Sense versus Sensibility: Zlín Industrial Design 1918–1958

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F70883521%3A28130%2F20%3A63526980" target="_blank" >RIV/70883521:28130/20:63526980 - isvavai.cz</a>

Result on the web

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Rozum versus cit: zlínský průmyslový design 1918–1958

Original language description

Výstava a publikace Zlínský design 1918–1958 je součástí rozsáhlého společného projektu pracovníků Fakulty multimediálních komunikací Tomáše Bati ve Zlíně, Národního technického muzea v Praze a Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně, mapujícího design v technických disciplínách během existence Československa. Dominantní osu výstavy představuje historie baťovské Školy umění. Text Víta Jakubíčka se zaměřuje na okolnosti a motivace jejího vzniku, na dobu její existence a na doznívání jejího vlivu na domácí design v padesátých letech minulého století. Ke Škole umění dosud vyšla poměrně obsáhlá odborná i populární literatura, ale jednotliví autoři často probírali tradovaná zjednodušení či dokonce omyly, absolutizovali význam sádrového modelu revolverového soustruhu R50 Vincence Makovského jako jakýsi nultý bod domácího průmyslového designu i Školy umění a význam této instituce uzavírali nástupem komunistické moci v Československu. Vít Jakubíček na základě podrobného studia archivních materiálů relativizuje tento pohled, dokumentuje spíše evoluční povahu formování podhoubí Školy umění v procesu vývoje zlínského baťovského podniku. Rovněž poukazuje na to, že paradoxně až poválečné, ačkoli krátce trvající období existence školy, do jisté míry naplnilo představy o nasměrování výuky k tomu, co dnes nazýváme designem. Kontinuitu vlivu Školy umění udržoval zejména Zdeněk Kovář, jeden z jejích prvních absolventů, významný designér a zakladatel designérské pedagogiky v Československu, prostřednictvím činnosti oboru tvarování strojů a nástrojů, založeného v roce 1947. Závěr příspěvku je věnován úspěchu na Světové výstavě EXPO 1958 v Bruselu, který představoval důležitý výraz uznání výsledků dvacetileté historie zlínského designu, jehož počáteční období bylo mnohdy poznamenáno nenaplněnými očekáváními a střety smělých vizí se složitou realitou. Během této doby se však zlínští průkopníci „nového povolání průmyslového výtvarnictví“ dokázali nejen vyhnout kopírování cizích vzorů, ale zároveň přijít s vlastní a autentickou koncepcí, která se posléze prakticky uplatnila v podobě konkrétních průmyslových výrobků. Vzhledem k evidentním paralelám v zacílení studia se zlínskou Školou umění jsme se rozhodli do katalogu zařadit i příspěvek spolupracovníků ze Slovenského múzea dizajnu Kláry Prešnajderové a Maroše Schmidta věnovaný Škole umeleckých remesiel v Bratislavě. Zatímco zlínská vzdělávací instituce vznikla na prahu druhé světové války v roce 1939, ta bratislavská založená v období vrcholící euforie heroické moderny v roce 1928, s vypuknutím války zanikla. Obě instituce spojoval antiakademický charakter výuky, ruskinovská snaha o symbiózu umění a běžného života, vzdělávací metody založené na duální výuce řemesel a umění a prolínání výtvarných cvičení a praktického výcviku. Na obou institucích se podařilo angažovat vynikající osobnosti výtvarné kultury. Přirozeně, bylo zde i množství rozdílů. Bratislavská Škola umeleckých remesiel se snažila více opřít o domácí výrobní tradice, specifikem zlínské Školy umění byl typicky baťovský pragmatismus v důrazu na praktickou využitelnost absolventů i pedagogů ve vlastní firmě. Mentální spřízněnost spojovala ředitele Josefa Vydru a Františka Kadlece, o čemž svědčí i jejich nedávno objevená přímá komunikace.

