Hanuš Zápal 1885–1964. Architect of Pilsen Region

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00263338%3A_____%2F15%3AN0000008" target="_blank" >RIV/00263338:_____/15:N0000008 - isvavai.cz</a>

Result on the web

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Hanuš Zápal 1885–1964. Architekt Plzeňska

Original language description

Architekta Hanuše (Jana) Zápala ovlivnila oblast Rakovnicka a Kralovicka, odkud jeho rodina pocházela. Krajina s barokními památkami, jejichž vznik souvisel s činností plaského kláštera, na něj měla mimořádný vliv. Zápal se ve své profesní kariéře věnoval záchraně těchto památek a jako architekt z barokních předloh čerpal inspiraci: citlivé zakomponování novostaveb do krajiny, hmotová promyšlenost a nenásilná návaznost objektů různého charakteru mají předobrazy právě ve stavbách vrcholného baroka. První monografie pozoruhodného regionálního autora detailně a zevrubně líčí Zápalův život a dílo. Zápalova pozice v plzeňském městském stavebním úřadu architektovi umožňovala realizovat množství návrhů rozsáhlých staveb širokého spektra určení. Měl sice díky tomu výhradní postavení, ale absence konkurence v jeho případě nevedla k průměrnosti a tvůrčímu zakrnění. Zpočátku rozpoznáváme silný vliv nového klasicisty Ludwiga Tremmela, Zápal ale současně sleduje také tvorbu Jana Kotěry i nejnovější zahraniční realizace. V jeho prvním samostatném velkém projektu, komplexu školních budov na Radeckého (dnes Masarykově) náměstí rozpoznáváme silný vliv barokní hmotové skladby. Za první světové války se Zápal věnoval opravám a úpravám památek. V roce 1917 navrhl sokl náhrobku Jana Zoula, kde uplatnil, poprvé v Plzni, tvarosloví českého kubismu. Po první světové válce Zápal rozvíjel spolupráci s Ladislavem Lábkem, společně se věnovali záchraně historických staveb v Plzni a širokém okolí – nejvýznamnější z těchto úkolů byla záchrana cisterciáckého poutního kostela a probošství v Mariánské Týnici, které zachránil před zničením. Ve vlastní tvorbě od roku 1920 směřoval ke kotěrovské moderně, využíval i prvků nového klasicismu a kubismu. V tzv. Sokolském pavilonu vytvořil první veřejnou stavbu Plzně hlásící se k moderně. Nejvýraznějším odkazem ke Kotěrovým stavbám je budova Vyšší hospodářské školy v Plzni. Symbolické završení více než dvacetileté práce pro město Plzeň představovala i po výtvarné stránce stavba školní budovy v Plzni-Doubravce. Patrně s ohledem na skutečnost, že celé okolí vznikalo nově jako moderní městská čtvrť, zvolil funkcionalistický styl s plochými střechami. Představitelům komunistického režimu se Zápala podařilo prakticky odstranit z veřejného života a vystěhovat z Plzně. Spolky, v nichž působil, zanikly. Osobní ambice jednotlivce, spojeného s totalitním režimem, pak vedly i k vypuzení architekta z Mariánské Týnice. O tom, že se jí před tím věnoval s přestávkami více než polovinu století a díky němu přečkala do druhé poloviny 20. století, se přestalo mluvit. Také jeho architektonické práce postihovala degradace hodnot charakteristická pro celou společnost. Teprve od devadesátých let dvacátého století se pomalu probouzí zájem o Zápalovo dílo. Nejvýznamnější dochované stavby se staly kulturními památkami a touto knihou vrcholí úsilí o důstojnou monografii nejvýznamnějšího představitele architektury jihozápadních Čech v posledních dvou staletích – Gočára českého západu.

Czech name

Hanuš Zápal 1885–1964. Architekt Plzeňska

Czech description

Architekta Hanuše (Jana) Zápala ovlivnila oblast Rakovnicka a Kralovicka, odkud jeho rodina pocházela. Krajina s barokními památkami, jejichž vznik souvisel s činností plaského kláštera, na něj měla mimořádný vliv. Zápal se ve své profesní kariéře věnoval záchraně těchto památek a jako architekt z barokních předloh čerpal inspiraci: citlivé zakomponování novostaveb do krajiny, hmotová promyšlenost a nenásilná návaznost objektů různého charakteru mají předobrazy právě ve stavbách vrcholného baroka. První monografie pozoruhodného regionálního autora detailně a zevrubně líčí Zápalův život a dílo. Zápalova pozice v plzeňském městském stavebním úřadu architektovi umožňovala realizovat množství návrhů rozsáhlých staveb širokého spektra určení. Měl sice díky tomu výhradní postavení, ale absence konkurence v jeho případě nevedla k průměrnosti a tvůrčímu zakrnění. Zpočátku rozpoznáváme silný vliv nového klasicisty Ludwiga Tremmela, Zápal ale současně sleduje také tvorbu Jana Kotěry i nejnovější zahraniční realizace. V jeho prvním samostatném velkém projektu, komplexu školních budov na Radeckého (dnes Masarykově) náměstí rozpoznáváme silný vliv barokní hmotové skladby. Za první světové války se Zápal věnoval opravám a úpravám památek. V roce 1917 navrhl sokl náhrobku Jana Zoula, kde uplatnil, poprvé v Plzni, tvarosloví českého kubismu. Po první světové válce Zápal rozvíjel spolupráci s Ladislavem Lábkem, společně se věnovali záchraně historických staveb v Plzni a širokém okolí – nejvýznamnější z těchto úkolů byla záchrana cisterciáckého poutního kostela a probošství v Mariánské Týnici, které zachránil před zničením. Ve vlastní tvorbě od roku 1920 směřoval ke kotěrovské moderně, využíval i prvků nového klasicismu a kubismu. V tzv. Sokolském pavilonu vytvořil první veřejnou stavbu Plzně hlásící se k moderně. Nejvýraznějším odkazem ke Kotěrovým stavbám je budova Vyšší hospodářské školy v Plzni. Symbolické završení více než dvacetileté práce pro město Plzeň představovala i po výtvarné stránce stavba školní budovy v Plzni-Doubravce. Patrně s ohledem na skutečnost, že celé okolí vznikalo nově jako moderní městská čtvrť, zvolil funkcionalistický styl s plochými střechami. Představitelům komunistického režimu se Zápala podařilo prakticky odstranit z veřejného života a vystěhovat z Plzně. Spolky, v nichž působil, zanikly. Osobní ambice jednotlivce, spojeného s totalitním režimem, pak vedly i k vypuzení architekta z Mariánské Týnice. O tom, že se jí před tím věnoval s přestávkami více než polovinu století a díky němu přečkala do druhé poloviny 20. století, se přestalo mluvit. Také jeho architektonické práce postihovala degradace hodnot charakteristická pro celou společnost. Teprve od devadesátých let dvacátého století se pomalu probouzí zájem o Zápalovo dílo. Nejvýznamnější dochované stavby se staly kulturními památkami a touto knihou vrcholí úsilí o důstojnou monografii nejvýznamnějšího představitele architektury jihozápadních Čech v posledních dvou staletích – Gočára českého západu.

Type

B - Specialist book

CEP classification

—

OECD FORD branch

60402 - Architectural design

Project

—

Continuities

V - Vyzkumna aktivita podporovana z jinych verejnych zdroju

Publication year

2015

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-88027-01-0

Number of pages

270

Publisher name

Západočeská galerie v Plzni - Starý most, s. r. o.

Place of publication

Plzeň

UT code for WoS book

—