Tombstone and monument as the role of a modern architect: Sepulchralia in the work of Ladislav Machoň from 1915–1949

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F60461071%3A_____%2F16%3AN0000101" target="_blank" >RIV/60461071:_____/16:N0000101 - isvavai.cz</a>

Result on the web

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Náhrobek a pomník jako úloha moderního architekta: Sepulkralia v díle Ladislava Machoně z let 1915–1949

Original language description

Architekt Ladislav Machoň (1888–1973) proslul ve 20. a 30. letech především jako památkový architekt a jako dlouholetý zaměstnanec a následně spolupracovník Jana Kotěry. Po Kotěrově vzoru se snažil široce uplatnit i v oborech designu (jeho doménou se stala vedle scénografie i typografie v architektuře) a marginálnějších tématech architektury, jako byly právě sepulkrálie. Stejně jako Kotěrovi zajistily zakázky tohoto druhu část obživy v architektům nepříznivých dobách, jako byla první io druhá světová válka. Ve svých návrzích sepulkrálií se nejprve Machoň, stejně jako v té době Kotěra, přiublížil kubistickému tvarosloví. Jeho experimenty s polygonálními a krystalickými formami ukazují návrhy hrobu Augustina Křivánka v Jevíčku ze sprna až listopadu 1915. Kubistickému tvarosloví se ale přiblížil už v soutěžním návrhu na Žižkův pomník na Vítkově z roku 1913, vytvořený společně s Jaroslavem Horejcem, kde se kubismus stal kanonickým jevem. Kubistické tvarosloví dosáhlo v machoňových sepulkrálicích vrcholu na hrobu Cyrila Pecivála z roku 1915. Po válce se Machoň sepulkráliím věnoval až přibližně od poloviny 20. let, kdy zcela opustil formalismy a pietní místo komponoval polde architektonických, ale i scénografických pravidel hmotové skladby. Machoňovi se v řadě zakázek vztahoval i ke klasický proporcím a prvkům (sloupkům, jejich kanelování, symetrii atd.). Asi nejvýznamnější zakázky byly ty z přelomu 20. a 30. let (mezi nimi i hrobka odiny Pernerovy a Machoňovy, kde je pochován sám Machoň) a z doby druhé světové války, kdy hrob či hrobku Machoň nabídl klientům, pro něž řešil zakázky jiného charakteru, což byl případ hrobu rodiny Rudolfovy nebo Chramostovy. Mezi nejkomplikovanější návrhy patřily takové, které měly maximálně reprezentační charakter a byly na exponovaném místě – pro starostu Vladimíra Mazuru v Žamberku nebo pro vrcholového politika Vladimíra Fáčka na Vyšehradě. Navrhoval i pro židovskou klientelu, které se překrývala i s klientelou ze zednářských kruhů (např. osobností malíře Alfreda Justitze). Poslední soukromé hroby navrhoval Machoň na konci 50. let. Machoň navrhoval i urnové stély (Olšanský hřbitov, Vinohradský hřbitov) i samotné urny (klasicizující návrhy z roku 1919). Navrhl architektonické řešení pohřbů významných osobností – politika Kamila Krofty nebo spisovatele Aloise Jiráska.

Czech name

Náhrobek a pomník jako úloha moderního architekta: Sepulkralia v díle Ladislava Machoně z let 1915–1949

Czech description

Architekt Ladislav Machoň (1888–1973) proslul ve 20. a 30. letech především jako památkový architekt a jako dlouholetý zaměstnanec a následně spolupracovník Jana Kotěry. Po Kotěrově vzoru se snažil široce uplatnit i v oborech designu (jeho doménou se stala vedle scénografie i typografie v architektuře) a marginálnějších tématech architektury, jako byly právě sepulkrálie. Stejně jako Kotěrovi zajistily zakázky tohoto druhu část obživy v architektům nepříznivých dobách, jako byla první io druhá světová válka. Ve svých návrzích sepulkrálií se nejprve Machoň, stejně jako v té době Kotěra, přiublížil kubistickému tvarosloví. Jeho experimenty s polygonálními a krystalickými formami ukazují návrhy hrobu Augustina Křivánka v Jevíčku ze sprna až listopadu 1915. Kubistickému tvarosloví se ale přiblížil už v soutěžním návrhu na Žižkův pomník na Vítkově z roku 1913, vytvořený společně s Jaroslavem Horejcem, kde se kubismus stal kanonickým jevem. Kubistické tvarosloví dosáhlo v machoňových sepulkrálicích vrcholu na hrobu Cyrila Pecivála z roku 1915. Po válce se Machoň sepulkráliím věnoval až přibližně od poloviny 20. let, kdy zcela opustil formalismy a pietní místo komponoval polde architektonických, ale i scénografických pravidel hmotové skladby. Machoňovi se v řadě zakázek vztahoval i ke klasický proporcím a prvkům (sloupkům, jejich kanelování, symetrii atd.). Asi nejvýznamnější zakázky byly ty z přelomu 20. a 30. let (mezi nimi i hrobka odiny Pernerovy a Machoňovy, kde je pochován sám Machoň) a z doby druhé světové války, kdy hrob či hrobku Machoň nabídl klientům, pro něž řešil zakázky jiného charakteru, což byl případ hrobu rodiny Rudolfovy nebo Chramostovy. Mezi nejkomplikovanější návrhy patřily takové, které měly maximálně reprezentační charakter a byly na exponovaném místě – pro starostu Vladimíra Mazuru v Žamberku nebo pro vrcholového politika Vladimíra Fáčka na Vyšehradě. Navrhoval i pro židovskou klientelu, které se překrývala i s klientelou ze zednářských kruhů (např. osobností malíře Alfreda Justitze). Poslední soukromé hroby navrhoval Machoň na konci 50. let. Machoň navrhoval i urnové stély (Olšanský hřbitov, Vinohradský hřbitov) i samotné urny (klasicizující návrhy z roku 1919). Navrhl architektonické řešení pohřbů významných osobností – politika Kamila Krofty nebo spisovatele Aloise Jiráska.

Type

C - Chapter in a specialist book

CEP classification

—

OECD FORD branch

60401 - Arts, Art history

Project

—

Continuities

S - Specificky vyzkum na vysokych skolach

Publication year

2016

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Book/collection name

Epigraphica et Sepulcralia VI.

ISBN

978-80-86890-95-1

Number of pages of the result

20

Pages from-to

210-230

Number of pages of the book

347

Publisher name

Ústav dějin umění, AV ČR, v. v. i.

Place of publication

Praha

UT code for WoS chapter

—