Conceptualization of Colours on the background of quantitative models

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F61989592%3A15210%2F19%3A73593797" target="_blank" >RIV/61989592:15210/19:73593797 - isvavai.cz</a>

Result on the web

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Konceptualizace barev v narativní fikci na pozadí kvantitativních modelů

Original language description

Předkládaná vědecké monografie Konceptualizace barev v narativní fikci (na pozadí kvantitativních modelů) je zaměřena na problematiku fikční sémantiky pojmů pro základové barvy, jež je konkrétně analyzována a interpretována v prozaickém díle českého spisovatele Jana Čepa (1902, Myslechovice – 1974, Paříž). Ačkoli se ve výsledku jedná o práci literárněvědnou, z metodologického hlediska se snaží využít především kvantitativní a statistické metody, které jsou jinak standardně využívány v korpusové lingvistice. Konkrétně se jedná o kvantitativní modely, které jsou vypracovány na základě lexikální kvantifikace autorského korpusu Jana Čepa, jenž zahrnuje veškerou prozaickou tvorbu jmenovaného autora. Smyslem této práce je snaha funkčně propojit metody kvantifikace a statistiky, zejména pak výsledné kvantitativní modely s literárněvědnou interpretací kvantifikovaných jevů, tj. pojmů základových barev v Čepově próze, a demonstrovat možnosti a limity takové metodologické strategie. Z tohoto důvodu je práce koncipována propojením komplexního náhledu na problematiku jazykové sémantiky základových barev s možnostmi kvantitativních operací na úrovni fikční sémantiky těchto pojmů. Klíčovými jsou pro nás dva pojmy: konceptualizace druhého stupně a řízená literárněvědná interpretace, jež odkazují do oblasti literárněvědné analýzy fikční sémantiky barev a k možnostem jejich systematického výkladu. Pojem konceptualizace druhého stupně je odvozen z pojmu konceptualizace barev, se kterým pracuje kognitivní lingvistika. Tento přístup, reprezentovaný například pracemi Anny Wierzbicke (2006, 2014, dále třebas Waszakowa 2000, Zura 2006) či tzv. polské lublinské školy (viz Tokarski 1990, 1993, 2004), byl mimo jiné výsledkem reakce na předchozí způsob pojetí této problematiky, který se opíral o normativní evoluční teorii jazykových pojmů pro základové barvy (viz Berlin a Kay 1969) a neurofyziologii barev (viz Kay a McDaniel 1978). Změně v paradigmatu lingvistického myšlení o sémantice základových barev, kterou představuje přechod od výrazně formálního ke konceptuálnímu pojetí, je především věnován druhý oddíl knihy. Ve třetím oddíle je pozornost soustředěna na pojem konceptualizace druhého stupně. S odkazem k předchozímu výkladovému kontextu jej vykládáme jako způsob sémantického nasycení pojmů pro barvy v kontextu fikčních světů literatury. Pro naši argumentaci jsou důležité poznatky teorie fikčních světů, zejména její tzv. segregacionistické orientace. Podle tohoto konceptu nelze fikční světy a jejich komponenty nivelizovat na úroveň non-fikčních světů, ať se jedná o svět aktuální či možné světy. Jestliže kognitivní lingvisté vysvětlují sémantiku jazykových pojmů základových barev jako výsledek funkčního propojení kognitivních mechanismů a aspektů vnějšího přirozeného světa, které jsou významně formovány příslušným kulturním prostředím, potom v rámci fikčního světa platí pro výslednou fikční sémantiku barev takové konceptualizační podmínky, jež jsou determinovány povahou fikčního diskurzu. Fikční sémantika, která je pro literárněvědnou analýzu podstatná, je z lingvistické perspektivy jakousi nadstavbou nad sémantikou bazální. Z pohledu literárněvědného je však skutečným rezultátem způsob, jakým je s barvami pracováno ve fikčních světech. Zde má své zdroje fikční sémantika. Nelze proto při