Speech is not just for speaking. Surveys of diachronic poetics and the theory of narrative modes

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F68378068%3A_____%2F18%3A00500909" target="_blank" >RIV/68378068:_____/18:00500909 - isvavai.cz</a>

Result on the web

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Řeč není jen k mluvení. Sondy do diachronní poetiky a teorie narativních způsobů

Original language description

Materiál studie je výběrem z diachronního průzkumu narativních způsobů v české próze 19. století. Sondami do tří narativních poetik (Františka Pravdy, Karoliny Světlé, Terézy Novákové) ilustruje výklad proměny užití polopřímé řeči od poloviny 19. století. Současně prokazuje, že z diachronních analýz nezřídka plyne potřeba revidovat dosavadní konceptualizace vlastností vyprávění i teze o jejich vývoji. V první části jsou proto typické způsoby užití polopřímé řeči v Pravdových povídkách konfrontovány s Doleželovou teorií jejího vzniku. V té je polopřímá řeč vysvětlována v rámci modernistické transformace narativu jako jeden z projevů subjektivizace vyprávění, založený na pronikání řeči postav do pásma řeči vypravěče. Funkcí polopřímé řeči u Pravdy je spíše upevnění pozice vypravěče. Ve vyprávění Karoliny Světlé se polopřímá řeč vyjevuje v dvojí funkci: jako prostředek zobrazení individuální mysli naplňuje tezi o subjektivizaci vyprávění, jako jeden z prostředků utváření vztahu vypravěče ke světu příběhu může být i výrazem vypravěčova osvojení norem a zvyklostí tohoto světa, jejich sdílení s postavami, a ve výsledku tak opozici objektivní — subjektivní neutralizuje. Dílo Terézy Novákové ukazuje stále promyšlenější selektivní uplatnění polopřímé řeči, a to jak ve funkci subjektivační (tematicky omezené a tudíž zásadně významotvorné zobrazení procesů mysli postav), tak objektivační, a sice v zobrazení „veřejného mínění“. Tato transpozice „záznamu kolující řeči“ se osamostatňuje v diskurz, který do značné míry potlačuje zprostředkovanost vyprávění a směřuje tedy k jeho objektivaci. Polopřímou řeč lze proto sotva vysvětlovat jen jako jev spojený s modernistickou subjektivizací vyprávění. Diachronní sondy dokládající její využití na škále od rétorizace (Pravda) k objektivaci vyprávění (Nováková) naznačují, že je mnohem spíše výsledkem postupného prohlubování možností narativní transpozice řeči.

Czech name

Řeč není jen k mluvení. Sondy do diachronní poetiky a teorie narativních způsobů

Czech description

Materiál studie je výběrem z diachronního průzkumu narativních způsobů v české próze 19. století. Sondami do tří narativních poetik (Františka Pravdy, Karoliny Světlé, Terézy Novákové) ilustruje výklad proměny užití polopřímé řeči od poloviny 19. století. Současně prokazuje, že z diachronních analýz nezřídka plyne potřeba revidovat dosavadní konceptualizace vlastností vyprávění i teze o jejich vývoji. V první části jsou proto typické způsoby užití polopřímé řeči v Pravdových povídkách konfrontovány s Doleželovou teorií jejího vzniku. V té je polopřímá řeč vysvětlována v rámci modernistické transformace narativu jako jeden z projevů subjektivizace vyprávění, založený na pronikání řeči postav do pásma řeči vypravěče. Funkcí polopřímé řeči u Pravdy je spíše upevnění pozice vypravěče. Ve vyprávění Karoliny Světlé se polopřímá řeč vyjevuje v dvojí funkci: jako prostředek zobrazení individuální mysli naplňuje tezi o subjektivizaci vyprávění, jako jeden z prostředků utváření vztahu vypravěče ke světu příběhu může být i výrazem vypravěčova osvojení norem a zvyklostí tohoto světa, jejich sdílení s postavami, a ve výsledku tak opozici objektivní — subjektivní neutralizuje. Dílo Terézy Novákové ukazuje stále promyšlenější selektivní uplatnění polopřímé řeči, a to jak ve funkci subjektivační (tematicky omezené a tudíž zásadně významotvorné zobrazení procesů mysli postav), tak objektivační, a sice v zobrazení „veřejného mínění“. Tato transpozice „záznamu kolující řeči“ se osamostatňuje v diskurz, který do značné míry potlačuje zprostředkovanost vyprávění a směřuje tedy k jeho objektivaci. Polopřímou řeč lze proto sotva vysvětlovat jen jako jev spojený s modernistickou subjektivizací vyprávění. Diachronní sondy dokládající její využití na škále od rétorizace (Pravda) k objektivaci vyprávění (Nováková) naznačují, že je mnohem spíše výsledkem postupného prohlubování možností narativní transpozice řeči.

Type

J_imp - Article in a specialist periodical, which is included in the Web of Science database

CEP classification

—

OECD FORD branch

60206 - Specific literatures

Project

<a href="/en/project/GA18-04420S" target="_blank" >GA18-04420S: Transformations of Narrative Modes in Czech Fiction I</a><br>

Continuities

P - Projekt vyzkumu a vyvoje financovany z verejnych zdroju (s odkazem do CEP)

Publication year

2018

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Name of the periodical

Česká literatura

ISSN

0009-0468

e-ISSN

—

Volume of the periodical

66

Issue of the periodical within the volume

5

Country of publishing house

CZ - CZECH REPUBLIC

Number of pages

38

Pages from-to

623-660

UT code for WoS article

000455969900001

EID of the result in the Scopus database

—