The Beginnings of Czech Curation: a Preliminary Account

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F60461446%3A52810%2F20%3AN0000042" target="_blank" >RIV/60461446:52810/20:N0000042 - isvavai.cz</a>

Result on the web

<a href="https://dejinyumeni.cz/category/sjezdy-historiku-umeni/6-sjezd-historiku-umeni/" target="_blank" >https://dejinyumeni.cz/category/sjezdy-historiku-umeni/6-sjezd-historiku-umeni/</a>

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Počátky českého kurátorství: předběžné ohledání

Original language description

Na přelomu 60. a 70. let 20. století se z komisaře výstav stává v západním světě komplexnější figura: k odborné a organizační práci často přibývá nárok na autorské gesto, kterým se kurátor snaží celek výstavy pojmout jako svou vlastní výpověď. České prostředí prošlo jiným vývojem než dění v uměleckých centrech, podobný proces přišel počátkem 90. let, přičemž sebereflexe kurátorství nastává ještě později, až kolem roku 2005. Nicméně kořeny kurátorství, jak jej chápeme dnes, můžeme hledat už dříve, nejpozději v 60. letech, kdy několik osobností překročilo utilitární roli organizátora a skrze pořádání výstav soustředěně prosazovalo svůj pohled a ovlivňovalo aktuální vývoj. Takoví kurátoři (možná vhodnější by byl pojem proto-kurátor nebo pre-kurátor) se rekrutovali z více stran. Jednalo se vedoucí výstavních komisí tzv. malých galerií (např. Jindřich Chalupecký nebo Ludmila Vachtová), jejichž pozice byla ustavena institucionálními změnami po přelomovém Sjezdu československých výtvarných umělců v roce 1964, díky němuž se v Československu narušilo centrální plánování výstavních aktivit. Ale byli to také příležitostní kurátoři, rovněž vesměs činní kritici umění (např. Jiří Padrta, Eva Petrová, Luděk Novák nebo František Šmejkal). Většinou byli advokáty tendence, o níž psali a kterou rozpracovávali teoreticky. Je zatím otázkou, jakou přesně roli sehrálo médium výstavy při prosazování jejich témat, ale je zcela zřejmé, že výraznou, neboť na rozdíl od předchozích generací kritiků měli potřebu doplnit svou teoretickou a kritickou pozici i o praktickou rovinu. Dalšími kurátory, kteří výstavami sledovali soudobé umění, byli ti, kteří tak činili z vnějších, institucionálních důvodů. Byli to většinou významní funkcionáři, představitelé státních institucí nebo profesních organizací, kteří zajišťovali především (re)prezentaci československého umění v zahraničí (např. Jiří Kotalík). Rovněž se zabývám otázkou umělců-kurátorů, neboť je paradoxní, že gesto umělce, a ne kurátora, spustilo v této době také v podstatě jedinou širší debatu týkající se vystavování a otázek, které si dnes spojujeme s kurátorstvím (jednalo se o polemiku vyvolanou Ivanem Jirousem nad instalací výstavy Konfrontace II v pražské Galerii Nova v roce 1970 od Stanislava Kolíbala). V příspěvku jsem se především pokusila zdůraznit, že historii kurátorství, které dnes nabývá na důležitosti v souvislosti s nynější podobou uměleckého provozu, zatím nebyla v českém prostředí věnovaná dostatečná pozornost, a naznačit možné okruhy problémů pro další studium.

Czech name

Počátky českého kurátorství: předběžné ohledání

Czech description

Na přelomu 60. a 70. let 20. století se z komisaře výstav stává v západním světě komplexnější figura: k odborné a organizační práci často přibývá nárok na autorské gesto, kterým se kurátor snaží celek výstavy pojmout jako svou vlastní výpověď. České prostředí prošlo jiným vývojem než dění v uměleckých centrech, podobný proces přišel počátkem 90. let, přičemž sebereflexe kurátorství nastává ještě později, až kolem roku 2005. Nicméně kořeny kurátorství, jak jej chápeme dnes, můžeme hledat už dříve, nejpozději v 60. letech, kdy několik osobností překročilo utilitární roli organizátora a skrze pořádání výstav soustředěně prosazovalo svůj pohled a ovlivňovalo aktuální vývoj. Takoví kurátoři (možná vhodnější by byl pojem proto-kurátor nebo pre-kurátor) se rekrutovali z více stran. Jednalo se vedoucí výstavních komisí tzv. malých galerií (např. Jindřich Chalupecký nebo Ludmila Vachtová), jejichž pozice byla ustavena institucionálními změnami po přelomovém Sjezdu československých výtvarných umělců v roce 1964, díky němuž se v Československu narušilo centrální plánování výstavních aktivit. Ale byli to také příležitostní kurátoři, rovněž vesměs činní kritici umění (např. Jiří Padrta, Eva Petrová, Luděk Novák nebo František Šmejkal). Většinou byli advokáty tendence, o níž psali a kterou rozpracovávali teoreticky. Je zatím otázkou, jakou přesně roli sehrálo médium výstavy při prosazování jejich témat, ale je zcela zřejmé, že výraznou, neboť na rozdíl od předchozích generací kritiků měli potřebu doplnit svou teoretickou a kritickou pozici i o praktickou rovinu. Dalšími kurátory, kteří výstavami sledovali soudobé umění, byli ti, kteří tak činili z vnějších, institucionálních důvodů. Byli to většinou významní funkcionáři, představitelé státních institucí nebo profesních organizací, kteří zajišťovali především (re)prezentaci československého umění v zahraničí (např. Jiří Kotalík). Rovněž se zabývám otázkou umělců-kurátorů, neboť je paradoxní, že gesto umělce, a ne kurátora, spustilo v této době také v podstatě jedinou širší debatu týkající se vystavování a otázek, které si dnes spojujeme s kurátorstvím (jednalo se o polemiku vyvolanou Ivanem Jirousem nad instalací výstavy Konfrontace II v pražské Galerii Nova v roce 1970 od Stanislava Kolíbala). V příspěvku jsem se především pokusila zdůraznit, že historii kurátorství, které dnes nabývá na důležitosti v souvislosti s nynější podobou uměleckého provozu, zatím nebyla v českém prostředí věnovaná dostatečná pozornost, a naznačit možné okruhy problémů pro další studium.

Type

C - Chapter in a specialist book

CEP classification

—

OECD FORD branch

60401 - Arts, Art history

Project

—

Continuities

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Publication year

2020

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Book/collection name

Tvůrce jako předmět dějin umění. Pozice autora po jeho „smrti“. Sborník 6. sjezdu historiků umění

ISBN

978-80-88283-35-5

Number of pages of the result

10

Pages from-to

126-135

Number of pages of the book

323

Publisher name

Artefactum, nakladatelství Ústavu dějin umění AV ČR, v.v.i., ve spolupráci s Uměleckohistorickou společností

Place of publication

Praha

UT code for WoS chapter

—