její interpretaci postupovat způsobem, který vidíme v některých lingvistických pracích, například u Ryszarda Tokarského. Cílem (nejen) Tokarského lingvistické analýzy je popsat procesy sémantických derivací pojmů základových barev takovým způsobem, který názorně předvede funkčně determinační vztahy mezi bazální sémantikou barev v jazyce a sémantikou asociativní. Z literárněvědného hlediska se ovšem tato otázka jeví opačně. Významy utvořené v procesu bazální konceptualizace barev a v průběhu kulturně systémového nasycování pojmů pro barvy asociativními významy jsou sekundární. Tvoří sice předpoklad pro fikční sémantiku barev, avšak tato není na takové významy redukovatelná. Naopak uvnitř fikčních světů literárních děl dochází ke zvláštní a samostatné konceptualizaci barev, jejímž výsledkem je fikční sémantika. Otázkou zůstává, zda při její analýze jsme odkázáni výhradně do oblasti introspekce, jak uvádí Tokarski. Ve čtvrtém oddíle knihy, jenž je věnován konkrétním kvantitativním modelům, strategiím jejich koncipování a vzájemnému funkčnímu kombinování, se na danou otázku pokoušíme odpovědět. Východiskem je snaha opřít literárněvědnou analýzu o kvantitativní modely, které systematicky mapují situaci frekvenční stratifikace pojmů základových barev ve fikčních narativech Jana Čepa. Při sestavování konkrétních modelů postupuje od obecné roviny, kterou představuje frekvenční stratifikace barev v reprezentativních korpusech, směrem k situacím, jež jsou realizovány ve vybraných autorských korpusech próz. Na pozadí srovnávání stratifikací barev v jednotlivých diskurzivních situacích pozorujeme proměnu ve způsobu makrostukturních organizací základových barev, jenž je determinován příslušným typem diskurzu. Kvantitativní modely nás upozorňují nejen na míru divergencí a odlišných způsobů uspořádání základových barev v jednotlivých diskurzech reprezentovaných korpusy, ale také na symptomatické proměny v organizaci barev v konkrétním diskurzu, ve výsledku pak v kontextu prózy Jana Čepa. Kvantitativní modely umožňují sledovat neuralgická místa přechodů a proměn v barevné kompozici, jež se vztahuje ke konkrétním prozaickým textům. Na základě těchto modelů a jejich komparací se následně otevírají otázky vybízející k interpretaci těchto situací. Tomuto aspektu je věnován pátý oddíl knihy. Zde je ke kvantitativním modelům připojena literárněvědná interpretace, která tím, že má uvedené modely k dispozici, se stává tzv. řízenou literárněvědnou interpretací. Vedle toho, že je pátý oddíl interpretací fikční sémantiky jednotlivých barev v próze Jana Čepa na pozadí kvantitativních modelů, je sám o sobě demonstrací řízené literárněvědné interpretace. Jeho smyslem je rovněž ukázat, jak tomuto pojmu rozumíme, respektive že se v žádném případě nejedná o pasivní opsání kvantitativních modelů, ale o jejich funkční inkorporaci do jinak samostatné literárněvědné interpretace vycházející v našem případě ze strukturálně-sémiotické teorie. Výsledky a závěry, ke kterým jsme v práci dospěli, formulujeme v poslední kapitole pátého oddílu. Šestý oddíl je tak jakousi samostatnou částí, ve které se zamýšlíme nad vztahem pojmů distant reading a close reading, které s naší prací bezprostředně souvisí. Někteří kritici pojmu distant reading (viz Schulz 2011) argumentují v jeho neprospěch odkazem k absenci nezbytné literárněvědné interpretace. V této závěrečné kapitole naopak proponujeme, že metoda distant reading (viz Moretti 2014) nemusí být nutně v nesmiřitelném protikladu ke close reading. Dokládáme to nejen odkazem na vybrané aktuální práce věnované této otázce (viz Jockers a Kirilloff 2016 nebo Kirilloff, Capuano, Fredrick a Jockers 2018), ale především vlastním výzkumem a jeho konkrétními výsledky.

