Writing the complete truth by Filip Topol. Authenticity as textuality

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F61989592%3A15210%2F20%3A73605317" target="_blank" >RIV/61989592:15210/20:73605317 - isvavai.cz</a>

Result on the web

<a href="https://kb.upol.cz/fileadmin/userdata/FF/katedry/kbh/veda_a_vyzkum/bohemica_olomucensia/bo_2020_1_web.pdf" target="_blank" >https://kb.upol.cz/fileadmin/userdata/FF/katedry/kbh/veda_a_vyzkum/bohemica_olomucensia/bo_2020_1_web.pdf</a>

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

„Psát podle úplný pravdy“ Filipa Topola. Autenticita jako textualita

Original language description

Filip Topol se již v incipitu svého prozaického deníku Mně 13 zavazuje k autenticitě: „Chci jen říct, že tady to bude psaný podle úplný pravdy, co jsem prožil.“ Protože se kolem Topolovy osobnosti od počátku vytvářena silná aura autentičnosti, ke které se ostatně on sám i v životě častokrát přiznával, pokusím se tento provokativní fenomén v jeho prozaické prvotině rozkrýt. Úvodním pojednáním se postupně vyhraňuji vůči pojetí autenticity ve smyslu pravdivé reprezentace skutečnosti v díle. Nad autenticitou spíše uvažuji jako nad autorovou intencí, kterou při psaní vepisuje do textu. Čtenáři se pak předkládá deník Mně 13: textová struktura zachycující intenci „být vnímán autenticky“, která má na čtenáře takto působit a která se má pomocí aktů v něm vyvolávaných naplnit. Autenticitu tedy autor zanáší do textu jako instrukci, která má tento účin vyvolávat u svého čtenáře. Soustředíme se proto dále na určité textové znaky (obecná čeština, vulgarismy, slang, forma historického prézentu, volba žánru), které na vnímatele působí autenticky. To je způsobeno nikoli jejich pouhým izolovaným výčtem, ale tehdy, jsou-li v textu specificky usouvstažněny. Všechny jazykové prvky, které v textu rozeznáváme jako »autentické«, jsou znaky s pragmatickou dimenzí, což znamená, že se dožadují zakotvení v určitém kontextu – ať už se jedná o vazbu k textu, autorovu životu či se vztahují k obecnému společenskému kontextu, jenž je zde představen literárním undergroundem. Moje studie neodpověděla na otázku po smyslu autenticity; otázka „co je autenticita“ je, domnívám se, nezodpověditelná. Studie si nepřímo žádá o rozvedení role čtenáře v procesu autentizace a jeho interpretačních aktů uskutečňovaných při čtení. Užitečné by také bylo znovu prověřit, co určuje co: text čtenáře, nebo čtenář text? Můžeme se spolu s W. Iserem spolehnout na předem dané rozvržení textových instrukcí, jak bylo učiněno zde, nebo je čtenář, jak tvrdí S. Fish, v interpretačním procesu omnikreatorem, tudíž i tvůrcem toho, co interpretujeme?

Czech name

„Psát podle úplný pravdy“ Filipa Topola. Autenticita jako textualita

Czech description

Filip Topol se již v incipitu svého prozaického deníku Mně 13 zavazuje k autenticitě: „Chci jen říct, že tady to bude psaný podle úplný pravdy, co jsem prožil.“ Protože se kolem Topolovy osobnosti od počátku vytvářena silná aura autentičnosti, ke které se ostatně on sám i v životě častokrát přiznával, pokusím se tento provokativní fenomén v jeho prozaické prvotině rozkrýt. Úvodním pojednáním se postupně vyhraňuji vůči pojetí autenticity ve smyslu pravdivé reprezentace skutečnosti v díle. Nad autenticitou spíše uvažuji jako nad autorovou intencí, kterou při psaní vepisuje do textu. Čtenáři se pak předkládá deník Mně 13: textová struktura zachycující intenci „být vnímán autenticky“, která má na čtenáře takto působit a která se má pomocí aktů v něm vyvolávaných naplnit. Autenticitu tedy autor zanáší do textu jako instrukci, která má tento účin vyvolávat u svého čtenáře. Soustředíme se proto dále na určité textové znaky (obecná čeština, vulgarismy, slang, forma historického prézentu, volba žánru), které na vnímatele působí autenticky. To je způsobeno nikoli jejich pouhým izolovaným výčtem, ale tehdy, jsou-li v textu specificky usouvstažněny. Všechny jazykové prvky, které v textu rozeznáváme jako »autentické«, jsou znaky s pragmatickou dimenzí, což znamená, že se dožadují zakotvení v určitém kontextu – ať už se jedná o vazbu k textu, autorovu životu či se vztahují k obecnému společenskému kontextu, jenž je zde představen literárním undergroundem. Moje studie neodpověděla na otázku po smyslu autenticity; otázka „co je autenticita“ je, domnívám se, nezodpověditelná. Studie si nepřímo žádá o rozvedení role čtenáře v procesu autentizace a jeho interpretačních aktů uskutečňovaných při čtení. Užitečné by také bylo znovu prověřit, co určuje co: text čtenáře, nebo čtenář text? Můžeme se spolu s W. Iserem spolehnout na předem dané rozvržení textových instrukcí, jak bylo učiněno zde, nebo je čtenář, jak tvrdí S. Fish, v interpretačním procesu omnikreatorem, tudíž i tvůrcem toho, co interpretujeme?

Type

J_ost - Miscellaneous article in a specialist periodical

CEP classification

—

OECD FORD branch

60203 - Linguistics

Project

—

Continuities

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Publication year

2020

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Name of the periodical

Bohemica Olomucensia

ISSN

1803-876X

e-ISSN

—

Volume of the periodical

12

Issue of the periodical within the volume

1

Country of publishing house

CZ - CZECH REPUBLIC

Number of pages

11

Pages from-to

10-20

UT code for WoS article

—

EID of the result in the Scopus database

—