Historical Sources under the Regime of Security Classification

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F70979391%3A_____%2F18%3AN0000034" target="_blank" >RIV/70979391:_____/18:N0000034 - isvavai.cz</a>

Result on the web

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Historické prameny v utajovaném režimu. Institut utajování a přístupnost „klasifikovaných“ dokumentů z perspektivy historické vědy, archivů a občanské společnosti

Original language description

Dokumenty zařazené při svém vzniku do utajovaného režimu představují významnou část budoucí historické pramenné produkce a jejich informační obsah a vypovídací hodnota i pro historickou vědu je v mnoha případech po kvalitativní stránce vysoce nadstandardní. Historická věda by z toho důvodu měla s největší bedlivostí sledovat osudy dokumentů v utajovaném režimu, a to včetně aktuálně vznikajících písemností. Fenomén utajovaných dokumentů a jejich přístupnosti má však zásadní relevanci také pro občanskou společnost a vůbec pro zachování základních demokratických pořádků. V České republice přitom nebyla dosud nastolena prakticky žádná debata nad institutem utajování dokumentů. Jak nakládají například zpravodajské služby se svými dokumenty? Nedochází k jejich svévolnému ničení? Nejsou písemnosti příliš dlouho a zbytečně utajovány? Český právní řád dnes nevyvíjí žádný reálný tlak na odtajňování jednou utajených materiálů. Neznamená tento stav potenciální hrozbu pro demokratickou a svobodnou společnost? Předkládaná studie se věnuje tématu institutu utajování dokumentů a jejich odtajňování v některých zemích s rozvinutou demokracií a vyspělým archivním systémem, zejména ve Spojených státech amerických, Velké Británii, zčásti také ve Francii a Německu, přičemž poukáže rovněž na historický vývoj tohoto institutu ve druhé polovině 20. století a zaměří pohled také na některé frapantní a doložené příklady neoprávněného ničení utajovaných dokumentů. V první části zaměřuje studie pohled na některé z doložených případů ničení dokumentů zařazených do režimu utajení ve druhé polovině 20. století. Je zcela zřejmé, že rozsah jejich ničení je výrazně větší, než jaký je znám z veřejně dostupných informací. Všímá si kauzy neoprávněného ničení dokumentů amerického Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI) v 70. letech 20. století a obdobných případů v Nizozemí, Velké Británii a detailněji pak osudům utajovaných materiálů z produkce centrálních úřadů bývalé NDR, zejména pak Ministerstva pro státní bezpečnost v přechodovém období let 1989/1990 do znovusjednocení Německa. Příspěvek přitom závěrem poukazuje na fakt, jak malé procento z původního objemu utajovaných dokumentů se dochovalo. Ve druhé části pak studie již přechází k hlavnímu tématu, jímž je institut utajování dokumentů. Nejprve je velmi detailně sledován jeho historický vývoj v USA v období po roce 1945. Příspěvek dochází během podrobné argumentace k závěrečným zjištěním, že na začátku 50. let se začal konstituovat v USA fenomén nadutajování a neodtajňování dokumentů. Tento zesílený institut utajování informací pak byl – vcelku překvapivě – oslaben během administrativy Richarda Nixona a posléze Jimmihy Cartera. Liberálnější trend pak byl na jistou dobu radikálně vystřídán během prezidentského úřadu Ronalda Reagana do doby, než nastolil politiku uvolnění nejen v případě institutu utajování Bill Clinton. Vývoj je sledován až do doby administrativy Baracka Obamy, která přinesla určité, byť spíše méně významné, uvolnění procesů spojených s režimem utajování. Následně studie zkoumá vývoj institutu utajování, odtajňování a zpřístupňování původně utajovaných dokumentů ve Spojeném království v období po vydání Public Records Act z roku 1958 dodnes. Zvláštní pozornost je zde věnována tzv. Waldegravově iniciativě z počátku 90. let, jejímž výsledkem bylo vydání bílé knihy Open Government. Studie analyzuje přínos iniciativy lorda Williama Waldegravea na rovině zvyšování přístupnosti dokumentů zařazených do režimu utajení a transparentnějšího nakládání s nimi. Jistá pozornost je věnována také stavu institutu utajování a odtajňování v Německu, Francii a také na rovině Evropské unie v současné době. Na závěr se věnuje studie institutu utajování a odtajňování dokumentů v České republice a vůbec procesnímu nastavení jejich uchovávání. Zatímco se na obecné rovině obvykle charakterizuje české archivnictví jako liberální, ohledně utajovaných dokumentů platí pravý opak. Český právní řád definuje nakládání s utajovanými dokumenty naprosto vágně. Studie na základě detailní argumentace ukazuje, že v ČR neexistuje prakticky žádná veřejná kontrola a dohled nad nakládáním s dokumenty v režimu utajení a absentuje také jakákoli byť sebenepatrnější transparentnost procesů spojených s odtajňováním „klasifikovaných“ materiálů, přičemž tento problém se dodnes nestal politickým, mediálním ani společenským tématem. V České republice se prakticky neodtajňuje, a pokud ano, tak nesystémově a jen zcela vzácně. Přitom si navíc zpravodajské služby i silová ministerstva vytvářejí své vlastní bezpečnostní archivy, kde neexistuje prakticky žádná kontrola „zvenčí“. Ve srovnání s právními úpravami a procesním nastavením v USA či Spojeném království se ukazuje český model jako zcela netransparentní a protilehlý tomu, co se rozumí pod termínem open government. Studie vedle historické perspektivy pohledu na sledované téma zamýšlí prostřednictvím komparativní analýzy vybraných zahraničních úprav poukázat na to, jakým způsobem by se mohly či měly nastavovat procesy nakládání s utajovanými dokumenty včetně jejich odtajňování. V základu přitom považuje za důležité, aby v maximální možné míře docházelo k předávání utajovaných dokumentů již v režimu utajení, tedy ještě před jejich odtajněním, do státních veřejných archivů, které nejsou přímo podřízeny původcům příslušných utajovaných materiálů. Zadruhé je klíčové, aby byl vytvářen na veřejnou moc kontinuální tlak na to, aby byly utajované dokumenty postupně podle jistých a transparentních pravidel odtajňovány, ideálně tak, že do tohoto procesu budou mimo jiné zahrnuti jako odborní poradci historikové a archiváři, jak se děje v britském či americkém modelu. Studie zamýšlí prokázat, že archivy a historikové fungují jako velmi významná „pojistka“ demokracie. Jejich postavení – sice pochopitelně nikoliv primárně jako rozhodujícího, nýbrž převážně poradního činitele – v britském či americkém modelu práce s utajovanými dokumenty a jejich odtajňováním jim však nespadlo samo z nebe. Stály za tím některé kauzy neoprávněného ničení utajovaných dokumentů, jako tomu bylo v případě destrukcí vlastních dokumentů prováděných ze strany FBI v 70. letech 20. století, případně iniciativy typu akce lorda Williama Waldegravea z počátku 90. let ve Velké Británii. Nesmíme jako historikové, archiváři i občané přestat usilovat o to, abychom zůstali touto demokratickou pojistkou, demokratickým a kontrolním mechanismem, respektive abychom napříště posílili tuto svoji roli.

