The 2019 European Parliament Election in Czechia: Still a Second-Order Election?

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F44555601%3A13410%2F20%3A43895502" target="_blank" >RIV/44555601:13410/20:43895502 - isvavai.cz</a>

Result on the web

<a href="https://www.cdk.cz/knihy/politologicka-rada/volby-do-evropskeho-parlamentu-v-cesku-v-roce-2019-stale-jeste-druhorade" target="_blank" >https://www.cdk.cz/knihy/politologicka-rada/volby-do-evropskeho-parlamentu-v-cesku-v-roce-2019-stale-jeste-druhorade</a>

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Volby do Evropského parlamentu v Česku v roce 2019: stále ještě druhořadé volby?

Original language description

Předmětem zájmu předkládané monografie se stala problematika dosud posledních voleb do Evropského parlamentu v Česku, které proběhly ve dnech 24. a 25. května 2019, kdy měli čeští voliči možnost již počtvrté zvolit svoje zástupce do Evropského parlamentu. Cílem monografie pak bylo analyzovat průběh a výsledy posledních voleb do Evropského parlamentu v Česku pomocí konceptu druhořadých voleb a odpovědět na otázky, zda očekáváním této teorie odpovídala nejen podoba politické kampaně před evropskými volbami, ale i konečné výsledky voleb vztažené na jednotlivé politické strany s ohledem na jejich vládně/opoziční potenciál a další charakteristiky druhořadých voleb. Výsledky českých voleb do Evropského parlamentu z roku 2019 přitom očekávání teorie druhořadých voleb nepotvrdily ve všech ohledech. Z hlediska dimenze kampaní je možné konstatovat, že se sice na jedné straně potvrdil předpoklad konceptu druhořadých národních voleb ohledně upozadění evropských otázek ve prospěch národních témat, případně rámování evropských témat problematikou obhajoby národních zájmů, a nižší ochoty politických stran investovat do kampaní čas, úsilí i finanční prostředky ve srovnání s volbami prvořadými, v našem případě tedy volbami sněmovními, na straně druhé se ale zdaleka ne u všech hlavních politických stran naplnil předpoklad nominace stranicky méně významných a veřejnosti méně známých osobností do evropských voleb; například Koalice Starostů a nezávislých (STAN) a TOP 09 nominovala do evropských voleb jako svého lídra předsedu strany TOP 09 Jiřího Pospíšila, na předních místech kandidátní listiny stanul i Luděk Niedermayer, Občanská demokratická strana (ODS) pak nominovala do evropských voleb vedle europoslance Jana Zahradila například i bývalého ministra a senátora Alexandra Vondru. Bylo by tak možné konstatovat, že některé politické strany vstupovaly do druhořadých voleb s prvořadými kandidáty. Právě osobnostní rozměr hrál obecně významnou roli v samotné propagaci kandidujících politických subjektů, přičemž osobnosti mnohdy zastiňovaly témata, s nimiž jednotlivé kandidující subjekty vstupovaly do voleb. Výrazná personalizace kampaní se však projevila nejen u těch politických stran, které měly v čele kandidátních listin výrazné a veřejně známé osobnosti, na nichž tak svou kampaň stavěly, ale i u stran ostatních, jejichž volební agitace byla významně spjata s osobou stranického předsedy, jakkoli tento do evropských voleb nekandidoval; Andrej Babiš v případě ANO 2011, Tomio Okamura u strany Svoboda a přímá demokracie (SPD), Ivan Bartoš v kampani České pirátské strany (Piráti). Logice konceptu druhořadých národních voleb pak víceméně odpovídalo i mediální pokrytí kampaní a voleb do Evropského parlamentu obecně, které bylo výrazně menší než v případě voleb sněmovních. Chceme-li nicméně hledat nějaká pozitiva na tomto stavu, můžeme za jakýsi pomyslný pozitivní důsledek menšího zájmu českých médií o evropské volby považovat oslabení vlivu dezinformačních webů na výsledky evropských voleb, protože ani tyto nakonec přes počáteční obavy nevěnovaly evropským volbám zvýšenou pozornost. Nejvýraznější dopad jejich působení tak lze spatřovat ve zvolení Hynka Blaška, který se těšil podpoře těchto webů a který se tak i díky této podpoře posunul z nevolitelného osmého místa na první v rámci kandidátní listiny SPD. Co se výsledků evropských voleb v Česku týká, na jedné straně byly jednoznačným