Bills of Attainder. The Shadow of Westminster in the American Constitution

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216208%3A11220%2F25%3A10505879" target="_blank" >RIV/00216208:11220/25:10505879 - isvavai.cz</a>

Result on the web

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Bills of Attainder. Stín Westminsteru v americké ústavě

Original language description

Zákon má působit prospektivně a má mít obecnou povahu. Poznatky z teorie práva i nauka o dělbě moci to často vyzdvihují jako jednu z klíčových charakteristik zákona. V německé ústavě nalezneme takové pravidlo výslovně v čl. 19.1 A ústava Spojených států obdobné pravidlo vyžadovala již od svého vzniku v 18. století slovy: &quot;No Bill of Attainder or ex post facto Law shall be passed&quot; (Article 1, Section 9).Jaké historické důvody se však za tímto výslovným zákazem skrývají? Co přesně si pod pojmem Bill of attainder můžeme představit? Předmětem této práce je shrnutí historie tohoto pozoruhodného institutu v dějinách Velké Británie. Současné chápání zákazu Bills of Attainder dokreslím poměrně nedávnými případy ze Spojených států amerických.V závěru se pak zaměřím na to, zda mohla zkušenost s Bills of Attainder formovat i judikaturu našeho Ústavního soudu ve vztahu k požadavku obecnosti zákona.Pojem Bill of Attainder bychom mohli volně přeložit asi jako &quot;zákon na odebrání občanských práv.&quot; Podle definice Nejvyššího soudu USA představuje Bill of Attainder takový zákon, který legislativně určuje vinu a ukládá trest identifikovatelné osobě, aniž by jí byla poskytnuta ochrana soudního procesu.2 Do češtiny se proto Bill of Attainder obvykle překládá jako &quot;zákon, jehož obsahem je soudní rozsudek.&quot;3 Bez řádného soudu bývalo možné takovým zákonem téměř kohokoli připravit o majetek i o život - pro ústavní systém založený na dělbě moci a ochraně práv jednotlivce něco naprosto nemyslitelného.Neméně problematická pak byla zjevná retroaktivita takových zákonů, neboť byly přijímány právě z toho důvodu, že obecná úprava postihující jednání obžalovaných (attainted) buď neexistovala, nebo se zdála příliš mírná.V dějinách Anglie však Bills of Attainder nepředstavovaly jen rozuzlení krvavých revolucí, občanských válek nebo manželských neshod Jindřicha VIII. Byly něčím, co britský parlament provázelo po významnou část jeho existence. S jejich prvním užitím se poprvé setkáváme už v roce 1321, poslední byl schválen ještě v roce 1798 a k jejich výslovnému zrušení došlo až v roce 1870. Uvádí se, že jen za vlády Jindřicha VII. byl takový zákon použit až ve 136 případech. Pokusím se představit alespoň pár z těch, jejichž přijetí je relativně dobře zdokumentováno.

Czech name

Bills of Attainder. Stín Westminsteru v americké ústavě

Czech description

Zákon má působit prospektivně a má mít obecnou povahu. Poznatky z teorie práva i nauka o dělbě moci to často vyzdvihují jako jednu z klíčových charakteristik zákona. V německé ústavě nalezneme takové pravidlo výslovně v čl. 19.1 A ústava Spojených států obdobné pravidlo vyžadovala již od svého vzniku v 18. století slovy: &quot;No Bill of Attainder or ex post facto Law shall be passed&quot; (Article 1, Section 9).Jaké historické důvody se však za tímto výslovným zákazem skrývají? Co přesně si pod pojmem Bill of attainder můžeme představit? Předmětem této práce je shrnutí historie tohoto pozoruhodného institutu v dějinách Velké Británie. Současné chápání zákazu Bills of Attainder dokreslím poměrně nedávnými případy ze Spojených států amerických.V závěru se pak zaměřím na to, zda mohla zkušenost s Bills of Attainder formovat i judikaturu našeho Ústavního soudu ve vztahu k požadavku obecnosti zákona.Pojem Bill of Attainder bychom mohli volně přeložit asi jako &quot;zákon na odebrání občanských práv.&quot; Podle definice Nejvyššího soudu USA představuje Bill of Attainder takový zákon, který legislativně určuje vinu a ukládá trest identifikovatelné osobě, aniž by jí byla poskytnuta ochrana soudního procesu.2 Do češtiny se proto Bill of Attainder obvykle překládá jako &quot;zákon, jehož obsahem je soudní rozsudek.&quot;3 Bez řádného soudu bývalo možné takovým zákonem téměř kohokoli připravit o majetek i o život - pro ústavní systém založený na dělbě moci a ochraně práv jednotlivce něco naprosto nemyslitelného.Neméně problematická pak byla zjevná retroaktivita takových zákonů, neboť byly přijímány právě z toho důvodu, že obecná úprava postihující jednání obžalovaných (attainted) buď neexistovala, nebo se zdála příliš mírná.V dějinách Anglie však Bills of Attainder nepředstavovaly jen rozuzlení krvavých revolucí, občanských válek nebo manželských neshod Jindřicha VIII. Byly něčím, co britský parlament provázelo po významnou část jeho existence. S jejich prvním užitím se poprvé setkáváme už v roce 1321, poslední byl schválen ještě v roce 1798 a k jejich výslovnému zrušení došlo až v roce 1870. Uvádí se, že jen za vlády Jindřicha VII. byl takový zákon použit až ve 136 případech. Pokusím se představit alespoň pár z těch, jejichž přijetí je relativně dobře zdokumentováno.

Type

D - Article in proceedings

CEP classification

—

OECD FORD branch

50501 - Law

Project

—

Continuities

S - Specificky vyzkum na vysokych skolach

Publication year

2025

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Article name in the collection

Ústavodárství

ISBN

978-80-7502-844-0

ISSN

—

e-ISSN

—

Number of pages

15

Pages from-to

165-179

Publisher name

Nakladatelství Leges, s. r. o.

Place of publication

Praha

Event location

Pec pod Sněžkou

Event date

Apr 10, 2025

Type of event by nationality

CST - Celostátní akce

UT code for WoS article

—