History of Drahanovice

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F61989592%3A15210%2F22%3A73610565" target="_blank" >RIV/61989592:15210/22:73610565 - isvavai.cz</a>

Result on the web

<a href="https://obd.upol.cz/id_publ/333190452" target="_blank" >https://obd.upol.cz/id_publ/333190452</a>

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Dějiny obce Drahanovice

Original language description

Kniha se zabývá dějinami obce Drahanovic od pravěku až po současnost. Katastr obce byl pro svoji výhodnou polohu vyhledáván již lovci a sběrači. Z archeologických lokalit patří mezi nejvýznamnější naleziště u Lusthózu, kde bylo objeveno mohylové pohřebiště kultury nálevkovitých pohárů. Dokonce se v odborné literatuře hovoří o tzv. drahanovické fázi mohylových pohřebišť. Slovanské osídlení reprezentují především raně středověká fortifikace Dubový kopec (blízko Lhoty pod Kosířem) a slovanské pohřebiště u drahanovického cukrovaru. To končilo v druhé polovině 11. století. Je možné, že se pohřbívání přesunulo ke kostelu, avšak nelze prokázat kontinuitu osídlení se současnou vesnicí. Název obce byl odvozen od osobního jména, jež začínalo na Drah-. Patrně šlo o jména jako Drahobud, Drahovoj, Drahomil a podobně. První písemná zmínka o Drahanovicích je spojena s osobou jakéhosi Přibyslava. Ten se po vesnici psal a sídlil zde. Nejspíše již v té době šlo o tvrz. Listinu s první písemnou zmínkou nelze úplně přesně datovat. Byla vydána v rozmezí let 1317–1322. Jelikož se nedochovala Přibyslavova pečeť, není možné tohoto šlechtice s jistotou přiřadit k pozdějším vlastníkům vesnice. V roce 1351 se vedle tvrze zmiňuje také kostel. Členové rodu, kteří v té době vesnici drželi, užívali erb vzlétajícího ptáka. Později se část rodu přesunula do Kobeřic, po nichž se psala jako Koběřští z Drahanovic. Po zbytek středověku byly Drahanovice rozděleny mezi několik rodů. Část vesnice patřila moravskému markraběti, jenž tento díl uděloval svým leníkům.Po celou dobu v Drahanovicích stála jediná tvrz, informace v literatuře o druhé tvrzi jsou mylné. Na konci středověku vesnici zcelil Jindřich z Pěnčína a Drahanovic (rod erbu dvou od sebe odvrácených půlměsíců s třemi péry nebo klasy). Drahanovické panství bylo tvořeno stejnojmennou vesnicí a drobnými majetky v okolí. Brzy vesnici získal Martin ze Stvolové. Oba uvedené rody přijaly Drahanovice do svého predikátu. Rytíři ze Stvolové vesnici udrželi až do pobělohorských konfiskací. Provedli renesanční úpravy tvrze a areálu kostela, kde se do současnosti dochovala renesanční zvonice. Drahanovické obci také udělili pečeť, jež vychází z erbovního znamení rodu. Šlo o kozla ve skoku, jenž se nachází také v novodobém znaku obce navrženém Jiřím Loudou. Z třicetileté války vyšly Drahanovice se značnými ztrátami. Oproti předválečnému stavu byla opuštěná polovina usedlostí. Místní farnost zůstala spravována faráři z blízkých vesnic. K opětovnému obsazení drahanovické fary faráři došlo na čas v letech 1725–1734, definitivně teprve v roce 1792. V té době se zmiňuje také místní škola. Na začátu 18. století se Drahanovice staly součástí většího panství s centrem v Čechách pod Kosířem, zároveň došlo k hospodářskému provázání nového celku. Teprve v roce 1753 získali celé panství Silva Tarouccové, dosud se střídali majitelé z různých rodů. V roce Od konce 18. století probíhal v Drahanovicích populační boom, počet obyvatel se do poloviny 19. století výrazně zvýšil. Roku 1848 byli Drahanovičtí osvobozeni od poddanství a roboty. Silva Tarouccové ovlivňovali život v obci i nadále. Roku 1861 založil August Alexander v obci cukrovar, jenž nabídl Drahanovicím novou perspektivu. Následovalo vybudování železnice, zřízení četnické stanice a poštovního úřadu. V průběhu kampaně se vesnice stala centrem regionu. Cukrovar výrazně ovlivňoval místní samosprávu, budoval v obci bytové domy. Jeden z pozdějších majitelů baron Alfred Klein dosazoval do továrny německé úředníky. Následovaly hospodářské a nacionální spory s českými rolníky. Ti cukrovar těsně před první světovou válkou odkoupili. Po první světové válce, padlo nebo bylo pohřešováno 25 občanů Drahanovic. Za první republiky drahanovické zastupitelstvo neúspěšně usilovalo o stavbu vlastní měšťanské školy. Ta byla vybudována v Náměšti na Hané zvětšiny z peněz vybraných v Drahanovicích (kvůli vysoké konjunktuře cukrovaru). Byla zahájena první pozemková reforma, jíž cukrovar bránil a v rámci které místní získali značnou část výměry v katastru. Obec se i díky přerozdělení části pozemků nadále rozšiřovala, vznikla nová čtvrť Lázinka. V roce 1924 proběhla v Drahanovicích elektrifikace. Cukrovar se kvůli podílu na riskantních finančních operacích dostal do hospodářských potíží. V průběhu druhé světové války pak vedení podniku spolupracovalo s okupační správou, kvůli čemuž byl po válce cukrovar znárodněn. Z nacisty perzekvovaných občanů se domů již nevrátil Vlastimil Spáčil, jenž se stal národním mučedníkem. Po druhé světové válce přišel cukrovar také o hospodářský dvůr, jehož pozemky byly z velké části rozparcelovány mezi rolníky. V bývalém panském dvoře vzniklo Jednotné zemědělské družstvo, do něhož byli místní rolníci nuceni vstupovat. Postupně byly rušeny také živnosti a zřizovány provozovny. Z politických důvodů byli zatčeni hospodář Josef Smyčka a hostinský Vilém Pelc. MNV Drahanovice získal do své správy obytné domy cukrovaru a některé budovy soukromníků. V rámci akcí Z občané vybudovali nákupní středisko a budovu mateřské školy. Vznikla nová čtvrť Blata. Občané Drahanovic jednoznačně uvítali návrat k demokracii na sklonku roku 1989. Po sametové revoluci ukončil svoji činnost cukrovar. Obec ve snaze získat tento areál do svého vlastnictví neuspěla. Současným majitelem areálu je Jaroslav Sloupský s manželkou Soňou, jejichž firma se zde věnuje především kovovýrobě. Občanům byly vráceny jejich majetky, někteří se začali věnovat podnikání. V Drahanovicích byl vybudován plynovod a hloubková kanalizace. Vznikla nová lokalita Za Kapličkou.

