Context in Motion: (Neo)pragmatic Thoughts on Literature and Culture

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F60076658%3A12210%2F18%3A43897862" target="_blank" >RIV/60076658:12210/18:43897862 - isvavai.cz</a>

Result on the web

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Kontext v pohybu: (Neo)pragmatické úvahy o literatuře a kultuře

Original language description

Když se česká literární věda od počátku devadesátých let konečně mohla bez omezení rozhlížet po tom, co se děje ve světě, její pohled upoutala především hermeneutika a recepční estetika, poststrukturalismus či nový historismus, naratologie nebo teorie fikčních světů. Neopragmatismus, který od osmdesátých let prožívá především v americké filosofii a estetice pozoruhodnou renesanci, se však dočkal pozornosti jen minimální. Proč by mu tuto pozornost měla česká literární věda a estetika věnovat, jaké odpovědi může nabídnout na otázky, které si klade, a jaké podněty může přinést do diskusí, které vede, na to se pokoušejí odpovědět autoři této publikace. Její úvodní kapitola, nazvaná ‘Pragmatismus, neopragmatismus a literární věda’, se vrací ke klíčovým motivům pragmatismu a neopragmatismu s cílem pojmenovat, v čem spočívají, především však postihnout, v čem by mohly být pro současnou literární vědu inspirativní. Ukazuje, že angloamerická analytická filosofie i kontinentální teorie dospívají k filosofickému přesvědčení, které v mnoha ohledech s pragmatismem konvenuje – svým antiesencialismem, důrazem na historicitu, procesualitu a pluralitu rámovanou realitou sociální praxe, které zdůrazňoval už klasický pragmatismus a které zůstávají úhelnými kameny také myšlení neopragmatického. Následující kapitoly pak z perspektivy právě tohoto myšlení reflektují některé z otázek významně rezonujících v současné teorii literatury a kultury. Nejvýraznějším reprezentantem neopragmatismu je nepochybně Richard Rorty. Jemu je věnována kapitola ‘Ironik, který chtěl být pomocníkem básníka: Neopragmatismus Richarda Rortyho a dilemata literárního vědce‘. Soustředí se na jeho historizující nominalistickou vizi lidské kultury, jak ji představuje kniha Nahodilost, ironie a solidarita. Nad Rortyho texty o nahodilosti jazyka a lidské osobnosti, o metafyzice a ironii či o touze po sebeutváření a touze po spravedlivější a svobodnější společnosti se ptá, jakou roli má v takové vizi umění. Zároveň se pokouší dovodit konsekvence Rortyho úvah v souvislostech literárněvědných – také v myšlení o literatuře bychom mohli odlišovat metafyziku a ironii, normální a abnormální diskurs, ale také poukazovat na nahodilost kategorií, s nimiž literární vědec pracuje a které mohou být redefinovány. Pro pragmatismus je charakteristická nechuť k metafyzickým konceptům, které nemají žádný vztah k naší rozporuplné životní praxi. Také v rámci myšlení o literatuře někdy bývá odlišována praxe, tzn. psaní o konkrétních literárních dílech, od abstraktní teorie. K čemu je literární teorie vůbec dobrá? Není – z pragmatické perspektivy viděno – jen únikem od praxe, jak píší S. Knapp a W. B. Michaels v příznačně nazvaném článku ‘Proti teorii’? Těmto otázkám se věnuje kapitola nazvaná ‘K čemu je literární teorie: Smysl a funkce literární teorie z neopragmatického hlediska’. Poukazuje na závislost „literárněvědné praxe“ na teorii, díky které vůbec v permanentním aktu negociace cosi jako literaturu identifikujeme a díky které také máme k dispozici slovník, jímž jsou konkrétní literární díla popisována. Nové teorie utvářejí nové pojmové nástroje, které mohou být novými instrumenty v konkrétní diskusi – instrumenty, které rozvíjejí možnosti, jak o literatuře uvažovat. Jedním z klíčových témat literární vědy je otázka interpretace, jejích cílů, hranic a limitů. Neopragmatický pohled (či spíše pohledy) na toto téma reflektují hned tři kapitoly této knihy: ‘(Neo)pragmatické náhledy na literární interpretaci a to, co je pod ní’, ‘Interpretace, negociace, „pravidla hry“ a „rituální akty“ (Textové fetiše II)’ a ‘Na obhajobu použití: Hranice a kritéria interpretace uměleckého textu (z neopragmatické perspektivy)’. Diskutován je v nich koncept Knappa a Michaelse, Rortyho polemika s Ecovým pojetím interpretace vs. použití, úvahy Stanleyho Fishe o roli interpretační komunity či Shustermanova polemika se směšováním rozumění a interpretace a následná obhajoba jednoduchého amatérského čtení zaměřeného na prosté porozumění. Pozornost je věnována také Iserově analýze procesu čtení, ve kterém lze nalézt myšlenky úzce související s pragmatickou filosofií a literární teorií. Také literární historik musí reflektovat možnosti a limity úvah o literatuře v jejím vývoji a historickém ukotvení, nechce-li zůstat v zajetí pouze převzatých myšlenkových schémat, zděděných slovníků a postupů. Kapitola ‘Co lze slovy dělat s dějinami literatury v dějinném čase’ je právě takovou úvahou vycházející z pragmatické víry, která je založená na skepsi k možnostem odhalení pravdy o objektivním světě a jeho esenci a která vychází z vědomí, že řeč literárního historika o objektech a morfologických tvarech literárního světa a historie je pouze jeho rozvrhem (a tedy jeho odpovědností). Jak dovozuje, v intencích takto pojaté literární historie nemá cenu pracovat s jakkoli přeurčeným kritériem správnosti či nesprávnosti, ale jen s kritériem aplikovatelnosti či neaplikovatelnosti, resp. užitečnosti a neužitečnosti. Cílem takto pojaté literární historie je – stejně jako u literární teorie – rozšíření možností řeči o literatuře, tedy vytvoření nových slovníků a nových způsobů jejího popisu. Závěrečná kapitola nazvaná ‘Estetická hodnota děl populární kultury v pragmatickém pojetí Richarda Shustermana’ se věnuje textům, v nichž tento neopragmatický estetik a filozof koncipuje v průběhu více než dvaceti let svoje pojetí populárního umění a jeho začlenění do širšího estetického konceptu umění a kultury. Shustermanovy úvahy představují typ myšlení, které programově nepracuje s tradičními a produktivními pojmy klasifikace a rozdílu, ale naopak akcentuje možnosti kontinua, splývání či pozvolného přecházení. Ukazuje, jak jeho výchozí úsilí o legitimizaci populárního umění na poli estetiky postupně přerůstá v samorodý koncept umění života, v němž už centrální roli nehraje charakter díla, ale princip somaestetiky.

