Social Work . Actual Questions

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F60076658%3A12260%2F17%3A43896992" target="_blank" >RIV/60076658:12260/17:43896992 - isvavai.cz</a>

Result on the web

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Sociální práce. Aktuální otázky

Original language description

V odborném diskurzu, i na poli české sociální práce, se hovoří o krizi sociální práce, nejasnosti její identity, ovlivnění jejího faktického výkonu nekvalifikovanými a nedostatečně připravenými pracovníky, ztrátě její společenské prestiže atd. Témata jsou to důležitá a velmi nosná, pokud chceme tuto diskutovanou situaci v sociální práci změnit a kultivovat obor v profesionální, kdy takto označovat sociální práci v současné době je velmi problematické, protože je u ní těžké prokázat znaky, které by tomuto označení odpovídaly. Výkon profese se vypořádává nejenom s problematickou identifikací sám v sobě, ale bohužel dochází také ke ztrátě její identity i u klientů, což může vést až k pozvolnému oborovému rozkladu. Sociální práce se tak v současnosti nachází na rozcestí. Z tohoto důvodu jsme výše uvedená témata uváděli v souvislost s dalšími majícími v ČR zásadní vliv na současný stav sociální práce a hledali a identifikovali příčiny tohoto stavu v relativně širokém záběru (od samotných sociálních pracovníků v jejich vlastním způsobu zpracování konceptuálního systému sociální práce pro praxi a přístupu k výkonu profese sociální práce, po širší kontext, který ovlivňuje výkon profese sociálního pracovníka - konkrétně vzdělávání v sociální práci, institucionalizace a perspektivy sociální práce v postmoderně a další vlivy českého prostředí, ve kterém se sociální práce odehrává), abychom se následně snažili najít i nové možnosti a výzvy, kde by bylo možné do této již několik let zakonzervované situace příčin, následků a problematických oblastí v oboru sociální práce vstoupit a započít změny vedoucí k ustavení profesionálního oboru sociální práce v ČR. Provázaná témata byla doplňována nebo vycházela z výsledků výzkumných šetření. Jsme přesvědčeni, že soudobá mizérie sociální práce je v základu odrazem současné společnosti. Nynější postmoderní doba klade na sociální práci veliké nároky a vyžaduje transformaci tohoto oboru, který byl pracovním nástrojem moderny, která připravila lidi o tradiční sociální opory. Proto si nyní "zastaralá" sociální práce neví rady se skutečností, že hrozby a rizika v postindustriální moderně jsou produkovány sociálně, zatímco nutnost vyrovnat se s nimi je přísně individualizována, když teoretické ukotvení sociální práce nepřekračuje rámec industriální moderny a stále setrvává ve schématu - sociální problémy mají příčinu ve společnosti/jednotlivci. Problémem je také ekonomizace, která může směrovat podporu znevýhodněných klientů k zaměření se na jejich výkon a efektivitu, z čehož vyplývá pro sociální práci nebezpečí naplňování cíle ekonomického sektoru - vše převádět na kapitál a zisk. Na hraně tak proto může být pohlížet na klienta pouze optikou sociálních služeb, za které je pak sociální práce v ČR často zaměňována. A nejen to, skrze systém sociálních služeb a jejich financování je to totiž především stát nebo téměř výlučně stát, kdo sociální pracovníky přímo či nepřímo zaměstnává a více či méně činí ze sociální práce nástroj své sociální politiky a ze sociálního pracovníka svého úředníka. Toto může nakonec vést k pocitu sociálních pracovníků, že sociální práce již není tím, za co ji sami považují. Sociální pracovníci konstatují, že je pro ně stresující administrativní agenda a kontext, ve kterém musí pracovat, více než životní situace a osoba klienta. Navíc organizace se obávají obhajoby svých klientů, protože jsou závislé na těch, kdo o financování sociálních služeb rozhodují. Nicméně práce s příčinami problémů a ovlivňování podmínek prostředí, ve kterém klienti žijí, i když je to součástí mise sociální práce, u nás není zvykem obecně, důsledkem čehož může být i "mlčení" sociálních pracovníků, kteří vlastně obhajobu práv klientů ani nemusí považovat za součást poslání své profese. Následně vychází práce sociálních pracovníků s klientem, který má příčinu problémů primárně ve svém prostředí, vniveč. Sociální pracovníky to logicky vede k frustraci a ztrátě jistoty chápání poslání a identity sociální práce. Příčinou této frustrace může být právě to, co je, popřípadě není za sociální práci považováno. Problém vymezení sociální práce tak fakticky prohlubuje její vlastní krizi. Současná krize či mizérie sociální práce kromě toho nakonec významně dopadá na klienty sociálních pracovníků. Je tu ještě další souvislost. Ani vzdělávací instituce v sociální práci v ČR neuvažují o iniciaci změn na straně sociálního prostředí klienta, resp. o jiném než terapeutickém pojetí sociální práce. Přitom vzdělávání má v procesu změny nynější situace v oboru zásadní úlohu, poněvadž je mostem mezi teorií a praxí a současný způsob výuky sociální práce ani neumožňuje sociálním pracovníkům získat společenské uznání, poněvadž se dostatečně nevěnuje problémům