The treasure from Hrachov

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F60076658%3A12210%2F20%3A43902060" target="_blank" >RIV/60076658:12210/20:43902060 - isvavai.cz</a>

Result on the web

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Poklad z Hrachova

Original language description

Středočeská vesnice Hrachov (okr. Příbram) je v písemných pramenech poprvé zmiňována až v 15. století a v jeho poslední čtvrtině se stala součástí panství Vysoký Chlumec. Podle nejstaršího urbáře vysokochlumeckého panství z roku 1604 původně zahrnovala 14 usedlostí, čtyři z nich ale byly na počátku 17. století pusté. Zajímavým pramenem je soupis škod, které ze strany vojáků utrpěla polovina zdejších hospodářů na počátku třicetileté války. V dalším průběhu války vesnice nejspíše neutrpěla žádné katastrofální pohromy a podle dochovaných urbářů zde stabilně hospodařilo 10 sedláků, jejichž jména dokládají ryze české prostředí. Jednomu z nich velmi pravděpodobně patřil i depot mincí, náhodně objevený na konci roku 2018 východně od původního jádra vesnice. Konkrétního majitele nelze z torzovitých písemných pramenů zjistit, není to ostatně ani příliš důležité. K objevu depotu došlo v prosinci 2018 na louce, která začala být po mnoha letech znovu zemědělsky obdělávána. Orba vynesla na povrch soubor mincí, z něhož se pomocí detektoru kovů podařilo zachránit celkem 972 kusů. Mince byly původně uloženy v keramické nádobě, z níž je dochována jen spodní část s glazurou na vnitřní straně, v současné době je kompletní nález součástí sbírek Hornického muzea Příbram, kam byl uložen pod přírůstkovým číslem 8/2018. V letech 2019–2020 byly mince z Hrachova čištěny, konzervovány a dokumentovány v laboratořích Archeologického ústavu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kde vznikl i jejich katalog. Z něho vyplývá, že všechny mince z depotu reprezentují běžné stříbrné oběživo své doby, vyražené v rozmezí více než 150 let. Zaznamenány nebyly obchodní mince s vyšší hodnotou (stříbrné tolary a zlaté dukáty). Nejstarší mincí je bez pochyby míšeňský groš, vyražený někdy v rozmezí let 1457–1464, naopak nejmladší částí depotu jsou kiprové groše z roku 1622. Z chronologického i geografického hlediska lze depot z Hrachova rozdělit na dvě části. Zhruba čtvrtina mincí byla vyrobena před rokem 1619 a jedná se především o české mince - pražské groše Vladislava II. Jagellonského a Ferdinanda I. Habsburského, ale také o bílé groše a malé groše dalších habsburských panovníků Maxmiliána II., Rudolfa II. a Matyáše II. Tato starší část depotu odráží skutečnost, že Čechy byly v rámci evropského kontinentu do značné míry výjimečné tím, že si mezi roky 1573–1619 dokázaly udržet dobrou kvalitu a dostatečné množství vlastních drobných oběžných mincí (Vorel 2009, 260). Součástí průzkumu depotu byla i rentgenfluorescenční analýza malých a bílých grošů z let 1574–1618. Analýza potvrdila poznatky zjištěné již během zkoumání depotu z Bošilce (John 2016b), tedy že mince ražené ve druhé polovině 16. století v Čechách vykazují rozdíly v obsahu některých chemických prvků, přičemž tyto rozdíly s největší pravděpodobností nejsou náhodné a odrážejí odlišné zdroje materiálu, využívané mincovnami v Praze, Kutné Hoře, Jáchymově a Českých Budějovicích. Z období třicetileté války je v depotu doložena jen jediná česká mince, a to kiprový 3krejcar Ferdinanda II. z pražské mincovny, vyražený v roce 1622. Jinak ale mladší a početnější složku depotu (zhruba jeho tři čtvrtiny) tvoří především kiprové groše, ražené od roku 1619 v oblasti dnešního Německa, zejména Saska, Anhaltska, Brunšvicka a hrabství Mansfeld. Jako kiprové (případně dlouhé) mince jsou označována inflační