Czech name

Kontext v pohybu: (Neo)pragmatické úvahy o literatuře a kultuře

Czech description

Když se česká literární věda od počátku devadesátých let konečně mohla bez omezení rozhlížet po tom, co se děje ve světě, její pohled upoutala především hermeneutika a recepční estetika, poststrukturalismus či nový historismus, naratologie nebo teorie fikčních světů. Neopragmatismus, který od osmdesátých let prožívá především v americké filosofii a estetice pozoruhodnou renesanci, se však dočkal pozornosti jen minimální. Proč by mu tuto pozornost měla česká literární věda a estetika věnovat, jaké odpovědi může nabídnout na otázky, které si klade, a jaké podněty může přinést do diskusí, které vede, na to se pokoušejí odpovědět autoři této publikace. Její úvodní kapitola, nazvaná ‘Pragmatismus, neopragmatismus a literární věda’, se vrací ke klíčovým motivům pragmatismu a neopragmatismu s cílem pojmenovat, v čem spočívají, především však postihnout, v čem by mohly být pro současnou literární vědu inspirativní. Ukazuje, že angloamerická analytická filosofie i kontinentální teorie dospívají k filosofickému přesvědčení, které v mnoha ohledech s pragmatismem konvenuje – svým antiesencialismem, důrazem na historicitu, procesualitu a pluralitu rámovanou realitou sociální praxe, které zdůrazňoval už klasický pragmatismus a které zůstávají úhelnými kameny také myšlení neopragmatického. Následující kapitoly pak z perspektivy právě tohoto myšlení reflektují některé z otázek významně rezonujících v současné teorii literatury a kultury. Nejvýraznějším reprezentantem neopragmatismu je nepochybně Richard Rorty. Jemu je věnována kapitola ‘Ironik, který chtěl být pomocníkem básníka: Neopragmatismus Richarda Rortyho a dilemata literárního vědce‘. Soustředí se na jeho historizující nominalistickou vizi lidské kultury, jak ji představuje kniha Nahodilost, ironie a solidarita. Nad Rortyho texty o nahodilosti jazyka a lidské osobnosti, o metafyzice a ironii či o touze po sebeutváření a touze po spravedlivější a svobodnější společnosti se ptá, jakou roli má v takové vizi umění. Zároveň se pokouší dovodit konsekvence Rortyho úvah v souvislostech literárněvědných – také v myšlení o literatuře bychom mohli odlišovat metafyziku a ironii, normální a abnormální diskurs, ale také poukazovat na nahodilost kategorií, s nimiž literární vědec pracuje a které mohou být redefinovány. Pro pragmatismus je charakteristická nechuť k metafyzickým konceptům, které nemají žádný vztah k naší rozporuplné životní praxi. Také v rámci myšlení o literatuře někdy bývá odlišována praxe, tzn. psaní o konkrétních literárních dílech, od abstraktní teorie. K čemu je literární teorie vůbec dobrá? Není – z pragmatické perspektivy viděno – jen únikem od praxe, jak píší S. Knapp a W. B. Michaels v příznačně nazvaném článku ‘Proti teorii’? Těmto otázkám se věnuje kapitola nazvaná ‘K čemu je literární teorie: Smysl a funkce literární teorie z neopragmatického hlediska’. Poukazuje na závislost „literárněvědné praxe“ na teorii, díky které vůbec v permanentním aktu negociace cosi jako literaturu identifikujeme a díky které také máme k dispozici slovník, jímž jsou konkrétní literární díla popisována. Nové teorie utvářejí nové pojmové nástroje, které mohou být