Petrified Music. The Architectural Work of Bernhard Grueber (1806–1882).

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F60461071%3A_____%2F18%3AN0000091" target="_blank" >RIV/60461071:_____/18:N0000091 - isvavai.cz</a>

Result on the web

<a href="https://www.databazeknih.cz/knihy/zkamenela-hudba-tvorba-architekta-bernharda-gruebera-1806-1882-380533" target="_blank" >https://www.databazeknih.cz/knihy/zkamenela-hudba-tvorba-architekta-bernharda-gruebera-1806-1882-380533</a>

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Zkamenělá hudba. Tvorba architekta Bernharda Gruebera (1806–1882).

Original language description

Bernhard Grueber (1806-1882) byl povolán Společností vlasteneckých přátel umění roku 1845 do Prahy, aby se ujal profesury architektury na zdejší Akademii výtvarných umění. Od zkušeného bavorského architekta, který získal školení ve významném centru tehdejšího evropského umění – Mnichově, se očekávalo, že vybuduje kvalitní školu architektury a vychová novou generaci tvůrčích osobností. Německý romantismus se měl stát alternativou rakouskému státnímu utilitarismu. Ovšem rychle se emancipující české národní hnutí nakonec nepřálo tvorbě německého umělce. Mnichovský romantismus začal být vnímán jako cizí import. Grueber navíc dráždil emoce nacionálů svými uměleckohistorickými spisy, ve kterých zdůrazňoval závislost středověkého umění v Čechách na německých vzorech. Nakonec mu tedy nezbývalo, než se roku 1873 vrátit zpátky do rodného Bavorska. Paradoxně počátkem 20. století mladá generace českých architektů ve své snaze najít moderní, a přeci český národní styl čerpala z téhož ideového zdroje jako zatracovaný architekt: z romantismu. Kniha sleduje Grueberovu architektonickou tvorbu v širším kulturně-historickém kontextu. Úvodní stať seznamuje čtenáře s recepcí architektovy osobnosti v českém prostředí a s dosavadním historickým zpracováním jeho díla. První kapitoly se soustřeďují na léta Grueberova zrání, kdy se formovala ideová východiska jeho celoživotního směřování. Zásadní pro něj bylo studium u Friedricha Gärtnera na Akademii výtvarných umění v Mnichově, které spadá do éry uměleckého rozkvětu iniciovaného bavorským králem Ludvíkem I. Ve specifickém mnichovském kulturním prostředí recipoval romantické pojetí umění a umělectví, včetně tendence spojovat v umělecké tvorbě klasický a národní charakter. Grueberův zájem o středověké umění plynul mimo jiné z kontaktu s Porýním, kde se seznámil s Georgem Mollerem a Sulpizem Boisserée. Do architektonické praxe byl uveden při přípravných pracích na obnově katedrály v Řezně a na stavbě prvního bavorského neogotického chrámu v Au, kde se jeho učitelem stal Joseph Daniel Ohlmüller. V další části knihy je představeno Grueberovo působení v Čechách. Nejprve jsou vylíčeny okolnosti umělcova příchodu do Prahy a jeho působení na zdejší Akademii. Jedna z kapitol se věnuje charakteru jeho výuky a zaměřuje se na příčiny neúspěchu jeho školy architektury, způsobeného spletitými poměry ve zdejší patronaci umění a