platidla se sníženým obsahem stříbra, masově produkovaná v některých středoevropských zemích právě v letech 1619–1622. V tomto období fungovalo v Německu mnoho desítek mincoven, které stahovaly z oběhu starší kvalitní mince a vyráběly méně hodnotné inflační kiprové mince. Jedním z faktorů, který umožňoval jejich masovou produkci, bylo i zavedení strojní ražby (válcovacích strojů) v řadě mincoven. To se odrazilo rovněž v depotu z Hrachova, kde více než 220 kusů kiprových mincí vykazuje stopy strojové ražby. Výsledkem velkého objemu výroby těchto mincí je jejich značná variabilita, a tak není divu, že depot z Hrachova obsahuje i v literatuře dosud nepopsané varianty. Součástí depotu jsou také tři dobová falza kiprových mincí z let 1619–1621. Pomocí SEM-EDS analýzy bylo prokázáno, že všechna falza byla postříbřena amalgamační metodou, tedy běžně využívaným postupem, spočívajícím z nanášení tenké vrstvy stříbra a rtuti na jádro z levnějšího materiálu (mědi nebo mosazi). Pouze okrajově jsou v depotu zastoupeny mince z oblastí Rakouska, Slezska, Polska a Švýcarska. Vzdálenější import zastupují ojedinělé mince z Benátské republiky a Švédského království. Zajímavou otázkou je, proč depot z Hrachova neobsahuje téměř žádné kiprové mince z Čech, přestože inflační oběživo bylo ve velkém raženo i na našem území. Jednou z příčin může být všeobecný nedostatek domácích drobných mincí, které byly v rámci výroby opomíjeny ve prospěch mincí s vyššími nominálními hodnotami a ty zase byly hůře uplatnitelné při běžném platebním styku ve venkovském prostředí. Tato skutečnost si nejspíše vynutila využívání zahraničních drobných mincí, importovaných především z německé oblasti. Bohužel není možné podrobněji rekonstruovat strukturu oběživa na panství Vysoký Chlumec kolem roku 1622. Nevíme, jaké mince byl ochoten přijímat šenkýř v místní krčmě, ani v jakých mincích bylo možné odvádět dávky vrchnosti. Z dochované korespondence majitelky panství Polyxeny z Lobkovic však vyplývá její spíše odmítavý postoj k používání kiprových mincí. Když byl roudnický hejtman Blažej Albín počátkem toku 1622 pověřen obstaráním hotovosti na nákup panství Kost a statku Nedrahovice a tyto prostředky zajistil v dlouhé minci, byl za to Polyxenou ostře pokárán. Kiprové mince byly poté použity k nákupu soli a ta dále prodána na hranici s Bavorskem (Ryantová 2016, 357). Složení depotu z Hrachova mohl významně ovlivnit zákaz oběhu cizích a starých českých mincí, vydaný 18. února 1622 tehdejším místodržícím v Čechách, knížetem Lichtenštejnem (Kostlán 1991, 118). Z hlediska tohoto nařízení byl od dubna 1622 téměř celý obsah depotu nelegálním oběživem, které mohlo být separováno od aktuálně platných českých kiprových mincí a ukryto v samostatném depotu. Hrachovský poklad tak možná byl jen částí úspor jednoho z místních hospodářů a neodráží zcela věrně stav jeho hotovosti. Období dlouhé mince je většinou spojováno s velkými finančními škodami, které kvůli inflaci a především následné devalvaci měny utrpěla značná část obyvatelstva. Na druhou stranu si však je třeba uvědomit, že z této situace neprofitovala jen elitní hrstka boháčů, nakupujících za dlouhou minci zkonfiskovaná panství. Inflace postihla především zaměstnance závislé na mzdě, ale naopak sedláci z ní mohli díky ceně potravin i profitovat (Vorel 2009, 272). Detailnější poznání struktury oběživa v období dlouhé mince v Čechách nám bohužel komplikuje omezené množství hromadných nálezů. Nekvalitní kiprové mince obíhaly poměrně krátkou dobu a jistě nebyly považovány za vhodné k dlouhodobé tezauraci majetku. Depot z Hrachova tedy představuje velmi důležitou sondu do složení oběživa v Čechách kolem roku 1622.

