The Marian Sodalities of St. Ignatius Church in Prague. Contribution to the understanding of the original appearance of the chapel of Marian sodalities

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F75032333%3A_____%2F15%3A%230004206" target="_blank" >RIV/75032333:_____/15:#0004206 - isvavai.cz</a>

Result on the web

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Mariánské družiny při kostele sv. Ignáce v Praze. Příspěvek k poznání původní podoby Družinské kaple

Original language description

V období krátce po navrácení chrámu sv. Ignáce Tovaryšstvu Ježíšovu (1866) došlo ve 4. čtvrtině 19. století k postupnému obnovení aktivity laických katolických spolků, mariánských družin při jezuitském řádu. První doloženou sodalitou u sv. Ignáce se stala v roce 1880 obnovená Mariánská družina mužů a jinochů (Mariánská kongregace). Pro každou družinu bylo důležité opatřit si k užívání vlastní družinskou kapli s oltářem a náležitým liturgickým vybavením. Po několikeré změně míst byl pro společnou liturgii Mariánské družiny mužů a jinochů v roce 1904 vybrán a nově uzpůsoben prostor bývalé řádové oratoře nad sakristií po jižní straně presbytáře kostela. Družinská kaple, opatřená novou neobarokní výmalbou, galerií se schodištěm, a především novým neorománským mobiliářem, byla vysvěcena 15. května 1904. Do současnosti nedochovaný oltář je nutné zrekonstruovat podle fotografických a literárních dokladů a na základě několika zachovaných pozůstatků na půdě kostela. Oltář neorománského charakteru se skládal z menzy s ležící sochou sv. Jana Nepomuckého z 2. poloviny 18. století, hlavním oltářním obrazem bylo tradiční zobrazení Panny Marie Immaculaty. Po levé straně oltářního obrazu byla situována socha sv. Stanislava Kostky a po pravé sv. Jana Sarkandra. Důležitou součástí movitého vybavení družin byly rovněž prapory, využívané v liturgických slavnostních procesích. V Družinské kapli se zachovalo celkem pět historických praporů mariánských družin, a to včetně příslušenství (se stuhami, žerděmi, šerpami). Vznik praporů spadá do období prvních tří desetiletí 20. století. Umělecká výzdoba Družinské kaple u sv. Ignáce, původní podoba oltáře a dochovaný soubor praporů významným dílem přispívají k poznání opomíjeného aspektu dobového spolkového života, liturgie a výtvarného projevu mariánských družin v Praze před polovinou 20. století.

Czech name

Mariánské družiny při kostele sv. Ignáce v Praze. Příspěvek k poznání původní podoby Družinské kaple

Czech description

V období krátce po navrácení chrámu sv. Ignáce Tovaryšstvu Ježíšovu (1866) došlo ve 4. čtvrtině 19. století k postupnému obnovení aktivity laických katolických spolků, mariánských družin při jezuitském řádu. První doloženou sodalitou u sv. Ignáce se stala v roce 1880 obnovená Mariánská družina mužů a jinochů (Mariánská kongregace). Pro každou družinu bylo důležité opatřit si k užívání vlastní družinskou kapli s oltářem a náležitým liturgickým vybavením. Po několikeré změně míst byl pro společnou liturgii Mariánské družiny mužů a jinochů v roce 1904 vybrán a nově uzpůsoben prostor bývalé řádové oratoře nad sakristií po jižní straně presbytáře kostela. Družinská kaple, opatřená novou neobarokní výmalbou, galerií se schodištěm, a především novým neorománským mobiliářem, byla vysvěcena 15. května 1904. Do současnosti nedochovaný oltář je nutné zrekonstruovat podle fotografických a literárních dokladů a na základě několika zachovaných pozůstatků na půdě kostela. Oltář neorománského charakteru se skládal z menzy s ležící sochou sv. Jana Nepomuckého z 2. poloviny 18. století, hlavním oltářním obrazem bylo tradiční zobrazení Panny Marie Immaculaty. Po levé straně oltářního obrazu byla situována socha sv. Stanislava Kostky a po pravé sv. Jana Sarkandra. Důležitou součástí movitého vybavení družin byly rovněž prapory, využívané v liturgických slavnostních procesích. V Družinské kapli se zachovalo celkem pět historických praporů mariánských družin, a to včetně příslušenství (se stuhami, žerděmi, šerpami). Vznik praporů spadá do období prvních tří desetiletí 20. století. Umělecká výzdoba Družinské kaple u sv. Ignáce, původní podoba oltáře a dochovaný soubor praporů významným dílem přispívají k poznání opomíjeného aspektu dobového spolkového života, liturgie a výtvarného projevu mariánských družin v Praze před polovinou 20. století.

Type

J_x - Unclassified - Peer-reviewed scientific article (Jimp, Jsc and Jost)

CEP classification

AL - Art, architecture, cultural heritage

OECD FORD branch

—

Project

—

Continuities

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Publication year

2015

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Name of the periodical

Staletá Praha

ISSN

0231-6056

e-ISSN

—

Volume of the periodical

XXXI

Issue of the periodical within the volume

1

Country of publishing house

CZ - CZECH REPUBLIC

Number of pages

16

Pages from-to

141-156

UT code for WoS article

—

EID of the result in the Scopus database

—