novými instrumenty v konkrétní diskusi – instrumenty, které rozvíjejí možnosti, jak o literatuře uvažovat. Jedním z klíčových témat literární vědy je otázka interpretace, jejích cílů, hranic a limitů. Neopragmatický pohled (či spíše pohledy) na toto téma reflektují hned tři kapitoly této knihy: ‘(Neo)pragmatické náhledy na literární interpretaci a to, co je pod ní’, ‘Interpretace, negociace, „pravidla hry“ a „rituální akty“ (Textové fetiše II)’ a ‘Na obhajobu použití: Hranice a kritéria interpretace uměleckého textu (z neopragmatické perspektivy)’. Diskutován je v nich koncept Knappa a Michaelse, Rortyho polemika s Ecovým pojetím interpretace vs. použití, úvahy Stanleyho Fishe o roli interpretační komunity či Shustermanova polemika se směšováním rozumění a interpretace a následná obhajoba jednoduchého amatérského čtení zaměřeného na prosté porozumění. Pozornost je věnována také Iserově analýze procesu čtení, ve kterém lze nalézt myšlenky úzce související s pragmatickou filosofií a literární teorií. Také literární historik musí reflektovat možnosti a limity úvah o literatuře v jejím vývoji a historickém ukotvení, nechce-li zůstat v zajetí pouze převzatých myšlenkových schémat, zděděných slovníků a postupů. Kapitola ‘Co lze slovy dělat s dějinami literatury v dějinném čase’ je právě takovou úvahou vycházející z pragmatické víry, která je založená na skepsi k možnostem odhalení pravdy o objektivním světě a jeho esenci a která vychází z vědomí, že řeč literárního historika o objektech a morfologických tvarech literárního světa a historie je pouze jeho rozvrhem (a tedy jeho odpovědností). Jak dovozuje, v intencích takto pojaté literární historie nemá cenu pracovat s jakkoli přeurčeným kritériem správnosti či nesprávnosti, ale jen s kritériem aplikovatelnosti či neaplikovatelnosti, resp. užitečnosti a neužitečnosti. Cílem takto pojaté literární historie je – stejně jako u literární teorie – rozšíření možností řeči o literatuře, tedy vytvoření nových slovníků a nových způsobů jejího popisu. Závěrečná kapitola nazvaná ‘Estetická hodnota děl populární kultury v pragmatickém pojetí Richarda Shustermana’ se věnuje textům, v nichž tento neopragmatický estetik a filozof koncipuje v průběhu více než dvaceti let svoje pojetí populárního umění a jeho začlenění do širšího estetického konceptu umění a kultury. Shustermanovy úvahy představují typ myšlení, které programově nepracuje s tradičními a produktivními pojmy klasifikace a rozdílu, ale naopak akcentuje možnosti kontinua, splývání či pozvolného přecházení. Ukazuje, jak jeho výchozí úsilí o legitimizaci populárního umění na poli estetiky postupně přerůstá v samorodý koncept umění života, v němž už centrální roli nehraje charakter díla, ale princip somaestetiky.

Type

B - Specialist book

CEP classification

—

OECD FORD branch

60205 - Literary theory

Project

<a href="/en/project/GA15-22141S" target="_blank" >GA15-22141S: New Pragmatic Thought and Literary Criticism</a><br>

Continuities

P - Projekt vyzkumu a vyvoje financovany z verejnych zdroju (s odkazem do CEP)

Publication year

2018

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-7470-220-4

Number of pages

296

Publisher name

Akropolis

Place of publication

Praha

UT code for WoS book

—