The city administration and economy in Radnice in early modern time

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F49777513%3A23420%2F20%3A43961271" target="_blank" >RIV/49777513:23420/20:43961271 - isvavai.cz</a>

Result on the web

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Městská správa a hospodářství v Radnicích v raném novověku

Original language description

Radnice, do roku 1570 městečko, poté město, se během raného novověku řídily norimberským městským právem a jeho českou kodifikací v podobě Koldínova zákoníku. Vlastní radní dům si místní pořídili až v roce 1587, kdy za tím účelem zakoupili jeden z panských domů na náměstí. Do té doby se městská rada scházela v privátních domech svých členů. Radní sbor sestával ze dvanácti konšelů, z nichž nejpřednější nesl hodnost primase – tu i zde tradičně získávali příslušníci nejvlivnějších a nejzámožnějších rodin. Konšelé se v pravidelných měsíčních intervalech střídali ve funkci purkmistra. Městskou radu obnovovala buď sama vrchnost nebo její zástupce. Pokud se projednávala zcela zásadní rozhodnutí, přistupovali k radním také obecní starší (jejich počet v Radnicích neznáme, často bývali čtyři), případně i celé plnoprávné měšťanstvo nebo jejich výbor. Pořádkové záležitosti měl na starosti městský rychtář. K nejdůležitějším zaměstnancům radního sboru náležel městský písař (syndik), pověřený vedením městských knih a péčí o ně, nechyběl však ani obecní slouha či hrobník. Radnice od středověku disponovaly i hrdelním právem a ačkoli vlastního kata patrně nikdy neměly, nalezli bychom ve městě jak šatlavu, tak nedaleko za městem šibenici. Rovněž od středověku bylo město, typická řemeslnicko-zemědělská lokalita, nadáno řadou práv hospodářského charakteru. Radnickým tak plynuly příjmy z výročních trhů (jarmarků), jejichž počet se během raného novověku postupně navyšoval, z mlýnů, lesů, pronájmů nemovitostí (polnosti, louky), především však z vlastního pivovaru a nezanedbatelný zdroj představoval i přeprodej soli. Právě na poli vaření piva se ovšem město po třicetileté válce opakovaně střetlo se svou vrchností. Vynikajícím pramenem pro poznání konkrétní výše městských příjmů a výdajů je evidenční kniha z let 1621–1646, která současně dokládá, že město i v náročných letech třicetileté války většinou hospodařilo s vyrovnanou bilancí. V polovině 17. století v Radnicích působily dvě desítky různých řemesel (silní byli tradičně řezníci), v 18. století přibyly další, užší specializace. Někteří jedinci se živili také obchodem a většina si k řemeslu přilepšovala produkcí z vlastních polí a zahrad. Směrem k vrchnosti bylo město povinno odvodem pevně stanovených poplatků, které se po třicetileté válce znatelně navýšily. Později si Radničtí za stanovený poplatek pronajímali veškeré vrchnostenské provozy s výjimkou lesů.

Czech name

Městská správa a hospodářství v Radnicích v raném novověku

Czech description

Radnice, do roku 1570 městečko, poté město, se během raného novověku řídily norimberským městským právem a jeho českou kodifikací v podobě Koldínova zákoníku. Vlastní radní dům si místní pořídili až v roce 1587, kdy za tím účelem zakoupili jeden z panských domů na náměstí. Do té doby se městská rada scházela v privátních domech svých členů. Radní sbor sestával ze dvanácti konšelů, z nichž nejpřednější nesl hodnost primase – tu i zde tradičně získávali příslušníci nejvlivnějších a nejzámožnějších rodin. Konšelé se v pravidelných měsíčních intervalech střídali ve funkci purkmistra. Městskou radu obnovovala buď sama vrchnost nebo její zástupce. Pokud se projednávala zcela zásadní rozhodnutí, přistupovali k radním také obecní starší (jejich počet v Radnicích neznáme, často bývali čtyři), případně i celé plnoprávné měšťanstvo nebo jejich výbor. Pořádkové záležitosti měl na starosti městský rychtář. K nejdůležitějším zaměstnancům radního sboru náležel městský písař (syndik), pověřený vedením městských knih a péčí o ně, nechyběl však ani obecní slouha či hrobník. Radnice od středověku disponovaly i hrdelním právem a ačkoli vlastního kata patrně nikdy neměly, nalezli bychom ve městě jak šatlavu, tak nedaleko za městem šibenici. Rovněž od středověku bylo město, typická řemeslnicko-zemědělská lokalita, nadáno řadou práv hospodářského charakteru. Radnickým tak plynuly příjmy z výročních trhů (jarmarků), jejichž počet se během raného novověku postupně navyšoval, z mlýnů, lesů, pronájmů nemovitostí (polnosti, louky), především však z vlastního pivovaru a nezanedbatelný zdroj představoval i přeprodej soli. Právě na poli vaření piva se ovšem město po třicetileté válce opakovaně střetlo se svou vrchností. Vynikajícím pramenem pro poznání konkrétní výše městských příjmů a výdajů je evidenční kniha z let 1621–1646, která současně dokládá, že město i v náročných letech třicetileté války většinou hospodařilo s vyrovnanou bilancí. V polovině 17. století v Radnicích působily dvě desítky různých řemesel (silní byli tradičně řezníci), v 18. století přibyly další, užší specializace. Někteří jedinci se živili také obchodem a většina si k řemeslu přilepšovala produkcí z vlastních polí a zahrad. Směrem k vrchnosti bylo město povinno odvodem pevně stanovených poplatků, které se po třicetileté válce znatelně navýšily. Později si Radničtí za stanovený poplatek pronajímali veškeré vrchnostenské provozy s výjimkou lesů.

Type

C - Chapter in a specialist book

CEP classification

—

OECD FORD branch

60101 - History (history of science and technology to be 6.3, history of specific sciences to be under the respective headings)

Project

—

Continuities

S - Specificky vyzkum na vysokych skolach

Publication year

2020

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Book/collection name

Dějiny města Radnic do roku 1850

ISBN

978-80-88030-53-9

Number of pages of the result

19

Pages from-to

66-84

Number of pages of the book

295

Publisher name

Veduta

Place of publication

České Budějovice

UT code for WoS chapter

—