Czechoslovak Diplomacy and the State of Israel in 1948-1967

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F62156489%3A43310%2F17%3A43912428" target="_blank" >RIV/62156489:43310/17:43912428 - isvavai.cz</a>

Result on the web

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Československá diplomacie a Izrael v letech 1948-1967

Original language description

Diplomatické vztahy Československa a Izraele v letech 1948-1967 lze popsat jako velmi dynamické, bohaté na události a především značně reflektující události studené války. Kniha se věnuje komplexním tematickým oblastem jako je vývoj československo-izraelských diplomatických vztahů a přístup československé diplomacie k izraelským levicovým nevládním subjektům. V neposlední řadě je také věnována pozornost dopadům aktuálních událostí souvisejících s židovským obyvatelstvem žijícím v Československu na vzájemné vztahy mezi oběma státy. Židovská menšina žijící na území Československa byla jedním z důvodů, proč geograficky vzdálenému a po roce 1948 teprve se ekonomicky rozvíjejícímu Izraeli československá diplomacie věnovala ne zcela zanedbatelná pozornost, minimálně v porovnání s některými jinými mimoevropskými státy. Období druhé poloviny 40. let 20. století se nacházelo ve světle nadstandardní míry přátelství a spolupráce mezi oběma zeměmi. Československo v této době projevovalo vůči sionistickému hnutí/Izraeli maximální vstřícnost. Myšlenku samostatného židovského státu prosazovalo na mezinárodní úrovni, zároveň československé ministerstvo národní obrany poskytovalo vojenskou pomoc v přípravách na očekávaný vojenský konflikt mezi Židy a Araby. Československé dodávky zbraní a dalšího materiálu stejně jako vojenský výcvik židovských dobrovolníků značně přispěly k vítězství Izraele v první arabsko-izraelské válce v roce 1948. Situace se diametrálně proměnila na počátku 50. let 20. století, protože během relativně krátké doby bilaterální československo-izraelské vztahy značně ochladly. Zásadní roli v tomto procesu sehrály politické procesy, jejichž obětí se stala řada československých Židů. Zatčeni v Československu jako zrádci socialistického zřízení a několik let vězněni byli v této době také dva izraelští občané Mordechaj Oren a Šimon Orenstein. V kontextu známého soudního procesu s Rudolfem Slánským a jeho spolupracovníky navíc v československých státních médiích došlo k prudkému nárůstu antisemitismu. Uvedené události pochopitelně měly velmi negativní dopad na diplomatické vztahy mezi Československem a Izraelem, které se pohybovaly blízko pomyslného bodu mrazu. Přesto i v této době izraelská diplomacie usilovala o jejich zlepšení, jako svou hlavní prioritu chápala dosažení povolení k legální emigraci pro ty československé Židy, kteří projevili přání se vystěhovat se do Izraele, a chránit práva těch obyvatel židovského původu, kteří se v Československu nepříznivým okolnostem navzdory rozhodli zůstat. Československé úřady se však k těmto apelům stavěly značně negativně a po zbytek studené války emigraci umožňovaly jen malému počtu osob. Krize ve vztazích obou zemí eskalovala na přelomu let 1952 a 1953, kdy po útocích radikální sionistické skupiny Království izraelské na budovu československého vyslanectví v Tel Avivu Československo vážně zvažovalo přerušení diplomatických vztahů s Izraelem. Po skončení etapy politických procesů v Československu a částečné revizi období stalinismu, došlo k určité normalizaci vztahů s Izraelem. Vzájemná interakce přesto zůstala chladná, typická byla atmosféra konstantní paranoi a podezírání protistrany z nepřátelských úmyslů. Důležitou roli sehrála skutečnost, že československá diplomacie v probíhajícím arabsko-izraelském konfliktu začala jednoznačně podporovat arabskou stranu, a to jak diplomaticky, tak prostřednictvím vojenských dodávek. Tento přístup se jednoznačně potvrdil v roce 1956, kdy během Suezské krize Československo od počátku podporovalo Egypt. V rámci izraelské politické scény se Československo v této době stavělo přátelsky pouze ke Komunistické straně Izraele. V 60. lech 20. století Československo procházelo procesem částečných politických a ekonomických reforem, v přístupu československé zahraniční politiky k Izraeli se však tyto změny promítly jen minimálně. Politické vztahy zůstaly nadále napjaté, ekonomická výměna mezi státy vůbec neexistovala, určité mírné zlepšení přišlo snad jen v oblastech kulturní a vědecké výměny. Jako jasný důkaz přetrvávající negativního přístupu vůči Izraeli může sloužit soudní proces s nacistickým zločincem Adolfem Eichmannem, který se konal roku 1961 v Jeruzalémě. Když Izrael požádal Československo o vydání důkazních materiálů o Eichmannových zločinech na československém území, československá diplomacie reagovala velmi rozpačitě a nakonec důkazy předala jen neoficiální cestou. Zlomovým momentem ve vztazích Československa a Izraele v době studené války se staly události Šestidenní války v červnu 1967. Československá diplomacie vojenské aktivity Izraele jednoznačně odsoudila a pro potvrzení svého nesouhlasu se rozhodla pro okamžité přerušení oficiálních vztahů. V červnu 1967 tak došlo k uzavření československého vyslanectví v Tel Avivu, což byl stav, který přetrval až do změny politického režimu v Československu v roce 1989.

