Conservation genetics – what we know about the genetic health of Black Grouse populations in the Czech Republic

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F68081766%3A_____%2F23%3A00636623" target="_blank" >RIV/68081766:_____/23:00636623 - isvavai.cz</a>

Result on the web

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Ochranářská genetika – co víme o kondici populací tetřívka v České republice

Original language description

Na začátku minulého století žilo na našem území kolem 10 000 tetřívčích kohoutů, a ještě v polovině minulého století se tento druh vyskytoval na většině našeho území. Kolem roku 2020 však u nás zůstalo posledních asi 350 tokajících samců, a to ve třech oddělených populacích v horských oblastech – 1) v Krkonoších a Jizerských horách, 2) v Krušných a Doupovských horách a 3) na Šumavě a v Boleticích. Na základě neinvazivních genetických vzorků sebraných ze všech těchto území v letech 2018–2022 byla pomocí klasických mikrosatelitových markerů analyzována genetická variabilita a struktura tetřívků. Ukázalo se, že přestože k určitému poklesu genetické diversity (GD) zřejmě došlo, nebyla ještě zredukována zásadním způsobem a stále tedy zůstává prostor pro záchranné aktivity. Nejvyšší GD byla zjištěna v populaci v Krušných horách, která tak má obzvláštní ochranářský význam. Efektivní velikost jednotlivých tetřívčích populací, tj. genetická charakteristika, která nejlépe vypovídá o životaschopnosti populace, je však velmi nízká (Ne = 25–38) a nedosahuje ani kritické minimální hodnoty Ne = 50. Analýza genetické struktury ukázala relativně velkou genetickou vzdálenost mezi třemi hlavními populacemi. Ovšem i v rámci jednotlivých pohoří je již patrná další genetická struktura (vznikající dílčí subpopulace). A ve skutečnosti jsou populace zřejmě ještě fragmentovanější, než jak ukazují naše výsledky. Proces působení genetického driftu, a tedy odlišování se jednotlivých populací a subpopulací, je totiž postupný a vyžaduje určitou dobu trvání izolace. V populaci v Krkonoších a Jizerských horách byly zjištěny nezvykle dlouhé přesuny obvykle filopatrických samců. Důvodem pro ně může být nadměrné vyrušování obzvláště v některých oblastech těchto pohoří. Je otázkou, mohou-li v našich podmínkách žít člověk a tak citlivý druh, jakým je tetřívek, vedle sebe. Pro člověka je to velká výzva.

Czech name

Ochranářská genetika – co víme o kondici populací tetřívka v České republice

Czech description

Na začátku minulého století žilo na našem území kolem 10 000 tetřívčích kohoutů, a ještě v polovině minulého století se tento druh vyskytoval na většině našeho území. Kolem roku 2020 však u nás zůstalo posledních asi 350 tokajících samců, a to ve třech oddělených populacích v horských oblastech – 1) v Krkonoších a Jizerských horách, 2) v Krušných a Doupovských horách a 3) na Šumavě a v Boleticích. Na základě neinvazivních genetických vzorků sebraných ze všech těchto území v letech 2018–2022 byla pomocí klasických mikrosatelitových markerů analyzována genetická variabilita a struktura tetřívků. Ukázalo se, že přestože k určitému poklesu genetické diversity (GD) zřejmě došlo, nebyla ještě zredukována zásadním způsobem a stále tedy zůstává prostor pro záchranné aktivity. Nejvyšší GD byla zjištěna v populaci v Krušných horách, která tak má obzvláštní ochranářský význam. Efektivní velikost jednotlivých tetřívčích populací, tj. genetická charakteristika, která nejlépe vypovídá o životaschopnosti populace, je však velmi nízká (Ne = 25–38) a nedosahuje ani kritické minimální hodnoty Ne = 50. Analýza genetické struktury ukázala relativně velkou genetickou vzdálenost mezi třemi hlavními populacemi. Ovšem i v rámci jednotlivých pohoří je již patrná další genetická struktura (vznikající dílčí subpopulace). A ve skutečnosti jsou populace zřejmě ještě fragmentovanější, než jak ukazují naše výsledky. Proces působení genetického driftu, a tedy odlišování se jednotlivých populací a subpopulací, je totiž postupný a vyžaduje určitou dobu trvání izolace. V populaci v Krkonoších a Jizerských horách byly zjištěny nezvykle dlouhé přesuny obvykle filopatrických samců. Důvodem pro ně může být nadměrné vyrušování obzvláště v některých oblastech těchto pohoří. Je otázkou, mohou-li v našich podmínkách žít člověk a tak citlivý druh, jakým je tetřívek, vedle sebe. Pro člověka je to velká výzva.

Type

C - Chapter in a specialist book

CEP classification

—

OECD FORD branch

10603 - Genetics and heredity (medical genetics to be 3)

Project

—

Continuities

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Publication year

2023

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Book/collection name

Tetřívek – Poslední šance?

ISBN

978-80-7535-160-9

Number of pages of the result

22

Pages from-to

78-99

Number of pages of the book

208

Publisher name

Správa Krkonošského národního parku

Place of publication

Vrchlabí

UT code for WoS chapter

—