Czech name

Konceptualizace barev v narativní fikci na pozadí kvantitativních modelů

Czech description

Předkládaná vědecké monografie Konceptualizace barev v narativní fikci (na pozadí kvantitativních modelů) je zaměřena na problematiku fikční sémantiky pojmů pro základové barvy, jež je konkrétně analyzována a interpretována v prozaickém díle českého spisovatele Jana Čepa (1902, Myslechovice – 1974, Paříž). Ačkoli se ve výsledku jedná o práci literárněvědnou, z metodologického hlediska se snaží využít především kvantitativní a statistické metody, které jsou jinak standardně využívány v korpusové lingvistice. Konkrétně se jedná o kvantitativní modely, které jsou vypracovány na základě lexikální kvantifikace autorského korpusu Jana Čepa, jenž zahrnuje veškerou prozaickou tvorbu jmenovaného autora. Smyslem této práce je snaha funkčně propojit metody kvantifikace a statistiky, zejména pak výsledné kvantitativní modely s literárněvědnou interpretací kvantifikovaných jevů, tj. pojmů základových barev v Čepově próze, a demonstrovat možnosti a limity takové metodologické strategie. Z tohoto důvodu je práce koncipována propojením komplexního náhledu na problematiku jazykové sémantiky základových barev s možnostmi kvantitativních operací na úrovni fikční sémantiky těchto pojmů. Klíčovými jsou pro nás dva pojmy: konceptualizace druhého stupně a řízená literárněvědná interpretace, jež odkazují do oblasti literárněvědné analýzy fikční sémantiky barev a k možnostem jejich systematického výkladu. Pojem konceptualizace druhého stupně je odvozen z pojmu konceptualizace barev, se kterým pracuje kognitivní lingvistika. Tento přístup, reprezentovaný například pracemi Anny Wierzbicke (2006, 2014, dále třebas Waszakowa 2000, Zura 2006) či tzv. polské lublinské školy (viz Tokarski 1990, 1993, 2004), byl mimo jiné výsledkem reakce na předchozí způsob pojetí této problematiky, který se opíral o normativní evoluční teorii jazykových pojmů pro základové barvy (viz Berlin a Kay 1969) a neurofyziologii barev (viz Kay a McDaniel 1978). Změně v paradigmatu lingvistického myšlení o sémantice základových barev, kterou představuje přechod od výrazně formálního ke konceptuálnímu pojetí, je především věnován druhý oddíl knihy. Ve třetím oddíle je pozornost soustředěna na pojem konceptualizace druhého stupně. S odkazem k předchozímu výkladovému kontextu jej vykládáme jako způsob sémantického nasycení pojmů pro barvy v kontextu fikčních světů literatury. Pro naši argumentaci jsou důležité poznatky teorie fikčních světů, zejména její tzv. segregacionistické orientace. Podle tohoto konceptu nelze fikční světy a jejich komponenty nivelizovat na úroveň non-fikčních světů, ať se jedná o svět aktuální či možné světy. Jestliže kognitivní lingvisté vysvětlují sémantiku jazykových pojmů základových barev jako výsledek funkčního propojení kognitivních mechanismů a aspektů vnějšího přirozeného světa, které jsou významně formovány příslušným kulturním prostředím, potom v rámci fikčního světa platí pro výslednou fikční sémantiku barev takové konceptualizační podmínky, jež jsou determinovány povahou fikčního diskurzu. Fikční sémantika, která je pro literárněvědnou analýzu podstatná, je z lingvistické perspektivy jakousi nadstavbou nad sémantikou bazální. Z pohledu literárněvědného je však skutečným rezultátem způsob, jakým je s barvami pracováno ve fikčních světech. Zde má své zdroje fikční sémantika. Nelze proto při její interpretaci postupovat způsobem, který vidíme v některých lingvistických pracích, například u Ryszarda Tokarského. Cílem (nejen) Tokarského lingvistické analýzy je popsat procesy sémantických derivací pojmů základových barev takovým způsobem, který názorně předvede funkčně determinační vztahy mezi bazální sémantikou barev v jazyce