minimální rolí umělecky školených architektů v systému státní stavební správy. Ačkoli Společnost vlasteneckých přátel umění zpočátku zamýšlela oživit domácí architektonickou produkci cestou podpory veřejných staveb, nebyla nakonec schopna zajistit svému svěřenci patřičné zakázky. Grueberovo postavení v Praze začala v padesátých letech komplikovat také počínající emancipace české národní společnosti. Česká společnost si za „svého“ architekta vybrala Ignáce Ullmanna, který se stal konkurentem bavorskému architektovi. Ke Grueberovým nejčastějším objednavatelům tak patřila aristokracie. Kapitola věnovaná této oblasti architektovy tvorby je rozčleněna podle charakteru jednotlivých zakázek. Zatímco pro hraběcí rodinu děčínských Thun-Hohensteinů Grueber navrhoval převážně jen stavby hospodářského či technického druhu, pro knížete Camilla Rohana či barona Friedricha z Aehrenthalu vypracoval projekt na rozsáhlou romantickou přestavbu jejich panských sídel. Jiný typ práce představovaly návrhy pro Friedricha ze Schwarzenbergu, který se utíkal ke starým předrevolučním šlechtickým ideálům. Při úpravách zámků Blatné či Chroustovic bylo zase žádoucí co nejvíce respektovat charakter původní stavby, i když pokaždé z jiných důvodů. Zatímco baron Robert Hildprandt z Ottenhausenu chtěl umocnit historickou hodnotu významné architektonické památky, kníže Maxmilián Karel z Thurn-Taxisu si přál navrátit svému letnímu sídlu podobu z doby před ničivým požárem. Grueber sám si nejvíce cenil svých projektů pro drobnou šlechtu či bohaté měšťany. Novostavby hrobek ve Svatém Janu pod Skalou a v Bílých Poličanech svým originálním ztvárněním reprezentují sebevědomí nastupující společenské vrstvy. Nejrozsáhlejší kapitola se věnuje výzkumům a restaurování středověké architektury, kterým Grueber zasvětil celý svůj život. Ačkoli byl ze strany státní památkové komise respektovaným odborníkem, který byl přizván k mnoha rekonstrukcím, narážel na nepochopení v řadách českých nacionálů. Jakmile začaly být středověké památky vnímány jako hmatatelné doklady národní historie, nemohl se na jejich obnově podílet „cizinec“ Grueber, který navíc ve svých uměnovědných publikacích začleňoval české středověké umění do kontextu evropského, a tedy i německého vývoje. Výsledkem jeho badatelské práce se stala první syntéza dějin středověkého umění v Čechách (Kunst des Mittelalters in Böhmen). Poslední kapitola probírá Grueberovo teoretické uchopení architektury, přičemž se soustřeďuje na klíčové koncepty romantismu, pojímajícího umění jako součást tvoření samotné přírody. Architektura začala být vnímána jako organismus a byla spojena s metaforou krystalu nebo „zkamenělé hudby“. V přirovnání architektury k hudbě zaznívala idea prolnutí individuálního a zákonitého, dynamického a stálého, životného a věčného. Stejná ambivalence figuruje i v jádru Grueberovy umělecké tvorby, která stylově osciluje mezi klasicismem a neogotikou: klasické se snoubí s neklasickým, vyváženost s rytmizací, uměřenost s malebností a prostota se zdobností.