v interakci (jediné výlučné odbornosti sociální práce) a tak dochází i k špatnému pojetí témat identita oboru a role sociální práce. Nastavení optimálního vzdělávání v sociální práci je proto důležité pro rozvoj kvality sociální práce, identity oboru a role sociální práce a sociálních pracovníků a tak i profesionalitu sociální práce, přijetí jejích hodnot atd., na což navazuje zvýšení její prestiže a zlepšení postavení mezi ostatními obory i v očích veřejnosti, tím pádem pak optimálně nastavené vzdělávání vzhledem k oboru sociální práce může být jednou z cest z mizérie sociální práce. Je důležité, aby se v rámci vzdělávání (včetně celoživotního učení) dbalo jak na tvrdé, tak na měkké dovednosti, protože sociální práce je vědní i praktickou disciplínou zároveň. Zásadní se ale jeví rozvoj oblasti měkkých dovedností a téma hodnot profese. Sociální pracovník nepotřebuje jen znalosti a dovednosti, proč a jak dělat sociální práci, ale musí umět vlastní i převzaté (profesní) hodnoty reflektovat a uvědomovat si, jakým způsobem a jaké hodnoty ho ovlivňují, poněvadž jsou to především osobní hodnoty, které nejvíce ovlivňují pracovníkův pohled na klienta, rámec pracovních postupů a strategií a jeho hodnocení, zda práce s klientem byla či nebyla úspěšná, teprve pak je schopen se při výkonu sociální práce správně rozhodovat. A nejen to, pokud dojde k souladu osobních hodnot s profesními ideály, který vede k aktivnímu přijetí jednotlivých profesních hodnot a k jejich snaze aplikovat je do své praxe, jsme na cestě ke stabilnější profesi. Samotný proces aplikace profesních hodnot se odvíjí především od pracovníků a jejich eticky podložených rozhodnutí. Pouze pokud je sociální pracovník jistý ve svých osobních hodnotách, v hodnotách profese i ve způsobech, jak je naplňovat, dokáže reflektovat, identifikovat etická dilemata, rozpoznat, jak vznikají, a převádět svá etická rozhodnutí do praxe. Pro sociální pracovníky je ve smyslu výše popsaného akcentu na měkké dovednosti důležitá oblast celoživotního učení (včetně supervize) a rozvoj osobních kompetencí, které znamenají totiž schopnost pracovat na sobě, což je v sociální práci nutné, poněvadž sociální pracovnice a pracovníci používají jako pracovní nástroj sami sebe a jsou bezesporu tím nejcennějším a zároveň nejkřehčím zdrojem organizace, která po nich vyžaduje tzv. emocionálně podmíněnou práci. Odpovědnost za kvalitní vzdělávání a kvalitu v sociální práci je tak na samotných sociálních pracovnících a jejich aktivitě na různých úrovních sociální práce. I dle Mezinárodního etického kodexu se od nich očekává, že budou rozvíjet a udržovat si požadované dovednosti a kompetence v oblasti své práce a mají povinnost učinit nezbytné kroky v profesionální i osobní péči o sebe na pracovišti i ve společnosti s cílem zajistit, aby byli schopni poskytovat odpovídající služby. Mezinárodní etický kodex také očekává zasazování sociálních pracovníků o rozvoj oboru (to po nich žádá i samotná podstata oboru), měli by tedy činit změny vedoucí k vyrovnávání se s těmito požadavky. Jedním z těchto požadavků je např. obhajoba, resp. vyjednávání sociálních pracovníků o oborových zájmech sociální práce, která pak totiž utváří jejich identitu, definuje jejich společenskou roli a hranice vůči jiným pomáhajícím profesím. Očekávání směrem k sociálním pracovníkům je tedy opravdu mnoho, lze potom s jistou nadsázkou konstatovat, že jejich naplnění hraničí až se schopnostmi "superkompetentního hrdiny", superhrdiny: "...mužem či ženou obdařeným/obdařenou schopnostmi, které jsou buď důkladnějším propracováním lidské síly a nadání, anebo se tyto jeho schopnosti zásadně odlišují od normálu. Tyto schopnosti superhrdina užívá v boji za pravdu, spravedlnost a ochranu nevinných." Dá se říci, že úkolem sociálního pracovníka je, stejně jako v případě superhrdiny, být bojovníkem za lepší svět a realizovat životy jedinců v míře rovnosti. Skutečnou realitou ovšem je, že ač je sociální pracovník pasován do role novodobého superhrdiny, tak bohužel neoplývá neomezenými silami, proto je důležité, aby reagoval na své potřeby a aktivně se staral o své zdraví a rozvoj, jenže v současnosti, není věnována dostatečná a náležitá pozornost zodpovědnosti samotné komunity sociálních pracovníků vůči sobě samým, respektive vůči sobě jako lidským bytostem. Předpokládáme, že změnu možná přinese nový profesní zákon a novela zákona o sociálních službách. Další cesta k profesionálnímu oboru sociální práce je přijetí identity sociálních pracovníků dle specializace na cílovou skupinu, nebo práce na růstu individuální profesní identity každého sociálního pracovníka skrze práci na sebe sama (od poznání sebe sama, sebeřízení a péči o sebe až po přijetí profesních hodnot a rozvoj svého etického uvědomění), poněvadž stěžejní rolí sociálních pracovníků není ani filantropie, ani distribuce dávek, ale přemýšlení, teprve potom by se snad sociální pracovníci chtěli spolupodílet na něčem společném, co povede k obhajobě práv klientů i jejich vlastních profesních, a jasně by o tom dávali vědět zbytku společnosti.