Czech name

Historické prameny v utajovaném režimu. Institut utajování a přístupnost „klasifikovaných“ dokumentů z perspektivy historické vědy, archivů a občanské společnosti

Czech description

Dokumenty zařazené při svém vzniku do utajovaného režimu představují významnou část budoucí historické pramenné produkce a jejich informační obsah a vypovídací hodnota i pro historickou vědu je v mnoha případech po kvalitativní stránce vysoce nadstandardní. Historická věda by z toho důvodu měla s největší bedlivostí sledovat osudy dokumentů v utajovaném režimu, a to včetně aktuálně vznikajících písemností. Fenomén utajovaných dokumentů a jejich přístupnosti má však zásadní relevanci také pro občanskou společnost a vůbec pro zachování základních demokratických pořádků. V České republice přitom nebyla dosud nastolena prakticky žádná debata nad institutem utajování dokumentů. Jak nakládají například zpravodajské služby se svými dokumenty? Nedochází k jejich svévolnému ničení? Nejsou písemnosti příliš dlouho a zbytečně utajovány? Český právní řád dnes nevyvíjí žádný reálný tlak na odtajňování jednou utajených materiálů. Neznamená tento stav potenciální hrozbu pro demokratickou a svobodnou společnost? Předkládaná studie se věnuje tématu institutu utajování dokumentů a jejich odtajňování v některých zemích s rozvinutou demokracií a vyspělým archivním systémem, zejména ve Spojených státech amerických, Velké Británii, zčásti také ve Francii a Německu, přičemž poukáže rovněž na historický vývoj tohoto institutu ve druhé polovině 20. století a zaměří pohled také na některé frapantní a doložené příklady neoprávněného ničení utajovaných dokumentů. V první části zaměřuje studie pohled na některé z doložených případů ničení dokumentů zařazených do režimu utajení ve druhé polovině 20. století. Je zcela zřejmé, že rozsah jejich ničení je výrazně větší, než jaký je znám z veřejně dostupných informací. Všímá si kauzy neoprávněného ničení dokumentů amerického Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI) v 70. letech 20. století a obdobných případů v Nizozemí, Velké Británii a detailněji pak osudům utajovaných materiálů z produkce centrálních úřadů bývalé NDR, zejména pak Ministerstva pro státní bezpečnost v přechodovém období let 1989/1990 do znovusjednocení Německa. Příspěvek přitom závěrem poukazuje na fakt, jak malé procento z původního objemu utajovaných dokumentů se dochovalo. Ve druhé části pak studie již přechází k hlavnímu tématu, jímž je institut utajování dokumentů. Nejprve je velmi detailně sledován jeho historický vývoj v USA v období po roce 1945. Příspěvek dochází během podrobné argumentace k závěrečným zjištěním, že na začátku 50. let se začal konstituovat v USA fenomén nadutajování a neodtajňování dokumentů. Tento zesílený institut utajování informací pak byl – vcelku překvapivě – oslaben během administrativy Richarda Nixona a posléze Jimmihy Cartera. Liberálnější trend pak byl na jistou dobu radikálně vystřídán během prezidentského úřadu Ronalda Reagana do doby, než nastolil politiku uvolnění nejen v případě institutu utajování Bill Clinton. Vývoj je sledován až do doby administrativy Baracka Obamy, která přinesla určité, byť spíše méně významné, uvolnění procesů spojených s režimem utajování. Následně studie zkoumá vývoj institutu utajování, odtajňování a zpřístupňování původně utajovaných dokumentů ve Spojeném království v období po vydání Public Records Act z roku 1958 dodnes. Zvláštní pozornost je zde věnována tzv. Waldegravově iniciativě z počátku 90. let, jejímž výsledkem bylo vydání bílé knihy Open Government. Studie analyzuje přínos iniciativy lorda Williama Waldegravea na rovině zvyšování přístupnosti dokumentů zařazených do režimu utajení