Burial behaviour from the perspective of the unpreserved or unfound

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F67985912%3A_____%2F19%3A00505734" target="_blank" >RIV/67985912:_____/19:00505734 - isvavai.cz</a>

Result on the web

<a href="https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=001783652&local_base=ANL" target="_blank" >https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=001783652&local_base=ANL</a>

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Pohřbívání z perspektivy nedochovaného

Original language description

Funerální praxe náleží mezi prastaré kulturní znaky, vydělující člověka ze živočišné říše, takže patří k základním, třebaže časoprostorově značně polymorfním složkám lidského chování. Doklady pohřbívání, prokázané od středního paleolitu, jsou v podstatě materializovanými stopami existence víry v posmrtný život, k níž dospěli již neandertálci. Archeologické funerální prameny zachycují jen nepatrné zlomky někdejších populací, deformované řadou filtrů kulturní i tafonomické povahy, takže jejich svědectví vyžaduje kritický přístup. Disproporce mezi frekvencí sídlištních a funerálních pramenů archeologických kultur je třeba chápat jako negativní příznaky, resp. doklady neúplnosti získaných souborů pramenů. Pohřby povrchové se archeologicky dochovaly v případech, že odstranění jejich konstrukce vyžadovalo příliš námahy (pyramidy, megalitické hrobky, atd.) a výjimečně i hroby záhy překryté akumulačními postdepozičními procesy, případně vzestupem vodní hladiny. Pohřby do země se uchovaly tehdy, pokud se nacházely mimo dosah přírodních odnosných procesů a plošných antropogenních zásahů, takže nutně neúplně z hlediska kvality i kvantity. Pohřební ritus se vyznačuje dvojím přístupem k zacházení s těly zesnulých, a to statickým (tj. primárním uložením těla do hrobu bez dalších zásahů) nebo dynamickým (rušícím integritu těl ohněm, manipulacemi a opakovanými zásahy). Výskyt lidských pozůstatků neznamená výhradně doklad funerální praxe. Pozůstatky lidí se zraněními (a zvláště ve společných hrobech), způsobenými zpočátku ještě nespecializovanými nástroji-zbraněmi naopak dokládají od pozdního paleolitu, hojněji od mezolitu existenci ozbrojených skupinových konfliktů, resp. neosobního násilí. Možnosti interpretace archeologických pramenů významně rozšiřuje studium mikrodat. Vedle toho nicméně trvá potřeba rozvíjení kulturně historických interpretací, tkvící mimo jiné v úsilí o doplnění a vysvětlení neúplně dochovaných hmotných stop po chování zaniklých společností prostřednictvím vztažení hmotných pozůstatků k úplněji, neboť etnohistoricky dochovaným, a to především časoprostorově blízkým entitám. Ke zdaru tohoto úsilí je nezbytné začlenit do interpretace archeologických pramenů i existenci nedochovávaného, projevující se v podobě negativních příznaků.

Czech name

Pohřbívání z perspektivy nedochovaného

Czech description

Funerální praxe náleží mezi prastaré kulturní znaky, vydělující člověka ze živočišné říše, takže patří k základním, třebaže časoprostorově značně polymorfním složkám lidského chování. Doklady pohřbívání, prokázané od středního paleolitu, jsou v podstatě materializovanými stopami existence víry v posmrtný život, k níž dospěli již neandertálci. Archeologické funerální prameny zachycují jen nepatrné zlomky někdejších populací, deformované řadou filtrů kulturní i tafonomické povahy, takže jejich svědectví vyžaduje kritický přístup. Disproporce mezi frekvencí sídlištních a funerálních pramenů archeologických kultur je třeba chápat jako negativní příznaky, resp. doklady neúplnosti získaných souborů pramenů. Pohřby povrchové se archeologicky dochovaly v případech, že odstranění jejich konstrukce vyžadovalo příliš námahy (pyramidy, megalitické hrobky, atd.) a výjimečně i hroby záhy překryté akumulačními postdepozičními procesy, případně vzestupem vodní hladiny. Pohřby do země se uchovaly tehdy, pokud se nacházely mimo dosah přírodních odnosných procesů a plošných antropogenních zásahů, takže nutně neúplně z hlediska kvality i kvantity. Pohřební ritus se vyznačuje dvojím přístupem k zacházení s těly zesnulých, a to statickým (tj. primárním uložením těla do hrobu bez dalších zásahů) nebo dynamickým (rušícím integritu těl ohněm, manipulacemi a opakovanými zásahy). Výskyt lidských pozůstatků neznamená výhradně doklad funerální praxe. Pozůstatky lidí se zraněními (a zvláště ve společných hrobech), způsobenými zpočátku ještě nespecializovanými nástroji-zbraněmi naopak dokládají od pozdního paleolitu, hojněji od mezolitu existenci ozbrojených skupinových konfliktů, resp. neosobního násilí. Možnosti interpretace archeologických pramenů významně rozšiřuje studium mikrodat. Vedle toho nicméně trvá potřeba rozvíjení kulturně historických interpretací, tkvící mimo jiné v úsilí o doplnění a vysvětlení neúplně dochovaných hmotných stop po chování zaniklých společností prostřednictvím vztažení hmotných pozůstatků k úplněji, neboť etnohistoricky dochovaným, a to především časoprostorově blízkým entitám. Ke zdaru tohoto úsilí je nezbytné začlenit do interpretace archeologických pramenů i existenci nedochovávaného, projevující se v podobě negativních příznaků.

Type

J_ost - Miscellaneous article in a specialist periodical

CEP classification

—

OECD FORD branch

60102 - Archaeology

Project

—

Continuities

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Publication year

2019

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Name of the periodical

Archeologie ve středních Čechách

ISSN

1214-3553

e-ISSN

—

Volume of the periodical

23

Issue of the periodical within the volume

1

Country of publishing house

CZ - CZECH REPUBLIC

Number of pages

37

Pages from-to

7-43

UT code for WoS article

—

EID of the result in the Scopus database

—