Czech name

Sociální práce. Aktuální otázky

Czech description

V odborném diskurzu, i na poli české sociální práce, se hovoří o krizi sociální práce, nejasnosti její identity, ovlivnění jejího faktického výkonu nekvalifikovanými a nedostatečně připravenými pracovníky, ztrátě její společenské prestiže atd. Témata jsou to důležitá a velmi nosná, pokud chceme tuto diskutovanou situaci v sociální práci změnit a kultivovat obor v profesionální, kdy takto označovat sociální práci v současné době je velmi problematické, protože je u ní těžké prokázat znaky, které by tomuto označení odpovídaly. Výkon profese se vypořádává nejenom s problematickou identifikací sám v sobě, ale bohužel dochází také ke ztrátě její identity i u klientů, což může vést až k pozvolnému oborovému rozkladu. Sociální práce se tak v současnosti nachází na rozcestí. Z tohoto důvodu jsme výše uvedená témata uváděli v souvislost s dalšími majícími v ČR zásadní vliv na současný stav sociální práce a hledali a identifikovali příčiny tohoto stavu v relativně širokém záběru (od samotných sociálních pracovníků v jejich vlastním způsobu zpracování konceptuálního systému sociální práce pro praxi a přístupu k výkonu profese sociální práce, po širší kontext, který ovlivňuje výkon profese sociálního pracovníka - konkrétně vzdělávání v sociální práci, institucionalizace a perspektivy sociální práce v postmoderně a další vlivy českého prostředí, ve kterém se sociální práce odehrává), abychom se následně snažili najít i nové možnosti a výzvy, kde by bylo možné do této již několik let zakonzervované situace příčin, následků a problematických oblastí v oboru sociální práce vstoupit a započít změny vedoucí k ustavení profesionálního oboru sociální práce v ČR. Provázaná témata byla doplňována nebo vycházela z výsledků výzkumných šetření. Jsme přesvědčeni, že soudobá mizérie sociální práce je v základu odrazem současné společnosti. Nynější postmoderní doba klade na sociální práci veliké nároky a vyžaduje transformaci tohoto oboru, který byl pracovním nástrojem moderny, která připravila lidi o tradiční sociální opory. Proto si nyní "zastaralá" sociální práce neví rady se skutečností, že hrozby a rizika v postindustriální moderně jsou produkovány sociálně, zatímco nutnost vyrovnat se s nimi je přísně individualizována, když teoretické ukotvení sociální práce nepřekračuje rámec industriální moderny a stále setrvává ve schématu - sociální problémy mají příčinu ve společnosti/jednotlivci. Problémem je také ekonomizace, která může směrovat podporu znevýhodněných klientů k zaměření se na jejich výkon a efektivitu, z čehož vyplývá pro sociální práci nebezpečí naplňování cíle ekonomického sektoru - vše převádět na kapitál a zisk. Na hraně tak proto může být pohlížet na klienta pouze optikou sociálních služeb, za které je pak sociální práce v ČR často zaměňována. A nejen to, skrze systém sociálních služeb a jejich financování je to totiž především stát nebo téměř výlučně stát, kdo sociální pracovníky přímo či nepřímo zaměstnává a více či méně činí ze sociální práce nástroj své sociální politiky a ze sociálního pracovníka svého úředníka. Toto může nakonec vést k pocitu sociálních pracovníků, že sociální práce již není tím, za co ji sami považují. Sociální pracovníci konstatují, že je pro ně stresující administrativní agenda a kontext, ve kterém musí pracovat, více než životní situace a osoba klienta. Navíc organizace se obávají obhajoby