“Kids, kids, it’s either madhouse or jail!” Viennese Actionism as a response to wartime, personal and social trauma

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F68378068%3A_____%2F21%3A00572786" target="_blank" >RIV/68378068:_____/21:00572786 - isvavai.cz</a>

Result on the web

<a href="https://karolinum.cz/data/clanek/11612/PheH_2021_1_0231.pdf" target="_blank" >https://karolinum.cz/data/clanek/11612/PheH_2021_1_0231.pdf</a>

DOI - Digital Object Identifier

<a href="http://dx.doi.org/10.14712/24647055.2023.12" target="_blank" >10.14712/24647055.2023.12</a>

Result language

čeština

Original language name

“Děti, děti, z toho kouká buď blázinec, nebo vězení.” Vídeňský akcionismus jako reakce na válečné, osobní i společenské trauma

Original language description

Hermann Nitsch (1938-2022), Otto Muehl (1925-2013), Günter Brus (1938) a Rudolf Schwarzkogler (1943-1969), kteří zpochybňovali a porušovali společenská tabu, nebyli “rozenými Nestbeschmutzery” (doslova znečišťovatelé hnízd), jak byli někdy neprávem nazýváni. Michel Foucault tvrdí, že nikdo se nerodí jako nepřítel státu, ale - jak demonstruji na příkladu akcionistů - stává se jím v procesu přechodu od vnitřního regulátoru super-ega, matky v nejranějším stadiu vývoje a otce v pozdějším, k moci státu a jeho institucí. Uměleckou tvorbu členů skupiny vnímám jako výsledek neustálého napětí mezi introspektivní emocionalitou umělce jako subjektu a vlivy společenského regulativu super-ega. K intrapersonálním faktorům, které ovlivnily tvorbu akcionistů, patřilo mimo jiné trauma z druhé světové války spolu s dalšími násilnými zážitky z jejich dětství. Rozhodující pro jejich dospělý vztah k autoritě kolektivního super-ega byla také výchova, konkrétně charakter otcovské postavy a její přítomnost či nepřítomnost. Německý sociolog Klaus Theweleit vytvořil v 70. letech 20. století koncept fašistického muže (Der faschistische Mann), kterého popsal jako nenarozeného člověka, aby zdůraznil jeho nedostatečnou individuaci, tj. absenci oddělení od postavy matky v raných fázích jeho vývoje v dětství. V důsledku toho se osobnost takového individua nestrukturuje podle kategorií subjektu a objektu, ani se u něj nevyvíjí vztah k postavě matky, což má hluboké důsledky pro jeho emoční schopnosti, zejména pokud jde o vztah k ženám. Konkrétně se tito muži bojí všeho měkkého, tekutého, a co je nejdůležitější, znečištěného. Krev, výkaly, moč a sperma pro ně tedy představují hrozbu pro jejich nestabilní emoční já, které by se mohlo při setkání s výše uvedenými látkami rozpadnout. Fašistický člověk, tvrdí Theweleit, si na svou ochranu vytváří tzv. emocionální štít, který mu zároveň brání v komunikaci s vnějším světem, což ho činí agresivním a zdrženlivým. Pro historickou kontextualizaci argumentu Theweleit tvrdí, že právě tento typ mužské osobnosti a mentality byl otcem generace vídeňských akcionistů, která dospívala v padesátých letech. Tento psychologický koncept, vycházející z Freudovy a Jungovy psychoanalytické metody, jsem převzal k interpretaci charakteristických rysů akcionistické tvorby, jež byla podle mého názoru do značné míry ovlivněny psychologickým pozadím jejich autorů a historickými okolnostmi. Tyto perspektivy se ve skutečnosti jeví jako vzájemně propojené v procesu formování a fungování kolektivního superega. Předpokládáme-li, že kolektiv přebírá od otcovské postavy v určité fázi vývoje jedince roli regulátora super-ega, pak se jako rozhodující jeví povaha kolektivu, konkrétně charakter jeho členů a jimi vytvářené narativy o mužské a přirozeně i ženské emocionalitě (homofobní, rasistické, antisemitské atd.). Navíc pokud se společnost skládá převážně z fašizujících mužů, není už tak důležité, zda konkrétní otcové Brus, Nitsch, Schwarzkogler a Muehl do této psychologické kategorie skutečně spadali, či nikoliv, neboť její vliv na jedince ve společnosti se stává téměř nepopiratelným. Pojem obětního beránka považuji za výstižnou metaforu pro popis díla a života vídeňských akcionistů, kteří jsou konceptualizováni jako inkriminované oběti namísto skutečných viníků, jimiž byla v šedesátých letech v Rakousku celá společnost. Byli stíháni za to, že si hráli se zvířecími vnitřnostmi a káleli si do úst, a trpěli za to, že odhalili zprávu o potlačovaných nočních můrách rakouského kolektivního nevědomí, kterou společnost nepřijala. Místo aby přinesli katarzi, byli na konci šedesátých let viktimizováni, posláni k soudu a odsouzeni, protože si mysleli, že plánovali vypálit Burgtheater. O několik desetiletí později, když rakouská kolektivní neuróza (téměř) vymizela, se vídeňští akcionisté vracejí, aby Burgtheater zaplnili.

