Why do we act in the traffic the way we do?

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F61989592%3A15210%2F19%3A73596529" target="_blank" >RIV/61989592:15210/19:73596529 - isvavai.cz</a>

Result on the web

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Proč se v dopravě chováme tak, jak se chováme?

Original language description

Chůze. Jedna z prvních věcí, které se jako děti učíme a schopnost, které se ve vysokém stáří velmi obtížně vzdáváme. Chůze, jako nejzákladnější způsob dopravy, nám dává možnost pohybovat se z jednoho místa na druhé. Kromě chůze (a její rychlejší obdoby – běhu), můžeme využít také dalších možností pohybu, většinou už za pomocí nějaké pomůcky. Můžeme jet na kole, na bruslích, na motorce, autem, nebo třeba letět letadlem. Přemýšleli jste někdy nad tím, proč je pro nás tak důležité pohybovat se z místa na místo? Odpověď je většinou jednoduchá – protože musím nakoupit, musím do práce, chci jet na dovolenou, cestovat. Jednodušeji řešeno, protože máme různé potřeby, kterých naplnění vyžaduje být na různých místech. Pokud se ale podíváme na tuto otázku podrobněji a pomůžeme si tím, co říkají vědci, zjistíme, že existuje i nějaká obecnější lidská potřeba „být v pohybu“. Jinak řečeno, lidská potřeba, kde samotný fakt pohybu, přepravování se z místa na místo je uspokojením této potřeby. Je zajímavé, že tuto potřebu dopravování se mají lidé na celém světě, poměrně nezávisle na tom, kde a jak žijí. Je vyjádřená časem, který dopravováním se strávíme, nikoliv vzdáleností, kterou překonáme. Odborníci uvádějí průměrný čas, který člověk preferuje strávit dopravováním se denně – od 45 do 60 minut (Vanderbilt, 2009). Pokud je to více, dopravování se se stává „otravou“, pokud je to méně, nevědomky plánujeme naše aktivity tak, abychom si potřebu pohybu uspokojili. Důležité je ještě zmínit, že v tomto kontextu je „pohyb“ myšlen přesouváním se z bodu „A“ do bodu „B“, nikoliv nutně fyzickou aktivitou. Čili tato potřeba není sycena fyzickým výkonem ale změnou kontextu, okolí, podnětů, pocitem plynutí, změny. Co ale tato potřeba znamená pro naše každodenní životy, pro naši společnost? V době, kdy obyvatel planety přibývá, jejich koncentrace ve městech (a okolí měst) roste a celkově svět se stává bohatším (zejména tzv. rozvojové krajiny). Jak jsme se už dozvěděli, preferovaná doba pohybování se nemění ani historicky, ani geograficky, nicméně překonaná vzdálenost za daný čas ano. Čím bohatší krajina, tím větší vzdálenost za daný čas. Jinak řečeno, pokud 60 minut půjdu, překonám 4 – 5 kilometrů, pokud si ale můžu dovolit pořídit a provozovat auto, urazím 10 krát větší vzdálenost (ve městě). Co potřeba pohybování se znamená pro naši společnost? Jak zajistit, aby se všichni dostali tam, kam potřebují? A dostali se tam bezpečně, pohodlně a rychle? Odpovědí je vzájemná spolupráce. Největší efektivitu, jinak řečeno, abychom naplnili co možná nejvíce potřeb, co možná nejvíce lidem, dosáhneme tak, že budeme navzájem spolupracovat. Budeme přemýšlet a chovat se jako články systému, nikoliv jako mnoho jeho samostatně fungujících částí. V říši přírody máme pro to mnoho inspirací, spolupráci do naprosté dokonalosti dovedli například mravenci v mraveništi. Pokud se ale vrátíme do lidského světa, klíčem k zajištění mobility, tj. toho, aby se každý dostal tam, kam potřebuje tak, jak mu to vyhovuje, je naše vzájemná spolupráce. Odborníci popisují dopravní systém, tj. všechno co souvisí s dopravováním se z místa „A“ do místa „B“, jako vysoce sociální systém. To znamená, že klíčovým faktorem jeho dobrého fungování jsou sociální interakce – naše vzájemná komunikace a kooperace. Na rozdíl od mravenců však toto kooperativní chování nám není vlastní. Doprava tak jak ji známe dnes, tj. zejména motorizovaná doprava, se vyvinula za posledních 100 let. To je příliš krátko na to, aby nás naše evoluce dokázala vybavit instinkty, které nám budou říkat, co je pro nás nejpřínosnější chování. Z toho důvodu se nemůžeme spoléhat na instinkty, musíme se spolehnout na rozum. Proč se v dopravě chováme tak, jak se chováme? Jak zajistit dopravu bezpečnou, komfortní, ekonomicky a ekologicky udržitelnou? Jak ovlivnit chování lidí v dopravě? Jak být bezpečným a ohleduplným řidičem? Odpovědi na tyto otázky hledáme v této knize.

Czech name

Proč se v dopravě chováme tak, jak se chováme?

