The Studies of Nature: Between Detailed Observa-tion, Philosophy of Nature and Plein Air Modernity

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F60461071%3A_____%2F22%3AN0000019" target="_blank" >RIV/60461071:_____/22:N0000019 - isvavai.cz</a>

Result on the web

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Studie přírody: mezi drobnohledným pozorováním, naturfilozofií a plenéristickou mo-dernitou

Original language description

Kapitola se zaměřuje na Mánesovy detailní studie organických, anorganických naturálií (z oblasti botaniky – květiny, stromy; geologie – formace skal, kamenů, hornin), ale i na krajinářské motivy (zejména obrazy oblohy, mraků, světelných a meteorologických jevů uprostřed přírodní scenérie). Josef Mánes byl synem Antonína Mánesa, jenž zastával mezi lety 1836–1843 pozici profesora krajinářské speciálky na Akademii výtvarných umění. Pod dohledem otce, společně se svými sourozenci sestrou Amálií a později i mladším bratrem Quidem již od poloviny třicátých let 19. století Josef Mánes skicoval v plenéru. I když Josef Mánes následně stu-doval a profesně se specializoval na hierarchicky v té době výše situovaný žánr historické malby, studiím krajin a přírodnin se věno-val průběžně s velkou intenzitou, často putoval a toulal se krajinou mimo jiné za účelem zachycení rozmanitých přírodních formací a jevů in situ. Na jedné z kresebných studií nazvaných Autoportrét na cestách (1854) sám sebe zachytil coby „poutníka s holí a torbou na zádech“, v níž měl pravděpodobně skicák, tužku, pero, tuš a několik vybraných barev v tubách. Dochovalo se množství Mánesových kresebných a malířských skic menších rozměrů, z nichž mnohé vznikly v plenéru, často uprostřed lesa, na louce, na horských kopcích s výhledem na horizont. Studie naturálií a krajin byly pro Josefa Mánesa intimním soukromým zájmem, nebyly přímo vázané na konkrétní umělecké zakázky. Josef Mánes zpočátku navazoval na svého otce – krajináře Antonína Mánesa – a na řadu podnětů jím zprostředkovaných. Těmi byly sbírky grafických předloh určených pro krajináře, které často vycházely z předobrazů alegorizované holandské krajinomalby 17. století (zejm. Jacob van Ruysdael, Allaert van Everdingen), nebo zachycovaly jednotlivé typy krajin a konkrétní druhy stromů. Ikonografie holandské krajinomalby obsahovala skryté významy – přírodní výjev nebyl koncipován jako dokumentárně popisná topografická veduta, ale jako vícevrstvá obrazová scénu, z níž lze vyčíst mimo obvyklé krajinářské motivy (vodní hladina, strom, stezka, zvlněný či skalnatý terén, ruina, obloha) i obecnější, nezjevnou symbolickou rovinu: plynutí času, pomíjivost, zmar, ale i naději ve věčném koloběhu a proudu života. Tento alegorizační moment – vypozorovaný z holandského krajinářství, klasické idealizované krajinomalby, ale i z prací svého otce nebo svého současníka, romantického malíře Caspara Davida Friedricha – obsahovaly v různé intenzitě i některé krajinné či rostlinné studie Josefa Mánesa. Častým námětem byly v tomto smyslu kresebné studie vykotlaných stromových kořenů, soumračné vnitřky temného lesa, ad. Josef Mánes v Praze bydlel na Spálené ulici a jeho bezprostředními sousedy a přáteli byli zejm. malíř Karel Purkyně, ale i širší rodina významného přírodovědce Jana Evangelisty Purkyně, jenž adoptoval a sdílel domácnost s mladými botaniky Ladislavem Čelakovským a Juliem Sachsem. Mánes byl s velkou pravděpodobností účasten debat, které se dotýkaly soudobé přírodovědy, odehrávaly se v okruhu časopisu Živa a propojovaly dobové tendence přísně vědecké taxonomie s naturfilozofií, panteismem, a na konci šedesátých let 19. století i s darwinismem. Mánes při svých plenéristických potulkách často „botanizoval“ a ne náhodou se v tomto kontextu zaměřoval také na nejnižší vývojové fáze života na zemi – na drobnohledné obrazy vývojových prarostlin, mechů, lišejníků, které v průběhu věků osidlovaly a sytou zelení postupně překryly starší skalní útvary. Mánesovy studie naturálií jsou interpretovány v ideových, přírodovědeckých a uměleckých souvislostech, pro srovnání jsou uvedeny dobové vědecké ilustrace a první foto/grafické vizualizace naturálií. Část tematizované kapitoly se věnuje Mánesovým plenérovým studiím krajin, slunečního světla a oblohy, které jsou oproti vědecky precizním kresbám rostlin zachyceny pohledem impresivního „nevinného oka“. Teoretik umění Max Dvořák upozornil na výjimečnou kvalitu Mánesovy tvorby, jíž byla schopnost zaznamenat čistou světelně-chromatickou percepci, kterou přirovnával k výtvarné senzitivitě anglického romantického malíře J. M. W. Turnera. Specifická modernita mánesovských studií přírody tak tkví v určité vědeckosti, ale i smyslové nevinnosti, v oscilaci mezi věděním a čistým, nepředpojatým viděním; spočívá ve snaze vizualizovat co nejpřesněji fyzický aspekt přírody, ale neuzavřít se jejímu zázračnému, metafyzickému rozměru.

Czech name

Studie přírody: mezi drobnohledným pozorováním, naturfilozofií a plenéristickou mo-dernitou

Czech description

—

Type

C - Chapter in a specialist book

CEP classification

—

OECD FORD branch

60401 - Arts, Art history

Project

<a href="/en/project/GA19-10562S" target="_blank" >GA19-10562S: The Painter Josef Mánes (1820-1871) - between Romanticism and Realism, Applied and Fine Arts, National and International, Academism and Modernity</a><br>

Continuities

P - Projekt vyzkumu a vyvoje financovany z verejnych zdroju (s odkazem do CEP)

Publication year

2022

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Book/collection name

Let s voskovými křídly. Josef Mánes (1820–1871)

ISBN

978-80-88256-18-2

Number of pages of the result

23

Pages from-to

73-97

Number of pages of the book

320

Publisher name

Arbor vitae societas

Place of publication

Praha

UT code for WoS chapter

—