Does the municipality have the right to a healthy environment?

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216208%3A11220%2F24%3A10495622" target="_blank" >RIV/00216208:11220/24:10495622 - isvavai.cz</a>

Result on the web

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Má obec právo na příznivé životní prostředí?

Original language description

Obec je veřejnoprávní korporace nadaná některými subjektivními právy. Přímo z Ústavy obcím plyne právo na samosprávu nebo právo vlastnit majetek. Ale jak je to s právem na příznivé životní prostředí? Má ho obec prostřednictvím svých občanů, nemá ho vůbec, nebo takové veřejné subjektivní právo svědčí obci jako takové? A pokud ano, váže se k ní jako právnické osobě, k jejímu specifickému vztahu k území, nebo je spíš součástí zmiňovaného práva na samosprávu?Soudy opakovaně dovodily aktivní legitimaci obce ve správním soudnictví v otázkách souvisejících s životním prostředím, například v případě zásahové žaloby města Ostrava v ochraně ovzduší, v případě návrhu obce Dobřejovice na zrušení územního plánu sousední obce nebo v případě obce Svatý Jan pod Skalou u zásahové žaloby ve vztahu k ochraně klimatu . Právní základ pro takovou aktivní legitimaci je ale odlišný od environmentálních spolků, kterým v obdobných případech svědčí nevyvratitelná domněnka dotčenosti na veřejných subjektivních právech (postavení tzv. dotčené veřejnosti ve smyslu čl. 2 odst. 5 Aarhuské úmluvy). Ta se bez dalšího na obce použít nedá, a jejich aktivní legitimaci tak soudy dovozují častěji z práva na samosprávu, případně z veřejných subjektivních práv jejich občanů. Poněkud stranou v těchto sporech zůstává otázka, zda obcím svědčí nikoliv jen procesní oprávnění, ale i hmotněprávní rozsah práva na příznivé životní prostředí.Vyjasnění vztahu obcí k veřejnému subjektivnímu právu na příznivé životní prostředí ve smyslu čl. 35 odst. 1 Listiny základních práv a svobod komplikuje několik koncepčních a interpretačních problémů: v první řadě samotný obsah tohoto práva, ale i vývoj judikatury ohledně základních práv právnických osob a specificky vývoj pohledu na to, jaká kritéria musí splňovat osoby, které se chtějí ochrany práva na příznivé životní prostředí domáhat u soudu. V tomto ohledu došlo v judikatuře k významnému posunu, podle kterého se v případě spolků neodvíjejí čistě od individuálních práv jejich členů: práva komunity mohou být dotčena šířeji . Právě z tohoto závěru soudy někdy dovozují aktivní legitimaci obcí, ačkoliv význam pojmu &quot;práva komunity&quot; nemusí být zcela zřetelný.Další problémy přináší nutnost odlišit právo na příznivé životní prostředí jako veřejné subjektivní právo od povinnosti chránit životní prostředí jakožto povinnosti státu ve smyslu čl. 7 Ústavy, případně od poskytování ochrany životnímu prostředí ve veřejném zájmu nebo v rámci samosprávy. Obec jako specifická právnická osoba veřejného práva se může při své činnosti ocitnout ve všech těchto typech právních vztahů souvisejících s životním prostředím, a judikatura ukazuje, že mezi nimi není vždy snadné rozlišit, přičemž ale vedou k odlišným právním následkům.Jak upozorňuje i komentářová literatura, samotnou otázku práva na příznivé životní prostředí právnických osob nelze považovat za uspokojivě dořešenou. Judikatura Ústavního soudu pak není zcela ustálená ani ve výkladu, do jaké míry je &quot;samosprávné&quot; právo obce upravit si otázky ochrany životního prostředí nadřazené ústavní a zákonné povinnosti poskytovat ochranu životnímu prostředí ze strany státu, jak je patrné například z odlišného výkladu v případě již zmíněného sporu Dobřejovice - Čestlice a věcně ne nepodobné kauzy v obci Vracov , případně, zda je základem tohoto samosprávného práva veřejné subjektivní právo na příznivé životní prostředí, nebo něco jiného (typicky zájmy občanů obce, případně komunity).Cílem příspěvku je nastínit možná analytická a koncepční východiska, která by mohla napomoci k překonání úvodní inventury problémů a přispět k vyjasnění vztahu obcí k právu na příznivé životní prostředí, případně k jeho ochraně. Vycházím přitom z koncepce práva na příznivé životní prostředí jakožto základního práva, které je součástí našeho ústavního pořádku a má svůj hmotněprávní i procesněprávní rozměr, jež je potřeba důsledně odlišit od &quot;státního cíle&quot; a ústavního požadavku na šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství. Každý z těchto imperativů (&quot;lidskoprávní&quot; vs. pozitivní závazek státu) má totiž jiný význam, i když jsou jejich projevy v praxi vzájemně provázané.

Czech name

Má obec právo na příznivé životní prostředí?

