Eternity Clauses and the Limits of Democratic Change

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216208%3A11220%2F25%3A10508215" target="_blank" >RIV/00216208:11220/25:10508215 - isvavai.cz</a>

Result on the web

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Klauzule věčnosti a limity demokratické změny

Original language description

Pojem klauzule věčnosti označuje ustanovení ústav, které znemožňuje či zásadně omezuje změnu některých klíčových prvků (ústavně-)právního řádu. Ústava tímto mechanismem sama sebe omezuje: vymezuje hodnoty a principy, které jsou vyňaty z dispozice zákonodárce a nesmí být dotčeny ani formálně konformní ústavní změnou.Takováto ustanovení, omezující volnost při ústavních změnách, se objevují v mnoha ústavních textech států napříč různými právními systémy a tradicemi. V tuzemském kontextu nachází tento koncept svůj odraz v článku 9 odst. 2 Ústavy, který za nepřípustnou označuje změnu podstatných náležitostí demokratického právního státu. Podobné úvahy - jež na intenzitě nabírají v poválečných časech - lze vysledovat též v německé ústavní teorii, na níž se příspěvek rovněž zaměřuje. Klíčovým je bezesporu přijetí současného Základního zákona, jenž klauzuli věčnosti obsahuje v článku 79 odst. 3. Tímto se tehdejší ústavodárci zjevně vymezili vůči předchozím dějinným zkušenostem, zejm. pak ve vztahu k ústavě výmarské republiky a době národního socialismu. Toto ustanovení tak zapovídá změny dotýkající se federálního členění státu, spolupůsobení spolkových zemí při zákonodárství a zásad zakotvených v čl. 1 a 20, tedy především lidské důstojnosti, principu demokracie, právního a sociálního státu.Příspěvek se však nezaměřuje pouze na popisnou rovinu a komparaci klauzule věčnosti v různých ústavních systémech, ale také na doposud neostré, teoretické otázky s tímto tématem spojené. Z výše uvedeného je patrné, že klauzule představuje jakousi hráz proti tendencím či iniciativám, zjevně směřujícím proti ideám a hodnotám, stojícím v samém jádru ústavního systému. Toto však s sebou přináší jisté napětí mezi ústavní stabilitou a demokratickým sebeurčením (a v konečném důsledku legitimitou jako takovou). Tuto tenzi vnímá autor o to silněji, oč více v dnešní době sílí rozličné politické proudy, jež proti takto chráněným hodnotám, otevřeně vystupují. Příspěvek pojednává o tom, nakolik dokáže ono chráněné jádro ústavy i v dnešní době obstát. Text se proto snaží hlouběji reflektovat otázku, nakolik dokáže chráněné jádro ústavy obstát ve světle současných politických výzev. Zvláštní pozornost je věnována také důsledkům, které klauzule věčnosti přináší v kontextu tvorby nových ústavních listin a jejího vlivu na demokratickou suverenitu.

Czech name

Klauzule věčnosti a limity demokratické změny

Czech description

Pojem klauzule věčnosti označuje ustanovení ústav, které znemožňuje či zásadně omezuje změnu některých klíčových prvků (ústavně-)právního řádu. Ústava tímto mechanismem sama sebe omezuje: vymezuje hodnoty a principy, které jsou vyňaty z dispozice zákonodárce a nesmí být dotčeny ani formálně konformní ústavní změnou.Takováto ustanovení, omezující volnost při ústavních změnách, se objevují v mnoha ústavních textech států napříč různými právními systémy a tradicemi. V tuzemském kontextu nachází tento koncept svůj odraz v článku 9 odst. 2 Ústavy, který za nepřípustnou označuje změnu podstatných náležitostí demokratického právního státu. Podobné úvahy - jež na intenzitě nabírají v poválečných časech - lze vysledovat též v německé ústavní teorii, na níž se příspěvek rovněž zaměřuje. Klíčovým je bezesporu přijetí současného Základního zákona, jenž klauzuli věčnosti obsahuje v článku 79 odst. 3. Tímto se tehdejší ústavodárci zjevně vymezili vůči předchozím dějinným zkušenostem, zejm. pak ve vztahu k ústavě výmarské republiky a době národního socialismu. Toto ustanovení tak zapovídá změny dotýkající se federálního členění státu, spolupůsobení spolkových zemí při zákonodárství a zásad zakotvených v čl. 1 a 20, tedy především lidské důstojnosti, principu demokracie, právního a sociálního státu.Příspěvek se však nezaměřuje pouze na popisnou rovinu a komparaci klauzule věčnosti v různých ústavních systémech, ale také na doposud neostré, teoretické otázky s tímto tématem spojené. Z výše uvedeného je patrné, že klauzule představuje jakousi hráz proti tendencím či iniciativám, zjevně směřujícím proti ideám a hodnotám, stojícím v samém jádru ústavního systému. Toto však s sebou přináší jisté napětí mezi ústavní stabilitou a demokratickým sebeurčením (a v konečném důsledku legitimitou jako takovou). Tuto tenzi vnímá autor o to silněji, oč více v dnešní době sílí rozličné politické proudy, jež proti takto chráněným hodnotám, otevřeně vystupují. Příspěvek pojednává o tom, nakolik dokáže ono chráněné jádro ústavy i v dnešní době obstát. Text se proto snaží hlouběji reflektovat otázku, nakolik dokáže chráněné jádro ústavy obstát ve světle současných politických výzev. Zvláštní pozornost je věnována také důsledkům, které klauzule věčnosti přináší v kontextu tvorby nových ústavních listin a jejího vlivu na demokratickou suverenitu.

Type

D - Article in proceedings

CEP classification

—

OECD FORD branch

50501 - Law

Project

—

Continuities

S - Specificky vyzkum na vysokych skolach

Publication year

2025

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Article name in the collection

Ústavodárství

ISBN

978-80-7502-844-0

ISSN

—

e-ISSN

—

Number of pages

14

Pages from-to

221-234

Publisher name

Leges

Place of publication

Praha

Event location

Pec pod Sněžkou

Event date

Apr 10, 2025

Type of event by nationality

CST - Celostátní akce

UT code for WoS article

—