poraženým evropských voleb vládní strany, což platilo zejména pro sociální demokraty, kterým se vůbec nepodařilo získat zastoupení v Bruselu. Na druhé straně ANO 2011 jako hlavní vládní strana i přes značný pokles hlasů dokázalo evropské volby vyhrát, přestože se tyto konaly téměř přesně v polovině funkčního období vlády, což spolu s faktem, že zisky opozičních stran nebyly příliš výrazné, naznačuje, že rozhodujícími faktory pro výsledky evropských voleb byly spíše ty domácí povahy. Opoziční strany tak navýšily svou podporu v nejlepším případě o tři procentní body, což byl případ občanských demokratů i Pirátů, kteří si současně udrželi postavení druhé a třetí nejsilnější české strany. Nevyjasněna tak i po evropských volbách zůstává otázka, kdo v budoucnu bude hlavním vyzývatelem Andreje Babiše ve sněmovních volbách plánovaných na říjen roku 2021. Pokračující úpadek komunistů, stabilita výsledku lidovců, ale i ne příliš dobrý výsledek koalice STAN a TOP 09 pak znovu ukazují na spíše převažující vliv národní politiky na výsledky evropských voleb, protože zejména v případě proevropské koalice STAN a TOP 09 bylo s ohledem na nižší míru volební účasti (přispívající obecně spíše k úspěchu proevropsky zaměřených politických subjektů) možné očekávat lepší výsledek. A naopak právě nižší míra volební participace (znatelná bez výjimky ve všech českých regionech) může vysvětlovat mírný pokles podpory tvrdě euroskeptického hnutí SPD Tomia Okamury, ale zřejmě i naprostý neúspěch neparlamentních stran, který lze nicméně dále spojit s pokračující fragmentací českého stranického systému, kdy zastoupení v Evropském parlamentu reálně získalo osm politických subjektů zastoupených v Poslanecké sněmovně, s výjimkou již výše zmíněných sociálních demokratů. Konečně i pohled na prostorové rozložení podpory českých stran v evropských volbách spíše potvrdil vzorce voličského chování patrné již v předchozích sněmovních volbách konaných v roce 2017, než že by dokázal identifikovat specifickou volební geografii evropských voleb. Tedy zjednodušeně řečeno rozdělení stran do dvou bloků. První skupina stran, mezi něž patří ODS, Piráti, TOP 09 a STAN (v jehož případě, na rozdíl od sněmovních voleb neplatí výjimka nižší podpory ve velkých městech), získává hlasy spíše v tradičních pravicových regionech. Tyto oblasti jsou většinově charakteristické vysokým rozvojovým potenciálem a pozitivním socioekonomickým rozvojem, spojují hlavní město Prahu s krajskými městy západních (Plzeň) a severovýchodních Čech (Liberec) a dále zahrnují i části východních a jižních Čech, spolu s některými největšími moravskými městy a jejich nebližším okolím (Brno, Zlín, Olomouc, Opava). Druhý blok je tvořen levicovými stranami, tedy Českou stranou sociálnědemokratickou (ČSSD) a Komunistickou stranou Čech a Moravy (KSČM), a dále ANO 2011 a SPD, které nachází oporu především v oblastech s nízkým rozvojovým potenciálem a strukturálně znevýhodněných regionech, často na hranicích (nebo v tzv. vnitřních periferiích), konkrétně zejména na severní Moravě a v severozápadních Čechách, ale i dalších periferních oblastech západních Čech nebo jižní Moravy. Samostatnou kategorii pak tradičně představuje elektorát Křesťanské a demokratické unie - Československé strany lidové (KDU-ČSL), jež je přes všechny proměny české politiky pevně zakotvený v katolickém milieu soustředěném především na jižní a střední Moravě, Vysočině a v menší oblasti východních Čech. Navzdory očekáváním řady předvolebních politických komentářů, které zdůrazňovaly specifický posílený význam evropských voleb konaných v roce 2019, protože se v nich mělo ve své podstatě rozhodovat o budoucnosti Evropské unie, nepřistupovali relevantní aktéři volebního procesu, tedy média, kandidující subjekty, ani voliči, v Česku výrazně jinak, než tomu bylo v evropských volbách předchozích. I v roce 2019 si tak volby do Evropského parlamentu v Česku zachovaly převážně charakter druhořadých národních voleb, kterým jsou věnovány jen malá pozornost a malé úsilí aktérů a jejichž výsledky jsou mnohem spíše ovlivněny domácím politickým vývojem než evropskou agendou.