svých klientů, protože jsou závislé na těch, kdo o financování sociálních služeb rozhodují. Nicméně práce s příčinami problémů a ovlivňování podmínek prostředí, ve kterém klienti žijí, i když je to součástí mise sociální práce, u nás není zvykem obecně, důsledkem čehož může být i "mlčení" sociálních pracovníků, kteří vlastně obhajobu práv klientů ani nemusí považovat za součást poslání své profese. Následně vychází práce sociálních pracovníků s klientem, který má příčinu problémů primárně ve svém prostředí, vniveč. Sociální pracovníky to logicky vede k frustraci a ztrátě jistoty chápání poslání a identity sociální práce. Příčinou této frustrace může být právě to, co je, popřípadě není za sociální práci považováno. Problém vymezení sociální práce tak fakticky prohlubuje její vlastní krizi. Současná krize či mizérie sociální práce kromě toho nakonec významně dopadá na klienty sociálních pracovníků. Je tu ještě další souvislost. Ani vzdělávací instituce v sociální práci v ČR neuvažují o iniciaci změn na straně sociálního prostředí klienta, resp. o jiném než terapeutickém pojetí sociální práce. Přitom vzdělávání má v procesu změny nynější situace v oboru zásadní úlohu, poněvadž je mostem mezi teorií a praxí a současný způsob výuky sociální práce ani neumožňuje sociálním pracovníkům získat společenské uznání, poněvadž se dostatečně nevěnuje problémům v interakci (jediné výlučné odbornosti sociální práce) a tak dochází i k špatnému pojetí témat identita oboru a role sociální práce. Nastavení optimálního vzdělávání v sociální práci je proto důležité pro rozvoj kvality sociální práce, identity oboru a role sociální práce a sociálních pracovníků a tak i profesionalitu sociální práce, přijetí jejích hodnot atd., na což navazuje zvýšení její prestiže a zlepšení postavení mezi ostatními obory i v očích veřejnosti, tím pádem pak optimálně nastavené vzdělávání vzhledem k oboru sociální práce může být jednou z cest z mizérie sociální práce. Je důležité, aby se v rámci vzdělávání (včetně celoživotního učení) dbalo jak na tvrdé, tak na měkké dovednosti, protože sociální práce je vědní i praktickou disciplínou zároveň. Zásadní se ale jeví rozvoj oblasti měkkých dovedností a téma hodnot profese. Sociální pracovník nepotřebuje jen znalosti a dovednosti, proč a jak dělat sociální práci, ale musí umět vlastní i převzaté (profesní) hodnoty reflektovat a uvědomovat si, jakým způsobem a jaké hodnoty ho ovlivňují, poněvadž jsou to především osobní hodnoty, které nejvíce ovlivňují pracovníkův pohled na klienta, rámec pracovních postupů a strategií a jeho hodnocení, zda práce s klientem byla či nebyla úspěšná, teprve pak je schopen se při výkonu sociální práce správně rozhodovat. A nejen to, pokud dojde k souladu osobních hodnot s profesními ideály, který vede k aktivnímu přijetí jednotlivých profesních hodnot a k jejich snaze aplikovat je do své praxe, jsme na cestě ke stabilnější profesi. Samotný proces aplikace profesních hodnot se odvíjí především od pracovníků a jejich eticky podložených rozhodnutí. Pouze pokud je sociální pracovník jistý ve svých osobních hodnotách, v hodnotách profese i ve způsobech, jak je naplňovat, dokáže reflektovat, identifikovat etická dilemata, rozpoznat, jak vznikají, a převádět svá etická rozhodnutí do praxe. Pro sociální pracovníky je ve smyslu výše popsaného akcentu na měkké dovednosti důležitá oblast celoživotního učení (včetně supervize) a rozvoj osobních