Neither Song Nor Knell Shall Sound : The Body and Soul of a Suicide Before Patrimonial Courts in the Pre-Enlightenment Era Neither Song Nor Knell Shall Sound The Body and Soul of a Suicide Before Patrimonial Courts in the Pre-Enlightenment Era Neither Song Nor Knell Shall Sound The Body and Soul of a Suicide Before Patrimonial Courts in the Pre-Enlightenment Era Neither Song Nor Knell Shall Sound The Body and Soul of a Suicide Before Patrimonial Courts in the Pre-Enlightenment Era Neither Song Nor Knell Shall Sound

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216208%3A11210%2F19%3A10404960" target="_blank" >RIV/00216208:11210/19:10404960 - isvavai.cz</a>

Result on the web

<a href="https://verso.is.cuni.cz/pub/verso.fpl?fname=obd_publikace_handle&handle=0HygLTeQM-" target="_blank" >https://verso.is.cuni.cz/pub/verso.fpl?fname=obd_publikace_handle&handle=0HygLTeQM-</a>

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Bez zpěvu a bez zvonění : Tělo a duše sebevraha před vrchnostenskými soudy v předosvícenském období

Original language description

Studie se zabývá proměnou postihu sebevraždy na jihočeských dominiích Eggenbergů/Schwarzenbergů a Černínů v předosvícenském, resp. předjosefínském období let 1675-1780. Materiálovou základnu tak poskytly fondy velkostatků uložené ve Státním oblastním archivu v Třeboni, v pobočkách Třeboň, Jindřichův Hradec a Český Krumlov. Sebevražda představovala až do osvícenství těžký zločin, který zahrnoval postih &quot;duchovní&quot; podle principů kanonického práva (zákaz řádného církevního obřadu, zákaz spočinutí v posvěcené půdě, zákaz zádušní mše i přímluvných modliteb) i postih &quot;tělesný&quot;, spojený s ukládáním těla do neposvěcené půdy, podle zákona zpravidla na místo &quot;potupné&quot; (popraviště, mrchoviště, hnojiště). Praktiky, které toto ukládání doprovázely (spálení těla a předmětů, které je obklopují, utětí hlavy,...), často upomínají spíše na prvky kontaktní magie (= nečistota) či ochranné magie (proti revenantům či vampýrům). V českých zemích předosvícenského období byla kriminalizace sebevraždy zakotvena v zákoníku Koldínově (1579) a následně v Constitutio Criminalis Josephina (1708) a Constitutio Criminalis Theresiana (1768/1770). Postupná dekriminalizace de iure začínala vyloučením potupných praktik v josefínském trestním zákoníku (1787), pokračovala dekriminalizací na pouhý policejní přestupek (1803), než došlo k dekriminalizaci úplné (zákon z roku 1850). Všechny právní předpisy však striktně rozlišovaly mezi &quot;skutečnou&quot; sebevraždou spáchanou &quot;se zlým úmyslem&quot; (včetně sebevraždy z &quot;bezbožného zoufalství&quot;) a sebezabitím zapříčiněným šílenstvím či melancholií, které bylo beztrestné. Na více než stovce případů z let 1675-1780, které byly vyšetřovány příslušnými vrchnostenskými soudy (patrimonial courts?), jsem se pokusila vyčíslit poměr mezi skutečně &quot;odsouzenými&quot; a osvobozenými sebevrahy a poukázat na jasnou tendenci vrchnostenských soudů záměrně interpretovat sebevraždu jako důsledek &quot;narušené mysli&quot;, což v průběhu 18. století vedlo k postupnému oslabování represe. Toto oslabování represe se projevovalo i v ústupu potupných rituálů doprovázejících &quot;odklízení&quot; a pohřbívání těla, které můžeme interpretovat jako projev šíření hygienických principů, ale i rostoucího odporu (přinejmenším) vzdělanějších vrstev vůči vystavování mrtvých těl, oslabování kategorií &quot;čistého&quot;/&quot;nečistého&quot; a zjevně i růstu určité sociální empatie. Studie analyzuje také postoje, které k sebevraždě zaujímaly různé instance, které se účastnily vyšetřování - na jedné straně exponenti světské moci, tedy nižší jurisdikce (město se soudní pravomocí) a vrchnostenská kancelář, případně i pražský apelační soud, na straně druhé pak reprezentanti moci církevní - místní faráři a následně vzdálená arcibiskupská konzistoř, ale také svědkové a lidé ze sousedství, a snaží se ukázat, že dekriminalizace &quot;de facto&quot; probíhala i vertikálně (vrchnosti jsou zpravidla shovívavější než církev, nejnesmiřitelnější postoj zaujímají prostí poddaní). Předmětem zájmu byly dále i obranné strategie pozůstalých (jak dokázat sebevrahovu &quot;nevinu&quot;, tedy jak prokázat &quot;šílenství&quot;), strategie církevních představitelů při povolování církevního pohřbu a chování místní komunity (odmítání přítomnosti sebevraha - strach z duchů, ale i z neúrody apod.)