Czech name

Volby do Evropského parlamentu v Česku v roce 2019: stále ještě druhořadé volby?

Czech description

Předmětem zájmu předkládané monografie se stala problematika dosud posledních voleb do Evropského parlamentu v Česku, které proběhly ve dnech 24. a 25. května 2019, kdy měli čeští voliči možnost již počtvrté zvolit svoje zástupce do Evropského parlamentu. Cílem monografie pak bylo analyzovat průběh a výsledy posledních voleb do Evropského parlamentu v Česku pomocí konceptu druhořadých voleb a odpovědět na otázky, zda očekáváním této teorie odpovídala nejen podoba politické kampaně před evropskými volbami, ale i konečné výsledky voleb vztažené na jednotlivé politické strany s ohledem na jejich vládně/opoziční potenciál a další charakteristiky druhořadých voleb. Výsledky českých voleb do Evropského parlamentu z roku 2019 přitom očekávání teorie druhořadých voleb nepotvrdily ve všech ohledech. Z hlediska dimenze kampaní je možné konstatovat, že se sice na jedné straně potvrdil předpoklad konceptu druhořadých národních voleb ohledně upozadění evropských otázek ve prospěch národních témat, případně rámování evropských témat problematikou obhajoby národních zájmů, a nižší ochoty politických stran investovat do kampaní čas, úsilí i finanční prostředky ve srovnání s volbami prvořadými, v našem případě tedy volbami sněmovními, na straně druhé se ale zdaleka ne u všech hlavních politických stran naplnil předpoklad nominace stranicky méně významných a veřejnosti méně známých osobností do evropských voleb; například Koalice Starostů a nezávislých (STAN) a TOP 09 nominovala do evropských voleb jako svého lídra předsedu strany TOP 09 Jiřího Pospíšila, na předních místech kandidátní listiny stanul i Luděk Niedermayer, Občanská demokratická strana (ODS) pak nominovala do evropských voleb vedle europoslance Jana Zahradila například i bývalého ministra a senátora Alexandra Vondru. Bylo by tak možné konstatovat, že některé politické strany vstupovaly do druhořadých voleb s prvořadými kandidáty. Právě osobnostní rozměr hrál obecně významnou roli v samotné propagaci kandidujících politických subjektů, přičemž osobnosti mnohdy zastiňovaly témata, s nimiž jednotlivé kandidující subjekty vstupovaly do voleb. Výrazná personalizace kampaní se však projevila nejen u těch politických stran, které měly v čele kandidátních listin výrazné a veřejně známé osobnosti, na nichž tak svou kampaň stavěly, ale i u stran ostatních, jejichž volební agitace byla významně spjata s osobou stranického předsedy, jakkoli tento do evropských voleb nekandidoval; Andrej Babiš v případě ANO 2011, Tomio Okamura u strany Svoboda a přímá demokracie (SPD), Ivan Bartoš v kampani České pirátské strany (Piráti). Logice konceptu druhořadých národních voleb pak víceméně odpovídalo i mediální pokrytí kampaní a voleb do Evropského parlamentu obecně, které bylo výrazně menší než v případě voleb sněmovních. Chceme-li nicméně hledat nějaká pozitiva na tomto stavu, můžeme za jakýsi pomyslný pozitivní důsledek menšího zájmu českých médií o evropské volby považovat oslabení vlivu dezinformačních webů na výsledky evropských voleb, protože ani tyto nakonec přes počáteční obavy nevěnovaly evropským volbám zvýšenou pozornost. Nejvýraznější dopad jejich působení tak lze spatřovat ve zvolení Hynka Blaška, který se těšil podpoře těchto webů a který se tak i díky této podpoře posunul z nevolitelného osmého místa na první v rámci kandidátní listiny SPD. Co se výsledků evropských voleb v Česku týká, na jedné straně byly jednoznačným poraženým evropských voleb vládní strany, což platilo zejména pro sociální demokraty, kterým se vůbec nepodařilo získat zastoupení v Bruselu. Na druhé straně ANO 2011 jako hlavní vládní strana i přes značný pokles hlasů dokázalo evropské volby vyhrát, přestože se tyto konaly téměř přesně v polovině funkčního období vlády, což spolu s faktem, že zisky opozičních stran nebyly příliš výrazné, naznačuje, že rozhodujícími faktory pro výsledky evropských voleb byly spíše ty domácí povahy. Opoziční