Czech name

“Děti, děti, z toho kouká buď blázinec, nebo vězení.” Vídeňský akcionismus jako reakce na válečné, osobní i společenské trauma

Czech description

Hermann Nitsch (1938-2022), Otto Muehl (1925-2013), Günter Brus (1938) a Rudolf Schwarzkogler (1943-1969), kteří zpochybňovali a porušovali společenská tabu, nebyli “rozenými Nestbeschmutzery” (doslova znečišťovatelé hnízd), jak byli někdy neprávem nazýváni. Michel Foucault tvrdí, že nikdo se nerodí jako nepřítel státu, ale - jak demonstruji na příkladu akcionistů - stává se jím v procesu přechodu od vnitřního regulátoru super-ega, matky v nejranějším stadiu vývoje a otce v pozdějším, k moci státu a jeho institucí. Uměleckou tvorbu členů skupiny vnímám jako výsledek neustálého napětí mezi introspektivní emocionalitou umělce jako subjektu a vlivy společenského regulativu super-ega. K intrapersonálním faktorům, které ovlivnily tvorbu akcionistů, patřilo mimo jiné trauma z druhé světové války spolu s dalšími násilnými zážitky z jejich dětství. Rozhodující pro jejich dospělý vztah k autoritě kolektivního super-ega byla také výchova, konkrétně charakter otcovské postavy a její přítomnost či nepřítomnost. Německý sociolog Klaus Theweleit vytvořil v 70. letech 20. století koncept fašistického muže (Der faschistische Mann), kterého popsal jako nenarozeného člověka, aby zdůraznil jeho nedostatečnou individuaci, tj. absenci oddělení od postavy matky v raných fázích jeho vývoje v dětství. V důsledku toho se osobnost takového individua nestrukturuje podle kategorií subjektu a objektu, ani se u něj nevyvíjí vztah k postavě matky, což má hluboké důsledky pro jeho emoční schopnosti, zejména pokud jde o vztah k ženám. Konkrétně se tito muži bojí všeho měkkého, tekutého, a co je nejdůležitější, znečištěného. Krev, výkaly, moč a sperma pro ně tedy představují hrozbu pro jejich nestabilní emoční já, které by se mohlo při setkání s výše uvedenými látkami rozpadnout. Fašistický člověk, tvrdí Theweleit, si na svou ochranu vytváří tzv. emocionální štít, který mu zároveň brání v komunikaci s vnějším světem, což ho činí agresivním a zdrženlivým. Pro historickou kontextualizaci argumentu Theweleit tvrdí, že právě tento typ mužské osobnosti a mentality byl otcem generace vídeňských akcionistů, která dospívala v padesátých letech. Tento psychologický koncept, vycházející z Freudovy a Jungovy psychoanalytické metody, jsem převzal k interpretaci charakteristických rysů akcionistické tvorby, jež byla podle mého názoru do značné míry ovlivněny psychologickým pozadím jejich autorů a historickými okolnostmi. Tyto perspektivy se ve skutečnosti jeví jako vzájemně propojené v procesu formování a fungování kolektivního superega. Předpokládáme-li, že kolektiv přebírá od otcovské postavy v určité fázi vývoje jedince roli regulátora super-ega, pak se jako rozhodující jeví povaha kolektivu, konkrétně charakter jeho členů a jimi vytvářené narativy o mužské a přirozeně i ženské emocionalitě (homofobní, rasistické, antisemitské atd.). Navíc pokud se společnost skládá převážně z fašizujících mužů, není už tak důležité, zda konkrétní otcové Brus, Nitsch, Schwarzkogler a Muehl do této psychologické kategorie skutečně spadali, či nikoliv, neboť její vliv na jedince ve společnosti se stává téměř nepopiratelným. Pojem obětního beránka považuji za výstižnou metaforu pro popis díla a života vídeňských akcionistů, kteří jsou konceptualizováni jako inkriminované oběti namísto skutečných viníků, jimiž byla v šedesátých letech v Rakousku celá společnost. Byli stíháni za to, že si hráli se zvířecími vnitřnostmi a káleli si do úst, a trpěli za to, že odhalili zprávu o potlačovaných nočních můrách rakouského kolektivního nevědomí, kterou společnost nepřijala. Místo aby přinesli katarzi, byli na konci šedesátých let viktimizováni, posláni k soudu a odsouzeni, protože si mysleli, že plánovali vypálit Burgtheater. O několik desetiletí později, když rakouská kolektivní neuróza (téměř) vymizela, se vídeňští akcionisté vracejí, aby Burgtheater zaplnili.

Type

J_ost - Miscellaneous article in a specialist periodical

CEP classification

—

OECD FORD branch

60403 - Performing arts studies (Musicology, Theater science, Dramaturgy)

Project

—

Continuities

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Publication year

2021

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Name of the periodical

Acta Universitatis Carolinae. Philosophica et Historica

ISSN

0567-8293

e-ISSN

—

Volume of the periodical

27

Issue of the periodical within the volume

1

Country of publishing house

CZ - CZECH REPUBLIC

Number of pages

19

Pages from-to

231-349

UT code for WoS article

—

EID of the result in the Scopus database

—