Music Video and Its Affective Thinking of History,

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F61989592%3A15210%2F18%3A73592654" target="_blank" >RIV/61989592:15210/18:73592654 - isvavai.cz</a>

Result on the web

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Videoklip a jeho afektivní myšlení dějin

Original language description

Sdíleje obdobnou „postmediální situaci“ se svým filmovým předkem, přesunul se videoklip na prahu nového tisíciletí z televizních obrazovek a rozbujel v prostoru internetových videokanálů, sociálních sítí i galerií, v důsledku čehož se radikálně proměnily jak jeho estetické formy, tak mediální a epistemické praktiky. Ty však zůstavají stranou nepříliš hojné reflexe klipu, která jej většinou chápe ve smyslu popkulturní komodity, případně zkoumá jeho převzaté hudební a filmové struktury. Přestože se v posledních několika letech odborný zájem o digitální estetiku videoklipu i jeho mediální ekologii znatelně zvyšuje, jeho žánrová hybridita a domnělá podřízenost hudebnímu médiu jako by bránily přiznat videoklipu specifické audiovizuální myšlení. Tato studie proto v polemice s dominantním chápáním klipu jako vizuálního doprovodu předem existujího hudebního kusu, zkoumá jeho teoretickou aktivitu, s níž přistupuje k historii, a to nejen ve smyslu dějinných událostí, ale také své vlastní mediality. Na příkladu dvou klipů současné americké popové a hiphopové scény, National Anthem Lany Del Rey (rež. Anthony Mandler, 2012) a Bauuerova Day Ones (rež. Hiro Murai, 2016), které spojuje strategie afektivního reenactmentu, studie ukazuje, že způsob, jakým klip myslí dějiny, spočívá v tvořivé zradě minulosti, odsouvající reprezentaci dějinné události ve prospěch jejího formování současným afektem; zradě, která je vždy již vtělena do suplementární – doprovodné a současně nahrazující – struktury klipu. Zatímco klip National Anthem vzájemně přetváří kennedyovskou éru 60. lét i obamovskou přítomnost 21. století prostřednictvím nostalgické anachronní smyčky, ironický reenactment klipu Day Ones produkuje určitý „efekt nereálného“ na základě rekontextualizace válečného konfliktu 18. století do subkulturní hiphopové reality velkoměsta. Závěr studie pak navrhuje, že tím, co klipu umožňuje myslet dějiny hybridně, je anachronní strategií a současně digitálním prostorem podmíněný postmediální afekt.

Czech name

Videoklip a jeho afektivní myšlení dějin

Czech description

Sdíleje obdobnou „postmediální situaci“ se svým filmovým předkem, přesunul se videoklip na prahu nového tisíciletí z televizních obrazovek a rozbujel v prostoru internetových videokanálů, sociálních sítí i galerií, v důsledku čehož se radikálně proměnily jak jeho estetické formy, tak mediální a epistemické praktiky. Ty však zůstavají stranou nepříliš hojné reflexe klipu, která jej většinou chápe ve smyslu popkulturní komodity, případně zkoumá jeho převzaté hudební a filmové struktury. Přestože se v posledních několika letech odborný zájem o digitální estetiku videoklipu i jeho mediální ekologii znatelně zvyšuje, jeho žánrová hybridita a domnělá podřízenost hudebnímu médiu jako by bránily přiznat videoklipu specifické audiovizuální myšlení. Tato studie proto v polemice s dominantním chápáním klipu jako vizuálního doprovodu předem existujího hudebního kusu, zkoumá jeho teoretickou aktivitu, s níž přistupuje k historii, a to nejen ve smyslu dějinných událostí, ale také své vlastní mediality. Na příkladu dvou klipů současné americké popové a hiphopové scény, National Anthem Lany Del Rey (rež. Anthony Mandler, 2012) a Bauuerova Day Ones (rež. Hiro Murai, 2016), které spojuje strategie afektivního reenactmentu, studie ukazuje, že způsob, jakým klip myslí dějiny, spočívá v tvořivé zradě minulosti, odsouvající reprezentaci dějinné události ve prospěch jejího formování současným afektem; zradě, která je vždy již vtělena do suplementární – doprovodné a současně nahrazující – struktury klipu. Zatímco klip National Anthem vzájemně přetváří kennedyovskou éru 60. lét i obamovskou přítomnost 21. století prostřednictvím nostalgické anachronní smyčky, ironický reenactment klipu Day Ones produkuje určitý „efekt nereálného“ na základě rekontextualizace válečného konfliktu 18. století do subkulturní hiphopové reality velkoměsta. Závěr studie pak navrhuje, že tím, co klipu umožňuje myslet dějiny hybridně, je anachronní strategií a současně digitálním prostorem podmíněný postmediální afekt.

Type

C - Chapter in a specialist book

CEP classification

—

OECD FORD branch

60405 - Studies on Film, Radio and Television

Project

—

Continuities

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Publication year

2018

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Book/collection name

Epistemologie (nových) médií

ISBN

978-80-7331-494-1

Number of pages of the result

45

Pages from-to

71-115

Number of pages of the book

270

Publisher name

Nakladatelství AMU

Place of publication

Praha

UT code for WoS chapter

—