The beer jug ​​will be given when the hops are combed

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F75032333%3A_____%2F20%3AN0000133" target="_blank" >RIV/75032333:_____/20:N0000133 - isvavai.cz</a>

Result on the web

<a href="http://www.npu.cz/chmel" target="_blank" >http://www.npu.cz/chmel</a>

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Piva džbán bude dán, až bude chmel očesán

Original language description

Věhlas českého chmele dlouhodobě překračuje hranice státu. Díky své vysoké kvalitě a specifickým senzorickým vlastnostem byl již od středověku ceněným vývozním artiklem. Osvícenské reformy, masivní reorganizace zemědělství v 19. století, zrušení poddanství v roce 1848 a především rostoucí obliba spodně kvašených piv, pro jejichž vaření je chmel nenahraditelný, vedly ve chmelařství od poloviny 19. století k zásadním změnám. Jejich výsledkem byla velmi úzká regionální specializace. Jako výrazně chmelařské se tak profilují pouze některé lokality (Žatecko, Rakovnicko, Lounsko, Podbořansko, Úštěcko a Dubsko), z ostatních naopak chmelařství mizí. Zvyšování produktivity chmelařství hnané vysokou zahraniční poptávkou přitom naráželo na řadu praktických omezení. Patřila k nim především neschopnost personálně zajistit sklizeň na rozšiřujících se chmelnicích a chmel zpracovat tak, aby si při sušení, delším skladování a během transportu zachoval své ceněné kvality. Řešením mohly být pouze technologické inovace směřující ke zrychlení procesu sušení, které do té doby probíhalo přirozeně. Po vzoru Velké Británie proto od 70. let 19. století dochází k četným experimentům se zaváděním umělého sušení probíhajícího ve speciálních stavbách. Cílem výzkumného úkolu, z jehož výsledků předložený katalog vychází, bylo najít iniciátory těchto změn a v terénu identifikovat historické stavby, které ke zpracování chmele sloužily v období od roku 1850 do roku 1938. Těch dosud ve sledovaném území stojí téměř 3 000. V žádné z nich již přitom není dochováno nejstarší technologické vybavení, přestože takových zařízení byly dle archivních průzkumů desítky různých typů. Jejich autory byli většinou sami chmelaři, kteří variovali návody ze zahraničí tak, aby co nejvíce odpovídaly jejich konkrétním požadavkům. Nejprogresivnějším z nich byl patent Josefa Hejáka z Měcholup, vzniklý v 70. letech 19. století. Všechny však byly od počátku 20. století nahrazeny mnohem výkonnějšími, úspornějšími a funkčnějšími typy nových sušáren pracujících na principu vertikálních pivovarských hvozdů s topeništěm v přízemí, z nějž byl pomocí kovových rour a díky složitému systému kanálků rozváděn teplý vzduch do komor. V komorách se chmel sušil na sklopných kovových lískách osazených v 1–4 výškových úrovních. Tento typ hvozdových sušáren si nechala patentovat firma Jana Linharta, Jana Vltavského a na podobném principu fungoval i patent Mayer. V první třetině 20. století byla tato technologie sušení chmele nejúspěšnější a prakticky nahradila všechny starší sušárny, ať už ve formě komplexní dodávky od zmíněných firem nebo jako sušárna složená podle jejich vzoru „po domácku“ z jednotlivých součástek. Několik sušáren, dokumentovaných v rámci výzkumného úkolu, je představeno v katalogové části publikace.

Czech name

Piva džbán bude dán, až bude chmel očesán

Czech description

Věhlas českého chmele dlouhodobě překračuje hranice státu. Díky své vysoké kvalitě a specifickým senzorickým vlastnostem byl již od středověku ceněným vývozním artiklem. Osvícenské reformy, masivní reorganizace zemědělství v 19. století, zrušení poddanství v roce 1848 a především rostoucí obliba spodně kvašených piv, pro jejichž vaření je chmel nenahraditelný, vedly ve chmelařství od poloviny 19. století k zásadním změnám. Jejich výsledkem byla velmi úzká regionální specializace. Jako výrazně chmelařské se tak profilují pouze některé lokality (Žatecko, Rakovnicko, Lounsko, Podbořansko, Úštěcko a Dubsko), z ostatních naopak chmelařství mizí. Zvyšování produktivity chmelařství hnané vysokou zahraniční poptávkou přitom naráželo na řadu praktických omezení. Patřila k nim především neschopnost personálně zajistit sklizeň na rozšiřujících se chmelnicích a chmel zpracovat tak, aby si při sušení, delším skladování a během transportu zachoval své ceněné kvality. Řešením mohly být pouze technologické inovace směřující ke zrychlení procesu sušení, které do té doby probíhalo přirozeně. Po vzoru Velké Británie proto od 70. let 19. století dochází k četným experimentům se zaváděním umělého sušení probíhajícího ve speciálních stavbách. Cílem výzkumného úkolu, z jehož výsledků předložený katalog vychází, bylo najít iniciátory těchto změn a v terénu identifikovat historické stavby, které ke zpracování chmele sloužily v období od roku 1850 do roku 1938. Těch dosud ve sledovaném území stojí téměř 3 000. V žádné z nich již přitom není dochováno nejstarší technologické vybavení, přestože takových zařízení byly dle archivních průzkumů desítky různých typů. Jejich autory byli většinou sami chmelaři, kteří variovali návody ze zahraničí tak, aby co nejvíce odpovídaly jejich konkrétním požadavkům. Nejprogresivnějším z nich byl patent Josefa Hejáka z Měcholup, vzniklý v 70. letech 19. století. Všechny však byly od počátku 20. století nahrazeny mnohem výkonnějšími, úspornějšími a funkčnějšími typy nových sušáren pracujících na principu vertikálních pivovarských hvozdů s topeništěm v přízemí, z nějž byl pomocí kovových rour a díky složitému systému kanálků rozváděn teplý vzduch do komor. V komorách se chmel sušil na sklopných kovových lískách osazených v 1–4 výškových úrovních. Tento typ hvozdových sušáren si nechala patentovat firma Jana Linharta, Jana Vltavského a na podobném principu fungoval i patent Mayer. V první třetině 20. století byla tato technologie sušení chmele nejúspěšnější a prakticky nahradila všechny starší sušárny, ať už ve formě komplexní dodávky od zmíněných firem nebo jako sušárna složená podle jejich vzoru „po domácku“ z jednotlivých součástek. Několik sušáren, dokumentovaných v rámci výzkumného úkolu, je představeno v katalogové části publikace.

Type

B - Specialist book

CEP classification

—

OECD FORD branch

60101 - History (history of science and technology to be 6.3, history of specific sciences to be under the respective headings)

Project

<a href="/en/project/DG16P02B021" target="_blank" >DG16P02B021: Documentation of the historical buildings for hops processing</a><br>

Continuities

P - Projekt vyzkumu a vyvoje financovany z verejnych zdroju (s odkazem do CEP)

Publication year

2020

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-85036-72-5

Number of pages

100

Publisher name

Národní památkový ústav

Place of publication

Ústí nad Labem

UT code for WoS book

—