Czech name

Poklad z Hrachova

Czech description

Středočeská vesnice Hrachov (okr. Příbram) je v písemných pramenech poprvé zmiňována až v 15. století a v jeho poslední čtvrtině se stala součástí panství Vysoký Chlumec. Podle nejstaršího urbáře vysokochlumeckého panství z roku 1604 původně zahrnovala 14 usedlostí, čtyři z nich ale byly na počátku 17. století pusté. Zajímavým pramenem je soupis škod, které ze strany vojáků utrpěla polovina zdejších hospodářů na počátku třicetileté války. V dalším průběhu války vesnice nejspíše neutrpěla žádné katastrofální pohromy a podle dochovaných urbářů zde stabilně hospodařilo 10 sedláků, jejichž jména dokládají ryze české prostředí. Jednomu z nich velmi pravděpodobně patřil i depot mincí, náhodně objevený na konci roku 2018 východně od původního jádra vesnice. Konkrétního majitele nelze z torzovitých písemných pramenů zjistit, není to ostatně ani příliš důležité. K objevu depotu došlo v prosinci 2018 na louce, která začala být po mnoha letech znovu zemědělsky obdělávána. Orba vynesla na povrch soubor mincí, z něhož se pomocí detektoru kovů podařilo zachránit celkem 972 kusů. Mince byly původně uloženy v keramické nádobě, z níž je dochována jen spodní část s glazurou na vnitřní straně, v současné době je kompletní nález součástí sbírek Hornického muzea Příbram, kam byl uložen pod přírůstkovým číslem 8/2018. V letech 2019–2020 byly mince z Hrachova čištěny, konzervovány a dokumentovány v laboratořích Archeologického ústavu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kde vznikl i jejich katalog. Z něho vyplývá, že všechny mince z depotu reprezentují běžné stříbrné oběživo své doby, vyražené v rozmezí více než 150 let. Zaznamenány nebyly obchodní mince s vyšší hodnotou (stříbrné tolary a zlaté dukáty). Nejstarší mincí je bez pochyby míšeňský groš, vyražený někdy v rozmezí let 1457–1464, naopak nejmladší částí depotu jsou kiprové groše z roku 1622. Z chronologického i geografického hlediska lze depot z Hrachova rozdělit na dvě části. Zhruba čtvrtina mincí byla vyrobena před rokem 1619 a jedná se především o české mince - pražské groše Vladislava II. Jagellonského a Ferdinanda I. Habsburského, ale také o bílé groše a malé groše dalších habsburských panovníků Maxmiliána II., Rudolfa II. a Matyáše II. Tato starší část depotu odráží skutečnost, že Čechy byly v rámci evropského kontinentu do značné míry výjimečné tím, že si mezi roky 1573–1619 dokázaly udržet dobrou kvalitu a dostatečné množství vlastních drobných oběžných mincí (Vorel 2009, 260). Součástí průzkumu depotu byla i rentgenfluorescenční analýza malých a bílých grošů z let 1574–1618. Analýza potvrdila poznatky zjištěné již během zkoumání depotu z Bošilce (John 2016b), tedy že mince ražené ve druhé polovině 16. století v Čechách vykazují rozdíly v obsahu některých chemických prvků, přičemž tyto rozdíly s největší pravděpodobností nejsou náhodné a odrážejí odlišné zdroje materiálu, využívané mincovnami v Praze, Kutné Hoře, Jáchymově a Českých Budějovicích. Z období třicetileté války je v depotu doložena jen jediná česká mince, a to kiprový 3krejcar Ferdinanda II. z pražské mincovny, vyražený v roce 1622. Jinak ale mladší a početnější složku depotu (zhruba jeho tři čtvrtiny) tvoří především kiprové groše, ražené od roku 1619 v oblasti dnešního Německa, zejména Saska, Anhaltska, Brunšvicka a hrabství Mansfeld. Jako kiprové (případně dlouhé) mince jsou označována inflační platidla se sníženým obsahem stříbra, masově produkovaná v některých středoevropských zemích právě v letech 1619–1622. V tomto období fungovalo v Německu mnoho desítek mincoven, které stahovaly z oběhu starší kvalitní mince a vyráběly méně hodnotné inflační kiprové mince. Jedním z faktorů, který umožňoval jejich