strany tak navýšily svou podporu v nejlepším případě o tři procentní body, což byl případ občanských demokratů i Pirátů, kteří si současně udrželi postavení druhé a třetí nejsilnější české strany. Nevyjasněna tak i po evropských volbách zůstává otázka, kdo v budoucnu bude hlavním vyzývatelem Andreje Babiše ve sněmovních volbách plánovaných na říjen roku 2021. Pokračující úpadek komunistů, stabilita výsledku lidovců, ale i ne příliš dobrý výsledek koalice STAN a TOP 09 pak znovu ukazují na spíše převažující vliv národní politiky na výsledky evropských voleb, protože zejména v případě proevropské koalice STAN a TOP 09 bylo s ohledem na nižší míru volební účasti (přispívající obecně spíše k úspěchu proevropsky zaměřených politických subjektů) možné očekávat lepší výsledek. A naopak právě nižší míra volební participace (znatelná bez výjimky ve všech českých regionech) může vysvětlovat mírný pokles podpory tvrdě euroskeptického hnutí SPD Tomia Okamury, ale zřejmě i naprostý neúspěch neparlamentních stran, který lze nicméně dále spojit s pokračující fragmentací českého stranického systému, kdy zastoupení v Evropském parlamentu reálně získalo osm politických subjektů zastoupených v Poslanecké sněmovně, s výjimkou již výše zmíněných sociálních demokratů. Konečně i pohled na prostorové rozložení podpory českých stran v evropských volbách spíše potvrdil vzorce voličského chování patrné již v předchozích sněmovních volbách konaných v roce 2017, než že by dokázal identifikovat specifickou volební geografii evropských voleb. Tedy zjednodušeně řečeno rozdělení stran do dvou bloků. První skupina stran, mezi něž patří ODS, Piráti, TOP 09 a STAN (v jehož případě, na rozdíl od sněmovních voleb neplatí výjimka nižší podpory ve velkých městech), získává hlasy spíše v tradičních pravicových regionech. Tyto oblasti jsou většinově charakteristické vysokým rozvojovým potenciálem a pozitivním socioekonomickým rozvojem, spojují hlavní město Prahu s krajskými městy západních (Plzeň) a severovýchodních Čech (Liberec) a dále zahrnují i části východních a jižních Čech, spolu s některými největšími moravskými městy a jejich nebližším okolím (Brno, Zlín, Olomouc, Opava). Druhý blok je tvořen levicovými stranami, tedy Českou stranou sociálnědemokratickou (ČSSD) a Komunistickou stranou Čech a Moravy (KSČM), a dále ANO 2011 a SPD, které nachází oporu především v oblastech s nízkým rozvojovým potenciálem a strukturálně znevýhodněných regionech, často na hranicích (nebo v tzv. vnitřních periferiích), konkrétně zejména na severní Moravě a v severozápadních Čechách, ale i dalších periferních oblastech západních Čech nebo jižní Moravy. Samostatnou kategorii pak tradičně představuje elektorát Křesťanské a demokratické unie - Československé strany lidové (KDU-ČSL), jež je přes všechny proměny české politiky pevně zakotvený v katolickém milieu soustředěném především na jižní a střední Moravě, Vysočině a v menší oblasti východních Čech. Navzdory očekáváním řady předvolebních politických komentářů, které zdůrazňovaly specifický posílený význam evropských voleb konaných v roce 2019, protože se v nich mělo ve své podstatě rozhodovat o budoucnosti Evropské unie, nepřistupovali relevantní aktéři volebního procesu, tedy média, kandidující subjekty, ani voliči, v Česku výrazně jinak, než tomu bylo v evropských volbách předchozích. I v roce 2019 si tak volby do Evropského parlamentu v Česku zachovaly převážně charakter druhořadých národních voleb, kterým jsou věnovány jen malá pozornost a malé úsilí aktérů a jejichž výsledky jsou mnohem spíše ovlivněny domácím politickým vývojem než evropskou agendou.

Type

B - Specialist book

CEP classification

—

OECD FORD branch

50601 - Political science

Project

—

Continuities

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Publication year

2020

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-7325-502-2

Number of pages

188

Publisher name

Centrum pro studium demokracie a kultury

Place of publication

Brno

UT code for WoS book

—