Play as One of the Faces of Being

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216208%3A11310%2F16%3A10364526" target="_blank" >RIV/00216208:11310/16:10364526 - isvavai.cz</a>

Result on the web

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Hra jako jedna z tváří bytí

Original language description

Článek patří do kontextu fenomenologické ontologie a zkoumá, co je hra a jaký má vztah k bytí. Otázku, co je hra, chápu jako otázku, co vyznačuje záležitosti, které tak spontánně nazýváme v češtině (což v zásadě odpovídá usu v jiných moderních evropských jazycích), a zda lze najít jeden universální význam míněný ve všech těchto případech. Odpovídám, že takový universální význam existuje, že hra je &quot;co do smyslu autonomní &apos;rozhodování se&apos; o něčem&quot; (kde &quot;rozhodování se&quot; je myšleno neosobně) a vysvětluji, v jakém smyslu tento charakter mají jednotlivé typy skutečností jako hra označovaných. Dále ukazuji, v jakém smyslu vykazuje charakter hry nejzazší situace, ve které jsme, ta situace, že se nám vůbec něco jeví - lze ji vždy nahlížet jako stále totéž nepřekročitelné rozhodování se o tom, co bude přítomné. Na tom základě lze koncipovat teorii bytí či světa jako v posledku hry, která může působit velmi přesvědčivě, pokud se presentuje jako prohlédnutí iluse, že něco určitého stojí samo o sobě a je jednou provždy dáno jako poslední instance, a tvrdí, že uvědomění si dvojí neuzavřenosti určitého (ve smyslu nesamostatnosti a nedefinitivnosti) znamená uvědomění si, že svět je hra, v níž se o všem určitém, resp. o jeho přítomnosti rozhoduje. Následně nicméně ukazuji, že hra je jen jednou ze situací v nichž je neuzavřenost určitého nějak manifestní. (Jinými jsou cesta či bytí na cestě, pohyb scelování, universální plynutí a další.) Ptám se proto, jaká je nejzazší povaha této situace neuzavřenosti určitého, že může vystoupit s těmito různými tvářemi, a jak jednotlivých těchto tváří nabývá. V odpověď předkládám pojetí situace jako dějící se soupatřičnosti jistých neredukovatelných (a vždy již jistými základními způsoby skloubených) momentů, přičemž jako tyto momenty identifikuji dění samo a póly následujících diferencí: určité - neurčité, přítomné - nepřítomné, částečné - celkové, dělané mnou - dějící se samo, vhodnější - méně vhodné (kde určité je vždy zároveň přítomné). Situace nabývá primárně toho nebo onoho celkového charakteru tím, že jednotlivé z těchto charakterů a jejich vztahy vystupují do popředí a ustupují do pozadí. V dění smyslu se ale nerozhoduje jen o míře důrazu na jednotlivých bytostných momentech, ale také o tom, zda bude mít dění smyslu nadále tento charakter a zda se vůbec něco bude dít. (Proto dění smyslu není uzavřené v žádných určitých mezích, a není tedy v posledku (jen) hrou.)

Czech name

Hra jako jedna z tváří bytí

Czech description

Článek patří do kontextu fenomenologické ontologie a zkoumá, co je hra a jaký má vztah k bytí. Otázku, co je hra, chápu jako otázku, co vyznačuje záležitosti, které tak spontánně nazýváme v češtině (což v zásadě odpovídá usu v jiných moderních evropských jazycích), a zda lze najít jeden universální význam míněný ve všech těchto případech. Odpovídám, že takový universální význam existuje, že hra je &quot;co do smyslu autonomní &apos;rozhodování se&apos; o něčem&quot; (kde &quot;rozhodování se&quot; je myšleno neosobně) a vysvětluji, v jakém smyslu tento charakter mají jednotlivé typy skutečností jako hra označovaných. Dále ukazuji, v jakém smyslu vykazuje charakter hry nejzazší situace, ve které jsme, ta situace, že se nám vůbec něco jeví - lze ji vždy nahlížet jako stále totéž nepřekročitelné rozhodování se o tom, co bude přítomné. Na tom základě lze koncipovat teorii bytí či světa jako v posledku hry, která může působit velmi přesvědčivě, pokud se presentuje jako prohlédnutí iluse, že něco určitého stojí samo o sobě a je jednou provždy dáno jako poslední instance, a tvrdí, že uvědomění si dvojí neuzavřenosti určitého (ve smyslu nesamostatnosti a nedefinitivnosti) znamená uvědomění si, že svět je hra, v níž se o všem určitém, resp. o jeho přítomnosti rozhoduje. Následně nicméně ukazuji, že hra je jen jednou ze situací v nichž je neuzavřenost určitého nějak manifestní. (Jinými jsou cesta či bytí na cestě, pohyb scelování, universální plynutí a další.) Ptám se proto, jaká je nejzazší povaha této situace neuzavřenosti určitého, že může vystoupit s těmito různými tvářemi, a jak jednotlivých těchto tváří nabývá. V odpověď předkládám pojetí situace jako dějící se soupatřičnosti jistých neredukovatelných (a vždy již jistými základními způsoby skloubených) momentů, přičemž jako tyto momenty identifikuji dění samo a póly následujících diferencí: určité - neurčité, přítomné - nepřítomné, částečné - celkové, dělané mnou - dějící se samo, vhodnější - méně vhodné (kde určité je vždy zároveň přítomné). Situace nabývá primárně toho nebo onoho celkového charakteru tím, že jednotlivé z těchto charakterů a jejich vztahy vystupují do popředí a ustupují do pozadí. V dění smyslu se ale nerozhoduje jen o míře důrazu na jednotlivých bytostných momentech, ale také o tom, zda bude mít dění smyslu nadále tento charakter a zda se vůbec něco bude dít. (Proto dění smyslu není uzavřené v žádných určitých mezích, a není tedy v posledku (jen) hrou.)

Type

C - Chapter in a specialist book

CEP classification

—

OECD FORD branch

60301 - Philosophy, History and Philosophy of science and technology

Project

—

Continuities

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Publication year

2016

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Book/collection name

Ročenka pro filosofii a fenomenologický výzkum

ISBN

978-80-7476-111-9

Number of pages of the result

69

Pages from-to

9-77

Number of pages of the book

296

Publisher name

Togga

Place of publication

Praha

UT code for WoS chapter

—