Czech description

Chůze. Jedna z prvních věcí, které se jako děti učíme a schopnost, které se ve vysokém stáří velmi obtížně vzdáváme. Chůze, jako nejzákladnější způsob dopravy, nám dává možnost pohybovat se z jednoho místa na druhé. Kromě chůze (a její rychlejší obdoby – běhu), můžeme využít také dalších možností pohybu, většinou už za pomocí nějaké pomůcky. Můžeme jet na kole, na bruslích, na motorce, autem, nebo třeba letět letadlem. Přemýšleli jste někdy nad tím, proč je pro nás tak důležité pohybovat se z místa na místo? Odpověď je většinou jednoduchá – protože musím nakoupit, musím do práce, chci jet na dovolenou, cestovat. Jednodušeji řešeno, protože máme různé potřeby, kterých naplnění vyžaduje být na různých místech. Pokud se ale podíváme na tuto otázku podrobněji a pomůžeme si tím, co říkají vědci, zjistíme, že existuje i nějaká obecnější lidská potřeba „být v pohybu“. Jinak řečeno, lidská potřeba, kde samotný fakt pohybu, přepravování se z místa na místo je uspokojením této potřeby. Je zajímavé, že tuto potřebu dopravování se mají lidé na celém světě, poměrně nezávisle na tom, kde a jak žijí. Je vyjádřená časem, který dopravováním se strávíme, nikoliv vzdáleností, kterou překonáme. Odborníci uvádějí průměrný čas, který člověk preferuje strávit dopravováním se denně – od 45 do 60 minut (Vanderbilt, 2009). Pokud je to více, dopravování se se stává „otravou“, pokud je to méně, nevědomky plánujeme naše aktivity tak, abychom si potřebu pohybu uspokojili. Důležité je ještě zmínit, že v tomto kontextu je „pohyb“ myšlen přesouváním se z bodu „A“ do bodu „B“, nikoliv nutně fyzickou aktivitou. Čili tato potřeba není sycena fyzickým výkonem ale změnou kontextu, okolí, podnětů, pocitem plynutí, změny. Co ale tato potřeba znamená pro naše každodenní životy, pro naši společnost? V době, kdy obyvatel planety přibývá, jejich koncentrace ve městech (a okolí měst) roste a celkově svět se stává bohatším (zejména tzv. rozvojové krajiny). Jak jsme se už dozvěděli, preferovaná doba pohybování se nemění ani historicky, ani geograficky, nicméně překonaná vzdálenost za daný čas ano. Čím bohatší krajina, tím větší vzdálenost za daný čas. Jinak řečeno, pokud 60 minut půjdu, překonám 4 – 5 kilometrů, pokud si ale můžu dovolit pořídit a provozovat auto, urazím 10 krát větší vzdálenost (ve městě). Co potřeba pohybování se znamená pro naši společnost? Jak zajistit, aby se všichni dostali tam, kam potřebují? A dostali se tam bezpečně, pohodlně a rychle? Odpovědí je vzájemná spolupráce. Největší efektivitu, jinak řečeno, abychom naplnili co možná nejvíce potřeb, co možná nejvíce lidem, dosáhneme tak, že budeme navzájem spolupracovat. Budeme přemýšlet a chovat se jako články systému, nikoliv jako mnoho jeho samostatně fungujících částí. V říši přírody máme pro to mnoho inspirací, spolupráci do naprosté dokonalosti dovedli například mravenci v mraveništi. Pokud se ale vrátíme do lidského světa, klíčem k zajištění mobility, tj. toho, aby se každý dostal tam, kam potřebuje tak, jak mu to vyhovuje, je naše vzájemná spolupráce. Odborníci popisují dopravní systém, tj. všechno co souvisí s dopravováním se z místa „A“ do místa „B“, jako vysoce sociální systém. To znamená, že klíčovým faktorem jeho dobrého fungování jsou sociální interakce – naše vzájemná komunikace a kooperace. Na rozdíl od mravenců však toto kooperativní chování nám není vlastní. Doprava tak jak ji známe dnes, tj. zejména motorizovaná doprava, se vyvinula za posledních 100 let. To je příliš krátko na to, aby nás naše evoluce dokázala vybavit instinkty, které nám budou říkat, co je pro nás nejpřínosnější chování. Z toho důvodu se nemůžeme spoléhat na instinkty, musíme se spolehnout na rozum. Proč se v dopravě chováme tak, jak se chováme? Jak zajistit dopravu bezpečnou, komfortní, ekonomicky a ekologicky udržitelnou? Jak ovlivnit chování lidí v dopravě? Jak být bezpečným a ohleduplným řidičem? Odpovědi na tyto otázky hledáme v této knize.

Type

B - Specialist book

CEP classification

—

OECD FORD branch

50101 - Psychology (including human - machine relations)

Project

—

Continuities

S - Specificky vyzkum na vysokych skolach

Publication year

2019

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-7422-726-4

Number of pages

278

Publisher name

Nakladatelství Lidové noviny

Place of publication

Praha

UT code for WoS book

—