Czech name

Bez zpěvu a bez zvonění : Tělo a duše sebevraha před vrchnostenskými soudy v předosvícenském období

Czech description

Studie se zabývá proměnou postihu sebevraždy na jihočeských dominiích Eggenbergů/Schwarzenbergů a Černínů v předosvícenském, resp. předjosefínském období let 1675-1780. Materiálovou základnu tak poskytly fondy velkostatků uložené ve Státním oblastním archivu v Třeboni, v pobočkách Třeboň, Jindřichův Hradec a Český Krumlov. Sebevražda představovala až do osvícenství těžký zločin, který zahrnoval postih &quot;duchovní&quot; podle principů kanonického práva (zákaz řádného církevního obřadu, zákaz spočinutí v posvěcené půdě, zákaz zádušní mše i přímluvných modliteb) i postih &quot;tělesný&quot;, spojený s ukládáním těla do neposvěcené půdy, podle zákona zpravidla na místo &quot;potupné&quot; (popraviště, mrchoviště, hnojiště). Praktiky, které toto ukládání doprovázely (spálení těla a předmětů, které je obklopují, utětí hlavy,...), často upomínají spíše na prvky kontaktní magie (= nečistota) či ochranné magie (proti revenantům či vampýrům). V českých zemích předosvícenského období byla kriminalizace sebevraždy zakotvena v zákoníku Koldínově (1579) a následně v Constitutio Criminalis Josephina (1708) a Constitutio Criminalis Theresiana (1768/1770). Postupná dekriminalizace de iure začínala vyloučením potupných praktik v josefínském trestním zákoníku (1787), pokračovala dekriminalizací na pouhý policejní přestupek (1803), než došlo k dekriminalizaci úplné (zákon z roku 1850). Všechny právní předpisy však striktně rozlišovaly mezi &quot;skutečnou&quot; sebevraždou spáchanou &quot;se zlým úmyslem&quot; (včetně sebevraždy z &quot;bezbožného zoufalství&quot;) a sebezabitím zapříčiněným šílenstvím či melancholií, které bylo beztrestné. Na více než stovce případů z let 1675-1780, které byly vyšetřovány příslušnými vrchnostenskými soudy (patrimonial courts?), jsem se pokusila vyčíslit poměr mezi skutečně &quot;odsouzenými&quot; a osvobozenými sebevrahy a poukázat na jasnou tendenci vrchnostenských soudů záměrně interpretovat sebevraždu jako důsledek &quot;narušené mysli&quot;, což v průběhu 18. století vedlo k postupnému oslabování represe. Toto oslabování represe se projevovalo i v ústupu potupných rituálů doprovázejících &quot;odklízení&quot; a pohřbívání těla, které můžeme interpretovat jako projev šíření hygienických principů, ale i rostoucího odporu (přinejmenším) vzdělanějších vrstev vůči vystavování mrtvých těl, oslabování kategorií &quot;čistého&quot;/&quot;nečistého&quot; a zjevně i růstu určité sociální empatie. Studie analyzuje také postoje, které k sebevraždě zaujímaly různé instance, které se účastnily vyšetřování - na jedné straně exponenti světské moci, tedy nižší jurisdikce (město se soudní pravomocí) a vrchnostenská kancelář, případně i pražský apelační soud, na straně druhé pak reprezentanti moci církevní - místní faráři a následně vzdálená arcibiskupská konzistoř, ale také svědkové a lidé ze sousedství, a snaží se ukázat, že dekriminalizace &quot;de facto&quot; probíhala i vertikálně (vrchnosti jsou zpravidla shovívavější než církev, nejnesmiřitelnější postoj zaujímají prostí poddaní). Předmětem zájmu byly dále i obranné strategie pozůstalých (jak dokázat sebevrahovu &quot;nevinu&quot;, tedy jak prokázat &quot;šílenství&quot;), strategie církevních představitelů při povolování církevního pohřbu a chování místní komunity (odmítání přítomnosti sebevraha - strach z duchů, ale i z neúrody apod.)

Type

J_ost - Miscellaneous article in a specialist periodical

CEP classification

—

OECD FORD branch

60101 - History (history of science and technology to be 6.3, history of specific sciences to be under the respective headings)

Project

<a href="/en/project/GA17-06860S" target="_blank" >GA17-06860S: Restless souls. The decriminalization, secularization and medicalization of the voluntary death (17th - 19th centuries).</a><br>

Continuities

P - Projekt vyzkumu a vyvoje financovany z verejnych zdroju (s odkazem do CEP)

Publication year

2019

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Name of the periodical

Historie - Otázky - Problémy

ISSN

1804-1132

e-ISSN

—

Volume of the periodical

11

Issue of the periodical within the volume

1

Country of publishing house

CZ - CZECH REPUBLIC

Number of pages

20

Pages from-to

146-165

UT code for WoS article

—

EID of the result in the Scopus database

—