a transparentnějšího nakládání s nimi. Jistá pozornost je věnována také stavu institutu utajování a odtajňování v Německu, Francii a také na rovině Evropské unie v současné době. Na závěr se věnuje studie institutu utajování a odtajňování dokumentů v České republice a vůbec procesnímu nastavení jejich uchovávání. Zatímco se na obecné rovině obvykle charakterizuje české archivnictví jako liberální, ohledně utajovaných dokumentů platí pravý opak. Český právní řád definuje nakládání s utajovanými dokumenty naprosto vágně. Studie na základě detailní argumentace ukazuje, že v ČR neexistuje prakticky žádná veřejná kontrola a dohled nad nakládáním s dokumenty v režimu utajení a absentuje také jakákoli byť sebenepatrnější transparentnost procesů spojených s odtajňováním „klasifikovaných“ materiálů, přičemž tento problém se dodnes nestal politickým, mediálním ani společenským tématem. V České republice se prakticky neodtajňuje, a pokud ano, tak nesystémově a jen zcela vzácně. Přitom si navíc zpravodajské služby i silová ministerstva vytvářejí své vlastní bezpečnostní archivy, kde neexistuje prakticky žádná kontrola „zvenčí“. Ve srovnání s právními úpravami a procesním nastavením v USA či Spojeném království se ukazuje český model jako zcela netransparentní a protilehlý tomu, co se rozumí pod termínem open government. Studie vedle historické perspektivy pohledu na sledované téma zamýšlí prostřednictvím komparativní analýzy vybraných zahraničních úprav poukázat na to, jakým způsobem by se mohly či měly nastavovat procesy nakládání s utajovanými dokumenty včetně jejich odtajňování. V základu přitom považuje za důležité, aby v maximální možné míře docházelo k předávání utajovaných dokumentů již v režimu utajení, tedy ještě před jejich odtajněním, do státních veřejných archivů, které nejsou přímo podřízeny původcům příslušných utajovaných materiálů. Zadruhé je klíčové, aby byl vytvářen na veřejnou moc kontinuální tlak na to, aby byly utajované dokumenty postupně podle jistých a transparentních pravidel odtajňovány, ideálně tak, že do tohoto procesu budou mimo jiné zahrnuti jako odborní poradci historikové a archiváři, jak se děje v britském či americkém modelu. Studie zamýšlí prokázat, že archivy a historikové fungují jako velmi významná „pojistka“ demokracie. Jejich postavení – sice pochopitelně nikoliv primárně jako rozhodujícího, nýbrž převážně poradního činitele – v britském či americkém modelu práce s utajovanými dokumenty a jejich odtajňováním jim však nespadlo samo z nebe. Stály za tím některé kauzy neoprávněného ničení utajovaných dokumentů, jako tomu bylo v případě destrukcí vlastních dokumentů prováděných ze strany FBI v 70. letech 20. století, případně iniciativy typu akce lorda Williama Waldegravea z počátku 90. let ve Velké Británii. Nesmíme jako historikové, archiváři i občané přestat usilovat o to, abychom zůstali touto demokratickou pojistkou, demokratickým a kontrolním mechanismem, respektive abychom napříště posílili tuto svoji roli.

Type

J_ost - Miscellaneous article in a specialist periodical

CEP classification

—

OECD FORD branch

60101 - History (history of science and technology to be 6.3, history of specific sciences to be under the respective headings)

Project

—

Continuities

V - Vyzkumna aktivita podporovana z jinych verejnych zdroju

Publication year

2018

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Name of the periodical

Český časopis historický

ISSN

0862-6111

e-ISSN

—

Volume of the periodical

116

Issue of the periodical within the volume

4

Country of publishing house

CZ - CZECH REPUBLIC

Number of pages

47

Pages from-to

1012–1058

UT code for WoS article

—

EID of the result in the Scopus database

—