kompetencí, které znamenají totiž schopnost pracovat na sobě, což je v sociální práci nutné, poněvadž sociální pracovnice a pracovníci používají jako pracovní nástroj sami sebe a jsou bezesporu tím nejcennějším a zároveň nejkřehčím zdrojem organizace, která po nich vyžaduje tzv. emocionálně podmíněnou práci. Odpovědnost za kvalitní vzdělávání a kvalitu v sociální práci je tak na samotných sociálních pracovnících a jejich aktivitě na různých úrovních sociální práce. I dle Mezinárodního etického kodexu se od nich očekává, že budou rozvíjet a udržovat si požadované dovednosti a kompetence v oblasti své práce a mají povinnost učinit nezbytné kroky v profesionální i osobní péči o sebe na pracovišti i ve společnosti s cílem zajistit, aby byli schopni poskytovat odpovídající služby. Mezinárodní etický kodex také očekává zasazování sociálních pracovníků o rozvoj oboru (to po nich žádá i samotná podstata oboru), měli by tedy činit změny vedoucí k vyrovnávání se s těmito požadavky. Jedním z těchto požadavků je např. obhajoba, resp. vyjednávání sociálních pracovníků o oborových zájmech sociální práce, která pak totiž utváří jejich identitu, definuje jejich společenskou roli a hranice vůči jiným pomáhajícím profesím. Očekávání směrem k sociálním pracovníkům je tedy opravdu mnoho, lze potom s jistou nadsázkou konstatovat, že jejich naplnění hraničí až se schopnostmi "superkompetentního hrdiny", superhrdiny: "...mužem či ženou obdařeným/obdařenou schopnostmi, které jsou buď důkladnějším propracováním lidské síly a nadání, anebo se tyto jeho schopnosti zásadně odlišují od normálu. Tyto schopnosti superhrdina užívá v boji za pravdu, spravedlnost a ochranu nevinných." Dá se říci, že úkolem sociálního pracovníka je, stejně jako v případě superhrdiny, být bojovníkem za lepší svět a realizovat životy jedinců v míře rovnosti. Skutečnou realitou ovšem je, že ač je sociální pracovník pasován do role novodobého superhrdiny, tak bohužel neoplývá neomezenými silami, proto je důležité, aby reagoval na své potřeby a aktivně se staral o své zdraví a rozvoj, jenže v současnosti, není věnována dostatečná a náležitá pozornost zodpovědnosti samotné komunity sociálních pracovníků vůči sobě samým, respektive vůči sobě jako lidským bytostem. Předpokládáme, že změnu možná přinese nový profesní zákon a novela zákona o sociálních službách. Další cesta k profesionálnímu oboru sociální práce je přijetí identity sociálních pracovníků dle specializace na cílovou skupinu, nebo práce na růstu individuální profesní identity každého sociálního pracovníka skrze práci na sebe sama (od poznání sebe sama, sebeřízení a péči o sebe až po přijetí profesních hodnot a rozvoj svého etického uvědomění), poněvadž stěžejní rolí sociálních pracovníků není ani filantropie, ani distribuce dávek, ale přemýšlení, teprve potom by se snad sociální pracovníci chtěli spolupodílet na něčem společném, co povede k obhajobě práv klientů i jejich vlastních profesních, a jasně by o tom dávali vědět zbytku společnosti.

Type

B - Specialist book

CEP classification

—

OECD FORD branch

50403 - Social topics (Women´s and gender studies; Social issues; Family studies; Social work)

Project

—

Continuities

S - Specificky vyzkum na vysokych skolach

Publication year

2017

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-271-0080-4

Number of pages

264

Publisher name

Grada Publishing

Place of publication

Praha

UT code for WoS book

—