Czech name

Dějiny obce Drahanovice

Czech description

Kniha se zabývá dějinami obce Drahanovic od pravěku až po současnost. Katastr obce byl pro svoji výhodnou polohu vyhledáván již lovci a sběrači. Z archeologických lokalit patří mezi nejvýznamnější naleziště u Lusthózu, kde bylo objeveno mohylové pohřebiště kultury nálevkovitých pohárů. Dokonce se v odborné literatuře hovoří o tzv. drahanovické fázi mohylových pohřebišť. Slovanské osídlení reprezentují především raně středověká fortifikace Dubový kopec (blízko Lhoty pod Kosířem) a slovanské pohřebiště u drahanovického cukrovaru. To končilo v druhé polovině 11. století. Je možné, že se pohřbívání přesunulo ke kostelu, avšak nelze prokázat kontinuitu osídlení se současnou vesnicí. Název obce byl odvozen od osobního jména, jež začínalo na Drah-. Patrně šlo o jména jako Drahobud, Drahovoj, Drahomil a podobně. První písemná zmínka o Drahanovicích je spojena s osobou jakéhosi Přibyslava. Ten se po vesnici psal a sídlil zde. Nejspíše již v té době šlo o tvrz. Listinu s první písemnou zmínkou nelze úplně přesně datovat. Byla vydána v rozmezí let 1317–1322. Jelikož se nedochovala Přibyslavova pečeť, není možné tohoto šlechtice s jistotou přiřadit k pozdějším vlastníkům vesnice. V roce 1351 se vedle tvrze zmiňuje také kostel. Členové rodu, kteří v té době vesnici drželi, užívali erb vzlétajícího ptáka. Později se část rodu přesunula do Kobeřic, po nichž se psala jako Koběřští z Drahanovic. Po zbytek středověku byly Drahanovice rozděleny mezi několik rodů. Část vesnice patřila moravskému markraběti, jenž tento díl uděloval svým leníkům.Po celou dobu v Drahanovicích stála jediná tvrz, informace v literatuře o druhé tvrzi jsou mylné. Na konci středověku vesnici zcelil Jindřich z Pěnčína a Drahanovic (rod erbu dvou od sebe odvrácených půlměsíců s třemi péry nebo klasy). Drahanovické panství bylo tvořeno stejnojmennou vesnicí a drobnými majetky v okolí. Brzy vesnici získal Martin ze Stvolové. Oba uvedené rody přijaly Drahanovice do svého predikátu. Rytíři ze Stvolové vesnici udrželi až do pobělohorských konfiskací. Provedli renesanční úpravy tvrze a areálu kostela, kde se do současnosti dochovala renesanční zvonice. Drahanovické obci také udělili pečeť, jež vychází z erbovního znamení rodu. Šlo o kozla ve skoku, jenž se nachází také v novodobém znaku obce navrženém Jiřím Loudou. Z třicetileté války vyšly Drahanovice se značnými ztrátami. Oproti předválečnému stavu byla opuštěná polovina usedlostí. Místní farnost zůstala spravována faráři z blízkých vesnic. K opětovnému obsazení drahanovické fary faráři došlo na čas v letech 1725–1734, definitivně teprve v roce 1792. V té době se zmiňuje také místní škola. Na začátu 18. století se Drahanovice staly součástí většího panství s centrem v Čechách pod Kosířem, zároveň došlo k hospodářskému provázání nového celku. Teprve v roce 1753 získali celé panství Silva Tarouccové, dosud se střídali majitelé z různých rodů. V roce Od konce 18. století probíhal v