90th anniversary of the death of Jan Dukát

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F75032333%3A_____%2F16%3AN0000181" target="_blank" >RIV/75032333:_____/16:N0000181 - isvavai.cz</a>

Result on the web

<a href="http://fontesnissae.cz/home.php" target="_blank" >http://fontesnissae.cz/home.php</a>

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

90 let od úmrtí Jana Dukáta.

Original language description

Jan Dukát (1849–1926) jako výtvarník nepatřil mezi špičkové umělce v oboru plastiky, nicméně představoval typ dobře zavedeného návrháře a modeléra užitého umění. Pracoval podle daných vzorů trojrozměrných i reprodukčních. Repliky slavných výtvarných děl prováděl s podivuhodnou dokonalostí, která mátla i odborníky. Svou prací v různých oborech užitého umění si vytvořil i předpoklady k restaurování, které povznesl na vyšší úroveň, než byly pouhé renovační požadavky šlechticů a duchovních správců památek. V roce 1863 nastoupil do učení k pražskému pozlacovači Františku Wihanovi, kde se během tří let vyučil štafírským tovaryšem. Nastoupil do pražské továrny na zlacené lišty a rámy Antona Speila, kde se rychle zapracoval. Po třech letech odešel na zkušenou, kde v roce 1869 přijal své první místo v Aradu v Uhrách u pozlacovače Basilia Derestye jako štafír a modelér. Na vandru se seznámil s novými materiály, technikami a vzory. Navštívil také Srbsko, kde pobýval v monastýrech, v nichž měl možnost přiučit se umění mistrů pravoslavných ikon. Do Čech se vrátil po čtyřech letech v roce 1873 a nastoupil jako modelér a vedoucí zlatičské dílny v továrně dědiců hraběte Kinského ve Sloupu. Následně vystřídal několik dalších působišť – Vídeň, Bohosudov, Proboštov a Prahu, kde si v roce 1893 nechal patentovat elfenit – modelovací hmotu vlastní výroby. Na konci 90. let 19. století začal spolupracovat s firmou Jakuba Kocourka na Poříčí, která si jej najala na opravy starých historických objektů. Roku 1900 se natrvalo přestěhoval i s manželkou Klárou roz. Záveskou (1852–1939) do Jablonného (dnes Jablonné v Podještědí), kde se pod vedením vídeňského sochaře působícího v Liberci Hanse Aichingera, postupně vypracoval na samostatného restaurátora štukatéra. Na základě kladného doporučení získal řadu velkých samostatných zakázek na komplexní restaurování kostelů a kaplí např. v Českém Dubu, Děčíně, Smržovce, Horní Polici, Kunraticích či Krompachu. Pracoval také na zámcích Nový Falkenburk, Lemberk, Grabštejn, Mimoň, Doksy a Zákupy. Vedle restaurátorské práce věnoval se Dukát i tvorbě drobného užitého umění – zhotovování ozdobných obrazových a zrcadlových rámů, dekorativních bytových doplňků, interiérových plastik a především nástěnných reliéfů, do kterých přenášel antické mytologické výjevy i díla slavných středověkých, renesančních, barokních a empírových mistrů. Dnes je jeho písemná i hmotná pozůstalost uložena ve Státním okresním archivu v České Lípě a Vlastivědném muzeu a galerii v České Lípě a může sloužit případným badatelům jako pramen každodenního života, tvůrčího vývoje či pracovních příležitostí samostatného drobného umělce na přelomu 19. a 20. století.

Czech name

90 let od úmrtí Jana Dukáta.

Czech description

Jan Dukát (1849–1926) jako výtvarník nepatřil mezi špičkové umělce v oboru plastiky, nicméně představoval typ dobře zavedeného návrháře a modeléra užitého umění. Pracoval podle daných vzorů trojrozměrných i reprodukčních. Repliky slavných výtvarných děl prováděl s podivuhodnou dokonalostí, která mátla i odborníky. Svou prací v různých oborech užitého umění si vytvořil i předpoklady k restaurování, které povznesl na vyšší úroveň, než byly pouhé renovační požadavky šlechticů a duchovních správců památek. V roce 1863 nastoupil do učení k pražskému pozlacovači Františku Wihanovi, kde se během tří let vyučil štafírským tovaryšem. Nastoupil do pražské továrny na zlacené lišty a rámy Antona Speila, kde se rychle zapracoval. Po třech letech odešel na zkušenou, kde v roce 1869 přijal své první místo v Aradu v Uhrách u pozlacovače Basilia Derestye jako štafír a modelér. Na vandru se seznámil s novými materiály, technikami a vzory. Navštívil také Srbsko, kde pobýval v monastýrech, v nichž měl možnost přiučit se umění mistrů pravoslavných ikon. Do Čech se vrátil po čtyřech letech v roce 1873 a nastoupil jako modelér a vedoucí zlatičské dílny v továrně dědiců hraběte Kinského ve Sloupu. Následně vystřídal několik dalších působišť – Vídeň, Bohosudov, Proboštov a Prahu, kde si v roce 1893 nechal patentovat elfenit – modelovací hmotu vlastní výroby. Na konci 90. let 19. století začal spolupracovat s firmou Jakuba Kocourka na Poříčí, která si jej najala na opravy starých historických objektů. Roku 1900 se natrvalo přestěhoval i s manželkou Klárou roz. Záveskou (1852–1939) do Jablonného (dnes Jablonné v Podještědí), kde se pod vedením vídeňského sochaře působícího v Liberci Hanse Aichingera, postupně vypracoval na samostatného restaurátora štukatéra. Na základě kladného doporučení získal řadu velkých samostatných zakázek na komplexní restaurování kostelů a kaplí např. v Českém Dubu, Děčíně, Smržovce, Horní Polici, Kunraticích či Krompachu. Pracoval také na zámcích Nový Falkenburk, Lemberk, Grabštejn, Mimoň, Doksy a Zákupy. Vedle restaurátorské práce věnoval se Dukát i tvorbě drobného užitého umění – zhotovování ozdobných obrazových a zrcadlových rámů, dekorativních bytových doplňků, interiérových plastik a především nástěnných reliéfů, do kterých přenášel antické mytologické výjevy i díla slavných středověkých, renesančních, barokních a empírových mistrů. Dnes je jeho písemná i hmotná pozůstalost uložena ve Státním okresním archivu v České Lípě a Vlastivědném muzeu a galerii v České Lípě a může sloužit případným badatelům jako pramen každodenního života, tvůrčího vývoje či pracovních příležitostí samostatného drobného umělce na přelomu 19. a 20. století.

Type

J_ost - Miscellaneous article in a specialist periodical

CEP classification

—

OECD FORD branch

60101 - History (history of science and technology to be 6.3, history of specific sciences to be under the respective headings)

Project

<a href="/en/project/DF13P01OVV001" target="_blank" >DF13P01OVV001: The cultural landscape as a space for social representation and relaxation of selected aristocratic families in the period from 17 to the early 20th century</a><br>

Continuities

P - Projekt vyzkumu a vyvoje financovany z verejnych zdroju (s odkazem do CEP)

Publication year

2016

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Name of the periodical

Fontes Nissae

ISSN

1213-5097

e-ISSN

—

Volume of the periodical

XVII

Issue of the periodical within the volume

2

Country of publishing house

CZ - CZECH REPUBLIC

Number of pages

10

Pages from-to

58-67

UT code for WoS article

—

EID of the result in the Scopus database

—