Czech name

Zkamenělá hudba. Tvorba architekta Bernharda Gruebera (1806–1882).

Czech description

Bernhard Grueber (1806-1882) byl povolán Společností vlasteneckých přátel umění roku 1845 do Prahy, aby se ujal profesury architektury na zdejší Akademii výtvarných umění. Od zkušeného bavorského architekta, který získal školení ve významném centru tehdejšího evropského umění – Mnichově, se očekávalo, že vybuduje kvalitní školu architektury a vychová novou generaci tvůrčích osobností. Německý romantismus se měl stát alternativou rakouskému státnímu utilitarismu. Ovšem rychle se emancipující české národní hnutí nakonec nepřálo tvorbě německého umělce. Mnichovský romantismus začal být vnímán jako cizí import. Grueber navíc dráždil emoce nacionálů svými uměleckohistorickými spisy, ve kterých zdůrazňoval závislost středověkého umění v Čechách na německých vzorech. Nakonec mu tedy nezbývalo, než se roku 1873 vrátit zpátky do rodného Bavorska. Paradoxně počátkem 20. století mladá generace českých architektů ve své snaze najít moderní, a přeci český národní styl čerpala z téhož ideového zdroje jako zatracovaný architekt: z romantismu. Kniha sleduje Grueberovu architektonickou tvorbu v širším kulturně-historickém kontextu. Úvodní stať seznamuje čtenáře s recepcí architektovy osobnosti v českém prostředí a s dosavadním historickým zpracováním jeho díla. První kapitoly se soustřeďují na léta Grueberova zrání, kdy se formovala ideová východiska jeho celoživotního směřování. Zásadní pro něj bylo studium u Friedricha Gärtnera na Akademii výtvarných umění v Mnichově, které spadá do éry uměleckého rozkvětu iniciovaného bavorským králem Ludvíkem I. Ve specifickém mnichovském kulturním prostředí recipoval romantické pojetí umění a umělectví, včetně tendence spojovat v umělecké tvorbě klasický a národní charakter. Grueberův zájem o středověké umění plynul mimo jiné z kontaktu s Porýním, kde se seznámil s Georgem Mollerem a Sulpizem Boisserée. Do architektonické praxe byl uveden při přípravných pracích na obnově katedrály v Řezně a na stavbě prvního bavorského neogotického chrámu v Au, kde se jeho učitelem stal Joseph Daniel Ohlmüller. V další části knihy je představeno Grueberovo působení v Čechách. Nejprve jsou vylíčeny okolnosti umělcova příchodu do Prahy a jeho působení na zdejší Akademii. Jedna z kapitol se věnuje charakteru jeho výuky a zaměřuje se na příčiny neúspěchu jeho školy architektury, způsobeného spletitými poměry ve zdejší patronaci umění a minimální rolí umělecky školených architektů v systému státní stavební správy. Ačkoli Společnost vlasteneckých přátel umění zpočátku zamýšlela oživit domácí architektonickou produkci cestou podpory veřejných staveb, nebyla nakonec schopna zajistit svému svěřenci patřičné zakázky. Grueberovo postavení v Praze začala v padesátých letech komplikovat také počínající emancipace české národní společnosti. Česká společnost si za „svého“ architekta vybrala Ignáce Ullmanna, který se stal konkurentem bavorskému architektovi. Ke Grueberovým nejčastějším objednavatelům tak patřila aristokracie. Kapitola věnovaná této oblasti architektovy tvorby je rozčleněna podle charakteru jednotlivých zakázek. Zatímco pro hraběcí rodinu děčínských Thun-Hohensteinů Grueber navrhoval převážně jen stavby hospodářského či technického druhu, pro knížete Camilla Rohana či barona Friedricha z Aehrenthalu vypracoval projekt na rozsáhlou romantickou přestavbu jejich panských sídel. Jiný typ práce představovaly návrhy pro Friedricha ze Schwarzenbergu, který se utíkal ke starým předrevolučním šlechtickým ideálům. Při úpravách zámků Blatné či Chroustovic bylo zase žádoucí co nejvíce respektovat charakter původní stavby, i když pokaždé z jiných důvodů. Zatímco baron Robert Hildprandt z Ottenhausenu chtěl umocnit historickou hodnotu významné architektonické památky, kníže Maxmilián Karel z Thurn-Taxisu si přál navrátit svému letnímu sídlu podobu z doby před ničivým požárem. Grueber sám si nejvíce cenil svých projektů pro drobnou šlechtu či bohaté měšťany. Novostavby hrobek ve Svatém Janu pod Skalou a v Bílých Poličanech svým originálním ztvárněním reprezentují sebevědomí nastupující společenské vrstvy. Nejrozsáhlejší kapitola se věnuje výzkumům a restaurování středověké architektury, kterým Grueber zasvětil celý svůj život. Ačkoli byl ze strany státní památkové komise respektovaným odborníkem, který byl přizván k mnoha rekonstrukcím, narážel na nepochopení v řadách českých nacionálů. Jakmile začaly být středověké památky vnímány jako hmatatelné doklady národní historie, nemohl se na jejich obnově podílet „cizinec“ Grueber, který navíc ve svých uměnovědných publikacích začleňoval české středověké umění do kontextu evropského, a tedy i německého vývoje. Výsledkem jeho badatelské práce se stala první syntéza dějin středověkého umění v Čechách (Kunst des Mittelalters in Böhmen). Poslední kapitola probírá Grueberovo teoretické uchopení architektury, přičemž se soustřeďuje na klíčové koncepty romantismu, pojímajícího umění jako součást tvoření samotné přírody. Architektura začala být vnímána jako organismus a byla spojena s metaforou krystalu nebo „zkamenělé hudby“. V přirovnání architektury k hudbě zaznívala idea prolnutí individuálního a zákonitého, dynamického a stálého, životného a věčného. Stejná ambivalence figuruje i v jádru Grueberovy umělecké tvorby, která stylově osciluje mezi klasicismem a neogotikou: klasické se snoubí s neklasickým, vyváženost s rytmizací, uměřenost s malebností a prostota se zdobností.

Type

B - Specialist book

CEP classification

—

OECD FORD branch

60401 - Arts, Art history

Project

—

Continuities

V - Vyzkumna aktivita podporovana z jinych verejnych zdroju

Publication year

2018

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-87989-38-8

Number of pages

392

Publisher name

Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze

Place of publication

Praha, Karlovy Vary

UT code for WoS book

—