Czech name

Československá diplomacie a Izrael v letech 1948-1967

Czech description

Diplomatické vztahy Československa a Izraele v letech 1948-1967 lze popsat jako velmi dynamické, bohaté na události a především značně reflektující události studené války. Kniha se věnuje komplexním tematickým oblastem jako je vývoj československo-izraelských diplomatických vztahů a přístup československé diplomacie k izraelským levicovým nevládním subjektům. V neposlední řadě je také věnována pozornost dopadům aktuálních událostí souvisejících s židovským obyvatelstvem žijícím v Československu na vzájemné vztahy mezi oběma státy. Židovská menšina žijící na území Československa byla jedním z důvodů, proč geograficky vzdálenému a po roce 1948 teprve se ekonomicky rozvíjejícímu Izraeli československá diplomacie věnovala ne zcela zanedbatelná pozornost, minimálně v porovnání s některými jinými mimoevropskými státy. Období druhé poloviny 40. let 20. století se nacházelo ve světle nadstandardní míry přátelství a spolupráce mezi oběma zeměmi. Československo v této době projevovalo vůči sionistickému hnutí/Izraeli maximální vstřícnost. Myšlenku samostatného židovského státu prosazovalo na mezinárodní úrovni, zároveň československé ministerstvo národní obrany poskytovalo vojenskou pomoc v přípravách na očekávaný vojenský konflikt mezi Židy a Araby. Československé dodávky zbraní a dalšího materiálu stejně jako vojenský výcvik židovských dobrovolníků značně přispěly k vítězství Izraele v první arabsko-izraelské válce v roce 1948. Situace se diametrálně proměnila na počátku 50. let 20. století, protože během relativně krátké doby bilaterální československo-izraelské vztahy značně ochladly. Zásadní roli v tomto procesu sehrály politické procesy, jejichž obětí se stala řada československých Židů. Zatčeni v Československu jako zrádci socialistického zřízení a několik let vězněni byli v této době také dva izraelští občané Mordechaj Oren a Šimon Orenstein. V kontextu známého soudního procesu s Rudolfem Slánským a jeho spolupracovníky navíc v československých státních médiích došlo k prudkému nárůstu antisemitismu. Uvedené události pochopitelně měly velmi negativní dopad na diplomatické vztahy mezi Československem a Izraelem, které se pohybovaly blízko pomyslného bodu mrazu. Přesto i v této době izraelská diplomacie usilovala o jejich zlepšení, jako svou hlavní prioritu chápala dosažení povolení k legální emigraci pro ty československé Židy, kteří projevili přání se vystěhovat se do Izraele, a chránit práva těch obyvatel židovského původu, kteří se v Československu nepříznivým okolnostem navzdory rozhodli zůstat. Československé úřady se však k těmto apelům stavěly značně negativně a po zbytek studené války emigraci umožňovaly jen malému počtu osob. Krize ve vztazích obou zemí eskalovala na přelomu let 1952 a 1953, kdy po útocích radikální sionistické skupiny Království izraelské na budovu československého vyslanectví v Tel Avivu Československo vážně zvažovalo přerušení diplomatických vztahů s Izraelem. Po skončení etapy politických procesů v Československu a částečné revizi období stalinismu, došlo k určité normalizaci vztahů s Izraelem. Vzájemná interakce přesto zůstala chladná, typická byla atmosféra konstantní paranoi a podezírání protistrany z nepřátelských úmyslů. Důležitou roli sehrála skutečnost, že československá diplomacie v probíhajícím arabsko-izraelském konfliktu začala jednoznačně podporovat arabskou stranu, a to jak diplomaticky, tak prostřednictvím vojenských dodávek. Tento přístup se jednoznačně potvrdil v roce 1956, kdy během Suezské krize Československo od počátku podporovalo Egypt. V rámci izraelské politické scény se Československo v této době stavělo přátelsky pouze ke Komunistické straně Izraele. V 60. lech 20. století Československo procházelo procesem částečných politických a ekonomických reforem, v přístupu československé zahraniční politiky k Izraeli se však tyto změny promítly jen minimálně. Politické vztahy zůstaly nadále napjaté, ekonomická výměna mezi státy vůbec neexistovala, určité mírné zlepšení přišlo snad jen v oblastech kulturní a vědecké výměny. Jako jasný důkaz přetrvávající negativního přístupu vůči Izraeli může sloužit soudní proces s nacistickým zločincem Adolfem Eichmannem, který se konal roku 1961 v Jeruzalémě. Když Izrael požádal Československo o vydání důkazních materiálů o Eichmannových zločinech na československém území, československá diplomacie reagovala velmi rozpačitě a nakonec důkazy předala jen neoficiální cestou. Zlomovým momentem ve vztazích Československa a Izraele v době studené války se staly události Šestidenní války v červnu 1967. Československá diplomacie vojenské aktivity Izraele jednoznačně odsoudila a pro potvrzení svého nesouhlasu se rozhodla pro okamžité přerušení oficiálních vztahů. V červnu 1967 tak došlo k uzavření československého vyslanectví v Tel Avivu, což byl stav, který přetrval až do změny politického režimu v Československu v roce 1989.

Type

B - Specialist book

CEP classification

—

OECD FORD branch

50601 - Political science

Project

—

Continuities

S - Specificky vyzkum na vysokych skolach

Publication year

2017

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-7509-525-1

Number of pages

119

Publisher name

Mendelova univerzita v Brně

Place of publication

Brno

UT code for WoS book

—