Czech description

Obec je veřejnoprávní korporace nadaná některými subjektivními právy. Přímo z Ústavy obcím plyne právo na samosprávu nebo právo vlastnit majetek. Ale jak je to s právem na příznivé životní prostředí? Má ho obec prostřednictvím svých občanů, nemá ho vůbec, nebo takové veřejné subjektivní právo svědčí obci jako takové? A pokud ano, váže se k ní jako právnické osobě, k jejímu specifickému vztahu k území, nebo je spíš součástí zmiňovaného práva na samosprávu?Soudy opakovaně dovodily aktivní legitimaci obce ve správním soudnictví v otázkách souvisejících s životním prostředím, například v případě zásahové žaloby města Ostrava v ochraně ovzduší, v případě návrhu obce Dobřejovice na zrušení územního plánu sousední obce nebo v případě obce Svatý Jan pod Skalou u zásahové žaloby ve vztahu k ochraně klimatu . Právní základ pro takovou aktivní legitimaci je ale odlišný od environmentálních spolků, kterým v obdobných případech svědčí nevyvratitelná domněnka dotčenosti na veřejných subjektivních právech (postavení tzv. dotčené veřejnosti ve smyslu čl. 2 odst. 5 Aarhuské úmluvy). Ta se bez dalšího na obce použít nedá, a jejich aktivní legitimaci tak soudy dovozují častěji z práva na samosprávu, případně z veřejných subjektivních práv jejich občanů. Poněkud stranou v těchto sporech zůstává otázka, zda obcím svědčí nikoliv jen procesní oprávnění, ale i hmotněprávní rozsah práva na příznivé životní prostředí.Vyjasnění vztahu obcí k veřejnému subjektivnímu právu na příznivé životní prostředí ve smyslu čl. 35 odst. 1 Listiny základních práv a svobod komplikuje několik koncepčních a interpretačních problémů: v první řadě samotný obsah tohoto práva, ale i vývoj judikatury ohledně základních práv právnických osob a specificky vývoj pohledu na to, jaká kritéria musí splňovat osoby, které se chtějí ochrany práva na příznivé životní prostředí domáhat u soudu. V tomto ohledu došlo v judikatuře k významnému posunu, podle kterého se v případě spolků neodvíjejí čistě od individuálních práv jejich členů: práva komunity mohou být dotčena šířeji . Právě z tohoto závěru soudy někdy dovozují aktivní legitimaci obcí, ačkoliv význam pojmu &quot;práva komunity&quot; nemusí být zcela zřetelný.Další problémy přináší nutnost odlišit právo na příznivé životní prostředí jako veřejné subjektivní právo od povinnosti chránit životní prostředí jakožto povinnosti státu ve smyslu čl. 7 Ústavy, případně od poskytování ochrany životnímu prostředí ve veřejném zájmu nebo v rámci samosprávy. Obec jako specifická právnická osoba veřejného práva se může při své činnosti ocitnout ve všech těchto typech právních vztahů souvisejících s životním prostředím, a judikatura ukazuje, že mezi nimi není vždy snadné rozlišit, přičemž ale vedou k odlišným právním následkům.Jak upozorňuje i komentářová literatura, samotnou otázku práva na příznivé životní prostředí právnických osob nelze považovat za uspokojivě dořešenou. Judikatura Ústavního soudu pak není zcela ustálená ani ve výkladu, do jaké míry je &quot;samosprávné&quot; právo obce upravit si otázky ochrany životního prostředí nadřazené ústavní a zákonné povinnosti poskytovat ochranu životnímu prostředí ze strany státu, jak je patrné například z odlišného výkladu v případě již zmíněného sporu Dobřejovice - Čestlice a věcně ne nepodobné kauzy v obci Vracov , případně, zda je základem tohoto samosprávného práva veřejné subjektivní právo na příznivé životní prostředí, nebo něco jiného (typicky zájmy občanů obce, případně komunity).Cílem příspěvku je nastínit možná analytická a koncepční východiska, která by mohla napomoci k překonání úvodní inventury problémů a přispět k vyjasnění vztahu obcí k právu na příznivé životní prostředí, případně k jeho ochraně. Vycházím přitom z koncepce práva na příznivé životní prostředí jakožto základního práva, které je součástí našeho ústavního pořádku a má svůj hmotněprávní i procesněprávní rozměr, jež je potřeba důsledně odlišit od &quot;státního cíle&quot; a ústavního požadavku na šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství. Každý z těchto imperativů (&quot;lidskoprávní&quot; vs. pozitivní závazek státu) má totiž jiný význam, i když jsou jejich projevy v praxi vzájemně provázané.

Type

C - Chapter in a specialist book

CEP classification

—

OECD FORD branch

50501 - Law

Project

—

Continuities

S - Specificky vyzkum na vysokych skolach

Publication year

2024

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Book/collection name

Samospráva

ISBN

978-80-7502-778-8

Number of pages of the result

14

Pages from-to

20-33

Number of pages of the book

170

Publisher name

Leges

Place of publication

Praha

UT code for WoS chapter

—