Anarchy and Evidence. Essay on Writing and Seeing

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F68378017%3A_____%2F20%3A00525252" target="_blank" >RIV/68378017:_____/20:00525252 - isvavai.cz</a>

Result on the web

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Anarchie a evidence. Esej o psaní a vidění

Original language description

Moderní literatura nezakládá dílo, ale proces psaní, který dílo rozkládá. Psaní je anarchie. Psaní způsobuje, že stále máme před očima to, co chce být sděleno. Psaní je evidentní, ale zároveň šifruje sdělení. Psaní pokračuje jako evidence toho, co chce být řečí sděleno, jako jisté setrvání sdělení v čase. Moderní básnický jazyk se snaží událostem přiblížit až na hranici jejich reprezentace a ukázat je v jejich stávání se událostmi. Takový jazyk se stává jazykem pohybu, jazykem kinematografickým a evidentním, který svět za oknem ukazuje jako svět, jenž se stal součástí našeho pohledu na svět. Zachytit čas transformace se stává záležitostí psaní jako permanentního stávání. Moderní literatura už není jen „mluvení“, ale rovněž „psaní“. Neustále zcizuje „mluvení“. Fixuje „mluvení“, zachycuje jeho vnějšek. Jestliže „mluvení“ mizí ve chvíli umlknutí, „psaní“ tu zůstává přítomné, leží přede mnou na papíře a můžu se k němu kdykoli vrátit a nahlédnout je. Psaní je „permanentní evidencí“, je clonou (Gombrowicz) i průhledem (Nabokov). A tato permanentní evidence vnějšku, jakou je psaní, je rovněž podstatou filmu. Film se pokouší zachytit zkušenost vidění – „vidění“ se kamerou přichytává jako obraz na filmový materiál. Z jazyka moderní literatury se stala ekvivalence filmového obrazu. Mluvené se díky psaní proměnilo ve viděné. Samotný jazyk se stal vnějším a zhmotnil se v obraze. Moderní umělecký jazyk se stal čistou evidencí.

Czech name

Anarchie a evidence. Esej o psaní a vidění

Czech description

Moderní literatura nezakládá dílo, ale proces psaní, který dílo rozkládá. Psaní je anarchie. Psaní způsobuje, že stále máme před očima to, co chce být sděleno. Psaní je evidentní, ale zároveň šifruje sdělení. Psaní pokračuje jako evidence toho, co chce být řečí sděleno, jako jisté setrvání sdělení v čase. Moderní básnický jazyk se snaží událostem přiblížit až na hranici jejich reprezentace a ukázat je v jejich stávání se událostmi. Takový jazyk se stává jazykem pohybu, jazykem kinematografickým a evidentním, který svět za oknem ukazuje jako svět, jenž se stal součástí našeho pohledu na svět. Zachytit čas transformace se stává záležitostí psaní jako permanentního stávání. Moderní literatura už není jen „mluvení“, ale rovněž „psaní“. Neustále zcizuje „mluvení“. Fixuje „mluvení“, zachycuje jeho vnějšek. Jestliže „mluvení“ mizí ve chvíli umlknutí, „psaní“ tu zůstává přítomné, leží přede mnou na papíře a můžu se k němu kdykoli vrátit a nahlédnout je. Psaní je „permanentní evidencí“, je clonou (Gombrowicz) i průhledem (Nabokov). A tato permanentní evidence vnějšku, jakou je psaní, je rovněž podstatou filmu. Film se pokouší zachytit zkušenost vidění – „vidění“ se kamerou přichytává jako obraz na filmový materiál. Z jazyka moderní literatury se stala ekvivalence filmového obrazu. Mluvené se díky psaní proměnilo ve viděné. Samotný jazyk se stal vnějším a zhmotnil se v obraze. Moderní umělecký jazyk se stal čistou evidencí.

Type

B - Specialist book

CEP classification

—

OECD FORD branch

60206 - Specific literatures

Project

—

Continuities

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Publication year

2020

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-200-3039-9

Number of pages

265

Publisher name

Academia – Slovanský ústav AV ČR

Place of publication

Praha

UT code for WoS book

—