a sémantikou asociativní. Z literárněvědného hlediska se ovšem tato otázka jeví opačně. Významy utvořené v procesu bazální konceptualizace barev a v průběhu kulturně systémového nasycování pojmů pro barvy asociativními významy jsou sekundární. Tvoří sice předpoklad pro fikční sémantiku barev, avšak tato není na takové významy redukovatelná. Naopak uvnitř fikčních světů literárních děl dochází ke zvláštní a samostatné konceptualizaci barev, jejímž výsledkem je fikční sémantika. Otázkou zůstává, zda při její analýze jsme odkázáni výhradně do oblasti introspekce, jak uvádí Tokarski. Ve čtvrtém oddíle knihy, jenž je věnován konkrétním kvantitativním modelům, strategiím jejich koncipování a vzájemnému funkčnímu kombinování, se na danou otázku pokoušíme odpovědět. Východiskem je snaha opřít literárněvědnou analýzu o kvantitativní modely, které systematicky mapují situaci frekvenční stratifikace pojmů základových barev ve fikčních narativech Jana Čepa. Při sestavování konkrétních modelů postupuje od obecné roviny, kterou představuje frekvenční stratifikace barev v reprezentativních korpusech, směrem k situacím, jež jsou realizovány ve vybraných autorských korpusech próz. Na pozadí srovnávání stratifikací barev v jednotlivých diskurzivních situacích pozorujeme proměnu ve způsobu makrostukturních organizací základových barev, jenž je determinován příslušným typem diskurzu. Kvantitativní modely nás upozorňují nejen na míru divergencí a odlišných způsobů uspořádání základových barev v jednotlivých diskurzech reprezentovaných korpusy, ale také na symptomatické proměny v organizaci barev v konkrétním diskurzu, ve výsledku pak v kontextu prózy Jana Čepa. Kvantitativní modely umožňují sledovat neuralgická místa přechodů a proměn v barevné kompozici, jež se vztahuje ke konkrétním prozaickým textům. Na základě těchto modelů a jejich komparací se následně otevírají otázky vybízející k interpretaci těchto situací. Tomuto aspektu je věnován pátý oddíl knihy. Zde je ke kvantitativním modelům připojena literárněvědná interpretace, která tím, že má uvedené modely k dispozici, se stává tzv. řízenou literárněvědnou interpretací. Vedle toho, že je pátý oddíl interpretací fikční sémantiky jednotlivých barev v próze Jana Čepa na pozadí kvantitativních modelů, je sám o sobě demonstrací řízené literárněvědné interpretace. Jeho smyslem je rovněž ukázat, jak tomuto pojmu rozumíme, respektive že se v žádném případě nejedná o pasivní opsání kvantitativních modelů, ale o jejich funkční inkorporaci do jinak samostatné literárněvědné interpretace vycházející v našem případě ze strukturálně-sémiotické teorie. Výsledky a závěry, ke kterým jsme v práci dospěli, formulujeme v poslední kapitole pátého oddílu. Šestý oddíl je tak jakousi samostatnou částí, ve které se zamýšlíme nad vztahem pojmů distant reading a close reading, které s naší prací bezprostředně souvisí. Někteří kritici pojmu distant reading (viz Schulz 2011) argumentují v jeho neprospěch odkazem k absenci nezbytné literárněvědné interpretace. V této závěrečné kapitole naopak proponujeme, že metoda distant reading (viz Moretti 2014) nemusí být nutně v nesmiřitelném protikladu ke close reading. Dokládáme to nejen odkazem na vybrané aktuální práce věnované této otázce (viz Jockers a Kirilloff 2016 nebo Kirilloff, Capuano, Fredrick a Jockers 2018), ale především vlastním výzkumem a jeho konkrétními výsledky.

Type

B - Specialist book

CEP classification

—

OECD FORD branch

60205 - Literary theory

Project

—

Continuities

S - Specificky vyzkum na vysokych skolach

Publication year

2019

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-244-5479-5

Number of pages

320

Publisher name

Univerzita Palackého v Olomouci

Place of publication

Olomouc

UT code for WoS book

—