Drahanovicích populační boom, počet obyvatel se do poloviny 19. století výrazně zvýšil. Roku 1848 byli Drahanovičtí osvobozeni od poddanství a roboty. Silva Tarouccové ovlivňovali život v obci i nadále. Roku 1861 založil August Alexander v obci cukrovar, jenž nabídl Drahanovicím novou perspektivu. Následovalo vybudování železnice, zřízení četnické stanice a poštovního úřadu. V průběhu kampaně se vesnice stala centrem regionu. Cukrovar výrazně ovlivňoval místní samosprávu, budoval v obci bytové domy. Jeden z pozdějších majitelů baron Alfred Klein dosazoval do továrny německé úředníky. Následovaly hospodářské a nacionální spory s českými rolníky. Ti cukrovar těsně před první světovou válkou odkoupili. Po první světové válce, padlo nebo bylo pohřešováno 25 občanů Drahanovic. Za první republiky drahanovické zastupitelstvo neúspěšně usilovalo o stavbu vlastní měšťanské školy. Ta byla vybudována v Náměšti na Hané zvětšiny z peněz vybraných v Drahanovicích (kvůli vysoké konjunktuře cukrovaru). Byla zahájena první pozemková reforma, jíž cukrovar bránil a v rámci které místní získali značnou část výměry v katastru. Obec se i díky přerozdělení části pozemků nadále rozšiřovala, vznikla nová čtvrť Lázinka. V roce 1924 proběhla v Drahanovicích elektrifikace. Cukrovar se kvůli podílu na riskantních finančních operacích dostal do hospodářských potíží. V průběhu druhé světové války pak vedení podniku spolupracovalo s okupační správou, kvůli čemuž byl po válce cukrovar znárodněn. Z nacisty perzekvovaných občanů se domů již nevrátil Vlastimil Spáčil, jenž se stal národním mučedníkem. Po druhé světové válce přišel cukrovar také o hospodářský dvůr, jehož pozemky byly z velké části rozparcelovány mezi rolníky. V bývalém panském dvoře vzniklo Jednotné zemědělské družstvo, do něhož byli místní rolníci nuceni vstupovat. Postupně byly rušeny také živnosti a zřizovány provozovny. Z politických důvodů byli zatčeni hospodář Josef Smyčka a hostinský Vilém Pelc. MNV Drahanovice získal do své správy obytné domy cukrovaru a některé budovy soukromníků. V rámci akcí Z občané vybudovali nákupní středisko a budovu mateřské školy. Vznikla nová čtvrť Blata. Občané Drahanovic jednoznačně uvítali návrat k demokracii na sklonku roku 1989. Po sametové revoluci ukončil svoji činnost cukrovar. Obec ve snaze získat tento areál do svého vlastnictví neuspěla. Současným majitelem areálu je Jaroslav Sloupský s manželkou Soňou, jejichž firma se zde věnuje především kovovýrobě. Občanům byly vráceny jejich majetky, někteří se začali věnovat podnikání. V Drahanovicích byl vybudován plynovod a hloubková kanalizace. Vznikla nová lokalita Za Kapličkou.

Type

B - Specialist book

CEP classification

—

OECD FORD branch

60102 - Archaeology

Project

—

Continuities

S - Specificky vyzkum na vysokych skolach

Publication year

2022

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-11-01236-6

Number of pages

349

Publisher name

Neuveden

Place of publication

Drahanovice

UT code for WoS book

—