masovou produkci, bylo i zavedení strojní ražby (válcovacích strojů) v řadě mincoven. To se odrazilo rovněž v depotu z Hrachova, kde více než 220 kusů kiprových mincí vykazuje stopy strojové ražby. Výsledkem velkého objemu výroby těchto mincí je jejich značná variabilita, a tak není divu, že depot z Hrachova obsahuje i v literatuře dosud nepopsané varianty. Součástí depotu jsou také tři dobová falza kiprových mincí z let 1619–1621. Pomocí SEM-EDS analýzy bylo prokázáno, že všechna falza byla postříbřena amalgamační metodou, tedy běžně využívaným postupem, spočívajícím z nanášení tenké vrstvy stříbra a rtuti na jádro z levnějšího materiálu (mědi nebo mosazi). Pouze okrajově jsou v depotu zastoupeny mince z oblastí Rakouska, Slezska, Polska a Švýcarska. Vzdálenější import zastupují ojedinělé mince z Benátské republiky a Švédského království. Zajímavou otázkou je, proč depot z Hrachova neobsahuje téměř žádné kiprové mince z Čech, přestože inflační oběživo bylo ve velkém raženo i na našem území. Jednou z příčin může být všeobecný nedostatek domácích drobných mincí, které byly v rámci výroby opomíjeny ve prospěch mincí s vyššími nominálními hodnotami a ty zase byly hůře uplatnitelné při běžném platebním styku ve venkovském prostředí. Tato skutečnost si nejspíše vynutila využívání zahraničních drobných mincí, importovaných především z německé oblasti. Bohužel není možné podrobněji rekonstruovat strukturu oběživa na panství Vysoký Chlumec kolem roku 1622. Nevíme, jaké mince byl ochoten přijímat šenkýř v místní krčmě, ani v jakých mincích bylo možné odvádět dávky vrchnosti. Z dochované korespondence majitelky panství Polyxeny z Lobkovic však vyplývá její spíše odmítavý postoj k používání kiprových mincí. Když byl roudnický hejtman Blažej Albín počátkem toku 1622 pověřen obstaráním hotovosti na nákup panství Kost a statku Nedrahovice a tyto prostředky zajistil v dlouhé minci, byl za to Polyxenou ostře pokárán. Kiprové mince byly poté použity k nákupu soli a ta dále prodána na hranici s Bavorskem (Ryantová 2016, 357). Složení depotu z Hrachova mohl významně ovlivnit zákaz oběhu cizích a starých českých mincí, vydaný 18. února 1622 tehdejším místodržícím v Čechách, knížetem Lichtenštejnem (Kostlán 1991, 118). Z hlediska tohoto nařízení byl od dubna 1622 téměř celý obsah depotu nelegálním oběživem, které mohlo být separováno od aktuálně platných českých kiprových mincí a ukryto v samostatném depotu. Hrachovský poklad tak možná byl jen částí úspor jednoho z místních hospodářů a neodráží zcela věrně stav jeho hotovosti. Období dlouhé mince je většinou spojováno s velkými finančními škodami, které kvůli inflaci a především následné devalvaci měny utrpěla značná část obyvatelstva. Na druhou stranu si však je třeba uvědomit, že z této situace neprofitovala jen elitní hrstka boháčů, nakupujících za dlouhou minci zkonfiskovaná panství. Inflace postihla především zaměstnance závislé na mzdě, ale naopak sedláci z ní mohli díky ceně potravin i profitovat (Vorel 2009, 272). Detailnější poznání struktury oběživa v období dlouhé mince v Čechách nám bohužel komplikuje omezené množství hromadných nálezů. Nekvalitní kiprové mince obíhaly poměrně krátkou dobu a jistě nebyly považovány za vhodné k dlouhodobé tezauraci majetku. Depot z Hrachova tedy představuje velmi důležitou sondu do složení oběživa v Čechách kolem roku 1622.

Type

B - Specialist book

CEP classification

—

OECD FORD branch

60102 - Archaeology

Project

—

Continuities

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Publication year

2020

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-7394-856-6

Number of pages

167

Publisher name

JIhočeská univerzita

Place of publication

České Budějovice

UT code for WoS book

—