Czech name

Rozum versus cit: zlínský průmyslový design 1918–1958

Czech description

Výstava a publikace Zlínský design 1918–1958 je součástí rozsáhlého společného projektu pracovníků Fakulty multimediálních komunikací Tomáše Bati ve Zlíně, Národního technického muzea v Praze a Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně, mapujícího design v technických disciplínách během existence Československa. Dominantní osu výstavy představuje historie baťovské Školy umění. Text Víta Jakubíčka se zaměřuje na okolnosti a motivace jejího vzniku, na dobu její existence a na doznívání jejího vlivu na domácí design v padesátých letech minulého století. Ke Škole umění dosud vyšla poměrně obsáhlá odborná i populární literatura, ale jednotliví autoři často probírali tradovaná zjednodušení či dokonce omyly, absolutizovali význam sádrového modelu revolverového soustruhu R50 Vincence Makovského jako jakýsi nultý bod domácího průmyslového designu i Školy umění a význam této instituce uzavírali nástupem komunistické moci v Československu. Vít Jakubíček na základě podrobného studia archivních materiálů relativizuje tento pohled, dokumentuje spíše evoluční povahu formování podhoubí Školy umění v procesu vývoje zlínského baťovského podniku. Rovněž poukazuje na to, že paradoxně až poválečné, ačkoli krátce trvající období existence školy, do jisté míry naplnilo představy o nasměrování výuky k tomu, co dnes nazýváme designem. Kontinuitu vlivu Školy umění udržoval zejména Zdeněk Kovář, jeden z jejích prvních absolventů, významný designér a zakladatel designérské pedagogiky v Československu, prostřednictvím činnosti oboru tvarování strojů a nástrojů, založeného v roce 1947. Závěr příspěvku je věnován úspěchu na Světové výstavě EXPO 1958 v Bruselu, který představoval důležitý výraz uznání výsledků dvacetileté historie zlínského designu, jehož počáteční období bylo mnohdy poznamenáno nenaplněnými očekáváními a střety smělých vizí se složitou realitou. Během této doby se však zlínští průkopníci „nového povolání průmyslového výtvarnictví“ dokázali nejen vyhnout kopírování cizích vzorů, ale zároveň přijít s vlastní a autentickou koncepcí, která se posléze prakticky uplatnila v podobě konkrétních průmyslových výrobků. Vzhledem k evidentním paralelám v zacílení studia se zlínskou Školou umění jsme se rozhodli do katalogu zařadit i příspěvek spolupracovníků ze Slovenského múzea dizajnu Kláry Prešnajderové a Maroše Schmidta věnovaný Škole umeleckých remesiel v Bratislavě. Zatímco zlínská vzdělávací instituce vznikla na prahu druhé světové války v roce 1939, ta bratislavská založená v období vrcholící euforie heroické moderny v roce 1928, s vypuknutím války zanikla. Obě instituce spojoval antiakademický charakter výuky, ruskinovská snaha o symbiózu umění a běžného života, vzdělávací metody založené na duální výuce řemesel a umění a prolínání výtvarných cvičení a praktického výcviku. Na obou institucích se podařilo angažovat vynikající osobnosti výtvarné kultury. Přirozeně, bylo zde i množství rozdílů. Bratislavská Škola umeleckých remesiel se snažila více opřít o domácí výrobní tradice, specifikem zlínské Školy umění byl typicky baťovský pragmatismus v důrazu na praktickou využitelnost absolventů i pedagogů ve vlastní firmě. Mentální spřízněnost spojovala ředitele Josefa Vydru a Františka Kadlece, o čemž svědčí i jejich nedávno objevená přímá komunikace.

Type

B - Specialist book

CEP classification

—

OECD FORD branch

60401 - Arts, Art history

Project

<a href="/en/project/DG18P02OVV059" target="_blank" >DG18P02OVV059: Designers in the Czech Lands and the Czechoslovak Machinery Industry</a><br>

Continuities

P - Projekt vyzkumu a vyvoje financovany z verejnych zdroju (s odkazem do CEP)

Publication year

2020

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-7454-861-1

Number of pages

112

Publisher name

Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně

Place of publication

Zlín

UT code for WoS book

—