959 opustit asistentské místo na brněnské technice, tak represím období normalizace, kdy byl za své aktivity v rámci pražského jara vyloučen ze Svazu architektů ČSR a od roku 1970 až do roku 1989 měl zákaz publikační i pedagogické činnosti – dokázal plnohodnotně žít i pracovat, aniž se kdykoli podřídil politickému nátlaku. V letech 1979–1985 pak fungoval jako samostatný výtvarník registrovaný při Českém fondu výtvarných umění. Jeho nezdolná energie, optimismus a inovativní myšlení ovlivňovaly nejen jeho spolupracovníky a široký okruh přátel, ale i několik generací studentů Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně, kam se po listopadu 1989 vrátil jako první porevoluční děkan a kde vyučoval až do svých devadesáti let. Během své sedmdesátileté profesní praxe vytvořil přes šest set projektů, z toho asi sto osmdesát realizovaných a téměř tři desítky oceněných. Mezi jeho nejvýznamnější realizace z padesátých až osmdesátých let dvacátého století na území Brna patří společenské interiéry Janáčkova divadla (1960–1965), administrativní a provozní budova Ingstavu (1968–1970), sportovní hala Rondo (1971–1982), provozní budova výrobního družstva Karat (1972–1976) či smuteční síň v Brně-Židenicích (1977–1983). Po stáži v Paříži v polovině šedesátých let, kde se měl možnost seznámit se s aktuálními tendencemi francouzského brutalismu, navrhl v těchto intencích učiliště Slovnaftu v Bratislavě (1965–1972). V letech 1976–

Type

C - Chapter in a specialist book

CEP classification

—

OECD FORD branch

60402 - Architectural design

Project

—

Continuities

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Publication year

2022

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Book/collection name

Architektura 58–89

ISBN

978-80-908359-3-1

Number of pages of the result

22

Pages from-to

494-515

Number of pages of the book

1376

Publisher name

Bigg Boss

Place of publication

Praha

UT code for WoS chapter

—